Režie:
Karel LamačScénář:
Václav WassermanKamera:
Otto HellerHrají:
Jarmila Lhotová, Theodor Pištěk, Růžena Šlemrová, Karel Lamač, Maria Tauberová, Karel Hašler, Bedřich Veverka, Miloš Steimar, Jarmila Bechyňová (více)Obsahy(1)
Po letech, strávených ve Vídni, se vrací Jindra Jarýnová se sestřenicí Amálkou na statek svého otce. Ten jí představí učitele svých synků, vlastence Lípu. Jindře se učitel líbí, ale nedá mu to najevo, protože zjistí, že ho miluje Amálka. Jednoho dne na statku vypukne požár, který pomáhá Lípa hasit. Amálka se mu vyzná ze své lásky, avšak Lípa ji odmítne s tím, že miluje jinou. Finanční situace statkáře se vinou požáru stále zhoršuje a Jindra požádá hraběte Ostrovína o pomoc. Ten pomoc přislíbí, ale žádá, aby se za něho provdala. Při honu Jindra nešťastnou náhodou postřelí Lípu. Obětavě se o něho stará a oba zjistí, že se milují. Jindra se přesto provdá za hraběte, aby zachránila otce. Po třech letech nešťastného manželství porodí syna a zemře. Jejím posledním přáním je, aby hrabě svěřil dítě do výchovy Lípovi. Lípa se dítěte s láskou ujme.
Tento námět byl již dvakrát v českém filmu zpracován jako Jindra (Oldřich Kmínek, 1919) a Jindra, hraběnka Ostrovínová (Václav Kubásek, 1924).
(oficiální text distributora)
Recenze (11)
Zvuková adaptace Klicperova sentimentálního románu je čistě fanouškovská záležitost. Film byl zinscenován "po staru", jako jeden z posledních odkazů němé kinematografie v čele s Karlem Lamačem a Jarmilou Lhotovou, kteří sehráli titulní dvojici odloučených milenců. Patetická přepjatost a poněkud naivní stylizace příběhu je částečně vykoupena několika působivými exteriéry, včetně průhonického parku, snímanými kameramanským mistrem Otto Hellerem. ()
Herci jsou ještě viditelně pod vlivem němého filmu, možná se mohli na zvuk vykašlat úplně. Ze začátku jsem si na ten vlastenecký a milostný patos těžce zvykal, ale od scénky prosby za odpuštění mě ty Jindřiny řasy začaly fascinovat. Záchrana na splavu a Amálčina tklivá píseň také potěšily. Ovšem ten poslední záběr, na ten bacha, tam to Lamač se svou přítulností trochu přepískl. ()
Není to až tak špatný film. Jarmila Lhotová ovšem byla mizerná herečka, naví neoplývala žádnou krásou, i k¨některé další role (Kysilková, Hajská) byly zahrány neobvykle amatérsky, naopak cenné bylo pěvecké sólo Marie Tauberové a ovšem i Karla Hašlera. Hlavně kvůli těmto hudebním vložkám přidávám jednu hvězdfičku na celkové tři. ()
Škoda, že nemám možnost srovnání s předchozími verzemi, ale vsadím se, že by to pokaždé byl úplně jiný film. Tady je navíc poslední romantický hrdina Lípa v podání Lamače a fascinující Jarmila Lhotová. Nadto Marie Tauberová také není moc k vidění a celkově jde o historicky velice zajímavý film v kontextu 30. let, kdy se zdálo, že od dědictví němého filmu bude udělán rázný krok vpřed, ale nikdy se nic nejí tak horké, jak se to uvaří. ()
Strieborné plátno jak má byť! Popri parádnom Lamačovi tu máme dve parádne ženštiny - Mariu a samozrejme Jarmilku, z ktorých sa, mimochodom, prvá dožila 91 rokov a druhá dokonca najviac spomedzi českých herečiek. A tú chorobu jej človek proste nemohol baštiť, už na pohľad vypadala móc zdravo. Normálne ten level, ako keď Kirk Douglas hrával chorých a duševne i fyzicky zlomených ľudí, hehe. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (1)
- Film bol natáčaný v Pruhoniciach. (dyfur)
Reklama