東京少女
Tokyo Girl
Obsahy(1)
Fudžisaki Miho je středoškolačka, která právě rozčíleně spěchá z restaurace, kde ji její matka chtěla seznámit s mužem, za kterého se chce provdat. Nešťastnou náhodou se jí vysmekne mobil z ruky a padá dolů, padá. Nedopadne však na zem, ale na hlavu chlapce. Mihonin mobil se ocitne v rukou Tokidžira Mijaty v roce 1912. Může mezi takto vzdálenými lidmi vzplanout cit? (Zíza)
(více)Recenze (16)
Romantickým filmom z ázijskej produkcie ozvláštneným nejakým tým fantasy prvkom nikdy nepohrdnem a tento mi tématikou pripomenul juhokórejské Ditto a Il Mare, ktoré sa mi veľmi páčili, takže na Tokyo girl som sa dosť tešil, ale svojou kvalitou je už na tom v porovnaní s nimi predsa len o niečo horšie. Dejovo je to celkom v poriadku, nápad s mobilným telefónom v minulosti sa mi páčil, komunikácia hlavných postáv je vyriešená bez problémov a aj vďaka krátkej dĺžke sa mi na to po celý čas pozeralo viac, než dobre. Len sa mi to zdalo trochu moc komorné, mohlo byť do toho zapojených viac postáv a tým rozvinúť niektoré línie, štandardný prvok tohto typu filmu, keď postava zo súčasnosti zisťuje, čo sa stalo s tou v minulosti a tak sa jej snaží pomôcť, čo tieto filmy vždy tak osviežilo ma tu až tak neoslovil a tiež mi tu chýbajú aj nejaké zapamätaniahodné scény, tu som si nič také nenašiel, aj keď pri jednej scene som tento potenciál pocítil. Sklamaním je aj obsadenie, síce postavy sú sami o sebe celkom sympatické, ale hereckými výkonmi už sú na tom horšie, ich prenášané repliky mi tiež neprišli moc kvalitné a chémia medzi nimi u mňa vôbec nefungovala. A nanešťastie tu už takmer ani nie sú nejaké výrazné vedľajšie postavy, ktoré by im v tom mohli pomôcť. A aj technicky je to skôr sklamaním, predpokladám, že sa jedná len o televíznu produkciu, takže síce tu nič vyložene nevadí, ale aj tak vizuál a výprava pôsobia skôr tak lacnejšie a nanešťastie aj emócie ma úplne minuly. Takže ako oddychovka na jedno pozretie Tokyo girl funguje bez problémov, celkom ma to bavilo, ale znovu to už vidieť nepotrebujem, takže žánrová klasika, ako spomínané Ditto alebo Il Mare sa z toho pre mňa určite nestane. 65% ()
"Mohu si to také přečíst?" ■ "Dívka kráčející v budoucnosti" mi dala víc, než jsem čekal. Malá, nenápadná, ale "plná citů". Téma dvou lidí, rozdělených v čase, tu už bylo (Il mare, Donggam, Secret) a Tokyo Girl se jím podle mě nechala inspirovat. Jenže je taková jiná (časový rozdíl 98 let), čistá (maximální a uvěřitelná koncentrace na příběh obou hlavních hrdinů) a obsahuje jednu originální, překvapivě velmi silnou scénu (babička s mobilem). Chtěl jsem si pustit jen prvních 20, 40 minut, ale nakonec jsem musel dokoukat až do konce (je jasné, že se jednou baterie v mobilu vybít musí). ■ Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=n2BrLgRNVPw ■ "Je to plné citů ke mě." ()
Dům u jezera nebo chcete-li Siworae po japonsku a úplně jinak. Tôkyo shôjo na mě působil mnohem silněji. Možná tím mnohem větším časovým rozdílem mezi hlavními hrdiny, možná tím, že ústřední dvojice byla v hlasovém kontaktu. Možná celkovým zpracováním, které nebylo překombinované, ale naopak hodně uvěřitelné pro ty, kteří jsou paranormálním jevům přístupní. Možná i díky krásné hudbě a dokonalé kameře. Možná pro všechno co jsem vypsala... Vlastně ne možná, ale určitě se tohle všechno spojilo v jeden celek, který pohladí, vyloudí úsměv i slzy a dlouho po skončení zůstane v myšlenkách... ()
Během studijně náročného období není nad to, udělat si trochu volného času a spravit si náladu pohodovým a nenáročným filmem. Tento mi však přinesl mnohem víc. Dlouho po jeho skončení mě uvnitř hřál sladký pocit, který ve mně vyvolal. Námět hrátek s časem jsem viděla zpracován už mnohokrát, ale i přesto pro mě dosud neztratil na půvabu a vždy jsem zvědavá, jak si s tím poradili nejrůznější tvůrci, a způsob, jaký zvolili tvůrci Tókjó šódžo, mě oslovil nejvíce. Příběh nemá chybu, je originální a nabitý emocemi, romantika působí jak má a celková atmosféra je mimořádně příjemná. Je pravda, že se po celou dobu dá očekávat, co přinesou další minuty, ale mně se ta vyhlídla líbila a stejně nakonec přišlo něco mnohem lepšího, takže jsem se nevyhnula ani překvapení. Po druhém zhlédnutí musím říci, že je to jeden z nejkrásnějších filmů, jaké jsem kdy viděla. ()
***SPOILER*** Ách jo. Proč mi nedopřáli šťastný konec. I když si asi ani nedokážu představit, jak by to mohlo jinak dopadnou, aby to z celého filmu neudělalo hovadinu. No, ale byla to příjemná pauzička mezi učivem. ()
Debilní telefon prostě :) Ne dobře, je to fantaskně fantaskní snímek, který mě překvapil a dojal, přestože původně jsem k tomu měla ze začátku přístup jakože průměr, ale pak se z toho začalo klubat něco krásného a vyústilo to v něco neskutečně nečekaného a ten konec... nejde jinak než chválit! Vůbec jsem u něj nebrečela, že? A to tak, že hodně. Scéna se zrcátkem byla ale asi nejkrásnější a přitom tak obyčejná, ten šťastný výraz na tváři babičky... Plné nezatažené souhvězdí 5* se skvělým signálem. ()
Komorní dílo jehož zpracování působí nevýrazně, za to obsahem je hodně barevné. Nikoliv barevné ve smyslu, že by mělo komplikovaný děj, ale barevné v pocitech Miho a Tokijira. Tokyo Girl je nenáročným snímkem, který zachycuje vztah dvou mladých od sebe časem vzdálených školáků, komunikujících spolu přes mobilní telefon, propadlý červí dírou do minulosti. Baterie nevydrží věčně, díky toho je jejich vztah velice krátký, ale protože je teprve ve zrodu, tak zároveň nádherný a čistý. ()
Toto ma úplne vyžmýkalo... ()
Již mnohokrát zpracovné téma kontaktu lidí z různých časových úrovní, řekl bych takové Siworae přes mobilní, resp. debilní telefon :-) Nepřináší to nic nového ani převratného, ale jde o hezký milý snímek s pár silnějšími momenty jako "společné" rande, 100leté zrcátko a zejména pak scéna s babičkou, ta by z člověka fakt vyždímala duši i nejednu slzu. Přítomnost mladé, půvabné a roztomilé dívky je pak pochopitelně pro nás chlapy další příjemný bonus :-) 83% ()
■ "To byla asi červí díra." Říká si šestnáctiletá středoškolačka z Tokya roku 2008, když její mobilní telefon najde a přijme hovor Tokijiro z roku 1912, který se ze všech svých sil svého nitra snaží stát spisovatelem. ■ Zprvu jí nevěří, že je z budoucnosti a ona si oněm myslí, že je obyčejný zlodějíček. Situace se ale změní, když Miho řekne, že se v roce 1912 potopil Titanic a pro západní svět to byla velká katastrofa. ■ Následujícího dne přinese Tokijiro(va) mladší sestra noviny, kde je na titulní stránce článek o tom, že se potopila největší loď na světe jménem