Režie:
Pavol HaspraKamera:
Jozef BrezanskýHrají:
Anna Maľová, Milan Kňažko, Soňa Valentová, Eva Rysová, Ctibor Filčík, Jozef Vajda, Michal Dočolomanský, Teodor Piovarči, Ľubo Gregor, Rudolf Kraus, Dušan Lenci, Natália HasprováObsahy(1)
Násilí je nutné vzdorovat. Televizní inscenace podle předlohy německého osvícenského básníka, kritika, spisovatele a filosofa Gottholda Ephraima Lessinga vypráví o nevinné měšťanské dívce, která se stane objektem touhy mocného knížete. Krásná Emília Galottiová je zasnoubena s pohledným hrabětem Apianim, ale vládnoucí kníže se rozhodl získat ji pro sebe. Požádá o pomoc intrikánského kancléře Marinelliho. Den před sňatkem zamilované dvojice zorganizuje Marinelli ozbrojené přepadení, při kterém podplacení lupiči zabijí Apianiho, zatímco knížecí vojáci dívku „zachrání". Dívčina matka je ochotná smířit se s tím, že Emília ztratí nevinnost a prožije zbytek života vedle nemilovaného, avšak bohatého muže. Dívčin otec a zejména samotná Emília jsou však jiného názoru... (Česká televize)
(více)Recenze (10)
Vysloveně slabá inscenace. Na Slovensku tradičně uměli i s nulovým rozpočtem vykouzlit v té televizi divy, ale tentokrát se jim ten Lessing nějak vymkl z rukou. ()
Nic nového pod sluncem - televizní inscenace v 80. letech nahrazovala divadelní představení, nejinak je tomu zde. Kamera zabírá herce čelně nebo z poloprofilu, místo střihu je pouze přihlížení kamery do polodetailu s následným vrácením se do polocelku, zvuk je studiový bez hudebního podkresu. Jakkoliv je téma zajímavé, provedení je bohužel velice strohé. Pavol Haspra byl bez pochyby skvělým divadelním seřisérem, mrzí mě, že jsem nemohla na jeho představení zajít do divadla. Na televizní obrazovce bohužel ničím nevyniká - tedy z mého pohledu. ()
"Človek by neveril, ako ľahko sa dá získať dôvera ženy...a od dôvery nie je ďaleko k láske..." "Oťec, dajte mi tu dýku..." Klasicky precizní herectví slovenských protagonistů zde rozehrává vynikající hru s pravdou, visící ve vzduchu a balancující mezi zúčastněnými. Dobová politika, šlechtická rozmařilost považující za své vše, co si zrovna zamane a silný závěr. Hra na zodpovědnost nad lidskými osudy, které je nutné občas vzíti do vlastních rukou. ()
Strohost nasnímání dává vyniknout hereckým výkonům. Musím dodat, že Emilia byla hloupá nebo slepá, když volila, jak volila. ()
Pochopení estetiky a myšlení autora, herectví i u Kňažka duchové, nikoliv vnější. Klasicismus si žádá strojenosti a chladnosti, toť jen poznámka pro jiné. ()
Typická inscenácia z rokov minulých, rada som ich pozerala aj pozerám, len mi na nich vadí tá veľká strojenosť. Teda síce dokonalé divadelné herectvo, ale pre mňa príliš chladné bez akéhokoľvek náznaku citu ...či už lásky, hnevu, smútku, alebo čohokoľvek iného. Takýto herecký prejav patrí do divadla a nie do filmu. ()
Mierne strojená historická dráma, ktorá v niektorých momentoch určite zaujme, no mnohých iných necháva diváka chladným. Hlavne dialógy pôsobia strojene, ale aj herectve sa dajú nájsť náznaky. Každopádne za to nemôže iba televízne spracovanie, ale aj samotná nemecká silne rezervovaná predloha. ()
Vidím jen oživlá dřeva, excelentní herectví mi jaksi uniká... Ano, je to tragédie. Na mnoha úrovních. ()
Hypnotizujúci Kňažko s brčkavými vlasmi a podobne brčkavý Vajda, to sa bežne nevidí. Zahrali to aj s Dočolomanským dobre, problém je trochu v predlohe, keď mnohé obraty nedávajú zmysel a najviac ten záver. Zničujúca láska je vražednou zbraňou, hlavne keď sa ocitne v rukách mocných. –––– Zajtra mám sobáš s dcérou tohto domu, pán markíz. Oznámte to láskavo kniežaťu. –––– A môžem ísť. Koniec pesničky. Vďačnosť mocných tohto sveta je nevyspytateľná. –––– Ruža sa zlomila skôr, ako jej vietor urval lupene. ()
Jen další žvanírna. ()