Daphne
Režie:
Clare BeavanScénář:
Amy JenkinsKamera:
Christopher Titus KingHudba:
Tom SmailHrají:
Geraldine Somerville, Elizabeth McGovern, Janet McTeer, Tim Ahern, Jenny Howe, Andrew Havill, Felicity MontaguObsahy(1)
Píše se rok 1952. Tragická zpráva přiměje světoznámou spisovatelku Daphne du Maurier vzpomínat na události krátce po skončení války. Po obvinění z plagiátorství v souvislosti se svým románem Rebecca odcestovala do Spojených států, kde zahořela láskou k Ellen Doubledayové, ženě svého amerického nakladatele...
Britský snímek, který vznikl u příležitosti stého výročí narození Daphne du Maurier (1907-1989), dává nahlédnout méně známou tvář této uznávané autorky. Zachycuje období jejího života, zarámované romány Rebecca a Má sestřenka Rachel, plné osobních i profesních zmatků a ukazuje, jak se vnitřní svár, kterým trpěla, odrážel v její tvorbě. Titulní roli v tomto kultivovaném dramatu o neopětované lásce a genderové identitě ztvárnila Geraldine Somervilleová. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (12)
Zajímavé životopisné drama se špetkou toho žensky citlivého pohledu na ženskou lásku, totálně ovšem zase jednou klasicky veřejnoprávě zneužito a zabito šašskotelevizáckým dabingem... Proč? Proč?! Proč?!?! Marně se ptám proč... %-[ . . . Tak doufám, že si to ta pražskočudlí dámská šmíra aspoň užila. Víc už marnost nad marnost! - - - P.S. Asi není ani nutno upozornit na srovnání hodnocení zde a na IMDb. Ano, rozdíl v ratingu činí skoro deset procent, tam zjevně nemuseli diváci posloucat kdákání pí Zavadské a spol., že... - - - - - (Poprvé se zájmem sledováno a doslova s utrpením dohleděno 30.1.2012 na >genderovém prostoru< , hodnocení 44., komentář zde se zoufáním jako třetí - 31.1.2012) ()
Poněkud zjednodušující pohled na Daphne du Maurier a zejména na lásku žen. Co se mi ale líbilo, byly cesty autem, střih, kostýmy, gesta, pohledy a další maličkosti, které odkazovaly ke zlaté éře Hollywoodu. ()
Výborná role pro G. Somerville, jinak nic ()
Drama ženy sžírané nenaplněnou láskou, vězněné vlastním tělem, omezené mantinely nepříliš šťastného manželství. Jakoby za sebou vlekla okovy svého osudu. Nakolik vyprávění vystihuje skutečnost ? Měla Daphne du Maurier opravdu ten dar obtěžkávat svými traumaty blízké i vzdálené okolí ? A byla snad "Rebecca" součástí její rozervané duše ? Víte ... nejspíš žila jako většina z nás: Toužila po tom, co mít nemohla ... a nevážila si toho, co měla. Nicméně ať byla kýmkoli, byla výjimečná ... a patrně i emotivní, jak už jedinci s uměleckými vlohami bývají. Dost možná, že filmaři jejím prostřednictvím jen hledali klíč k ženskému srdci - a musím uznat, že dobře věděli, nač se zaměřit. ()
Žíznivé sny ženy - neodezní polibky, které mi byly odepřeny. Zde jsou, tepou původní myšlenky, živoucí svědectví mé "vyzrálé" milenky. Na stránkách zřít emoce, které podpoří, "obtěžkají" můj příběh, vpijí se do mě, do vás, do tebe. ()
Toporné! ()
Příliš mě neoslovil ani nedojal, ale některá moudra z úst Daphne byla tak pravdivá. ()
životopisný?ajaj.Spíš šlo o to, vypíchnout z jejího života její orientaci.Zemřela v poměrně vysokém věku ale pokud jsem dobře pochopila napsala asi 9 románů.Moc se tedy nesnažila. ()
Nebýt kameramana, který ukázal, jak se dá výsostně tvůrčím způsobem pracovat s barvou, ohodnotil bych tento jinak „jen“ nepatrně nadprůměrný snímek trojkou. Nevzpomínám si ale na jiný film, který by se dokázal svou výtvarnou stránkou tak dokonale přiblížit estetice barevných fotografií v časopisech 40. a 50. let, což je doba, ve které se film odehrává. Estetice z dnešního pohledu sice možná technicky nedokonalé, ale zde podprahově spolehlivě působící svým naivním půvabem. ()
Velmi plytký pohled na život a dílo bestselleristky, z jejíž tvorby si sama nejvíce cením dvě povídky - Ptáci a Jabloň. Její romány Mrtvá a živá (Rebecca), Hospoda Jamajka, Generál Jeho Veličenstva... však v každém případě představují to nejlepší ze záplavy komerčního "dámského" čtiva, zejména ve srovnání s dnešní trapnou produkcí. Snímek se však opět profláklou a všezamořující bulvární metodou vrhl na lesbické téma, které zvláště v případě tvorby Daphne du Maurier je absolutně nedůležité. Pokud lze nějaké náznaky této autorčiny orientace vůbec vystopovat v jejích příbězích (z hlediska genderových rolí zcela tradičních!), tak snad jenom jako neuvědomělé motivy, kdy dílo ví nakonec více nežli jeho tvůrce (např. postava hospodyně v Rebecce). Film tak maximálně na jedno informativní zhlédnutí. ()
Nebylo to špatné, ale cítím se ošizena. Čekala jsem něco o životě D. d M., ale příběh mohl být o každé ženě s neujasněnou identitou. Tedy až na to prostředí. To ale bylo nakonec nejzajímavější, kontrast mezi britskou neokázalostí a nevkusným přepychem Ameriky. ()
Ocenila som, že film bol vôbec dabovaný, že nebol iba otitulkovaný. Hlavná hrdinka pôsobila na mňa príliš zasnene, akoby bez života. Naproti tomu ženy, do ktorých sa zaľúbila, boli viac živelné. Celý film bol vlastne iba o hlavnej hrdinke, o jej citoch k ženám, o jej výletoch a jej prežívaní. Trochu mi vadilo, že jej deti a manžel sa fakticky spomenuli len na začiatku filmu, a potom už išli úplne do ústrania. Mohlo tam byť viac vykreslené, čo si o jej niekoľkodňových výletoch myslela rodina, či nevycítili, že je po návrate z nich trochu iná, že je hlavou niekde inde. ()