Režie:
Rudolf HrušínskýKamera:
Karel DeglHudba:
Jaroslav KřičkaHrají:
Hana Vítová, Jarmila Smejkalová, František Smolík, Svatopluk Beneš, Růžena Šlemrová, Ema Kreutzerová, Míla Pačová, František Hanus, Pavla Vrbenská, Jindřich Plachta, Marie Rýdlová, Jana Dítětová (více)Obsahy(1)
Hlavní postavou příběhu je úspěšná operní pěvkyně Jana Mirská, kterou poznáte v okamžiku, kdy opouští Vídeň, když se od matky svého šlechtického snoubence Franziho dozví, že nedá synovi souhlas k sňatku. Cestou do Prahy se Jana ve vlaku seznámí s malířem Petrem Dominem a společně s ním také vystoupí na nejbližší zastávce, aby pomohli mladé ženě z jejich kupé, když začala mít porodní bolesti. Ocitnou se na malém nádraží a vzápětí Jana zjistí, že se zcela náhodou ocitla ve svém rodišti, v městečku Podlesná, odkud pocházela její matka. Protože jí ujede vlak, rozhodne se tu mladá žena nějaký čas zůstat, stejně jako Petr. Během několikadenního pobytu tu pak s Petrem prožije krátký milostný románek a svým půvabem si získá většinu obyvatel městečka a dokonce na jejich přání zazpívá na májové mši. Mezitím je zoufalý Franci těžce zraněn v souboji a Jana, kterou Franciho matka odprosila, se za ním vrátí do Vídně. Jedna ze dvou ojedinělých režií Rudolfa Hrušínského. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (24)
"Každý máme v životě nějakou kytičku, kterou jsme neutrhli. A ta je vždycky nejkrásnější." Kdo umí ve svých 24 letech režírovat film, zaslouží respekt. Kdo v tom filmu umí režírovat i svého otce, má můj obdiv :o) Velká škoda že Rudolf Hrušínský režíroval pouze dva filmy. V jarní písni dokázal, že je filmařem tělem i duší, jedno v jaké úloze. Cit pro scénu, znalost filmové řeči, vedení herců, které napomohlo, aby se ubralo patetičnosti a z jinak banálního příběhu vytvořil příjemný snímek. Pro mě byl příjemným překvapením herecký výkon Hany Vítové, která v jiných filmech působila studeně a nepřirozeně, toto si troufám označit spolu s Nočním motýlem za její nejzdařilejší hlavní roli. Velmi výstižný komentář napsal Marthos, víc netřeba dodávat. ()
Lehká jednoduchost děje a přílišná náhodnost, v jinak skvěle odvyprávěném osudovém příběhu, mi trochu brání v plném počtu. V každém případě se jedná o výborný debut mladého Hrušínského, který dokázal nádherně podchytit atmosféru doby a skvěle vedenými dlouhými záběry a dialogy, se může rovnat daleko zkušenějším tvůrcům své doby. Excelentní herectví všech zúčastněných a napoprvé velmi příjemný filmový zážitek. ()
Začíná to jako naivní selanka o ničem, pokračuje jako naivní sentimentální selanka o hodných lidech, velmi velmi pomalu, ten film má neuvěřitelně času, má na všechno tolik času, že ještě než se rozvine, tak tě pohltí. Po zhlédnutí Pancho se žení a Jarní písně bych dal i deset Hrušínského rolí za jednu jeho další režii. ()
Blížící se konec války vyvolal určité obavy z věcí příštích, tím spíš, byla-li otázka budoucí filmové výroby jednou z nejdiskutovanějších a pro soukromé podnikatele ne právě příznivých. Velkou radost z těchto plánů neměl ani Miloš Havel, kterého tehdy navíc ještě zastihl nepříjemný konflikt s režisérem a dokumentaristou Jiřím Lehovcem, který se odmítl podílet na přípravách jeho nového filmu. Dilema se nakonec podařilo rozřešit jak ve prospěch rozčarovaného Havla, tak čtyřiadvacetiletého Rudolfa Hrušínského, povolaného s překvapujícím gestem do role nikoli herecké, ale režisérské. A přestože času bylo málo a zkušeností ještě míň, talent a píle dokázali, že i z veskrze průměrného scénáře lze vystavět působivý manifest