Valzer
Režie:
Salvatore MairaScénář:
Salvatore MairaKamera:
Maurizio CalvesiHudba:
Nicola CampograndeHrají:
Valeria Solarino, Giancarlo Judica Cordiglia, Benedicta Boccoli, Maurizio Micheli, Marina Rocco, Rosaria Russo, Francesco Feletti, Renato CraveroObsahy(1)
Základním tématem filmu o vzdálenostech mezi tím, čím se věci a lidé zdají být a čím skutečně jsou, prolíná několika samostatnými příběhy. Assunta, pokojská v luxusním hotelu, jednoho dne potká v hotelu otce své přítelkyně Lucíi, za niž mu několik let psala do vězení dopisy. Existuje tedy mezi nimi vztah, o němž však Lucíin otec neměl dodnes ani tušení. Assunta se mu pokouší vysvětlit, kde je Lucía, proč mu psala dopisy ona a kdo byla jejich třetí kolegyně, Palestinka Fatima.
Paralelně s touto linií, která se odehrává v zadních místnostech personálu, se v hotelu koná uzavřené jednání mocných fotbalových magnátů, kterí hledají východisko ze skandálu, do něhož se dostaly jejich kluby. Přednáší jim šílený profesor sociologie, za jehož vývody o manipulaci s veřejným míněním by se nemusel stydět ani Hermann Goring. Všechen cynismus a chamtivost moci se tu předvádí až v patologicky syrovém obrazu. Oba světy se nakonec také protnou, čímž oba získají konfrontační odraz.
Další pokus o film v jednom záběru (po Ruské arše Alexandra Sokurova), což jak režisér Salvatore Maira, tak kameraman Maurizio Calvesi zvládají s obdivuhodnou bravurou. Děj odbíhá i do flashbacků, aniž by se musel přerušit záběr, zvládá i děje v zadních plánech i zvukové přechody mezi nimi a přitom vypráví několik paralelních dějů.
Film vzbudil pozornost na mnoha filmových festivalech a kromě Zvláštního uznání Národního syndikátu filmových novinářů doma v Benátkách, získal ve světě především uznání za umělecký přínos.
(oficiální text distributora)
Recenze (17)
Nakonec nešlo o zkoušku, zda-li dokáži sledovat nepřerušovaný tok vyprávění (a tedy změnit navyklý způsob recepce, kdy každý střih umožňuje „vydechnutí“), ale zda-li dokáži sledovat film natolik banální, samoúčelný a špatně zahraný. Chápu, že na jeden zátah těžko uhlídáte kvalitu hereckých výkonů, proč ovšem nejsou role přizpůsobeny formě? Smích a pláč a jiné složité emoce jsem hercům ani trochu nevěřil. Podobně, jakkoli obdivuji režisérovo odhodlání nezřeknout se běžných prostředků filmového vyprávění (flashbacky), jsem nevěřil, že smyslem tohoto počinu bylo něco víc než ukázat „já na to mám!“. Bezmyšlenkovité silové cvičení. Doporučuji smysluplnější cvičení Mika Figgise (Časový kód) a Alexandra Sokurova (Ruská archa), jež jdou mnohem dál než k prvotnímu okouzlení z možnosti realizovat díky moderním technologiím odvážný nápad, s nimž na poli žánrové kinematografie mnoho let zpět koketoval třeba Alfred Hitchcock. 50% ()
Několik příběhů vzájemně se prolínajících a v různých časových rovinách takovým zajímavým způsobem, že musím Valčíku zvednout hodnocení i kdybych nechtěla. Potlačila jsem prvotní nechuť poslouchat mírně vyšinutého profesora a dohadování fotbalových veličin, mírné zklamání z některých hereckých výkonů, ale ve výsledku jsem byla nadšená. Jeden z těch filmů na které se chci rozhodně podívat ještě jednou, protože jedna projekce mně tady nestačí ()
