Das letzte Schweigen
The Silence
Režie:
Baran bo OdarScénář:
Baran bo OdarKamera:
Nikolaus SummererHudba:
Michael KammHrají:
Ulrich Thomsen, Wotan Wilke Möhring, Katrin Saß, Sebastian Blomberg, Burghart Klaußner, Karoline Eichhorn, Roeland Wiesnekker, Jule Böwe, Oliver Stokowski (více)Obsahy(2)
Po dvaceti třech letech se na místo vraždy vracejí lidé zasažení tehdejší událostí, včetně vraha a jeho spolupachatele. Německé psychologické drama o strachu a osamění. Jednoho letního dne zmizí školačka z německého maloměsta a její kolo je nalezeno na stejném místě, kde před dvaceti třemi roky došlo k vraždě jiné dívky ze stejné obce. Událost vede k návratu vyšetřovatele tehdejšího neuzavřeného případu, ale i jednoho z pachatelů. Civilně rozehrané vyprávění předkládá psychologickou studii strachu, bezmoci a osamění, které sužují nejen rodiny zasažené případem. Napínavý mix melodramatu a thrilleru se vyhýbá okázalým dramatickým momentům a naopak staví výhradně na herecké akci pečlivě vybraného ansámblu představitelů. Tomu také odpovídá civilní a letně ospalé tempo snímku, kde kamera zachycuje sekvence v dlouhých záběrech, které dávají hercům prostor pro vystihnutí nuancí svých postav. Poslední mlčení je druhý celovečerní projekt mladého švýcarského režiséra Barana bo Odara a bylo uvedeno na prestižních festivalech v Locarnu a Pusanu či na Camerimage. (Česká televize)
(více)Recenze (32)
Přesně tak, přátelé, jak píše můj kamarád Josef Blažek, takhle nekompromisně, napínavě, paranoicky a odhodlaně by působil seriál Dark, kdyby se neztratil v mytologickém a sci-fi balastu. Baran bo Odar si vybral pro svůj debut příběh podle knihy, který je rozkročen přes několik žánrů, ale každému dává, co potřebuje a nikde nic nechybí. Fakt mistrovský kousek, škoda, že není více znám!! ()
Věčná škoda, že film odkrývá svoje karty tak brzy, protože do té doby na mně působil naprosto bezchybně. Temnější atsmoféra, všechno víc směřovalo k psychologii než ke krimi a můj zájem o vše byl absolutní. ()
Zlověstné a melodramatické story. Tohle je hodně depresivní, zneklidňující kriminálka točící se kolem pedofilní vraždy. Je to sice slow burn jak vyšitý, ale mou pozornost si film dokázal udržet po celý film, díky kvalitním hereckým výkonům a nepříjemně dusné atmosféře. Za zhlédnutí tenhle německý počin určitě stojí. 65% ()
Zneklidňující drama o pedofilní vraždě a lidech jí ovlivněných stojí zcela na precizně profilovaných postavách a jejich pečlivě vyjádřených motivacích. Právě díky tomu se pojednání o obětech i pachatelích nestává detektivkou, thrillerem či vypjatým melodramatem, nýbrž nestrannou studií osamění, bezmoci a ztráty někoho blízkého. Sice scénář místy příliš polopaticky zdůrazňuje jistá fakta o případu i postavách a u figur policistů sklouzává až ke karikatuře, ale právě díky tomu se může v případě postav pedofilů vyhnout schematické démonizaci a naopak i je představit jako obyčejné a tragické lidi. ()
