Pizza und Marmelade
Režie:
Oliver DieckmannScénář:
Andrea StollKamera:
Bernhard JasperHudba:
Patrick ButtmannHrají:
Max von Thun, Stefanie Stappenbeck, Clelia Sarto, Johanna Bittenbinder, Thomas Loibl, Meral Perin, Katharina Eyssen, Helmfried von Lüttichau (více)Obsahy(1)
I práce v předměstské pizzerii může člověku přinést štěstí, přátelství i lásku. Mladý mnichovský architekt Florian má nakročeno k zářné budoucnosti, když jeho kariéru přetne sebevražda jeho nadřízeného. Ukáže se, že firma byla dlouhodobě zadlužená, Florian přichází o svůj luxusní byt a je vedený jako nezaměstnaný. Na pracovním úřadě ho přidělí jako výpomocného číšníka do pizzerie na periferii Mnichova. Architekt zakládající si na své pověsti, luxusu a statutu své práce nechce mít nejprve s novým zaměstnáním nic společného. Obzvláště, když se hned během prvních minut chytne s temperamentním italským vedoucím i jeho starostlivou pomocnicí. Jelikož mu ale nic jiného nezbývá, otráveně přijímá svůj úděl, jehož součástí je i stěhování do panelákového bytu. Nicméně záhy poznává, že výstřední postavy v jeho okolí jsou vlastně sympatické. Velkou zásluhu na tom má jeho nová sousedka, do které se již při prvním setkání zakouká. Německé televizní melodrama, stojící na třech dílčích milostných liniích, otevírá téma sociálních i národnostních předsudků a hledání osobního naplnění bez ohledu na statut zaměstnání či výši platu. (Česká televize)
(více)Recenze (13)
Wow! Tohle, že je německý film? Těžko uvěřitelné. Oliver Dieckmann si zahrál na Almodóvara a stvořil jedno z největších překvapení poslední doby. Nápadité, se sympatickými herci a líbivou hudbou. Takhle po vůli mi německá tvorba byla naposledy v pilotním filmu Kobry 11. P.S: Také si myslíte, že danliofer mířila i na mě, akorát si neuvědomila, že pro všechny ostatní bude můj komentář oproti jejímu výše? :-) Tedy zatím, samozřejmě! ;-) ()
Film Pizza a marmeláda na mě nepůsobil až tak dramatickým dojmem. Je to příběh o několika obyčejných lidech s různým vzděláním, národností a zaměstnáním, kteří žijí v jednom nevalně vyhlížejícím domě. Nosnou postavou je sympatický Florian, který se náhle ocitl bez prostředků k životu a je nucen se do tohoto domu s tisíci satelitními anténami přestěhovat. A tak se postupně přes počáteční projevy nedůvěry poznává s pár obyvateli tohoto domu a já jsem mohla nahlédnout na chvíli do jejich životů i domácností s jejich starostmi a problémy, které jsou pro mnohé z nás možná zcela normální. Na té německé kinematografii, kterou jsem dlouho podceňovala, přece jenom něco bude a na prvotinu Olivera Dieckmanna je to velmi zdařilý snímek. Uvidím jestli mě po téměř tragické Šípkové Růžence překvapí opět něčím tak příjemným. A mám chuť na tu pizzu, vypadala báječně :-) Lepší trojka . ()
Hrozně milé pohlazení, na křečovitost nehledě... Na jednorázový posed u odpolední televize ideální společník. Klasicky vystavěná zápletka, kde se vše vzorně proplétá a nic nepřebývá, doslova radost sledovat. Mírně svěží, i když nic převratného – potěší nápaditější střih a ruční kamera dolézající za hrdiny, aniž by bránila příjemnému a klidnému sledování. Režisér si oblíbil vteřinové detaily (na ruce, tvář, marmeládu, pizzu...), jimiž nešetří a dělá dobře. Horší je to s tím přesně rozfázovaným vyprávěním, neboť v Hollywoodu to umějí stále o dost lépe (rozuměj nenápadněji) – po asi šestém náhodném setkání, při kterém určitá postava jakoby odnikud nakoukne do záběru, jsem si připadal jako ve svérázné parodii na lekačky. Celkem to znevěrohodňuje jinak velmi trefné momenty, při nichž hrdina nevtíravě sestupuje o sociální třídu níž. Představitel architekta Floriana má výhodu v tom, že jeho postava se alespoň snaží být vykreslena poutavě, kohokoli dalšího shrnete dvěma slovy. Což si vybírá své oběti – Stefanie Stappenbeck je jedna z mých nejoblíbenějších německých hereček, a proto mě dvojnásob mrzí, že se s ní sektávám zpravidla při sledování pochybných kriminálek (Betty – krásná jako smrt, Siska), případně nevtipných/německých komedií (Eva a Max). Její kradmý pohled, milý úsměv a přesvědčivé zvládnutí náročnějších poloh je hodno serióznějších rolí, i když chápu typologickou škatulku na základě genetické „vady“, že i ve čtyřiceti vypadá pořád na šestnáct... No, Pizza a marmeláda přimíchává i další nešvary. Třeba nepokládám za