Dějově košaté společenskokritické drama jedním záběrem? Možné! Adoruji! . . . Nad obsahem tohoto vizuálního tance dalo by se snad subjektivně nějak dumat, ale já věřím, že tvůrci věděli a řekli to co chtěli říct. A ta forma - já zlomyslně hledal nějakou mušku, nějaké škobrtnutí, zaváhání, nějaký přehlédnutý kablík, nějaký dvojí stín, nějaký odlesk ve vitríně nebo na podlaze, nebo alespoň ve skle brýlí - některé záběry jsem si pustil i vícekrát - nenašel! Prostě (Sokurov nesokurov) DOKONALOST! Navíc prolínání záběru v různých časových rovinách je prostě fascinující... Skvostný až hypnotizující experiment, tohle je prostě film, který bych si schutí pustil okamžitě znovu a už se míň soustředil a jen si to celé vychutnával! . . . Bravo! Capolavoro!! - - - - - (Poprvé viděno 5.7.2011 na >roztančeném prostoru< , hodnocení 48., adorující komentář zde jako sedmý - 6.7.2011) ()
Těsně po skončení filmu jsem byl přesvědčený o tom, že si to ty čtyři hvězdy zaslouží, už jen kvůli tomu, že střihač neměl téměř žádnou práci… :-) Ale po pár hodinách se mi to rozleželo v hlavě a musím chtě nechtě ubrat. Tenhle film je točen v jednom záběru a to já opravdu obdivoval, ale jinak to téma zkorumpovanosti společnosti… mě moc nezaujalo (aby jo, když Čechům je tohle známé, speciálně s tím fotbalem, že ano…) Spíše mě zaujal příběh o dceři a otci, který by si zasloužil trochu více probrat (dát mu větší prostor). Taky se mi líbilo, jak se režisér vypořádal s tím, že nemůže (či nechce?) stříhat - scény přecházejí ze současnosti do minulosti jen tím, že kamera se odkloní jinam od hlavních představitelů, kteří momentálně ve scéně účinkují (řekl bych, že tohle používají hlavně divadla /tam samozřejmě pracují se světly a to, na co se máte soustředit, osvětlí, zatímco v pozadí se staví kulisy pro novou scénu/). Takže suma sumárum mi v hlavě z tohohle filmu utkvěl fakt, že je natočen jen v jediném záběru a ta linie s otcem a dcerou. Jinak mě to nechalo chladným. 60 %. ()
Rozhodně originální způsob natočení beze střihu. Snímek samotný by mě ale více zaujal, kdyby se zabýval především příběhem otce hledajícího dceru, nežli fotbalovými papaláši. ()
Pomalu, ale jistě, rázně, na jeden zátah, tu a tam v rytmu valčíku se line tenhle příběh. V hotelu začíná a také končí. Mnoho liských příběhů, mnoho pravd smutku, radosti i zklamání, tohle vše se zde prolíná naprosto přirozené, z jedněch dveří do druhých. Nechybí zde žádné téma. Fotbal, korupce, politika, láska, touha, či beznaděj, tohle vše ja tady zastoupeno naprosto věrohodně a přirozeně. Škoda, že měl tenhle valčík tak málo minut, osobně bych si ho dal klidně o třetinu delší. ()
Jedním dechem kameramana Maurizia Calvesiho. ()
Mnohovrstvený příběh včetně flashbacků na jeden zátah? Tak to je tedy gól. Děláte si srandu? Aha, neděláte. Hmmm. Fotbal, korupce, mezilidské vztahy a mnohem, mnohem víc. Obsah celkem úžasný. Tolik pravd co zazní!!! A herci dobří, přirození... Zkrátka takové trochu hodně dokonale vypočítané divadlo pro kameru. Co by se asi stalo, kdyby některý z protagonistů nestihl včas naběhnout? Jasně, ono by se to nějak vyřešilo. Kolik improvizace asi při natáčení vzniklo?! Nevěřím, že vše běželo přesně podle plánu a i přesto vzniklo téměř dokonalé dílko. Lehce fascinující. Smekám. V první třetině mě málem chytla nějaká stařena, co trvdila, že se jmenuje "Nuda", chtěla jsem se jí vzdát, ale nedala jsem se a jsem moc ráda, že záhy rychle zmizla. Už jsem ji pak ani na vteřinku nezahlédla. Netušila jsem, že mi to celé pak celkově pokoří pět hnězd. Ale fakt, že jo. Uběhlo několik hodin a stále to trvá. Tvůrcům a hercům děkuji moc za nevšední zážitek. PS: A co tento záblesk? "Nová reality show v koncentračním táboře." "To je svinstvo, to zabere." Neoklepete se? Podobně zvrácených postřehů je tam více, sice mírnějších, ale o to více realita. A realita povětšinu ve filmu braná (díkybohu) i s nadhledem. Co jiného zbývá? Prodat zápas v Lize mistrů za těžký prachy... To byl žert... ()