Titanic... ■ Celý film se nese v romantické linii zabalen rouškou sci-fi fantasy. Atmosféra je velmi dobrá. ■ Od tohoto filmu jsem moc neočekával a to bylo jedině dobře, protože jsem byl odměněn krásnými devadesáti minutami s velmi sympatickými dvěma hrdiny... ■ [SPOILER] Překrásná a dojemná je scéna, kdy se Tokijiro setká s Nanami a Miho si přijde pro dárek od Tokijiro(a) a tam je Nanami coby stařičká babička... a pak vidíme, jak hovoří sama se sebou, se svým dětským já. Při této scéně jsem se neudržel a vyhrkla mi slza radosti a dojetí. [/SPOILER] ■ Tento film mi před dvěma lety doporučil kamarád, abych se na něj podíval, ale předem si o něm nic nečetl, že bych si zkazil momenty překvapení, celou tu dobu mi film v klidu a nerušeně odpočíval na hádédéčku, když tu jsem jednoho večera nemohl usnout a říkal si, že si pustím něco pro zahřátí u srdce a tu se mi na mysl vkradla ona myšlenka mrknout na Tôkyô shôjo a nejen že bylo vymalováno, ale i vytopeno... ■ Tento film na mě zapůsobil velmi silně a věta Tokijiro(va) otce: "Každý má v životě něco, co musí udělat..." je pro velké romantiky jako jsem já, silně emotivně nabitá... ■ Toto filmové dílo Ti mohu vřele doporučit. ■ [Viděno poprvé: 99/100] ()
Můj první čistě japonský film (nepočítám anime a sérii Rurouni Kenshin, která toho má s anime více než dost společného...). Na začátek jsem si nemohl vybrat lépe... Nenápadný film, který v sobě skrývá obrovskou hloubku a je plný citů a lidskosti. Postavy byste sice napočítali na prstech ruky, ale za to podávají o to lepší výkony... věřil jsem jim naprosto vše, do posledního detailu. A příběh? Ten může na první pohled působit jednoduše, ale opak je pravdou... Je originální (v rámci možností) a neskutečně zajímavý. Nevím, jestli v dohledné době narazím na něco, co by se tomu mohlo vyrovnat... "Při vynaložení veškerého úsilí lze dosáhnout svých snů." - 100 % ()
ÚŽASNÝ. Na to, že nejsem žádný příznivec fantasy a pohádek, mě to překvapivě snadno a rychle vtáhlo, že mě v průběhu ani nenapadlo zkontrolovat zbývající čas, jako to dělám u 95% filmů. Taky bych si chtěl vyzvednout dárek, který mi někdo zanechal před 100 lety :) ()
Po druhém zhlédnutí zvyšuji na 5*. Divákovi stačí, aby přistoupil na lehce fantastickou zápletku. Odměnou mu budiž jeden z nejkrásnějších romantických filmů.. ()
Romantický vztah dvou vysokoškoláků z různého století. Zábavné, ale ne moc. (50%) ()
Na první, ale i druhý pohled jsem se domníval, že snímek bude modernějšího rázu, plný barev a života. Klobouk dolů tvůrcům plakátu (poster), který tu visí. Obalamutili mě a za to mají mojí úctu. Hýří barvami na všechny strany. Očekával jsem tak, že v podobném stylu bude i film, ale realita byla ke mně krutá. Pochmurnost a bezbarvost snímku mu ubírala na životě a mně úsměvu na tváři. Kromě dvou hodně silných momentů jsem se jinak nudil a měl jsem i sto chutí to vypnout. ()
Japonsky remake filmov Donggam/il mare. posoby lacnejsim "soap-opera" nadychom, ale to az tak nevadi. film ma aj originalne miesta, ako rande, 100 rocny darcek, slub samej sebe alebo podakovanie zachrancovi. spojenie dvoch ludi len ked vidno mesiac je sice take zvlastne a trochu japonske, ale budiz. film ma pozitivny nadych a dobre sa pozera (bod davam aj za sympatickeho spisovatela a rozkosnu studentku ^^) ()