Stud

Nuda a skoro žiadna sexuálna kontroverzia, ak nerátam asi 25 sekúnd "istých" záberov (čo je na 101 minútový film ozaj dosť málo, ehm). Fassbender ma nikdy nebavil a scenár? Odmietam rozmýšľať nad stavom súčasného sveta len na základe scény, v ktorej ústredný hrdina smutne kráča v daždi a potom sa rozplače. Odmietam rozoberať, čo mi chcel režisér povedať záberom na sexujúci pár, ktorý to robí na verejnosti na nočnom mieste pol metra od steny, na ktorej je nasprejované FUCK. Hanbu pokladám za ten typ filmu, ktorý sa na niečo hrá a pritom je strašne nudný. (13.02.2017)

// ... New York, New York _ I want to wake up in that city _ That never sleeps _ And find I'm king of the hill _ Top of the list _ Head of the heap _ King of the hill ... další trefa do černého, nic víc k tomu říct ani nemůžu. (30.04.2013)

Pravá (Fassbender) a levá (McQueen) ruka filmového ďábla pro rok 2011! Masakrální, fenomenální... Herecká a režijní symfonie... (13.01.2013)

Jak se probudit z noční můry, kterou je váš bdělý život, pokud žijete/přežíváte ve městě, co nikdy nespí? Michael Bay jednou prohlásil, že nepřišel léčit rakovinu, ale bavit lidi, zato Bullitův jmenovec musel evidentně učinit prohlášení, že on ksakru nepřišel lidi bavit a přičiňuje se o to, aby nám po zhlédnutí jeho filmů začala rakovina připadat jako docela fajn nápad. A jak napsal Jiří Pavlovský v doslovu k jisté knize, John Donne měl pravdu. Nikdo není ostrov - z ostrova na ostrov se dá doplavat. Jsme planety, z nichž každá ve své vlastní galaxii donekonečna opisuje svou vlastní bludnou osu a pokud se přiblíží k jiné, bude z toho pravděpodobněji než cokoli jiného katastrofální srážka vesmírných parametrů. Obrazná i doslovná obnaženost hlavního hrdiny je v té obrazné části příjemná jako obnaženost zubního krčku v kontaktu s citrónem, ale masochista ve mně si to potěšení rád dopřeje opakovaně. A jakkoli jsou mi ceny a neceny po většinu času lhostejné, tak můj slovník při zjištění, že Fassbender za žádný svůj loňský film nenafassoval jedinou možnost získat plešouna, by přiměl k začervenání i Debru fuckin' Morgan. Jedinou publikovatelnou výhradu, která mě napadá, tu už napsala KevSpa, takže dvojmo: páni akademici, SHAME on you! (21.02.2012)

Po silném McQueenovém snímku SHAME mám silný pocit, při kterém se na neznámou ženu dívám vzrušujícím a dlouhým pohledem při kterém ji svlíkám a představuju si, jak ji jazykem přejíždím přes celé tělo na místa, kde se jí to nejvíce líbí. Přidávám na tempu rychleji a rychleji dokud se neudělá. *mlask* Celý film táhnul výborný Fassbender, který proráží silným tempem na vrcholný stupínek novodobých Hollywoodských hvězd - žádná primadona. SHAME je procítěný, emotivní a sugestivní drama, který mi po projekci silně koluje v žilách další týden a Escottova hudba bude ve mě znít další měsíc. (22.10.2012)

Aneb jak západní civilizace ke svému zániku přišla. Steve McQueen nemá zapotřebí provokovat či budit okázalé otazníky, ale naopak současnou společnost pečlivě rozpitvává, detail po detailu. To, co je na této pitvě nejvíce bolestivé, je fakt, že pacient ještě stále dýchá. (29.02.2012)

Steve McQueen již po dvou filmech dokázal vybrousit svůj svojský režisérský styl a jasně naznačit, kde se nachází jeho místo na poli artových a mainstreamových filmů - tedy přesně na hranici - na hranici, kde dokáže upoutat mainstreamové diváky, nenudí je, vybouzí je k zamyšlení, ale přitom svým pomalejším tempem, strohými, pevně ukotvenými i detailními záběry a mimoslovným, obrazovým vyprávěním způsobit tak trochu jiný (intelektuální) feeling. Stud, ač hraje na podobné struny jako Hlad pro mě představuje mnohem "širší", resp. hlubší film. Tam, kde se téměř bezdějový Hlad omezoval na trpitelské scény, předkládá Stud konečně prostor k zamyšlení, identifikaci (přičemž nemusíte být zrovna sexuální maniak), empatii a v konečném důsledku neopomene ani vypovědět něco o současné společnosti (city/pudy/láska). 8/10 (12.05.2012)

