Cukr-blog

Film jsem na letošním Jednom světě nestihl, takže až teď. Rozporuplné pocity, některé z nich už padly v jiných komentářích: důvod vzniku dokumentu i jeho zpracování je extrémně subjektivní, sebestředné až narcistické. Podstata problému je zřejmá, ale čekal bych víc analýz, odkazů na zdroje (klidně v titulích), odbornosti. Těžko věřit, že by se na její stranu nepřidala nějaká česká kapacita. Spíše to vypadá jako souhn podivínů. Zúčastnění lidé mají krátké popisky, člověk nestihne posoudit jejich roli, odbornost, relevantnost se k tématu vyjadřovat. Řada subtémat splácaných dohromady, včetně návštěvy Afriky (kolotoč chudoby je ale popsán dobře) a soudní pře s Ritterem (bohužel povrchně), ale to se v dokumentech dělá. Mluví se pořád dokola, že cukr je zlo, ale proč zrovna rafinovaný? Jaký je rozdíl mezi bílým a hnědým cukrem? Mohu sníst kilo sladkého melounu nebo taky jen 27g denně? A co med, stejné zlo? Umělá sladidla? Stévie? Film nemusí být vědecká studie, cíleně útočí spíše na emoce, ale přece je to také dokument. 70 %, proto 4*. Dobrý postřeh: Marigold. (03.11.2015)

Žádný Svobodný zednáři, ale Svobodný cukráři za vším stojí! Po formální stránce pěkně natočenej,ale po obsahový tak nechutně fanaticky zaujatej dokument,až se mi z toho zvedla hladina cukru v krvi. V podstatě to vypadá,že kdyby Hitler nesladil,nebylo by ani 2.světový války. A kdyby paní Culková namísto diabetu onemocněla herpesem,nehodnotili bychom dokument o cukru, nýbrž o prostituci,škodlivosti polygamie a nedostatku kondomů v zemích třetího světa. Pár světlejších momentů tam bylo, ale nic objevnýho. Sebestřednej artovej dokument pro pár alternativních jedinců,kteří nad ním podebatují nad šálkem ajurvédský kávy za vzájemnýho vískání svých hipísáckých hřív (protože láska), ale ne pro širší veřejnost, který by měl být určen, když už ta osvěta. (05.11.2015)

Viděno na AFO 2015. "Narozeninové dorty jsou jako převozník přes řeku Styx každý den. Přibližují nás smrti a když sfoukáváme svíčky, tak vypadají jakoby hřbitov.." Nebo prostě něco v tom smyslu, tam říkala. Všichni víme, že cukr je špatný. Všichni víme, že bychom ho neměli. Všichni víme, že je skoro ve všem. Ale taky si snad všichni museli všimnout, jak tento dokument tlačí na pilu... tím, že do toho zapojila své děti jako aktivisty boji proti cukru... těmi řečmi atd. no prostě to bylo všechno moc proactive a naprosto otevřená a průhledná reklama. A to mi právě na snímku vadilo. Byl zajímavý, poučný, ale moc silně a prvoplánovaně útočil na naše emoce a všechno bylo hrozně přehnané a samozřejmě chyběl názor protistrany, která zde byla označována v podstatě za vrahy. Btw. živit se jako food detective? Co to sakra je? Ale scéna, kdy její syn dostal od babičky lentilky a ona se ho zeptala "Co s tím uděláme?" a prostě ten jeho ztracený a rozpolcený pohled a vzápětí, když řekl "Mami, já nevím." Tak to bylo opravdu silné. (27.07.2015)

Jestli váháte někde na stupnici mezi naivně angažovaný<--->přesvědčivě fanatický, zkuste spíš názornější 'That Sugar Film' než tuhle osobnější zpověď. Jednou se ovšem na podobné filmy budeme koukat stejně, jako na padesát let stará varování o škodlivosi kouření. (27.03.2016)

Představa, že každý den jen od rána do večera vařím, je přímo úděsná myšlence, že bez cukru se snad dožiju nesmrtelnosti. Proč se do všeho tahají děcka? Nemyslím tím do toho, co si doma kdo jí, ale do těch různých kampaní, to pro mě vždycky byl fakt nehorázný podraz a prvoplán na to, jak dojmout a dostat lidi. Jestli se někomu po tomhle změnil život, z mýho nabytýho dojmu bych teda řekla, že absolutně ne. Ono to v tom filmu je všechno tak over the top, že to snad ani nejde brát vážně. Škoda. (14.04.2015)