Expendables: Postradatelní 2

Neuvěřitelně dlouhé čekání utnula až konečně návštěva kina. Jinak to nešlo. Postradatelní s pořadovým číslem dvě jsou totiž filmem, který se ve světě akčních filmů objeví jednou za život? No, vlastně teď už podruhý, ale teď pro změnu se seznamem herců, jejichž setkání je pro fanouška starých dobrých akčních filmů něco tak krásnýho, že jednotlivými slovy se to popsat nedá. Dlouho jsem se netěšil na film tak, jako na tenhle a dlouho jsem si ho neužil tak, jako tenhle. Moje mládí ovlivnily večerní soboty na Nově, kdy se tam každý týden objevil nějaký ten akční film. Díky Nově jsem si udělal neuvěřitelně blízký vztah k Arnoldovi Schwarzeneggrovi, Jean-Claude Van Dammovi, Bruce Willisovi a Chuck Norrisovi (i ten! :-D), později ke Stallonovi, Lundgrenovi, Stathamovi a Jet Li. Jejich setkání v jednom filmu byl pro mě obrovský zážitek. K tomu každá z postav byla ve filmu neuvěřitelně sympatická. Hlášek naprosto požehnaně. Chuck Norris a Arnold Schwarzenegger potěšili, že si ze sebe dokázali udělat legraci. Akce po dlouhé době opravdu akční a skvělá, příběh příjemně jednoduchý a do akčnícho filmu perfektně padnoucí. Co víc si přát? Co víc by fanoušek akčních filmů z mládí vůbec mohl chtít? Snad jenom míň debilů, kteří tady na databázi nechápou, že akční film je především o pocitech k jednotlivým hercům a ne o tom, zdali bude mít nějaký příběh, nějaký nápad, nějakou myšlenku. Upřímně mě u akčního filmu příběh vždycky zajímal nejméně, respektive mi byl u prdele. Pokaždé jsem se těšil na Arnolda, Jean-Clauda, nebo Bruce, kteří sypali jednu brutální hlášku za druhou...a vše ostatní byl jenom bonus. Ale to zřejmě jako Cervenak nikdy nedokáže pochopit. Stačí když si přečtu jeho komentář. Hledat v takovém filmu něco duchaplného může opravdu jenom člověk, který nikdy v životě neporozumí takovému filmu a hercům, kteří v něm hrají. Prej akční výplach, že potřebuje příběh? :-D Tos mě vážně rozesmál. Pro mě to byl obrovský zážitek a jsem rád, že jsem mohl být jeho součástí. Splnil se mi totiž jeden ze snů mého mládí a to se prostě počítá. Mimochodem Jean Claude Van Damme konečně těm panáčkům nejenom tady, ale v celém světě, konečně dokázal, že je skvělý herec. Jeho postava na straně nepřátel byla naprosto boží a závěrečná scéna prakticky už teď legendární (19.09.2012)

