Milovaní

Oproti velmi povedeným Písním o lásce je nejnovější film dvojky Honoré-Beaupain dost podstatný kvalitativní sešup. Řekl bych, že tahle francouzsko-česko-britská polévka je hustší než boršč a přitom chuťově plytčejší než tofu... Pár osobních dojmů: Do skoro dvouapůlhodinového filmu nacpat tolik vedlejších dějových linek a přitom ani jednou z nich pořádně nezaujmout, je docela výkon. A nic na tom nezmění ani to, že se film má odehrávat v průběhu padesáti let. Vedle Paříže se na chvíli ocitneme v Praze, Londýně a New Yorku, stihneme "naši" srpnovou okupaci i nálety 9/11, nahlédneme pod pokličku nevázané promiskuity, nejběžnějších sexuálních orientací a pohlavních chorob, poslechneme si pár písniček o lásce a... konec... Tolik řečí a tak málo emocí. Slibované melodrama, slibovaná elegie na ženskost a vášeň se rozpustili v chaotickém míchanci bez silného jednotícího motivu. Zážitek se redukoval na ojedinělé scény, které aspoň na chvíli dávaly zapomenout, že osudy jednotlivých postav jsou nám vlastně zcela lhostejné. Přitom stačilo (podobně jako např. v Písních o lásce) zkrátit stopáž o 40 minut a zaměřit se skutečně pouze na vztahy hlavních postav, které by byly propracovanější - např. na úkor nepotřebných úliteb Formanovi ve formě odkazů na okupaci ČSR či na úkor ne úplně smyslné epizody s Hendersonem. Pocit nostalgie nevyvolám tak, že na diváka chrstnu tisíce detailů a epizodek a celé to zakončím rádobyefektním návratem na stejné místo o padesát let později... Velké zklamání. (08.12.2011)

Nejen vyznění snímku je nejasné, ale i jeho myšlenka balancuje a neví, kam se přiklonit. Celou dobu sledujete film, kde si to rozdává každý s každým. V podstatě je zde řečeno, že je jedno, že milenci k sobě chovají jen minimální city. Na konci ale Deneuve vyhopsá do schodů a pronese "hlubokou" myšlenku, že důležitá je hlavně láska. Jeden výžlebt ale nemůže změnit něco, co do diváka hustil už více než dvě hodiny předchozí děj. (30.05.2012)

Jakž takž ušly hudební výstupy, ale na muzikál jich bylo málo. Herečky jsou krásné, ale herce asi ve Francii nemají, takže v neúměrně plytkém scénáři musel vypomoci Čech a Američan. Mladého Čecha navíc hraje jakýsi Srb, který nemluví „česky“ o mnoho lépe, než jeho francouzská manželka. Žánrově se to sem tam tvářilo jako komedie, po chvíli melodrama, a tak nějak zmatečně to mezi těmito škatulkami přebíhalo. Kvůli herečkám jsem to z úcty dokoukal, ale tak málo děje na 139 minut? To nemohlo vyjít, ani kdyby film režíroval někdo schopnější. (26.11.2014)

14. Festival francouzského filmu, kino Art, Brno. Smrtí jedné z hlavních postav měl film skončit. Tvůrci si evidentně užívali retrospektivní osu i prolínačky postav různého věku. Ludivine Sagnier je tu k nakousnutí. (30.11.2011)

Neměl jsem co dělat, tak jsem na to ze zvědavosti šel. Škoda, že jsou postavy tak nevěrohodné a jejich vztahy zvláští až divné. Má to dobrý potenciál, ale režisérsky nevyužitý. (04.01.2012)

41 let, tři hlavní města, tři jazyky, šest hlavních postav, 139 minut.... a rozvleklejší by to snad ani být nemohlo. Šarm i žánrové hrátky(zmatenost je všude) ustoupili a zůstal jen průběh bez jakéhokoliv nitra. Tím spíš mě to mate, že je pod scénářem podepsán mimo jiné i Adam Thirwell, autor mile satirické a promyšlené(a v Les Chansons d'amour citované) Politiky. (25.01.2012)

