poster

Cukr-blog

  • anglický

    Sugar Blues

    (festivalový název)

Dokumentární

Česko, 2014, 90 (78) min

Režie:

Andrea Culková
  • Radko
    ****

    Osobne angažovaný i všeobecne prospešný dokument. Spústa dobrých a podnetných informácií, predovšetkým o stravovacej propagande riadenej spoločnými silami potravinových a farmaceutických gigantov zameraných na nerušený masový odbyt cukru a inzulínu. Ide totiž o doplňujúce sa komodity. Zvolená forma potešila no na absolutórium to celkom nie je. V stručnosti pár hlavných výhrad: nechápem, prečo rodina zdôrazňuje (2x), že pri snahe obmedziť cukor sa vyhla mäsu. Je predsa známe, že mäso, podobne ako tuky, oleje či syry má nulový glykemický index a neobsahuje žiaden cukor. Ako jediný argument proti mäsu sa vo filme uvádza, že presolené a pečené núti organizmus zajesť si ho niečim sladkým. Taká blbosť! Akoby sa nedalo pripravovať inak ako pečené a presolené. Spomína sa tu súdny spor s firmou Alfred Ritter GmbH & Co. KG, ktorá vyrába čokolády Ritter Sport. Spočíva v tom, že spotrebiteľ nevie presné materiálové zloženie čokolády a nie v tom, že koľko má daná čokoláda cukru. Otravná bola posadnutosť matky dozvedieť sa pravdu o cukre. Nie doma, ale výhradne v Holandsku a USA. To je tak buržujské. Koľko ľudí si také môže dovoliť? Tam sa stráca hravá zvedavosť, nastupuje fanatická posadnutosť. Plus v kontexte trápne vyznievajúce proticukrové akcie s účasťou všetkých členov rodiny. Deti predškolského veku lepia a nesú transparenty o škodlivom cukre. Nemajú šancu im porozumieť. To je niečo podobné, ako keď deti Prolife aktivistov nesú transparenty proti abortom v Pochodoch pre život.(4.11.2015)

  • shereen
    *

    Bohužel další důkaz, že dobré téma ke kvalitnímu dokumentu nestačí. Paní Culková se rozhodla, že bude režisérka podobným způsobem, jako se prodavačka z Opočna rozhodne, že půjde do Superstar a stane se popovou hvězdou - prostě veliké ambice, průměrná inteligence, chabá exekuce. Důkazy jsou velmi slabě podloženy, "experti" jsou sice prý doktoři, ale nevíme o nich nic, tak proč jim máme věřit? Protože jim věří hodná a svědomitá mamča - paní Culková, unášená vlastními ambicemi být český Michael Moore? V dokumentu se ocitne spousta podivných a velmi nedůvěryhodných existencí, které splachují jakoukoli kredibilitu problému cukru do záchoda (vede šaman s šiškou a růžová striptérka - bojovnice, která fetovala s Hendrixem a neumí zestárnout). Celek pak působí tak směšně, že jsem to málem nedokoukala, jak mi bylo za autorku trapně. Emotivní vsuvky typu "naše láska je sladká i po 16ti letech" - do prčic, koho to zajímá! Cukru se sama vyhýbám, ale musím přiznat, že kdybych byla běžný konzument, tak by mě toto blbě vyargumentované a filmařsky nejapné dílko nepřesvědčilo vůbec o ničem. Naopak, napáchá víc škody než užitku. Důležitá témata se musí zpracovávat svědomitě, jinak to jen utvrzuje většinu, že ti, kdo proti cukrovarnické lobby bojují jsou jen nějací emocemi zmítaní a sebestřední BIO lidé. Je potřeba inteligentně argumentovat, bez emocí, šamanů a demonstrací batikovaných žen s chlupy v podpaží. Ve výsledku to spíše působí dojmem, že paní si chtěla natočit dokument o sobě a k tomu chtěla ještě udělat nejaký dobrý skutek pro dobro společnosti. Vůbec se nedivím, že to (bohužel) nevyšlo. Takhle se prostě dobré dokumenty netočí! To, že takhle špatně natočený dokument vůbec vyvolá nějakou pozornost jen potvrzuje, že čeké dokumentaristické řemeslo je v totálním kopru.(13.11.2015)