Sorry, ale u jedničky jsem měl pocit větší plnosti. Tohle mi prostě přijde už příliš banální, nejhustěji popsané stránky scénáře musel sežrat Steven Seagal a to, co zbylo, se snad ani nedá nazvat scénářem, jako spíš na hromadu nakydaným hnojem. Né, fakt jsem nečekal košatý příběh, ale zároveň ani vzduchoprázdno. Je to jako televizní show, kdy jednotlivé postavy přichází na pódium, předvedou publiku nějaký svůj bonmot a zmizí ze scény, aby se za půl hodiny to samé opakovalo. Bez jakéhokoliv důvodu nebo začlenění do děje. A spousta scén trpí nelogickým "přemisťováním" se především vedlejších postav či pochybnou změnou lokací. Jako Slyova pěst na oko působí jednoduché, studené exteriéry a... prááásk, už jsem koupil jednu od Stathama, abych prej pořád nekritizoval. Ok, to stačilo, teď to dobrý: ve chvíli, kdy na vrata nepálské vesnice "zaťuká" Lundgren a kdy Sly slibuje, že "přijde už brzy", začíná neskutečná akční desetiminutovka, která musela spolknout snad půlku rozpočtu. Všechno vybuchuje, digitální krev cáká do všech stran a zásobníky sypou do hlavní jeden náboj za druhým. Stejně tak závěr, kdy se nepřátelé kosí ne po jednom, nýbrž po desítkách, vypadá jako z dob Jendů Matrixe a Ramba. Osobní souboje frčí v ukrutném tempu, choreografie podléhá tomu zlikvidovat soupeře co možná nejrychleji, nikoliv nejefektivněji, což především u fightů Adkins vs Statham trochu zamrzí. Scény jeden proti všem "kolemjdoucím" tu jsou snad jen dvě, Li i Statham se ale asi snaží překonat Čong-liho rekord, protože to všechno řežou strašlivě rychle. Neříkám, že je to špatně, ale občas by neškodilo netlačit tolik na pilu a předvést světu nějaký ten lahůdkový souboj v pomalejším duchu, prostřižený pěknou zpomalovačkou (než dvakrát mrknete, tak Adkins čtyřikrát kopne, žádný super high kick ve slow motion záběru). Van Damme fajn záporák, nadále věhlasný otočkátor, Norris vtipnej, Schwarzenegger je BACK, ale největší hovado budiž Dolph Lundgren, ten teda hlásí brutálně. Nejsem zklamán, jen mi takovéto panoptikum ke spokojenosti úplně nestačí. Film, byť s akčními hvězdami minulého století, prostě musí mít nějaké hranice... tady se hranic ani pravidel držet nešlo, protože jednoduše žádné nejsou... 100 miliónů dolarů(rozpočet)/300 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (07.09.2012)

Zásadní nedorozumění Stalloneho spočívá v jeho očividném názoru, že kvalitu filmu dělají slavní herci a fikční postavy, které tyto herci ztvárňují. Ve skutečnosti nic není vzdálenější pravdě, protože kvalitu filmu dělá hlavně režisér se scénáristou. Jistě, celý model distribuce a propagace filmů je už od počátku kinematografie postavený na vyzdvihování toho nejméně podstatného, na tom celý ten model stojí a třeba DVD/Blu-ray krabičky nejsou než efektním nástrojem ovlivňování publika, chcete-li systematickou lží. Problém je, že tenhle film tuto lež svým neustálým omíláním nabitého hereckého obsazení posvětil málem na závazný pravidlo. Málo platné, bez kvalitního režiséra se scénáristou je každý film už od začátku odepsaný. Platilo to u akčních filmů z konce minulého století, platí to i dnes a tady. Vrcholem celého tohohle fiaska jménem Expendables je pak dnešní omladina, náctiletí smradi, co v devadesátých letech, neřkuli osmdesátých, ještě pořád bydleli fotrovi v koulích, a přesto tu vedou nějaký (n)ostalgický rozumy o tehdejším segmentu filmové akce. (02.12.2012)

Jednička sbírala body hlavně za snahu a za to, že se ji nakonec povedlo dotáhnout do konce. Dvojka nasadí od startu více než svižné tempo, celou dobu ho bez většího klopýtnutí drží, efektně prodá i emoce drsných chlapů - a přitom teprve pak rozbalí svoje hlavní zbraně. Za sebe si myslím, že přestože mám Slye nebo Jasona hodně rád, tak určitě nejsem primární cílová skupina. Jenže říkejte to finálnímu zúčtování na letišti, které musí rozvibrovat smysly každého diváka, který někdy nadšeně fandil u akčňáku. Ať už střílí kdokoli z nejočekávanější trojice, Jean-Claude labužnicky hláškuje nebo Chuck Norris oblažuje diváka vtipem o něm samém, tohle vyšlo do posledního výstřelu. (12.09.2012)

Absolutní vítěz kategorie Nejlepší akční nekomiksový týmový Rkový film všech dob. Nic víc, nic míň. Ještě víc nabitější, akčnější a zábavnější, sebeparodizující než jednička, že i kobra královská přestane syčet a sní o koulích Chucka Norrise a automatické brokovnici AA-12./// Úvodní sekvence je naprosto drtivá a bylo by hříchem mít k filmu bad attitude. West se vrací a má to sakra grády! 90 %. Rest in pieces. [Kino] (27.08.2012)