Velmi silný film, který si ale na můj vkus až příliš okatě hraje na umění... McQueen má v malíku prakticky cokoliv, co si zamane, proto nevidím v důvod v tom tlačení na naturalizmus, který hraničí se samoúčelností. (29.05.2012)

Přestože film v posledních minutách ztratí na preciznosti, i tak je radost sledovat filmařinu v tak čisté podobě. Dokonalá souhra všech filmařských složek (a to jak těch evidentních, tak těch v druhém plánu - architektury, například), brilantní koncepční uchopení a nakonec také neuvěřitelně silný zážitek. Příjemné koukání to ovšem není... (04.04.2012)

Cineorgasmus. Steve McQueen má už po dvou filmech zcela nezaměnitelný rukopis a v Shame jej navíc zvládá dál rozvíjet. Hlad byl velmi sebejistý debut, ale tohle je, troufám si říct, téměř mistrovské dílo. Mezi oběma filmy lze samozřejmě vypozorovat řadu tematických podobností (v centru vždy stojí tělo jako prostředek komunikace), ale i rozdílů. Zatímco Bobby Sands vědomou manipulací svého těla dával systému určitou ideologickou zprávu a překonával tím symbolicky fyzické vězení, v němž se nacházel, Brandon ve Studu je naopak otrokem svého těla, ovládat jej nedokáže a vězení, z něhož se mu nedaří utéct, nemá žádné mříže. Takové vězení je nejděsivější (uvědomoval si to i George Lucas, který své hrdiny v THX1138 uvěznil do zdánlivě nekonečného bílého prostoru), protože klíč k němu leží v naší mysli a je těžké si to uvědomit nebo vůbec připustit. Proto když si jde Brandon zaběhat do ulic New Yorku, je to stále únik pouze iluzorní - přes všechnu otevřenost prostoru, kterou mu megalopole poskytuje, se nakonec zase vrací tam, odkud vyšel. _______ Pro film je velmi důležité napětí mezi blízkostí a odtažitostí; z formalistického pohledu by skoro mohlo jít o dominantu filmu. V rovině příběhu je tahle tenze patrná ve vztahu Brandona a jeho sestry - podle všeho si s sebou nesou trauma z dětství a každý volí odlišný způsob, jak se s ním vyrovnat. Brandon emoce potlačuje, nedokáže navazovat normální vztahy, odmítá je a udržuje si odstup - Sissy je naopak labilní, vyžaduje neustálou pozornost a po vztazích touží. Tyto vlastnosti se zároveň promítají do toho, jak postavy zacházejí s vlastním tělem - jde vždycky jen o odlišný druh sebedestruktivního chování. Film pak ke zdůrazňování těchto charakteristik využívá především rámování záběrů - příznačný je pětiminutový velký detail na obličej Sissy, když zpívá "New York, New York" (extrémní blízkost) a naopak celky a velké celky, v nichž je převážně zabírán Brandon. Jeho postava se navíc v několika případech nachází na samém okraji rámu a dává tak ještě víc vyniknout prázdnému prostoru (office, město) okolo něj. Prosklené mrakodrapy v New Yorku tak nejsou jenom výkladními skříněmi pro voyeury, kde se vytrácí jakákoli intimita, ale ve svojí geometrické strohosti odrážejí vnitřní chlad hlavního hrdiny. Právě k těmto precizně rámovaným kompozicím města a postav nám pak hraje Bach, případně hlavní zimmerovské téma Harryho Escotta, a vytváří tak opět konflikt emotivnosti a distance. (18.02.2012)