  • Autogram
    **

    Snaha o zníženie spotreby cukru by bola chvályhodná, ale ten fanatizmus, s akým nám to autorka servíruje je na škodu veci. Ona to má vyriešené, domácnosť bez cukru je zabezpečená, v kuchyni niečo varí, ale neprezradí nám to. Jedine ovsenú kašu s cukrom a lentilkami ako satiru na jedlo v krabiciach zo supermarketu. A to zaťahovanie svojich detí do protestov, ktorým nemohli rozumieť, bolo celkom neprirodzené. Zopár informácií dokument prináša, ale sú tak extrémne jednostranné, že to nemôžem oceniť.(4.11.2015)

  • JoSte
    *

    Nejsilnější zážitek asi zanechal její syn, když v supermarketu snědl ze země gumového medvídka (aspoň to tak vypadalo), a pak když jela těhotná na místě spolujezdce s nohama na palubní desce. A taky že říkali Skittles lentilky. A krmení kachen přes zákaz. A lepení samolepek na okénko v letadle a náhodné předměty v italském supermarketu. Jinak musím uznat, že má mimořádný talent k pletení pátého přes deváté. Připojím tři citáty: „Šaman jako jediný ukazuje jasnou spojitost mezi tím, co jím, a tím, v jakém stavu jsem.“„Ať už bude výsledek soudního procesu jakýkoliv, výrobní tajemství zase vyhrálo. Je tu vůbec někdo, kdo se zaklínadlu tajemství výroby dokáže postavit?! Opravdu bych někoho takového ráda potkala. Už mě ta bezmoc vůči bezohledné průmyslové mašině štve!“„Předatavte si, že bychom všichni najednou přestali používat cukr. Změny by byly obrovské. Doprava by se masivně omezila, produkce lokálních potravin by vzrostla, velké farmaceutické firmy by kvůli poklesu nemocných lidí výrazně zchudly, Afrika by mohla lépe čelit chudobě a hladu, rodiny by trávily více času v kuchyních a mohly by spolu více mluvit.“(15.4.2016)

  • Marigold
    ****

    Ve chvíli, kdy existuje tak obrovská informační disproporce, je podobný druh angažovaného a nezakrytě subjektivního blogo-dokumentu nejen omluvitelný, ale dokonce žádoucí. Navíc balení Andrey Culkové je patřičně úhledné a tak nějak zapadá do vlny, která už se směje nálepce BIO a pro svoje názory hledá volnou a atraktivní platformu. Dokument slouží stejně dobře jako blog. Proč by neměl? Pokud jedna ze stran ovládá informační kanály propagandou, tahle kontra-propaganda s přiznanou osobní zaujatostí je na místě. Cukr je špatný a mělo by se o tom mluvit. Zatím se o tom musí angažovaně křičet. Což do jisté míry omlouvá absenci argumentace v tomhle "blogomentary". O míře lze diskutovat, ale jádro sdělení je bez debat. P.S. Fascinuje mě, že někomu překáží, že do toho matka tahá svoje děti. Cukrovarnický průmysl do toho tahá děti celé dekády. Děti virtuálně blažené, zatímco ty reálné často nevratně poškozuje. Nápadný důkaz toho, že akceptovanou ideologii nedokážeme reflektovat.(3.11.2015)

  • - Film byl uveden premiérově na mezinárodním festivalu dokumentárních filmů CPH:DOX v Kodani v listopadu 2014. Česká premiéra filmu byla v rámci festivalu Jeden svět 8. 3. 2015 v kině Lucerna. (arie)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace