Tři dcery

"Dali ma za mníšku, na čo to všetko bolo?"                                                                                                                                     Kterak soudruzi chtěli sestřule Bohu zasvědcené začlenit do pracovního kolektivu pomocí drátěných postelí a potištěné textílie. Přiznám se, že jsem jepťulím od začátku moc fandila. Nečekala jsem, že by na konci ocházely v bikinách s budovatelskou písní na rtech žnouti jetel, či seno obracet. Ale byla jsem zvědavá, kam nás příběh zavede. Štefan Uher mi uhranul. Co film, to jiný příběh, skvost. Neopakuje se, používá různých prostředků, jak vyjádřit poselství. Tragická postava starého otce, který nechtěl dělit majetek. Dcery poslušně odešly do klášterů, grunt připadl synovi. Ale jak už to bývá, kde chce moc, nemá nic. Naskýtá se hned několik otázek. Zůstal by majetek rodině, kdyby se rozdělil spravedlivě mezi sourozence? Vlastně všichni čtyři vnímají otcovo jednání jako chybu, prohřešek vůči sobě, ale jen jedna jediná nevyčítá a jedná. Ona jediná má nejen respekt a lásku ka tatínkovi, ale i odpuštění. A navíc má i pravého řeholního ducha, a jak už to bývá, právě to jí paradoxně nakonec ze společenství vyloučí. Uniformita obou seskupení - soudružského i řeholního je zde volena záměrně velmi radikálně, odlehčení by znamenalo zlehčení tématu a snížení kýženého efektu. Výsledkem je vyhrocené drama, které vlastně končí pro všechny zúčastněné nezdarem.                                                                                       Zajímavé komentáře: Filomena.I. (11.03.2015)

Možná jen, že jsem místo "dcéry" podprahově vnímal "sestry", nebo za tím bylo ještě něco jiného, ale k filmu jsme se dostal až po skoro 50 letech od natočení, - a bylo mi jako bych našel na ulici peněženku... Uherův film zarámovaný do Shakespearovské mezní situace Krále Leara, má kolektivní těžiště. Jedním kolektivem je skupina vesnických komunistů a druhým skupina (už také vesnických) jeptišek. A příběhem není jen jejich vzájemná interakce, nýbrž také jejich vzájemné odlišnosti a shody, kterých je zřejmě víc: oddělování zrna od plev, snaha o vytvoření páté kolony atd., prohlášení "ti jsou všude" platí tam i tam. Ve spodní částí rámu odchází starý Lear s Cordelií ( Klemencií, velmi decentně předvedenou Alžbetou Štrkuľovou). Kam? Je ještě nějaké místo, které je může přijmout? Pozn: Z mých oblíbených uživatelů hodnotilo tento film 5 osob, průměrné hodnocení 100%. (25.04.2017)

Sranda, ze pan reziser Stefan Uher natocil najlepsie filmy vacsinou v 60. rokoch /Slnko v Sieti/. Film o ruralnom hospodarovi, ktory nechce delit majetok, ale aj tak on pride a ujme sa ho iba jedna dcera ma hodne priesah do reality. Takze ako funda kvalitnej ceskoslovenskjej kynemtagorafie som opat spokojny aj s tymto dielkom. 74 % (27.09.2014)

Ak by som mal Tri dcéry pomenovať jedným slovom, tak možno by som použil termín nekompromisný. Možno je to divné, že ma nenapadlo hneď civilný, alebo poeticko realistický, ale Uher s Bednárom sa myslím pustili do vybranej témy bez kompromisov. V 60. rokov sa smelo v oboch republikách točiť omnoho smelšie a práve Uherove filmy sú toho najjasnejším príkladom. Film sa nijak zvlášť nevyvíja, negraduje, proste sa niečo pred koncom skonštatuje a je záver. K vyslovenému a vyjadrenému už proste niet čo dodať. Tá pesnička mi už však poriadne rezala uši, už ju dúfam nikdy nikde nebudem počuť :) (03.06.2015)

Uherova vizuálna hra naprosto korešponduje s baladickým vyznením diela. Je utiahnutá, rozplýva a cirkuluje okolo stiesnenej melanchólie a dopĺňa smutný príbeh dedinského prostredia, ktorý ide ruka v ruke s bezohľadnosťou, ktorú ktorou sa človek opája a zároveň samotou, ktorá ho bezprostredne ničí. Akurát mám pocit, že prostriedky, ktoré na to zobrazuje, výrazne prevládajú v lyrickej prázdnote, ktorá na to, ako je formálne výborne vystavaná, stráca dáku esenciu rozprávačskej zručnosti, ktorú by som najmä u takých tvorcoch ako Uher dodatočne očakával. (04.09.2018)