májovým scenériím, které tu pod dohledem kameramana Karla Degla získávají jakýsi druhý rozměr. Milostný příběh slavné operní pěvkyně a nadaného mladého malíře je rámován také osudem osamělého venkovského lékaře, ztrácejícího už pomalu naději na shledání se svou dcerou, ztracenou kdesi ve světě. Velkou hereckou příležitost tu proto nalezla především Hana Vítová, která se po svém předchozím angažmá v německých ateliérech opět vrátila k českým tvůrcům; šťavnaté lidské typy tu s úspěchem vytvořili i Smolík, Plachta, Hanus, Beneš, Šlemrová a Jana Dítětová, začínající osmnáctiletá herečka, rychle nalézající nemalý zájem i nové role. Improvizovaný film, plný okouzlujících úsměvů a probouzejícího se mládí, byl navzdory všem nepříznivým předpovědím přijat s neskrývaným nadšením a v Rudolfu Hrušínském získala česká kinematografie jednoho z talentovaných režisérů. Škoda, že jen na chvilku. ()
Rozhodně bych doporučil všem, kdo si myslí, že Hana Vítová hrála jenom naivní puťky v sentimentálních pitomostech (ano, hrála a často). Ale Jarní píseň (spolu s Nočním motýlem) dokazuje, že měla navíc, secesní oblečky jí na víc dost sluší. Ano, i Jarní píseň je sentimentální, ale uměřeně. Do příjemné jarní atmosféry venkova vpadne živel v podobě dámy velkého světa, škoda jen toho až moc patosu v závěru. ()
Zcela náhodou jsem na Jarní píseň narazil v televizi asi deset minut po jejím začátku, nevěda nic o ní. Neumím ani přesně popsat čím, ale něčím si mě tenhle film získal. Snad je to ta prazvláštní atmosféra směsi melancholie i nadějí, snad čarokrásné exteriéry snad zajímavý scénář... Ale možná nejdůležitější je Hrušínského práce s herci: velká většina výkonů tu je na svou dobu ohromně civilní. Nádherný filmový zážitek! ()
Jarní píseň má nádech vonící jarem a nadějí, zároveň však vespod skrývá melancholii, stesk a promarněné příležitosti. Hlavní dějová linie je jednoduchá, předvídatelná a je taková snad záměrně…příběh lásky zpěvačky a šlechtice je jen jakousi nitkou, která pojí film dohromady. Nejhezčími momenty jsou pravidelná setkání starších pánů, kteří žijí své osamělé životy svázáné dlouholetým přátelstvím. Jejich povídání o životě, láskách a životních křižovatkách připomíná známý citát z Caesara: U věcí lidských jest čas přílivu, jenž chycen v proudu vede ku štěstí. Když zmeškán, všechna cesta životem již vede mělčinou a svízelí. Tento citát by mohl být i mottem celého filmu… ()
Hrušínského režijní debut je slušně odvedenou secesní romancí, která pobaví nejvíc v okamžiku, kdy vídeňská společnice Hany Vítové osloví svou hereckou partnerku „Hano“, namísto jménem její postavy, tedy „Jano“. ()
Vysoce hodnotím tento výjimečný, optimistický, televizí neprávem opomíjený film, který jsem náhodně objevila na jedné staré kazetě. Po všech zpravodajských hrůzách současného světa najednou naprostý klid a pohoda. Přesně tak působí na diváka tento snímek s jednoduchým příběhem a úžasně pozitivní atmosférou starých časů, která je korunována velmi dobrou technickou kvalitou snímku, kouzelnými přírodními exteriéry a špičkovými hereckými výkony. Velmi přirozeně a civilně hráli všichni aktéři a to i ti proslulí svou prkenností jako Raoul Schránil či Svatopluk Beneš i ti v malých rolích. Celé obsazení bylo skvělé. Dokonce i Hana Vítová byla přesvědčivá a František Smolík byl bezkonkurenční. Karetní schůzky starých pánů s vtipnými dialogy byly třešničkou na tomto kouzelném filmovém dortíku. Působivá byla dobrota a laskavost všech lidiček z městečka. Nenašla jsem tam jedinou zápornou postavu. Hudební stránka filmů není pro mne nejpodstatnější, ale k těmto starým snímkům písně prostě patří. Doporučuji všem pamětníkům, kteří tento černobílý skvost zatím neviděli. ()
