Stud

"Hrdina" filmu Brandon mi připomíná jakousi směsici Patricka Batemana (film "American Psycho"), Philipa Slatea (kniha Irvina Yaloma "Léčba Schopenhauerem"), Lolitu (stejnojmenná kniha Nabokova) a malého chlapce ztraceného ve velkém městě. Toto není typický hrdina naší doby, toto je nemocný člověk. Dokonale na něj sedí popis pacienta ze záznamů psychiatra (citát z knihy "Léčba Schopenhauerem") : "SOUČASNÁ NEMOC – Ovládaný sexem od třinácti – nutkavé masturbování během celého dospívání, s pokračováním dodnes – někdy čtyřikrát, pětkrát denně – neustálá posedlost sexem, masturbuje, aby si dopřál klidu. Ohromný kus života strávený posedlostí sexem – říká: „Za tu dobu, co jsem promarnil běháním za ženami, jsem mohl získat doktorát z filozofie, z mandarínské čínštiny a astrofyziky.“ VZTAHY: Samotář. Žije se psem v malém bytě. Žádní přátelé mezi muži. Nula. Také žádné kontakty se známými z minulosti – ze střední školy, z vysoké, z post graduálu. Neobyčejně izolovaný. Nikdy neměl dlouhodobý vztah se ženou – vědomě se vyhýbá pokračujícím vztahům – dává přednost záležitostem na jednu noc – tu a tam se vídá s jednou ženou celý měsíc – žena to zpravidla sama ukončí – buď od něj chce víc, rozzlobí se, že ji využívá, nebo se rozčílí, že se schází i s jinými ženami. Touží po novém – chce lovit a svádět – ale nikdy se nenasytí – během cestování někdy sebere ženu, vyspí se s ní, zbaví se jí, a o hodinu později opouští hotelový pokoj a vydává se na další lov. Dělá si o partnerkách záznamy, výsledkovou listinu, a v uplynulých dvanácti měsících měl sex s devadesáti různými ženami. Říká to vše bez citového náboje – ani hanba, ani vychloubání. Když je večer sám, cítí úzkost, ale sex působí jako valium: pokud měl sex, po zbytek večera se cítí klidný a může si spokojeně číst. Žádné homosexuální aktivity ani fantazie. PŘEDSTAVA DOKONALÉHO VEČERA? Brzy ven, sbalit nějakou ženu v baru, soulož (pokud možno před večeří), zbavit se jí, jak rychle to jde, pokud možno aniž jí musel koupit večeři, ale obvykle ji nakonec nakrmit musí. Důležité je mít co nejvíc večerního času na čtení, než jde spát. Žádná televize, žádné kino, žádný společenský život, žádné sporty. Jediným odpočinkem je četba a klasická hudba. Nenasytný čtenář antiky, historie a filozofie – žádné romány, nic současného. Chtěl mluvit o Zénonovi a Aristarchovi, jeho nynějších předmětech zájmu. DOJEM: Schizoidní, sexuálně nutkavý – velmi odtažitý ... nemá ponětí o mezilidských vztazích ... Naprosto žádný smysl pro humor. Nula. Vysoce inteligentní, dobře formulující, ale skoupý na slovo ..." (konec citátu). Je však nakonec pravda, že nemocný Brandon symbolizuje stav a směr vývoje člověka západního typu. ____ Dobrý vkus je podle míry zbytečnosti nejvíce přeceňovaná věc na světě. Režisér McQueen ve snaze o co nejelegantnější a nejumělečtější vyznění filmu zřejmě nepostřehl, do jaké triviální banality zabředl. Časy a podmínky života se změnily a lidé jako vždy se těm změnám přizpůsobili. Z toho, co v 90. letech minulého století bylo americkým psychem, se dnes stala obyčejná věc, která nikoho nepřekvapuje. Lidi nikdy nemučí svědomí z činů, které se staly normou ‒ pohodlnou normou, je nutné dodat. Anonymita, bezpečí, sterilita ‒ to je to, co svobodnému sexu dovoluje, aby ze života vytlačil vše, co se může změnit v morální natož citový závazek, a ponechal jen bílou odosobněnou skořápku obydlí, natrénované tělo a chladničku s odloženými zmraženými city. Vítej, budoucnosti ! Stud zemřel, ať žije studenost! Zdá se, že z dopaminových receptorů ‒ tohoto evolučně prospěšného mechanismu povzbuzení a poučení ‒ se stal nebezpečný anachronismus. ____ První půlka filmu se mi líbila svojí severskou melancholií. Nejzdařilejší scéna filmu ‒ běh nočním městem v rytmu hudby Bacha. Celkově je to jakýsi metropolitní noir. Ale po selhání Brandona v posteli s kolegyní-mulatkou se ve mně najednou něco zlomilo ‒ přestala jsem mu věřit opravdovost jeho "nemoci" a zaplavil mne bezbřehý pocit vyprázdněné vyumělkovanosti ‒ k čemu, proč, nač a co nového tím básník chtěl říci? Proč se mám na to těkání dívat a proč mám soucítit s tímto falešným nemocným? Není čemu se divit a snad i čeho se bát ‒ jsme takoví, jakými dnes chceme, musíme být, neměníme se přece jen tak z rozmaru, ale z nutnosti, a když ne z nutnosti, tak z nudy, spěchu a rychlých změn. Nejde říci, světe, zastav se! Lze jen zastavit, zakonzervovat sebe sama, pokud vůbec. Mnohem více než sexem posedlý Brandon mne překvapilo publikum v kině včetně mne samotné. Najednou jsem si uvědomila, kam jsme došli v té pohodlné, odosobněné, tolerantní, civilizované, studené nestoudnosti. Asi 40 lidí tiše sedělo v přítmí kina a klidně se dívalo na to, co by dříve nastartovalo sexuální orgie a znásilňování nebo by bylo přinejmenším označeno za tvrdé porno (dnes samozřejmě měkké). Jsme jak vycvičené opice - díváme se na banán, víme, že to je banán, ale říkáme si ‒ Ne, toto není banán, toto je Umění. Houby s octem, umění ! Přemýšlela jsem, kolik chlapů z těch, co byli v kině, potlačuje bezděčnou erekci ‒ tuto zcela přirozenou lidskou reakci. Protože pokud někdo z nich necítil vzrušení v tom svém druhém mozku, je stejný zastydlý nemocný jako cítící necítící Brandon. (18.04.2012) (méně) (více)

Velmi netradiční a intenzivní filmový zážitek. Existenciální bodnutí do zad s katarzním účinkem. Originální, odvážné, troufalé. Brilantně napsané, natočené i zahrané. Od režiséra, který se nebojí jít pod povrch, k jádru. Sociálně kritické, kdy jsou pod mikroskopem aktuální hodnoty moderní civilizace / styl života / základní lidské potřeby, s důrazem na tělesné uspokojení / vlastní TĚLO. A až hrůzostrašně komplexní / minuciózní. ~ /pozor spoilery!!, doporučuji číst až po zhlédnutí filmu/ Stěžejní pro pochopení sémantiky snímku je nejenom postava Brandona Sullivana, úspěšného, pohledného a movitého třicátníka aktuálně žijícího v NY (skvělý Michael Fassbender), ale i jeho sestry Sissy, která se před kamerou objeví o něco později (neméně dobrá Carey Mulligan). Brandon trpí posedlostí sexem, nedokáže odolat neovladatelné touze po orgasmu, nedokáže ani navázat dlouhodobý vztah. Ač navenek úspěšný a zabezpečený muž, přesto v jisté izolaci od lidí. Shame v prvé řadě reaguje na fenomén novodobé západní společnosti, v níž člověk hledá co nejrychlejší a nejpohodlnější formu uspokojení (flirt / sex na jednu noc / sex za peníze / erotické chaty / porno na internetu…), která je přitom tolik neosobní a povrchní. Sex není chápán jako něco osobního, intimního či vzácného, ale je naopak vnímán coby KONZUM, jelikož tato povrchní touha po uspokojení se se cyklicky opakuje. Je to nekončící koloběh, stejně jako ostatní lidské činnosti, které praktikujeme. Automatismus. (Šéf k Brandonovi: Tvůj disk je plný oplzlostí. Přišel tvůj počítač a je to prasárna. Mám na mysli šlapky, kurvy, anál, dvojitý anál, penetraci, mezirasový výstřiky na obličej, cream pie. To ani neznám.). Sex (nebo i jídlo, notebook…) je prostředkem k zmírnění / otupění frustrace člověka z vlastní existence. Přítomnost se pak stává tolik pustou, odcizenou a stereotypní, je z ní těžko úniku. Ani Brandon z ní neuteče (viz vynikající noční scénu, kdy běží ulicemi NY). Jak zde již někdo z uživatelů zmínil, je vězněm ve svém vlastním těle. ~ V rámci