Rock života
Year of The Stump, A
Režie:
Jan Gogola ml.Scénář:
Jan Gogola ml.Hudba:
Oldřich ŘíhaHrají:
Oldřich ŘíhaObsahy(1)
Olda Říha, zakládající člen a šéf skupiny Katapult, v roce, kdy mu zemřeli jeho dva hudební kolegové – Jiří „Dědek“ Šindelář a Karel „Káša“ Jahn. Příběh rockera, kterému se rozpadl vlastní svět a musí tak v pokročilém věku začínat od nuly. Rány osudu přitom vnímá jako přihrávky. Katapult se navzdory svojí jednoduchosti, anebo možná právě díky ní, stal legendou: dvojnásobný Zlatý slavík, téměř 40 let na pódiích, cca 7000 koncertů a milión prodaných nosičů. Písně skupiny se hrají v médiích i u táboráku, řada jejich textů zlidověla jako součást obecné češtiny: někdy příště, hlupák váhá, a co děti… Rock života není jen hudebním dokumentem či bilancujícím portrétem, ale hlavně setkáním s životní sílou obyčejného Oldy, který dokázal neobyčejné věci a stojí si stále za svým jako pařez. (oficiální text distributora)
(více)Videa (4)
Recenze (29)
Čtyři roční období a jeden den v životě hudebníka Oldřicha Říhy z Katapultu, který na mě ale bohužel působí jako stárnoucí rocker, který si nepřipouští, že jeho sláva stojí už jen na pár hitech a na tom, že jeho fanouškům dlouhodobá paměť slouží líp než ta krátkodobá.. Smrt jeho blízkých přátel ho stahuje zpátky do reality a dělá z něj nejistého egocentrika, který se za každou cenu snaží udržet na podiu a vyskakuje si na ostatní až po několika nezbytných pivech. Ale vlastně - on všem pomáhá. To je prostě fakt. I sám dokument působí dost nejistě a roztahaně a vlastně z něj ani nejde pořádně poznat, jestli jeho ústředním tématem má být Olda Říha, jeho mrtví kamarádi, nebo Katapult... ()
Po deseti minutách jsem to vypnul, protože mi bylo líto Oldy Říhy, že v emotivně vypjatých situacích, jsou mu pokládány zcela ču*ácké otázky. Proboha, jak někdo může být tak blbý, že v den pohřbu velkého kamaráda ROCKERA nechápe, když mu Olda řekne, že na tom funuse není proto, aby mu nevzali ten pocit jiní (nechápe, že Olda nestojí o pozéry), nebo když v den koncertu, kdy umřel bubeník, se zeptá Oldy, jestli se bojí smrti. Takto se může ptát skutečně jen naprostý idiot. Oldo, drž se, furt je kopa lidí s rockerskou duší, kteří tě chápu a kteří chápou, žes toho idiota poslal do prdele. ()
Som presvedčený, že som tu mal úplne neškodný komentár aj hodnotenie, ktoré zmizli. Nuž čo - pominuteľnosť elektronicky zaznamenaných dát je naozaj podenková*. Takže zostručnená rekonštrukcia zmiznutého komentáru: Rockoví Katapulti nikdy príliš neoslovovali môj hudobný obzor hudobne ani výpovedne. Uznávam ale, že frontman kapely charizmu má. Nekompromisne hovorí svoje bez ohľadu na názory okolia. A aj keď môže pôsobiť ako zostarnutý mastodont, Gogolov dokument ukázal, že charakterovo svojbytné osobnosti stoja za zaznamenanie. *podenka - niekoľko dní žijúci vodný hmyz. ()
Zdaleka se nejedná o nekoukatelnou záležitost, jen mám zřejmě problém s naprosto nepochopitelným výběrem tématu - Říha s Gogolou si sice tykají, Gogola se ptá na co chce, ale ten vztah vůbec nefunguje. Autor nám vlastně jen tlumočí směs nezájmu a nepochopení, zřejmě bych se raději koukal na cokoliv jiného - tedy glorifikaci nebo naopak dehonestaci, ale ne tady to podivné voremcávání - Říha, a jeho situace, by zasloužila jiného režiséra. Si myslim. ()
Zajimavy, rozhodne, Olda Riha je mozna parez, ale z korenama obalenejma charismatem. I pro cloveka, co ho neposloucha. Jen bych radikalne omezil vstupy rezisera Gogoly. Smrdej zbytecnou exhibici a vytvarej prilis velkej, alespon pro me nezadouci a chvilema neprilis dobre vyznivajici kontrast mezi dvema svetama... pricemz ten Rihuv v souboji o prizen jednoznacne vitezi. Kazdopadne uplnej zacatek u Dedkova pohrbu, to je fakt rychta a super minuty nasledujou - predavani Andelu, archaicka zkusebna, lahvac vzdycky po ruce, muzeum, diskuse nad hodinkama, klukovsky stebetani o barveni vlasu, proste parada. Krasnej portret krasne samorostlyho cloveka. ()
Reklama