Dvě slunečná léta vzdálená od sebe 23 let náhle potemní, naplní žalem a propojí dvě vraždy školaček. Pachatele té první od začátku známe, ale má na svědomí i tu druhou? Poslední mlčení je Odarovou rozcvičkou před netflixáckým Dark. Chybí tu sci-fi prvek a pošmourný vizuál severských detektivek, ale jinak už tu má pohromadě vše - vraždy a zmizení dětí na německém maloměstě rozkročené mezi osmdesátkami a současností, vhled do zhrouceného života rodičů, co přišli o dítě, zneklidňující, depresivní a melancholickou atmosféru, tísnivé letecké záběry na lesy, kterými vede osudová zkratka, i některé herce přítomné v obou dílech. A rozcvička je to velmi zdařilá, snad jen trochu dlouhá. Ale za to lidské vykreslení pedofilů a ten nekonečně smutný konec, který nemá vítězů, jen poražených, a světská spravedlnost je jen iluzí, si tu čtvrtou hvězdičku rozhodně zaslouží. ()
„Je dobře, že seš zas zpět. Zrovna jsem nakoupil. Najíš se se mnou? Pak si můžeme pustit film, nebo tak něco. Jestli chceš.“ - „Taky se chci dívat na film.“ - „Na to musíš ještě trochu vyrůst…“ Režisér mě zaujal už o 4 roky mladším snímkem Who am I, ale Poslední mlčení je tematicky, žánrově, tempem, cílovou skupinou i vyzněním někde jinde. Už „jetý“ vyšetřovatel (výborný Blomberg), který vstoupí do pokoje mrtvé dívky a přímo před její matkou začne s úsměvem na rtech skládat dceřinu Rubikovu kostku, naznačí, že postavy budou divné, což platí i pro rovněž výtečné zahrané duo viníků v podání Möhringa/Thomsena. Mimo slušné atmosféry, řemeslné kvality, špetky humoru (vyjma vyšetřovatele se o něj stará i těhotná policistka) nechybí též něco k zamyšlení (Jak je to se zlem ukrytým hluboko v nás? Co kromě tužby cítí pedofil?) a povedený, hodně zneklidňující, nehollywoodský konec. Za mě solidní 4*. „Minule byl u vás nějaký pán. Byl to příbuzný?“ - „Ne. Byl to přítel. Dlouho jsem ho neviděl. Proto jsem mu poslal zprávu.“ - „A dostal ji?“ - „Ano.“ ()
Reálne poňatý, ťaživý, miestami vďaka vyvolaným pocitom dostatočne znepokojivý počin, ktorý sa viacmenej opiera o policajné vyšetrovanie, než akciu v pravom slova zmysle. Trpezlivý divák si príde na svoje, ostatní majú smolu. ()
Poslední mlčení splňuje přesně to, co od detektivky očekávám - má atmosféru, tempo, je originální, nemám pocit, že už jsem něco podobného viděla, postavy jednají přirozeně a závěr je překvapivý. ()
Naprosto dokonale ztvárněné psychologické krimidrama z prostředí jednoho městečka, kde se udála téměř na chlup stejná vražda po 23 letech. Vyprávění Vas dostane, na nedělní večer při dobrém víně.. ()
KOMENTÁŘ MŮŽE OBSAHOVAT NÁZNAK SPOILERU. Skrz naskrz divný film, který mě ve výsledku akorát otrávil - jako nechat pachatele v závěru nepotrestaného? To není nic jiného, než zločin na divákovi! Nechápu, jak někdo může v souvislosti s tímto filmem mluvit o nějaké napínavosti, když je hned na začátku odhaleno, kdo vraždu spáchal. Než o odhalení pachatele zde jde o vystihnutí psychologie postav a atmosféry léta v jednom německém zapadákově, jehož klid narušil zločin. Na mě to ale celé působilo jako přeartovaná kravina, kde mi nesedlo skoro nic (nepochopil jsem třeba, proč tam mají všichni tak předpotopní mobily i auta, s výjimkou policejního šéfa, který jezdil zbrusu novým Opelem Insignia), a jejíž závěrečné rozuzlení jsem shledal směšným a extrémně nepravděpodobným. Film je to úmorně dlouhý, postavy jsou podivínské (jeden z vyšetřovatelů třeba chodil doma v šatech své mrtvé manželky - wtf?) až