poster

Tři dcery (festivalový název)

  • Československo

    Tri dcéry

  • slovenský

    Tri dcéry

Drama

Československo, 1967, 86 min

  • dr.fish
    *****

    Na přelomu epoch, kdy staré časy odcházejí a nové nastávají se na cestě životem potkávají lidé z obou světů. Jedni opojeni vítězstvím, mocí a slávou, druzí poraženi, snažíc se zachovat holou existenci. Události roku 1948 připravily o střechu nad hlavou církevní řády, které tím přišly úplně o všechno. Někteří bratři a sestry začali nový civilní život, jiní ale neměli anebo nechtěli nikam jít a stali se přítěží systému, stejně jako kulaci, buržousti a další "odpadlíci" a "zrádci". Tento příběh je vyprávěním o skupině boromejek (asi?), které skončily na kterémsi panském dvoře v područí tamního správce a jeho nohsledů. Je krásné, jak nikdo tehdy vlastně nevěděl, co komunismus přinese, jak moc se budet "zametat", co ti soudruzi nahoře všechno vlastně chtějí. Hlavní bylo přežít. Pan režisér nám, lidem, krásně nastavil zrcadlo...lidská blbost je bezmezná. 90%(7.1.2012)

  • gogo76
    ****

    Štefan Uher má dar od Boha. Aj v tomto jeho filme je vidieť takmer v každom zábere silný cit pre vizuálne podanie snímku. Schátralé a ošúchané budovy, celé ulice, kláštorné múry...a to všetko v čiernobielom podaní vyznieva ako kus umenia. Čakal som príbeh otca a troch dcér, ktoré vyhnal do kláštora, ale táto linka je už v úvode zatlačená do úzadia a hlavnou témou filmu je nútená prevýchova mníšok komunistickou ideou. Nie je to komédia, ale nájde sa tu mnoho vtipných momentov. Tak trochu na nervy ide dookola opakujúca sa pieseň, ktorá sprevádza celý film. Miestny hlupák si ju spieva v jednom kuse...Doteraz som na tento film nemal šťastie a trochu chápem prečo ho bývalá československá či slovenská tv nevysielala často. Dávnejšie určite z propagandistických dôvodov a cenzúry a v dnešných zhýčkaných časoch je pre väčšinu divákov príliš umelecky podaný. Ja to však ocením, kvalitu a Uhrov talent som tu videl. 80%.(18.7.2015)

  • Anderton
    ****

    Ak by som mal Tri dcéry pomenovať jedným slovom, tak možno by som použil termín nekompromisný. Možno je to divné, že ma nenapadlo hneď civilný, alebo poeticko realistický, ale Uher s Bednárom sa myslím pustili do vybranej témy bez kompromisov. V 60. rokov sa smelo v oboch republikách točiť omnoho smelšie a práve Uherove filmy sú toho najjasnejším príkladom. Film sa nijak zvlášť nevyvíja, negraduje, proste sa niečo pred koncom skonštatuje a je záver. K vyslovenému a vyjadrenému už proste niet čo dodať. Tá pesnička mi už však poriadne rezala uši, už ju dúfam nikdy nikde nebudem počuť :)(3.6.2015)

  • ScarPoul
    ***

    Myšlienka tohoto filmu okolo mňa preplávala ako suchý list v rozbúrenom potoku. Moja snaha ho chytiť, bola zbytočná, pretože som náznak listu zazrel len jeden jediný krát kým ho voda strhla pod hladinu. Forma zvíťazila nad obsahom. Uher ma sklamal. Náznak baladickosti a typickej krásy tria Bednár, Uher a Szomolányi sa vyparila po prvých 10 minutách a vystiredalo ju neskonalé hašterenie medzi socialistickými zriadencami usilujúci sa o pokrok v komunistickom štáte za využitia mníšok a dogmatické normy, ktoré opantávajú kláštor a ktoré robia z matky predstavenej diktátora, ktorý zostáva skrytý a len na malú chvíľu ukáže svoju silu a schopnosť podmaniť si ostatných. Tieto dve veľmoci sa bijú celý film bez výsledku. Jediný kto trpí je otec a jeho tri sestry, lenže smutné je, že sa film na nich sústreduje len okrajovo a preto je nám vlastne na konci jedno čo sa s nimi stane alebo stalo. Po technickej stránke dokonalé. Po výpovednej neskutočne znásilnený námet. Keby nebolo podmanivej kamery a titulnej piesne, ktorá sa mi dostala pod kožu bolo by moje hodnotenie ešte menšie.(23.11.2009)

  • troufalka
    *****

    "Dali ma za mníšku, na čo to všetko bolo?"                                                                                                                                     Kterak soudruzi chtěli sestřule Bohu zasvědcené začlenit do pracovního kolektivu pomocí drátěných postelí a potištěné textílie. Přiznám se, že jsem jepťulím od začátku moc fandila. Nečekala jsem, že by na konci ocházely v bikinách s budovatelskou písní na rtech žnouti jetel, či seno obracet. Ale byla jsem zvědavá, kam nás příběh zavede. Štefan Uher mi uhranul. Co film, to jiný příběh, skvost. Neopakuje se, používá různých prostředků, jak vyjádřit poselství. Tragická postava starého otce, který nechtěl dělit majetek. Dcery poslušně odešly do klášterů, grunt připadl synovi. Ale jak už to bývá, kde chce moc, nemá nic. Naskýtá se hned několik otázek. Zůstal by majetek rodině, kdyby se rozdělil spravedlivě mezi sourozence? Vlastně všichni čtyři vnímají otcovo jednání jako chybu, prohřešek vůči sobě, ale jen jedna jediná nevyčítá a jedná. Ona jediná má nejen respekt a lásku ka tatínkovi, ale i odpuštění. A navíc má i pravého řeholního ducha, a jak už to bývá, právě to jí paradoxně nakonec ze společenství vyloučí. Uniformita obou seskupení - soudružského i řeholního je zde volena záměrně velmi radikálně, odlehčení by znamenalo zlehčení tématu a snížení kýženého efektu. Výsledkem je vyhrocené drama, které vlastně končí pro všechny zúčastněné nezdarem.                                                                                       Zajímavé komentáře: Filomena.I.(11.3.2015)

  • - Úvod filmu sa točil v dnes už zaniknutej obci Doupov. Statok, na ktorom pracovali mníšky, je v skutočnosti žrebčín v slovenskej obci Kopčany. Točilo sa aj v ďalšom slovenskom meste Skalica (Škarniclovská ulica a kostol Najsvätejšej Trojice) a v obciach Stráže nad Myjavou a Šaštín. (Samuellsson)

  • - Alžbeta Štrkuľová (Klemencia) sa počas natáčania v roku 1967 stala historicky prvou Miss Československo. (Raccoon.city)