Violet & Daisy

Film mi svojí nenucenou originálností a lehkou absurditou ze začátku trochu připomněl Amelii, nevím proč, protože logicky spolu nijak nesouvisí. Kvůli motivu jsem si zase vzpomněla na snímek Hanna (taky se Saorise), ale ani kvalitám tohoto snímku se Violet & Daisy neblíží (a zaostává opravdu značně). Na rozpačitém pocitu, který mám se podílí i to, že Saorise Ronan mám hodně ráda, ale Alexis Bledel mi z nějakého podivného a záhadného důvodu nebyla nikdy sympatická. Čím déle jsem se dívala tím víc se moje prvotní zvědavost a celkem i spokojenost se snímkem měnila na nudu, nudu, lehké opovržení a údiv nad tím čím vším se dá už tak roztáhnutá primitivní zápletka natáhnout ještě víc a zase nudu. Ke konci se to možná trošku zlepšilo. Škoda že bezduché postavy "zabili" i náznak zajímavých dialogů, které se sem tam objevily. S hodnocením jsem někde mezi jednou a dvěma hvězdičkami. Jednoduše, je to podprůměr, kterému se pro příště vyhnu velikým obloukem. (19.01.2015)

Těžko se mě hledají slova, který by tento film nějak definovala. Violet & Daisy je takový malý osobní film, ve kterém je několik mrtvol, spoustu moudrých rad a dvě modrooké dívky se zbraněmi. Režisér Geoffrey Fletcher si chtěl asi natočit gangsterku, nakonec se rozhodl udělat z toho příběh o dvou nájemných vražedkyních. A tady mám s filmem problém. Jelikož film neustále balancuje na hraně, kdy ho můžeme brát vážně a taky nemusíme, a pak kdy je vážný. K tomuto vnímání navíc pomáhá dělení na kapitoly, které se ukázalo jako moc dobrá volba. Alexis Bledel se mě ve své roli líbila. Byla vtipná, uměla pronést dobrou hlášku a navíc jí to v převleku jeptišky slušelo. Saoirse Ronan je mnohem citlivější a taky to dokáže správně prodat, navíc pořád vypadá jako malá holka(v tomto filmu), takže její dilema je uvěřitelné a z jistého pohledu i pochopitelné. James Gandolfini je tady skvělý. Jeho postava je krásně zahraná a je z ní cítit bolest, láska a strach a nakonec si ukradne pro sebe nejlepší scénu filmu. Ve filmu je pár srandovních momentů, kterým vládnou krvavé fontány a snová sekvence. Violet & Daisy je zajímavý film, ve kterém každý dialog má své opodstatnění a vše co vidíte má nějaký význam, i když se to celé moc nebere vážně, jako sami hrdinky. (19.12.2013)

Líbí se mi filmy, kde slečna o váze průměrného Somálce kosí stokilový hovádko (zdravím Hit-Girl) a tady obě dvě titulní postavy byly opravdu khůl, protože zrovna dvojka Bledel-Ronan je jak z reklamy na kontaktní čočky (ne vážně, hezčí barvu očí, než maj tyhle dvě, v současném Halyvůdu nenajdete). Jenže... ať se to Geoffrey Fletcherovi líbí anebo nelíbí, Tarantino je prostě pořád jenom jeden. Akce docela koukatelná (hlavně to hopsání po mrtvolách), ale ty dialogy... ty dialogy, no nepronášet je tyhle dvě, kdy je vám tak nějak jedno, co plácají, protože se na ně kouká i tak fajně, tak je vám snad i stydno. O triviální zápletce nemluvě. Ale kašlat na to, tomuhle filmu budu vděčný za zabití... času, takže vlastně spokojenost. (03.01.2014)

Párek krajně protivných a bezostyšně přihlouplých (sle)piček, které obě evidentně patří do pakárny, které si hrají na děsně cool profesionální zabijačky, a které spolu neustále vedou konverzaci na úrovni mentálek z pomocné školy. Popkulturní karikatura popkulturních Pulp Fiction pro holky ze základky, natočená nejspíš podle nějakého přitroublého comicsu. Těšil jsem se aspoň, že starej bourák Gandolfini jim oběma pořádně srovná faldy, natrhne kaďák a zatne tipec, ale on místo toho, aby byl hnusnej sadistickej parchant jako třeba v True Romance, je takovej smutnej dobráckej dědula se psíma očima. Nudilo mě se na tuhle trapárnu koukat a poslouchat všechny ty otravné dialogy. A vadily mi i takové drobnosti, jako třeba že když šla pička 9 prohledávat "klienta", vlezla přímo před mušku pičce 8, která ji kryla. Ale vizuálně je film moc hezky udělaný a bylo v něm i několik málo vtipných momentů, třeba vtip s veterinářem/vegetariánem; nebo když pičky skákaly po mrtvolách a těm z pusy a z děr po kulkách tryskaly takový malý roztomilý krvavý fontánky, to se mi fakt líbilo. (21.03.2015)

Tak holky sa nám chceli hrať na Tarantina? No dojemné. Verím, že by na to pod iným vedením určitý potenciál mohli mať, ale to by musel mať gule na pravom mieste aj autor filmu. Stačilo by asi vynechať lacný pátos a z dejových zvrat(k)ov vyberať len tie vkusnejšie. Veď ako všetci vieme, niekedy je menej viac. Nie každý je totiž schopný toho, čo vyššie zmienený pán režisér považuje za štandard, ktorý zároveň aj určuje. Ale tak ok, dievčatá si zablbli a priznávam, bavil som sa. Bola mi však sympatická len jedna z nich, Saoirse. Možno je to tým, že zamýšľanú nevinnosť v sebe ešte aj mala (hehe), nie ako Alexis Bledel, ktorá bola za podobnú drsňáčku už x rokov predtým v Sin City. (28.10.2015)