Francouzské drama o absolutní relativnosti lásky a jejích následcích s Catherine Deneuve v jedné z hlavnch rolí (pozor: zpívá) se snaží o tolik přesáhů, až nakonec přesáhlo sebe sama. Zaprvé je přetažená stopáž, zadruhé děj je natolik propletený a situovaný do tolika časů a prostorů, že v důsledku se celý film rozpadá do několika povídek, které charakterizuje určitý rok a místo (stačí říct: 1968 Praha nebo 2001 Kanada). Nejhezčí pasáže jsou z Francie 60. let, pak už je to celé takové smutné, rozvleklé a symbolistické... (30.11.2015)

Vtipné a milé. A Taky vášnivé a nespoutané. Rozkošně francouzské. Šíleně lidské. (23.11.2011)

Převržená sklenice lásek, citů a polibků příhodných, zadaných, nedočkavých, promarněných. Záležitost rozervaných srdcí pohozených v přijímacích saloncích kolemjdoucí zamilovanosti. Prodavači a kupující nenucené "turistiky" lásky, blíženci aktu "milosrdného" milování. Pocestní nedostižného sblížení. Sex jako komodita, která k nám prosvěcuje jako suvenýr promiskuitních výletníků, jako pozér polevující vášně, požírač krmě intimity v demaskované společnosti. Poprvé, podruhé,... (16.11.2014)

Muzikálová komedie ve francouzském stylu o lásce mezi námi a o té velké,kterou potkáme jednou za život(možná).A taky o tom,jak se k tomu všemu staví nestranný pozorovatel-čas.Scénář je celkem příjemný a režisér Christopher Honoré k tomu dodává francouzský šarm a lehkost.Příběh samotný je ale místy trochu nudný,navíc se hlavní hrdinové zaplétají do zvláštního "mišmaše",v kterém chvílemi ani nevědí,co chtějí.Film je totiž mírně překombinovaný,co se týče nápadů a vztahů.Taky bych ho zkrátil, o nějakých 20 minut,protože některé pasáže jsou opravdu zdlouhavé a nudné(a taky zbytečné).Nudnější pasáže drží nad vodou herecký tým,zejména Sagnier,Mastroianni a Deneuve.A taky velmi příjemná hudební složka(určitě bude hodně poslouchaná) a skvěle vybrané písničky.Samotný film je vlastně smutný,trochu depresivní,přitom ale svým způsobem milý,nespoutaný a určitě lidský.Škoda,že to je tolik přeplácané a tak dlouhé.Možná by bylo lepší zvolit jednoduší způsob vyprávění a trochu brzdit propletenec vztahů.Film by pak byl přehlednější a zajímavější.Pořád je to ale příjemná francouzská podívaná,která neurazí a místy i potěší(myslím,že ženské pokolení o něco více).Český divák se také zaraduje z přítomnosti českých lokací a herců(Pavel Liška je opravdu kouzelný).Takže po chvilce přemýšlení a výsledných dojmů dávám zcela zasloužených 70% a to hlavně za hudbu,Chiaru Mastroianni a onu francouzskou lehkost,vtip a lidskost. (26.11.2011)

Dvě a čtvrt hodiny sledovat pestrý sexuální život několika dospělých a patrně i inteligentních lidí, kteří se k tomu ještě vzájemně chtějí anebo nechtějí anebo vlastně ani nevědí, zda opravdu chtějí nebo nechtějí. A do toho se v dost zbytečných písních dovídat moudra, že je lepší být milován než milovat nebo že je dobré být věrný. Zatraceně promarněný čas. Ta jedna hvězdička je tak akorát za Chiaru Mastroiani. Ne za její roli nebo herecký výkon, ale za její osobitý půvab. (25.11.2011)

Ani skvělý Louis Garrel tuhle, s prominutím, ubohost nezachrání. (17.11.2014)

Tu pravou lásku potkáme jen jednou za život. A pokud ji ztratíme, zvládneme žít dál, ale nezvládneme se pohnout z místa. Opravdu krásný film. Depresivní a přitom tak milý, s pravou francouzskou lehkostí a šarmem. Hudba je nádherná a pro mě se stane srdcovou záležitostí stejně jako třeba Amélie z Montmartu. Chiara Mastroianni je okouzlující žena, herečka a zpěvačka. Jedna výtka - škoda, že to nemá příjemnější stopáž, je to místy maličko utahané. (25.11.2011)