Zpusob jakym je film natocen je uchvatny. Rezii i kameramanovi davam plny pocet. Jen mi trochu vadila vedlejsi dejova linie, kdy se ruzni bossove bavi o korupci a budoucnosti ve fotbale. Tento cas a energii bych pridal do pribehu Assunty ( a jejich vzpominek ) a otce Lucie, ktery byl velmi zajimavy. I diky jiz zminene kamere a " uhlu pohledu " me zaujaly civilni herecke vykony. ()
Film se vine bez ustání jako červená nit... nebo věren svému názvu se přelévá, jako když dva tančí valčík... od začátku do konce na jeden záběr prostorově ohraničen hotelovým teritoriem. Vše na sebe velmi plynule a přirozeně navazuje, a to včetně prostřihů do minulosti. Z určitých dialogů člověka až zamrazí - viz analýza prázdné formy, jíž lze ovládat masy, podaná ústy protřelého fotbalového bafuňáře... Formálně velmi podobný Šachnazarovu filmu Den polnoluniya: http://www.csfd.cz/film/109969-den-polnoluniya/ či Sokurovu filmu Ruská archa: http://www.csfd.cz/film/136288-ruska-archa/ ()
Jeden hotel, jeden den, jeden záběr, spousta příběhů. Nesmírně komplikovaný, ale také strašně zajímavý tvůrčí nápad. Kompozičně do puntíku promyšlené a pořád překvapující něčím novým. Dle mého názoru se vyloženě nabízí použití tohoto postupu v dramatičtějším filmu. A ač mi obsah občas připadal nedoladěný, tak závěrečné odhalení a vyjasnění toho co je důležité a co slouží pouze jako pozadí vše opravilo a dodalo snímku krásnou lehkost i panickou naléhavost. ()
Film natočený jediným záběrem jsem viděl poprvé a už kvůli tomu úžasnému řemeslu musím hodnotit vysoko (kamera, herci atd.). Zdánlivě všední příběh se moc zajímavě rozvine a i když to není žádný happy end, rozhodně závěr povzbudí. 90% kvůli odvaze tvůrců tohoto projektu. ()
Těch 6,5 na IMDb považuji za (stále dost nadhodnocené, nicméně) poněkud korektnější hodnocení než zdejších 72%. ()
„Všichni jsou zkorumpovaní.“ Takový malý, jiný film. Nepřináší úplně nové myšlenky, spíš poukazuje na iluze, ve kterých všichni žijeme, vypráví o korupci, skromnosti, mediálním obrazu světa i nezdravé posedlosti slávou. Zaráželo mě násilí na ženách, které ale všichni brali jakoby automaticky, téměř jako součást kultury. Moc se mi líbila hlavní hrdinka (Assunta), která byla v záběru skoro pořád. Nezvyklý styl točení (na jeden zátah) mi přišel zajímavý, byť občas trochu rozptyloval- hlavně při skocích v čase. Neutěšený konec jen podtrhuje uměleckost díla. Neobvyklý námět, dobré zpracování. 4*. „Olgo, vážně, chci si tě vzít.“ „Já si ale vždycky myslela, že jsi gay.“ „Trochu.“ :) ()
Kdyby to byl normálně natočený film, tak s tímto dějem by to bylo tak na 1*. Ale další dvě přidávám za zpracování, protože natočit hodinu a půl na jeden záběr, to chce vážně hodně odvahy a invence... ()
Devadesátiminutový průlet kamerou bez jediného střihu? Valčík. Neuvěřitelné. ()
Dialogy úplně mimo realitu, šustící papírem. Příběh, který spojuje nespojitelné - pokojské a hledající otec, debata fotbalových bossů. Příběh nikam nevede a vyšumí. Vlastně docela blbost. ()