Kamera:
Laurent BarèsHudba:
Raphael GesquaHrají:
Béatrice Dalle, Jérémy Kapone, Catherine Jacob, Félix Moati, Chloé Coulloud, Sabine Londault, Marie-Claude PietragallaObsahy(1)
Lucy získá práci pečovatelky ve starém zpustlém domě u paní Jessel, která je v kómatu. Poté, co se doslechne, že by dům mohl ukrývat poklad, rozhodne se jej s kamarády prozkoumat v naději, že poklad naleznou. Tím se však započne série nevysvětlitelných událostí, které Lucy navždy změní. (Caminzind)
Recenze (166)
Zpočátku to vypadlo zajímavě, skupinka se dostane do domu, kde je kurevsky strašidelná bába v kómatu a začnou se dít věci... Bohužel se z toho postupem času stávala větší a větší fantasmagorie, jedno překombinovaný divadlo. Autoři se pokusili smíchat všechny možný hororový prvky a vyděsit diváka, co to jen jde, ale ke konci to už bylo spíš k smíchu. Méně je někdy více. Konec je jedno velký WTF, úplně jsem to nepochopil, ale nemám žádnou chuť si to někdy pouštět znova. Možná jen druhou třetinu, ta byla podle mě nejpovedenější. 55% ()
První půlhodina mě velice bavila, ale jak se děj začal odehrávat v tom baráku, tak mě příběh přestal bavit. Škoda, děj filmu sklouzl do strašně tupého a klišovitého příběhu, že se mi nechtělo věřit, že to natočili tvůrci geniálního filmu Inside. Co na tom, že kamera je perfektní, gore je klasicky parádní, hudba složená pouze ze smyčcových nástrojů a klavíru je úchvatná, když ten příběh je fakt hodně slabej a blbej. Chápu, že tvůrci vsadili na vizuální stránku ale pro mě tohle nestačí. Co se mě nejvíce na filmu líbilo, byly různé vycpané druhy zvířat, které snímku dodaly vkusnou atmosféru. Ale toť vše. ()
Zatím mi nikdo uspokojivě nevysvětlil, co lidi pořád nutí rezignovat na příjemný večer u přírodopisného dokumentu o sexuálním životě rypoše lysého a vyráží s lucernami do starého strašidelného domu, jehož krovů se ruka šikovného tesaře dotkla naposledy za Napoleona. A pak se najednou diví, že tam najdou kouzelnou baletku s chováním, které jen potvrzuje uznávanou teorii, že pro nemrtvé děťátko je tím nejvhodnějším dárkem k osmdesátinám mrtvé štěňátko. Dívenka je to opravdu nečekaně zachovalá a lepší práci by neodvedl ani osobní balzamovač nestárnoucí Helenky Vondráčkové. Není divu, že už při její první piruetce alibistickou zlodějku chytá do oka co je zelené tik a to ještě ani neviděla tu zcela původní figuru s nůžkami a krční tepnou. Po zoufale utahané první půlce tedy následuje celkem slušný masakr, při kterém možná i paní Hellraiserová dlouho uvažovala, že natáhne tylovou sukni a piškoty a na to párty dorazí. ()
Livide je nekonvenčný, ukážkový francúzsky horor o začínajúcej opatrovateľke, ktorá sa dozvedá že 100ročná pani v kóme má niekde v dome ukrytý poklad. Napriek počiatočnému zdráhaniu sa vo vidine lepšieho života nakoniec rozhodne, že so svojím priateľom a jeho bratom sa do domu večer vkradnú a poklad nájdu. Netušia však, že ich tu čaká skôr nočná mora. Francúzske horory patria k mojím najobľúbenejším a tento kúsok ma v tom iba utvrdil, pretože takáto kombinácia napätia, gore, hustej atmosféry, zaujímavého deja (ktorý podobne ako v kultovej Suspirii necháva značnú časť na predstavivosti a vnímavosti diváka), dokonale vybratého hereckého obsadenia a skvelej audiovizuálnej stránky sa často nevidí. Hoci som sa tu dočítal, že prvá polhodina je vraj nudná, nezdalo sa mi to a oboznamovanie s postavami, okolím a pozvoľné budovanie napätia som si užíval a keď sa film po príchode do domu prepracoval do intenzívnych hororových otáčok a strašenie nabralo odvážne rozmery, nebolo mi všetko jedno a konečne sa dostavilo aj to, čo by mal správny horor ponúknuť – strach. Následný fantasy záver v štýle surrealistickej rozprávky mi síce úplne nesadol a myslím, že toľko priestoru ani nepotreboval, no ukončil to slušne, výsledný dojem nepokazil a aj keď nejde o absolútne zvládnutú vec, je to výnimočný film, ktorému rád dám výnimočné hodnotenie. ()
Po dlouhém, až úmorném, čekání než se něco začne něco dít, konečně přichází nějaká akce, která ale uteče velmi rychle. Akce, klid, klid, akce. K tomu akce taková, že pohled na moc moc starou ženu, jak hbitě skáče na hlavní hrdinku, když ještě před chvílí byla na kapačkách a nikdo by jí nedával více než týden života, působí vcelku až úsměvně. Až na toto film působil vcelku obstojně a na postavu Lucie se i dobře koukalo. Musím velmi pochválit postavu Anny, jelikož při společné scéně s Lucií jsem měl opravdu husí kůži. Jinak film plynne až moc svěže a skončí dříve, než člověk stačí dostatečně pobrat, co se stalo. Aspoň ten happy end byl vcelku hezky udělaný. ()
Galerie (9)
Photo © Sunfilm Entertainment
Zajímavosti (1)
- Interiéry se natáčely od 20. září do 22. října 2010 v Paříži a poté exteriéry až do 12. listopadu v Bretani (zejména v Quimperu, Locronanu a Rosmeuru). (bianci)
Reklama