tohoto (leit)motivu, tedy motivu svobody, resp. vězení těla a ducha, se snímek zevrubně zajímá i o další aspekty života člověka ve společnosti. Tyto vyvěrají na povrch především díky druhé již zmíněné postavě, Brandonově sestře Sissy. Její postava kumuluje trvalé hodnoty lidského rodu (rodina, láska...), zároveň je stejně tak osamělou a tápající jako její bratr. Křehká bytost toužící po prostém doteku, jemnosti a opravdovosti. Nejen to slyšíme z jejího zpěvu (který mimochodem jako jediný prostředek dokáže hnout s city jinak emočně chladného Brandona). Ač půvabná zpěvačka, potencionální idol spousty lidí a středobod jejich zájmu, přesto na světě SAMA. Aby se o ni začal zajímat někdo z okolí, natož její bratr, musí si vymyslet rakovinu nebo si podřezat žíly…? Nejen její osud aktualizuje zpřeházené hodnoty části dnešní společnosti (kde jsou na vrcholu úspěch, peníze, sebeprosazení, sebeuspokojení…), z nichž přirozeně vyplývají nezájem o druhé, ignorace + arogance, egoismus… Člověk je zachycen coby samostatná jednotka. Stává se cynikem a toto své sebeponižování omlouvá a prohlubuje, dál žije svůj vyprázdněný život. Možná ani není schopen jakékoliv sebereflexe, zde až Brandonova sestra částečně rozbije již zmíněný koloběh a zapříčiní, aby se Brandon zamyslel nad svým chováním. Snad jen dodám, že není dobré problematiku zjednodušovat na otázku, zda lze celý život být s jedním člověkem (a být přitom šťastný), a zároveň ostře odsuzovat promiskuitu. Jde spíše o hloubku vztahu. ~ Zajímavé je také sledovat prostředí, v nichž se protagonisté nacházejí. Jedná se o prostory určené k práci (kancelář) a zábavě (bary, ložnice, hotelový pokoj, bordel, taxík…), přičemž dominují uzavřené (často modernistické) prostory. Shame disponuje množstvím nezapomenutelných scén; zmiňme alespoň již výše uvedený Brandonův běh, kdy jej za tónů Bachova klavírního preludia kamera snímá z bočního pohledu, zdánlivě nekonečný detailní záběr do tváře Sissy při její (maximálně zpomalené) interpretaci Sinatrova šlágru New York, New York (schválně si jeho slova přeložte do češtiny!), úvodní scénu a tu závěrečnou, které jsou téměř totožné a přesto ne, či Brandonovu snahu o navázání hlubšího vztahu s jistou kakaovou kráskou a její výsledek. První minuty snímku nabízejí opakující se ranní rituály, při nichž je několikrát v záběru Brandonův penis. Zatímco v závěru se kamera soustředí pouze na jeho mimiku v obličeji, jakoby chtěla proniknout až do jeho mozku. Pravda, Shame sice obsahuje nemálo explicitních sexuálních scén, nejsou však v žádném případě prvoplánové, naopak jsou významným sémantickým i emočním prostředkem. Typické jsou dlouhé statické záběry, které jsou v konečném vyznění pro diváka obrovsky zničující a znechucující (znechucující však nikoliv tím, co divák vidí v nějakém fikčním světě jednoho filmu, ale naopak tou tolik obnaženou realitou dneška, v níž se třeba poznává). Často je kamera jen trpělivým pozorovatelem z povzdálí. Práce s celky a detaily. Studené barvy v převaze. Co se týče hudby, vynikající je ústřední motiv – orchestrální hudba Harryho Escotta, dále několik Bachových kousků. Ke konci filmu zaujme zneklidňující prolínání onoho ústředního motivu s tepající diskohudbou. ~ Shrnuto podtrženo: Shame = Hanba = Stud je filmem o studu projevit v sobě člověka, lásku, čistotu, opravdovost. O studu ze svého stylu života. O STUDU ZE SEBE. O studu, který člověku brání se otevřít druhému. Doporučuji všemi deseti, ale varuju, dlouho po skončení snímku (ale i v průběhu) je člověku hodně hnusně. Nicotně. Studno. ~ ~ Nejsme špatní lidé. Jenom pocházíme ze špatnýho místa. (08.05.2012) (méně) (více)