Cukr-blog

Film jsem na letošním Jednom světě nestihl, takže až teď. Rozporuplné pocity, některé z nich už padly v jiných komentářích: důvod vzniku dokumentu i jeho zpracování je extrémně subjektivní, sebestředné až narcistické. Podstata problému je zřejmá, ale čekal bych víc analýz, odkazů na zdroje (klidně v titulích), odbornosti. Těžko věřit, že by se na její stranu nepřidala nějaká česká kapacita. Spíše to vypadá jako souhn podivínů. Zúčastnění lidé mají krátké popisky, člověk nestihne posoudit jejich roli, odbornost, relevantnost se k tématu vyjadřovat. Řada subtémat splácaných dohromady, včetně návštěvy Afriky (kolotoč chudoby je ale popsán dobře) a soudní pře s Ritterem (bohužel povrchně), ale to se v dokumentech dělá. Mluví se pořád dokola, že cukr je zlo, ale proč zrovna rafinovaný? Jaký je rozdíl mezi bílým a hnědým cukrem? Mohu sníst kilo sladkého melounu nebo taky jen 27g denně? A co med, stejné zlo? Umělá sladidla? Stévie? Film nemusí být vědecká studie, cíleně útočí spíše na emoce, ale přece je to také dokument. 70 %, proto 4*. Dobrý postřeh: Marigold. (03.11.2015)

Představa, že každý den jen od rána do večera vařím, je přímo úděsná myšlence, že bez cukru se snad dožiju nesmrtelnosti. Proč se do všeho tahají děcka? Nemyslím tím do toho, co si doma kdo jí, ale do těch různých kampaní, to pro mě vždycky byl fakt nehorázný podraz a prvoplán na to, jak dojmout a dostat lidi. Jestli se někomu po tomhle změnil život, z mýho nabytýho dojmu bych teda řekla, že absolutně ne. Ono to v tom filmu je všechno tak over the top, že to snad ani nejde brát vážně. Škoda. (14.04.2015)

Dokument o paní, co z toho, že má těhotenskou cukrovku, rozjede kampaň proti cukru. Po porodu dokonce zajede do Ameriky a skámoší se s bývalou gogo tanečnicí, co se snaží dětem vysvětlit, že cukr zabíjí. Forma mi přijde zajímavá a svým způsobem v pořádku (tím myslím snaha paní Culkové šokovat), obsah je sporný, ale co je naprosto nechutné, když si rodiče berou za oběti vlastní děti. Doteď nedokážu uvěřit, že své děti vzala do Haribo továrny, dala jim transparenty "Sugar kills" a všem tvrdila, že bonbony jsou svinstvo, ať jedí jablka. Nebo jak prezentuje dorty, které zabíjejí oslavence a vůbec všechny zúčastněné na oslavách narozenin a svátků... Nesnáším fanatiky. (04.11.2015)

Bohužel další důkaz, že dobré téma ke kvalitnímu dokumentu nestačí. Paní Culková se rozhodla, že bude režisérka podobným způsobem, jako se prodavačka z Opočna rozhodne, že půjde do Superstar a stane se popovou hvězdou - prostě veliké ambice, průměrná inteligence, chabá exekuce. Důkazy jsou velmi slabě podloženy, "experti" jsou sice prý doktoři, ale nevíme o nich nic, tak proč jim máme věřit? Protože jim věří hodná a svědomitá mamča - paní Culková, unášená vlastními ambicemi být český Michael Moore? V dokumentu se ocitne spousta podivných a velmi nedůvěryhodných existencí, které splachují jakoukoli kredibilitu problému cukru do záchoda (vede šaman s šiškou a růžová striptérka - bojovnice, která fetovala s Hendrixem a neumí zestárnout). Celek pak působí tak směšně, že jsem to málem nedokoukala, jak mi bylo za autorku trapně. Emotivní vsuvky typu "naše láska je sladká i po 16ti letech" - do prčic, koho to zajímá! Cukru se sama vyhýbám, ale musím přiznat, že kdybych byla běžný konzument, tak by mě toto blbě vyargumentované a filmařsky nejapné dílko nepřesvědčilo vůbec o ničem. Naopak, napáchá víc škody než užitku. Důležitá témata se musí zpracovávat svědomitě, jinak to jen utvrzuje většinu, že ti, kdo proti cukrovarnické lobby bojují jsou jen nějací emocemi zmítaní a sebestřední BIO lidé. Je potřeba inteligentně argumentovat, bez emocí, šamanů a demonstrací batikovaných žen s chlupy v podpaží. Ve výsledku to spíše působí dojmem, že paní si chtěla natočit dokument o sobě a k tomu chtěla ještě udělat nejaký dobrý skutek pro dobro společnosti. Vůbec se nedivím, že to (bohužel) nevyšlo. Takhle se prostě dobré dokumenty netočí! To, že takhle špatně natočený dokument vůbec vyvolá nějakou pozornost jen potvrzuje, že čeké dokumentaristické řemeslo je v totálním kopru. (13.11.2015)

Úmysel bol dobrý, ale záber príliš široký a efekt viacmenej nepresvedčivý. Všetko, čo bolo v dokumente prezentované boli väčšinou len domnienky a sugestívne teórie kadejakých ľudí z rôznych odborov a kútov sveta. Ale len máločo bolo podložené aj nejakým dôkazom. Režisérka sa snaží navodiť investigatívnu atmosféru a putovaním za odkrytím tajomstva "bieleho jedu". Áno, niektoré fázy dokumentu boli naozaj výborné, najmä z pohľadu, že sa táto téma režisérky výsostne osobne týka, ale v mnohom to bolo až príliš prehnané a nedôsledné. Kto by mal záujem rozšíriť obzory o cukrovom lobby a reálnych efektoch cukru na ľudský organizmus, odporúčam radšej austrálsky dokument v podaní Damona Gameaua - That Sugar Film. (17.03.2016)