(1001) Jsem velmi překvapena tím, že se mi nepodařilo dohledat seriozní recenzi poukazující na nedostatky tohoto filmu. Nepatřím k lidem, kteří odsoudí film na základě toho, že je nedějový nebo pomalý, ale věřím tomu, že tento film má v sobě někdy i dost zásadní chyby, hlavně co se týče scenáristické stránky. Není to taková paráda, jak by z přemíry pozitivních ohlasů mohlo vypadat. A je mnohem víc mainstreamový, než by se podle všech artových přívlastků na něj navěšených zdálo. DÁLE MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY Co, alespoň pro mě, částečně znehodnocuje režisérovu přesvědčivost a suverénnost, je způsob, jakým mixuje civilnost s vykonstruovaností, scenáristické náhody s tím, co bych označila za až scenáristická klišé. Brandon je tichý introvert, a aby to vyniklo, tak je vedle něj postaven jeho šéf (tedy někdo minimálně na poli kariéry lepší a úspěšnější než on), který se před ženami chová jako patnáctiletý puberťák, který zoufale potřebuje sbalit nějakou roštěnku, nedělá mu problém vyspat se s ženou, kterou poprvé potkal před dvěma hodinami, ale nad pornem si myje ruce a prohlašuje ho za odpornost nejvyššího kalibru? Brandonova sestra je drsňačka, která skrývá citlivou duši, takže ke každému slovu přidává přívlastek „fucking“, po večer pláče svému příteli do telefonu, že jí je bez něj fyzicky špatně, a potom se vyspí s prvním mužem, který jí řekne, že je pěkná? Jak toto zapadá do jejího závěrečného prohlášení, že oni přece „nejsou špatní lidé“? Nehoda v metru předznamenává, že se jí asi něco stalo, protože na začátku filmu jsme ji viděli stát blízko kolejí? Brandon věří, že skutky se počítají, ne slova, tak proto ho nejspíš vidíme, jak pomáhá staré paní ze dveří s kočárkem. Cestou na rande spatří v rozsvíceném okně souložící pár a jeho odhodlání jít po „správné cestě“ může vzít za své. A v katarzi klesá na kolena v upršeném přístavu zahaleném do mlhy? Závěrečné opětovné setkání s neznámou ženou v metru (která čekala, až si Brandon projde všemi peripetiemi, aby mu mohla ukázat možná osudné pokušení) je třešničkou na tom všem. Nejsem schopna rozlišit, co z toho byl záměr a jestli to, co mi na filmu vadilo, byly opravdové chyby, můžu jenom říct, pro mě byl myšlenkový a formální koncept mnohem zajímavější než to, čím byl nakonec naplněn. (29.06.2012)

Moje nízké hodnocení nesouvisí s pobouřením ze sexuálně explicitních scén ani s tím, že postrádám byť i minimální ztotožnění s hlavním hrdinou. Vychází z toho, že mi Brandon byl od začátku ukradený a velice záhy jsem měl pocit uměle navozené situace a umělohmotného příběhu. Zkrátka jsem se nudil a film mi přišel odtažitý. Pokud to chcete podrobněji a intelektuálně na výši, vyhledejte si komentář Morien. Celkový dojem: 25 %. (19.02.2018)

Na Stud jsem se hodně těšil, nakonec moje vysoká očekávání tak úplně naplněna nebyla. S filmy, kde dobře vydělávající postavy v práci vůbec nevidíme, nebo když, tak zde jsou jen na skok, mám všeobecně menší problém. Nejinak je tomu tady, naštěstí měli tvůrci Shame alespoň trochu soudnosti a svého hrdinu zaměstnali (což snímku v tomto ohledu dodalo více reálnosti). Ale to je spíš konstatování než výtka jako taková. Co mě lehce zklamalo byl vztah bratra se sestrou, který nebyl tak úplně jasně čitelný, přece jenom nebylo po celou dobu dost dobře patrné, co vlastně Brandon přesně ke své sestře cítí, a to bylo docela na škodu. Jako příběh o frustrovaném muži se závislostí na sexu to totiž fungovalo takřka dokonale. Fassbender hrál svoji roli výborně a i jeho dlouhé zamyšlené pohledy (které prý tak ubíjely nudou jiné recenzenty) měly něco do sebe. Technické stránce nemám co vytknout a dvojnásobně mnohoznačný konec je možná tím nejlepším možným řešením, takže to vidím slušné 4*. (09.06.2012)

Frustrace, lhostejnost, neschopnost navázat vztah, či projevit cit a touha být za to všechno potrestán. Ideou podobné Americkému psychu, jen zabíjení vystřídala satyriáza, přičemž prázdnota už nemá dalších spoluhráčů a všechny vyjadřovací prostředky směřují přímo do jejího epicentra. Nestandardně dlouhé záběry made in McQueen (jogging, restaurace) vnáší punc reálné přítomnosti, Bobbittova kamera je schopna přiblížit pocity i beze slov a nad vším ční Fassbender, obnažující krom přirození i svou neuvěřitelnou hereckou přirozenost. Pravda, tato osamělost newyorkského běžce je antonymem sálajícího optimismu, přesto až to uvidíte někdy podruhé, není důvod sedět v horké vaně s nabroušenou břitvou, ale spíše ocenit film, který umí být k divákovi upřímný.. (24.04.2012)