extrémně nesympatické (těhotná vyšetřovatelka, rodiče pohřešované holky), a děj samozřejmě není prost nejohranějšího klišé ze všech - boje s nechápavým nadřízeným, který zapáleného vyšetřovatele zákonitě suspenduje. Kristebože chci tak moc, když bych rád aspoň jednou viděl normální detektivku, kde nebude policejní šéf nesnesitelný idiot a kde by mohl hlavní vyšetřovatel v poklidu dělat svoji práci, aniž by byl suspendován? Jediné ospravedlnění času, o který mě tenhle film připravil, nakonec vidím snad jen v tom, že jsem díky němu trochu oprášil němčinu. Jestli jsou za to 3 hvězdy moc nebo málo, je vlastně úplně fuk - lituji chvíle, kdy mě napadlo se o ten film byť jen zajímat. ()
Ke konci již sice film trochu ztrácí na tempu, ale není se co divit, když hodinu a půl spurtuje. *** Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií II. ()
Rozhodně to není bezchybné, nebo dokonalé, ale jak píše Swansea, Ulrich je přesně tím zobáčkem na hodnocení. I když zde nedostal nějak extra moc prostoru, bohatě to stačí. Takže za něj a za poslední scénu se za tu dnešní čtyřku nebudu rozhodně stydět. ()
Atmosféra filmu nesmierna a veľký podiel na tom má aj Kammova hudba. Príbeh zaujímavý, ale hlavne dobre vyrozprávaný .. Baran by nás nedbal oklamať. Ja som spokojná. ()
Baran bo Odar mě nedávno nadchnul svým hackerským thrillerem a tady ukázal, že úspěch jeho druhého filmu nebyl náhodou. V tomto případě se ani tak nesoustředí na pátrání po vrahovi, ale spíš na utrpení rodičů, které nezmizí ani po třiadvaceti letech. Stejnou měrou film odhaluje i psychická muka jednoho ze dvou viníků dávné vraždy, kterého po nejnovějším zmizení přepadnou výčitky svědomí v té nejčernější podobě. Celkově věrohodné, výborně zahrané a v závěru silně nasírací. Ale tak to halt v životě chodí. 80% ()
Nemecká tvorba nie je priam moja šálka kávy, ale po počiatočnom skepticizme ma Silence veľmi príjemné prekvapil. Zo strany Nemcov sa jedná o skutočne prvotriedne natočenú kriminálku, ktorá vynikajúco vyvažuje pomer medzi drámou pri ktorej diváka zaujíma každá a jedna postava a napínavým thrillerom s postupným odhaľovaním súvislostí. Pojedná o pedofilnej vražde z 80. rokov, kde sa pátranie následne presúva do súčasnosti. Stojí však hlavne na vynikajúco napísaných a vyprofilovaných postavách, ktoré majú komplexné motivácie k tomu čo vykonali a ako sa chovajú. Samotných páchateľov potom predstavuje ako bežných ľudí „od vedľa“, ktorí pre svoje činy majú v podstate obhájiteľné dôvody a nie sú len jednorozmernými figúrkami v podobe vyšinutých vrahov ako je vo väčšine prípadov zvykom. Rovnako plnohodnotne je rozpracovaná aj každá z vedľajších postáv, ktorá má v deji svoje miesto. Všetky samozrejmé podporené kvalitnými hereckými výkonmi. Film zo začiatku buduje prevažne melodramatickú líniu a zaujímavo mätie diváka tým, že presunom udalostí do súčasnosti mu hneď v prvom momente jednoznačne nepredstaví všetky postavy a tak je otázne s kým vlastne sympatizovať a s kým nie. Postupne umocňuje dusnú atmosféru policajným vyšetrovaním až v závere namiesto toho, aby adrenalínovo zintenzívnil finále prináša na scénu skôr depresívne pocity. A aj keď je ten príbeh v jadre zvrhlý, tak divák postupne dokáže pochopiť konanie obidvoch strán. V podstate mi vadila len postava mierne vyšinutého detektíva, ktorému umrela manželka a ktorý sa do takto v reáliách zasadeného príbehu svojimi výstupmi občas až nehodil a jeho postava zachádzal do zbytočnej karikatúrnej roviny, dokonca mierne iritovala. Našťastie týchto scén tu nebolo mnoho. CELKOVO: 4* (8/10) ()