úplně šťastné bojovat proti předsudkům stereotypy, které mají předsudečný základ. A to není bohužel vše – všechny minipříběhy jsou rozehrány v neutrální poloze a režisér je narychlo a někdy doslova násilně vyřeší v závěrečných pěti minutách. Řadu z nich dost pochybně ve vztahu k tomu, co film vlastně o životě říká. Kdyby se v tom někdo hrabal, tak by našel dost nepříjemné rozpory, které se lakují, aby nebyly vůbec vidět... Brr, tak ať se na tom akademik jednou vyřádí, já začal u ideálního společníka a u toho rád zůstanu. Na tom pohlazení by se dalo jmenovat dvě stě potutelných chyb a vad, ale pořád je to pohlazení. A díky bohu si nehraje na vykladače všehomíra. ()
A pak že Němci neumějí natočit film... Za celou dobu mně to ani jednou nepřipadalo uhozený, ani jednou jsem se nepodívala na hodinky (jasně, když koukám na von Thuna, nekoukám na čas) a dokonce jsem se i zasmála. A tyhle ingredience - svižně ubíhající děj, nedebilní dialogy s občasným konfliktem (žebříčky hodnot, ztráta zaměstnání a sociálních jistot či dokonce někoho blízkého, zlehka se dotkli i otázky národnostní, no možná to mohlo být občas i malinko ostřejší - čímž nemám na mysli tu italskou domácnost v té pizzerii ;-)), humor a moc pěknej chlap - jsou přesně tím, co čekám u dramatu tohoto typu, i když nevyhledávám civilní a komorní filmy a pizzu ani marmeládu zrovna nemusím. Ale takový ten polootevřený konec zabezpečuje, že pod čtyři bych nešla ani při skutečně velmi objektivním pohledu. A z toho ryze subjektivního si dovoluji jít i na pět. ()
Děj předvídatelný jako facka si žádá barvitějšího zpracování, než kterého se filmu dostalo. 1) Hezký začátek se postupně rozmělňuje do pomalého příběhu s melodramatickým nádechem. 2) Ještěže tu je 31letý charismatický šlechtic, zpěvák a kytarista Max von Thun (architekt Florian). ()
Moc příjemná psychologická sonda podbarvená nádhernou minimalisticku hudbou. Současná německá tvorba je ve velmi dobré formě, jen se to tu veřejně moc neví, což je zřejmé i z komentářů níže. Kdyby byla současná česká tvorba aspoň z půli v tak dobré formě jako ta německá, mohli bychom si vískat... Přála bych oběma hlavním přdstavitelům tohoto filmečku, aby dostali šanci projevit svůj talent v dalších kvalitních snímcích tohoto typu a nevyplácali si ho v TV seriálech... ()
Život je jako houpačka, chvíly si nahoře a pak zase dole. Jeden den můžeš být například úspěšným architektem a druhý den už obsluhuješ v pizzerii. Každá nová zkušenost se ti ale může hodit. A víš co? Nakonec možná zjistíš, že ta "přechodná doba" ti dá mnohem víc, než bys očekával. ()
Při zadání klíčového slova pizza ve vyhledávači mě vyběhl nemalý seznam filmů honosící se tímto názvem. Posléze, po hlubší analýze daného tématu a možností, jsem navštívil jedno nejmenované české úložiště, kde jsem nalezl verzi ve formátu *AVI. Prost veškeré trémy jsem soubor prachsprostě stáhnul. Čekajíce delší dobu, neb zadarmo se stahuje lépe než za peníze. Následující minuty před projekcí jsem se věnoval vypalování onoho destilátu. Výsledný likér jsem poté ocenil v přehrávači Život je dobrý a byl u toho i strejda Philips. Teď už vícero k filmu. Musím říci, že název německého dramatu / romance je poměrně zavádějící. Nečekejte lovestory o tom kterak pizza našla svoji novou lásku, a místo slaniny a kozího rohu dala přednost marmeládě. Je to příběh ve kterém je pizza s marmeládou až na druhotném místě. Je to o poznání pizzy jako takové, o marmeládě, která i přes svou sladkost nese útrapu života. Vzájemné chuťové propojení poté dává výsledný Eintopf - * * * ()
Tohle drama se hodně povedlo je až k neuvěření že pochází z německa ()
Velmi milé překvapení... Německé filmy moc nemusím, ale tohle se celkem povedlo... zajímavý děj a dobří herci ()
Opravdu příjemný film o náhledu do starostí běžného života. ()
Příjemný film o různorodě poraněných lidech, kteří se snaží sblížit se s druhými, aby ve své samotě nezahořkli. O tom, že se navzájem rádi mít můžeme. 70 % ()
Trochu rozvlekle bezici asi melodrama... na ktere se da koukat,kdyz si nebudete klast některé logicke otazky,napr. Jak se stal architekt nezamestnanym...a ze dne na den tim prisel o vse,i o vybaveni bytu 😀 úsměv mi vykouzlila hudba casto tak dramatická,ze neodpovidala o hodne min dramatickemu deji. Ale jo.. ten film budete chtit videt az do konce. ()