Minulost je jako přečtená kniha, už nepřekvapí a ví se, jak dopadne. Ano, i tady byl trochu předvídatelný děj. Co můžu ocenit, jsou parádní kostýmy, poměrně přesvědčivé herecké výkony (ikdyž především ty ve vedlejších rolích - Šlemrová, Pačová, Schránil), jinak je to více než průměrné dílko, patříci svou tématikou spíše do dob první republiky (než filmově vyspělejšího protektorátu). Film se dá porovnat s podobným kostýmovým filmem Noční motýl nebo filmem Tanečnice, ale ani jeden z těchto skvělých filmů netrumfl, ba se ani zdaleka jejich úspěchu nepřiblížil. Škoda, ambice tady byly. ()
Celkem bezna romantizovana podivana o hodnych a milych lidech z venkova. Potesila Smejkalova. ()
Film režijně má na čtyři, Rudolfek byl vskutku talentovaný režisér, ovšem téma operních zpěváčků mě bralo asi jako podágra, takže pouze tři. ()
Skutečně, Rudolf Hrušínský měl velký režisérský talent, již ve svém mladém věku byl skutečným profersionálem. Příběh operní pěvkyně, která se náhodou dostala do míst, kde žili její příbuzní, je jistě svým nbáměstem zajímavý a Hrušínský si dokázal vybrat velmi profesionální hereckou plejádu v čele s Františkem Smolíkem (Hanu Vítovou jsem nikdy za hereckého génia nepovažoval). Mladičká Jana Dítětová hrála podobnou nesmělou naivku jako o rok později v Prstýnku, naštěstí se z této polohy vypracovala posléze ve skutečně skvělou herečku žen středních let. Poněkud přitažené bylo setkání zpěvačky se svým skutečným otcem - lékařem v Podlesné. ()
Nevím proč, ale tento film se mi moc líbí. Ta píseň, kterou Hana Vítová zpívá v kostele se mi dodneška občas vrací... a i ten příběh je zajímavý ()
Filmu dávám pět hvězdiček za jednu jedinou scénu, když se pan doktor / František Smolík/ dozví, že Jana Mirská je jeho dcerou. Ten jeho pohled, ve kterém jsou všechny jeho ztracené a znovu nabyté naděje.... A také proto, že film je natočen v Mirovicích, kde jsem jako dítě trávila veškeré prázdniny. František Smolík je opravdu skvostný herec. ()
Tak málo známý film a přece tak krásný :) Měl by se více hrávat, velká škoda. Jsem ráda, že jsem na něj narazila:) Nějakým způsobem je velmi uklidňující. ()
Opravdu příjemné překvapení v režii tehdy herecky zrajícího Rudolfa Hrušínského. Podařilo se mu spolu s celým hereckým "ansáblem" vytvořit podařenou historickou fresku s romantickým podtextem. Hana Vítová zde v roli pěvecké divy z Vídně tak trochu navazuje na svou roli ve filmu "Noční motýl". V "Jarní písni" však panuje poklidnější, mírumilovnější atmosféra. Český venkov na konci 19. století je občas zpestřen okénkem do vídeňského paláce, kde vládne tvrdou rukou matinka Růžena Šlemrová nad svým nezbedným synem Svatoplukem Benešem... Ne za děj, ale především za svou malebnou atmosféru si film zaslouží 67%. ()
Příjemné překvapení. Několikrát jsem si vzpomněla na Stříbrný vítr i Měsíc nad řekou. Z herců zaujal především František Smolík (ty hlášky!), trochu zklamala Růžena Šlemrová a Svatopluk Beneš. Leč pochybuji, že děj by se v reálu stěsnal do tak krátkého časového období. ()
Pěkný, ale trošku natahovací.Společnost starých mládenců mi připomněla Rozmarné léto.Ale cením si doktorova smyslu pro humor. ()
Podle mého předpokladu romantický nesmysl nezasluhující pozornosti, nemáte-li ovšem pro romantiku slabost. Pokud ano, mělo by tohle být vaše volba. Já dávám dvacet jen za ty dvě překvapeníčka, jinak to nestálo za nic. ()