Plný počet nedávám, protože jsem ve filmu postřehla nějaké chyby. Ale přesto je to vynikající artová kriminálka a zároveň psychologický film. Prostředí pedofilie jsem zatím neznala a i tady mi trvalo dlouho, než jsem pochopila, o co vlastně jde a kdo je kdo. Ale čím se film blížil k závěru, tím víc jsem ho oceňovala a vnímala jeho určitou hloubku. Konec nic nezkazil, naopak. ()
Predstavte si ten najteplejší, najplnší obraz, plný svetla. Ako by ste práve sledovali nejakú romantickú komédiu, kde sa dvaja kamaráti vozia autom cez prekrásny vidiek. Ale iba dovtedy kým na poľnej ceste nestretnú maličké dievčatko ktoré sa preháňa na bicykli. Všetko vyzerá byť v poriadku až na to, že ide o dvoch mladých pedofilov a jeden z nich nemá ukojenú túžbu.... A ďalej si to už viete predstaviť. Snímka celou silou udiera na psychiku diváka. Prezentuje sa nemorálne a tak realisticky, že sa v nej prevára myšlienka na to, že svet je nespravodlivý. Keďže sa nevypátral vrah dievčatka. O 23 rokov po tomto incidente sa v ten istý dátum udeje únos malého dievčaťa. V malom mestečku nastane panika a paranoja.. Detektívi si myslia, že pedofil opakuje svoj čin ale keďže telo nedokážu nájsť, je stále šanca, že sa dievča nájde. Rodičia sú zničený. A zničený je dokonca aj jeden z pedofilov ktorý bol pred 23 rokmi komplicom.. Má rodinu, manželku a deti a vnútorne ho to rozkladá, ničí. Polícia si nevie rady, príbuzný si nevedia rady, rovnako ako ani komplic. Pomalé statické zábery sú popretkávané depresiou ktorej nie je pomoci. Mnohým z vás by sa toľká komornosť a pomalosť určite nepáčila a nudila vás ale holt.. Toto sú tie ťažké Nemecké drámy ktoré zbožňujem. ()
Tak vida, už znám svou první německou detektivku, kterou mohu s klidem vychválit! Po všech těch Kriminálkách Kolín, Stuttgart, komisaři Rexovi a mnoha jiných, na něž se nedá pro plochost postav i děje dívat, a které okupují celá desetiletí televizní schémata všech našich televizních stanic, je to skoro jako zjevení. Nejvíc bych asi vypíchla drobnokresbu líčení chování pozůstalých (většinou to v každé detektivce postrádám a nikdy se tomu nepřestávám divit). Závěr je, pravda, nekonvenční, ale možná o to silnější. A bližší realitě... ()
Krimi, které tvůrčí chyby maskuje kvalitním obrazem. Velmi nedůvěryhodní policajti i jejich představitelé a vůbec celá vyšetřovací linka; divně použité mikropříběhy postav, které spíš ruší vlastní příběh a odvádí pozornost jinam). Fatální je ale chyba odhalit pachatele hned v úvodu, když by přitom bylo zajímavější si hrát se záhadou než mučit diváka vyšetřováním a psychologicky ztraumatizovanými vedlejšími figurkami, které jsou stejně jen křovím k tomu, čím chtěl režisér podusit diváka. ()
Velmi dobre natocene kriminalni drama, ve kterem dva podobne zlociny deli 23 let. Zajimavy namet, dobre zpracovany. Vice takovych filmu. ()