12. 01. 2015 (14.); heterosexuál když se zamiluje do homosexuála, nemůže dobře skončit, nechápal jsem (13.01.2015)

Víc sexu, míň dramatu oproti Písním o lásce. Zajímavé bylo cestování časem i světem, rok '68 optikou Francouzů, hudba a hlavně ten propletenec vztahů, omylů, kroků vedle a naivních zamilování se. Ale to nejdramatičtější vlastně vyšlo naprázdno. Je vidět, že Honoré měl na projekt mnohem víc financí, takže film protáhl (dvě a čtvrt hodiny jsou na tenhle žánr moc) a výtvarnou stránku dovedl k dokonalosti. O něco lepší byly drsnější, lidštější a možná amatérštější Písně o lásce, ale opravdu jen o kousek. Ovšem když píseň o Praze (jakkoli smutnou) složí někdo jako Alex Beaupain, tomu se říká pocta. Les Bien-aimés je jeden z mála romantických filmů, který dokáže říct I don't love you, a myslet to vážně. (26.11.2011)

Tenhle film nikdy nepochopím... Nepochopila jsem Madeleine, která se neustále, jako bumerang vracela k někomu, kdo s ní toužil sdílet pouze postel. Nepochopila jsem manžela Madeleine, který miloval ženu, která pro něj neměla srdce. Nepochopila jsem Veru, která se rozhodla zamilovat do homosexuála, nepochopila jsem Veru a její únik ze života... Pochopila jsem jen jednu věc: ..."můžu bez tebe žít, ale nemůžu žít bez lásky k tobě"... Film byl odtažitý, příliš dlouhý, zmatený. Jako by Honoré nevěděl kudy kam a lepil jednu scénu ke druhé poslepu a bez rozmyslu. Film, který by měl probouzet city, byl až nelidsky chladný. Nechápu obsazení Chiary Mastroianni. Působila na mě dojmem čtyřicítky, která se zasekla někde v osmnácti letech. Při každém pohledu na ni jsem byla přinejmenším zmatená... Na druhou stranu se mi líbila Catherine Denevue. Tahle žena v sobě má kouzlo... To ovšem bledlo pod taktovkou Christophe Honorého, což je velká škoda. (29.11.2011)

Film se mi hodnotí těžko. Začátek mě zaujal, prostředek trochu znejistěl a konec trochu i nudil. Střihačské nůžky by se tu mohly více vyřádit. (18.12.2011)

Tak nějak začínám mít slabost pro Honorého frankofonní muzikály. Tady je navíc dějová linka koukatelná, písničky hezké, dobové reálie propracované, tak proč ne rovnou plný počet? Navíc, když ty herci se tam taky celkem snažej. Inu proto, že je tu toho hezkého snad až příliš, film působí přeplácaně, nastavovaně, zkrátka je moc dlouhý. A podotýkám, že jsem jej dokoukal při plném vědomí od začátku až do konce včetně závěrečných titulků. V porovnání s Písněmi o lásce mírné zklamání, ale rozhodně ještě nadprůměr. (06.12.2011)

Pro mě zklamání. Zatím jsem na Festivalu franc. filmu viděla 4 filmy a tenhle byl jednoznačně nejslabší. Skvělé obsazení, příjemné šansony, ale zbytečně dlouhé, nastavované. Smrtí otce ( Miloše Formana) mohl film skončit a dojem by byl lepší. (25.11.2011)

Zo začiatku šlo všetko tak, ako som si predstavoval, príbeh, herci, forma, časom ale film začal nudiť, a ani po dvoch hodinám som nevedel prísť na to, kam film má dospieť. Jasne, pochopil som o čo tam išlo a čo chcel film povedať - teda, aspoň si to myslím - ale podľa dĺžky filmu si myslím, že ani režisér sam nevedel ako film dotiahnúť k titulkom, tak len točil scénu po scéne, pridával epizódky, ďalšie postavy, miesta... vynikajúci dojem na mňa zanechalo samotné kino v Lucerne (moja premiéra v tomto kine), preto k jednej hviezdičke, pridávam ešte ďalšiu (za Lucernu, za veľmi milú pani, ktorá kontrolovala lístky...) (07.12.2011)