Hrozny hněvu

Na svět udeřila světová krize. Postihla i jednu oklahomskou rodinu, která je hlavní aktérkou slavného filmu. I když, není zdaleka sama, kdo tvoří hlavní hrdiny. Bída, nemoce, hlad a umírání. Teror mocných a zneužívání státní moci. Film Hrozny hněvu patří mezi sociálně kritické filmy a také je jedním z těch, které jsme měli možnost sledovat v našich kinech i televizi před roke 1989. Diváka nutí hodně přemýšlet o skutečných hodnotách života. Smutný a místy až mrazivý příběh s lehce optimistickým koncem. (06.03.2008)

Zaujímavý film z ťažkej doby. Amerika sa borila s hospodárskou krízou, na ktorú najviac doplatili najchudobnejší a u nás o necelých dvadsať rokov prepuklo združstevňovanie s podobným priebehom a dôsledkami. Ameriku zaľudnili prisťahovalci, ktorí doma nečakali so založenými rukami a vzali do nich svoj osud. Táto vlastnosť im v neskorších dobách pomáhala prekonávať problémy. Tak predloha, ako aj film majú ľavicové ladenie, čo nebolo nič zvláštne v dobách, keď sa ešte nevedelo k akým koncom budú viesť ľavicové myšlienky v praxi. Filmu na mimoriadnosti pridáva Fordova réžia a výborné herecké výkony. (27.12.2021)

S Hrozny hněvu mám jeden složitý problém. Jako film, je nejen díky své délce a tématu, poměrně nudnou událost, která se může pyšnit "jen" skvělým obsazením, precizně zvládnutou režií a plakátovým popiskem "podle románu Johna Steinbecka". Ten háček spočívá v tématu. To je nudné od pohledu, ale při hlubším zahlédnutí uvidíme ve snímku opravdu detailní pohled do života zemědělců za velké deprese a jejich snahu přežít (plus boj jednoho odsouzence za lepší svět). Koho právě tyhle "civilní" problémy zajímají, bude spokojen i přes pomalé tempo a velkou délku. Přesto John Ford dokazuje, že je velmi univerzální a dokáže kvalitně natočit prakticky cokoliv (čímž se však nevyjadřuji o scénáři nebo příběhu...). Jako ukázka jedné doby, jde o kvalitní dílo, které by potřebovalo už pouze zabrousit pár hran, ale jako film, který má obstát pro spokojenost diváka je těch nedostatků o něco více... PS: na rozmezí mezi 3-4* a ten Henry Fonda si toho Oscara zasloužil... (29.09.2009)

Jelikož jsem se ještě stále nedostala k přečtění tohoto románu, rozhodla jsem se zhlédnout alespoň jeho filmovou verzi. Dál nemám, co bych dodala. Snad jen to, že se mi OPĚT potvrzuje, jak dokonale realistické a procítěné může Steinbeckovo dílo být... Nebýt prvních patnácti minut (rozhovor Toma s kazatelem byl až příliš "trhlý"), byla by tu další silná nominace na pět hvězd. Nezapomenutelná scéna: Zatímco paní Joadová vaří chudou večeři pro svou početnou rodinu, postává kolem ní vyhladovělá skupinka patnácti dětí. Po vyzvání, aby si na zbylé jídlo "něco" přinesly, se děti rozbíhají k místní táborové skládce, kde se perou o staré kusy nádobí... (09.07.2010)

Jedna z nejlepších filmových adaptací světové kinematografie. Silný sociální apel. Dovolil bych si tady připomenout jeden geopolitický dobový kontext - práva k promítání snímku koupil v roce 1948 ze Spojených států i Sovětský svaz. Film pojednávající o chudých rodinách v Americe během velké hospodářské krize ve 30. letech, které jedou přes půlku spojených států, jen aby si vydělaly dolar denně. Film vybral a schválil sám Stalin se šlechetnou myšlenkou - chtěl pokrokovým sovětským občanům ukázat, jak se žije ve zlé, kapitalistické Americe. Ovšem účinek to mělo přesně opačný - byť je film skvěle natočen a zachycuje mizérii chudých Američanů, obyčejné sovětské návštěvníky kina zaujaly hlavně dvě věci. Jak je možné, že i ta nejchudší rodina si dokázala ušetřit na vlastní automobil? A jak je možné, že i ten nejotrhanější chudák ve filmu vypadá lépe, než kdejaký sovětský předseda kolchozu? Lidé se po promítání srocovali a diskutovali, jak jsou tyto věci vůbec možné. Takové řeči byly samozřejmě v pokrokové, vyspělé a moderní komunistické společnosti nepřípustné, protože nikdo se přece nemá lépe, než soudruzi žijící v SSSR! Promítání filmu Hrozny hněvu trvalo tak jen tři týdny, poté byl snímek ze všech biografů stažen, jelikož se zvěsti o výjevech ve filmu začaly rychle šířit a to, že v Americe může každý, i ten nejchudší člověk vlastnit automobil, podkopávalo správnou komunistickou morálku a povinný dějinný optimismus... (09.12.2007)