VOD (3)
Obsahy(2)
Celovečerní povídkový animovaný film je sestaven ze čtyř animovaných epizod a hrané části, která vše spojuje a vytváří rámec příběhu. Každá z pohádek bude zpracována jinou technikou a jiným tvůrčím týmem. První epizoda inspirovaná Pohádkou o princezně, která se nesmála, je animována poloplastickou technologií. Režisérem této povídky je Břetislav Pojar a výtvarníkem Pavel Koutský. Druhý příběh využívá klasickou animaci loutek. Výtvarníkem a režisérem je Michal Žabka a příběh o Víle a účetním je zábavný pro děti a poučný pro tatínky. Třetí část je animovaná velmi neobvyklou technologii papírové ploché loutky v reálném prostoru. Výtvarníkem je Bára Dlouhá a režisérem František Váša. Příběh o rybáři, jeho ženě a zlaté rybce je známý, jeho nová interpretace ve světě kol a motorů je však naprosto nová. Čtvrtá epizoda se odehrává v nedaleké budoucnosti. Režisér a výtvarník Libor Pixa doufá, že zdravý rozum zvítězí nad chamtivostí a touhou být za každých okolností první. Režisérem hraných předělů bude Jakub Kohák. Vypravěčem bude zpěvák skupiny Chinaski. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (85)
Autopohádky nejsou špatný, ale je to trochu každý pes jiná ves. Různý styly animace tomu určitě pomohly, ale jejich kvalita je diskutabilní. U mě vyhrála povídka o rybáři, která je dělaná papírkově v prostoru, Ten nápad mi přišel dobrej, i když ten příběh neni nic moc. Příběhově se mi líbila nejvíc asi O Víle a účetním. Hraný sekvence nejsou nejlepším řešením, nejsou špatný, ale moc to neposouvaj, navíc tu Vetchý šíleně přehrává a až moc se pitvoří. Dabing je fajn, hlasy jsou neohraný, což je super a hlavně úplně první pohádka je povedená díky kvalitnímu vyprávění Pavla Lišky. Poslední povídka je trošku mimo. Kladem je, že tvůrci nesklouzli k 3D a zůstali u klasiky. Chinaski moc nemusim, takže hudba je pro mě nic moc. Autopohádky lze vidět, i když jsou někdy až moc dětský, jinak je to takový nic proti ničemu. 55% ()
Vždy když jsme někam vyjeli, doháněl mně k šílenství můj potomek dotazy typu - kdy už tam budeme. Sám dotaz je logický a nevadil by, pokud by nebyl během dvaceti minut jízdy vyřčen s dvěstěkrát... To má rodič chuť během jízdy přelézt dozadu a to jindy sladké děťátko v autosedačce začít škrtit. Pořídili jsme tedy na audio poslech Autopohádky od skupiny Chinasky. Potomek již cestuje v klidu, zaposlouchán do příběhů o autech a řidičích. Rodič však trpí nadále, protože pro změnu teď poslouchá stále ty samé příběhy a už je zná slovo od slova.... Animovaný film autopohádky je logickým obrazovým zpracováním těchto povedených pohádek (Chinasky ve filmu zpívají a Michal Malátný i vypravuje). Některé jsou ve filmu nové, některé (o víle) jsou s audiem stejné. Jednotlivé příběhy vzájemně spojuje Ondra Vetchý, který se snaží zjistit, zda má auto duši... Každá z pohádek je zpracována jiným způsobem a skutečně se to tvůrcům povedlo... Jen ta víla nemusela vypadat jak Mrtvá nevěsta od Burtona... I já se domnívám, že nejlepší příběh byl s Rybím králem. Dílko je i velmi vtipné a návštěva Vetchého tajného vývojového oddělení jedné z nejmenovaných automobilek, která dílo asi vrchovatou měrou sponzorovala a jejíž vozy jsou ve snímku hojně prezentovány (ale neobtěžuje to), mne skutečně pobavilo :-)!!! Snímek je hlavně pro děti, ale neurazí ani dospělé. Kdo má auto pouze pro svoji potřebu jako stroj, ten jej asi zcela nepochopí. Kdo svému plechovému miláčkovi dal dokonce jméno a bere jej jako člena rodiny, tomu se snímek bude líbit a na otázku - zda má auto duši - bude umět bez rozmyslu odpovědět. Dávám tři poctivé volanty * * * ()