[imdb: 7.5/10] | me: Skvelé herecké predstavenie Michaela Fassbendera, ktorý sa ukazuje byť veľmi všestranným hercom. Film o sexualnej zvrátenosti a hraniciach medzi akceptovaným a spoločensky zvrhlým sexuálnym apetítom a spôsobom jeho ukájania. Zaujímavý snímok o rôznych pohľadoch na túto citlivú tému vo výbornom autentickom podaní hlavných predstaviteľov. You can't even clean up after yourself. Stop playing the victim. (23.05.2012)

Sice úplně jiné, ale v popisu big city singla 21. století podobně výstižné, jako Reitmanovo Young Adult. 90% (30.12.2012)

Magické. Srdci však odtažité jako náhodný sex bez citů. Formálně dost konvenční a takové.. místy až obyčejné drama - atmosférou podobný Drive byl odvážnější. (Na mysli mám hlavně kameru a estetické hrátky se světlem). Trailer nastavil laťku až nebezpečně vysoko. Očekáváním se však vyhnout nelze./// Dlouhé detaily na rozrušené/vzrušené obličeje postav ještě automaticky nevytváří napětí, tíživost atp. Sdělení Studu je až příliš přímočaré, přitom se snaží tvářit sofistikovaně a tajemně./// Fassbenderovo ztvárnění cynika, jež má problémy s intimitou a běžnou komunikací a stal se otrokem sexu, je famózní. Scény v metru doprovázené perfektním OSTem Harryho Escotta jsou mistrovské - trojice "touha, pohled, stud" berou dech. Několik Bachových preludií, které ve filmu zazní, už se však stávají trochu klišé. Nicméně chlad a citovou vyprázdněnost Bach zkrátka podtrhuje skvěle a zároveň je z něj totiž cítit i vášeň a hluboký cit, jež hlavní postava postrádá. S rozmyslem jsou vybrány i písničky od různých interpretů, které film výborně oživují. /// McQueen má film režisérsky pevně v rukách a ví, co chce./// Rozhodně to není film pro mládež, byť jsem tedy čekala ještě ostřejší scény po povyku v USA. Sex je zde zobrazen jako jakási robotická činnost, která má otupit smysly a poskytnout chvilkové útočiště sebedestruktivnímu jedinci, nikoliv diváka dráždit, případně v něm vyvolat stud. P. S. Clooney na Zlatých glóbech říkal pravdu :p. [Kino] (07.02.2012)

Krutý paradox závislosti je, že transformuje zdroj potěšení do nevyhnutelné a nenasytné potřeby. McQueen natočil Shakespearův sonet 129 pro 21. století - Mrháním sil v tmách hanby pustošivé // je chtíč, když rve, co chtěl. Když teprv chce to, // zná jenom krev a zrady, sliby křivé, // surovec, vrah a lhář a sketa je to. // Hnusí se nám, jak poskytne nám slast, // jak máme to, co zoufale jsme chtěli, // hned nepříčetně zoufáme si zas, // že jsme mu, blázni, takhle naletěli. // Blázni, když chcem to, blázni, když to máme, // šílíme před tím, při tom, po tom též, // vteřinu štěstí dlouze odpykáme - // z příslibu blaha bláhová je lež. // To všechno každý ví, však nikdo neví, // jak peklu uniknout, když číhá v nebi. (17.02.2012)

Ničím moc nepřekvapí, ale zapůsobit to dokáže. Celkem depka po skončení filmu. (05.03.2012)

Je úchvatné sledovať kontrast a zvláštny paradoxný úkaz dnešnej ultramodernej spoločnosti - na jednej strane primeraná sociálna pozícia hlavného hrdinu, finančné prostriedky a istoty, na strane druhej jeho neschopnosť akceptovať vžité spoločenské normy. Shame rozoberá ,,fenomény" (konkrétne sexuálnu deviáciu) súčasnej doby a zároveň detailne odzrkadľuje zmätok a nešťastie vo vnútri ľudskej individuality extrémnou sexuálnou aktivitou a hľadaním vlastnej psychickej identity. Shame ma emocionálne a myšlienkovo rozpitval a z Fassbendera sa zrodila veľká herecká hviezda. (12.07.2012)