Autopohádky, to je jisté podlehnutí americkému filmařskému vzoru a moderním společenským tendencím, kde lze snad obdivovat pouze prvky, nikoli však celek. Jakub Kohák (jeho reklamní tvorba je určující zřejmě kdekoli) s Janem Prušinovským animované verše pospojovali hraným příběhem Příhody Antonína Kužílka. Je to uslintané, přespříliš dětinské a nezábavné, u Kužílka (trpký Ondřej Vetchý) je vlastně s podivem, že mu nějaká kniha vůbec vyšla, a nakladatel Hanke (Igor Bareš) je vzorově americký, jinými slovy: ani rytmus ani styl do pohádkového celku nezapadají, naopak mučivě bodají. Zkušený mistr animovaného filmu Břetislav Pojar s výtvarníkem Pavlem Koutským zpracovali novou interpretaci (podle knižní předlohy) O princezně, která se nesmála. Nadchnou poloreliéfní loutky a karikaturní podoba, zřejmě potěší také hlasy Pavla Lišky a Jitky Ježkové, ale o mnoho horší už je to s novou verzí příběhu, je spíše nezajímavý. Michal Žabka předložil loutkovou satiru Účetní a víla. Potěší nejen podoba, hlasy Ladislava Mrkvičky, Viktora Preisse či Lucie Bílé, ale také příběh (dle knižní předlohy), jeho satirická štiplavost a nadhled. Dále, František Váša s animátorkou Barborou Dlouhou připravili animovanou pozoruhodnost O rybáři Maršíčkovi, jde o novodobou satirickou reinterpretaci klasického kusu a obdivuhodné zpracování papírových loutek i nápadité využití prostředí. A Libor Pixa vše doplnil Vincentem, což je americké jak animací, tak dějem a rytmem příběhu. Autopohádky přinášejí potěšení i trpkost, okamžiky a stopy radosti či uličnictví, avšak nikoli jednotu a soulad. ()
Tenhle film měl velký potenciál, který je bohužel utopený uprostřed nějakého beztvarého, bezduchého vyprávění. Samotný film je natočený velmí pěkně, ale pohádky působí moc škrobeným a nuceným dojmem. Asi nejlepší z celého filmu je tak ve finále počítačem animovaná pohádka o Vincentovi a ústřední příběh s O. Vetchým. Škoda! ()
Autopohádky mají tu smůlu, že se dostaly do kin pár týdnu po Fimfáru III. Ve srovnání s poetikou werichovských povídek a jejich půvabných loutek působí Autopohádky trochu loserovsky. Jenže toto poměřování není úplně na místě - Autopohádky mají hraný rámec, kterému vévodí Ondřej Vetchý v roli neúspěšného spisovatele a docela příjemné písničky kapely Chinaski. Navíc každá pohádková epizodka (s jednou výjimkou) je vytvořena úplně jiným stylem, což přidává na dynamice a (omluvte tuto floskulku) zajímavosti. I přesto mě ale film dlouhý něco málo přes 80 minut nudil. Nespravil to ani roztomilý Vetchý, ani mimoňský hlas Pavla Lišky, ani originální animace variace pohádky na zlatou rybku, ani ekovýzva o lidech proměněných v auta a ani z každého záběru přímo sálající láska ke strojům na čtyřech kolech. Tvůrci tvrdí, že Autopohádky stvořili především pro děti a sobě pro radost - když už nic, minimálně tento úkol byl splněn. ()
Galerie (9)
Photo © Bioscop
Zajímavosti (8)
- Příběh “O princezně...” je animován poloplastickou technologií, čili tak, že figurky mají poloplastický reliéf a při animaci leží na průhledném skle. Inovací této technologie bylo, že všechny elementy se natáčely postupně na klíčovacím pozadí. Takto nasnímané prvky se poté sesazovaly v počítačích vzájemně dohromady i s pozadím. (LEGACY)
- Snímek byl natočen podle stejnojmenné knihy, kterou Jiří Marek napsal už dříve pro své děti, když jim chtěl udělat radost. (camper)
- Ondřej Vetchý, jehož postava je ve filmu neúspěšným spisovatelem, který se poukouší i o básně, čte na začátku filmu básnickou sbírku "Býti básníkem". Trefně tak čte poslední básnickou sbírku českého literáta Jaroslava Seiferta, jelikož i postava Ondřeje Vetchého skončila díky básnické sbírce. (MTHRFCKR)
Reklama