Jen Bůh odpouští

Pseudoartová hra se symboly, neurčitými postavami a historkou o pomstě a (ne)odpuštění, ve které kraluje fantastická kamera a nechtěná směšnost Goslingova vyprázdněného pohledu, které v součtu vystačí na největší filmovou pózu a zároveň epic fail roku, protože už dlouho jsem neviděl film, u kterého by bylo tak moc vidět, čím chce být a zároveň funguje přesně naopak; chci si o tom přečíst dlouhý rozbor od nějakého filmového teoretika. (21.09.2013)

Nebyť úspechu Drive-u, Gosling a Scott Thomasová by do toho nešli. Natoľko nedivácke, že sa tomu sotva dostane v USA širokého nasadenia do kín. Nie práve vzorová americká rodina, fungujúca v Bangkoku, naštve lokálneho policajného kápa so sakra ostrou mačetou. Kto má s kým ako pokryvený vzťah sa dozvedáme iba v náznakoch, priebežne, pribúdaním zmasakrovaných tiel. Všetci sú pošuci, ktorí buď radi znásilňujú štrnástky, alebo dílujú drogy, alebo vypichujú oči. Všadeprítomná tma, do obrazu dôkladne nakomponované lucerny či neóny, dračie symboly v červenom pološeru, pomaly sa hýbajúce postavy, temná či psychedelická hudba, a tak veľmi do blba čumiaci Ryan Gosling ako nikdy predtým. Film sa dejovo hrá s divákovými očakávaniami, naťahuje ho, hypnotizuje, miestami desí, inokedy fascinuje, ale finálnu satisfakciu mu nesprostredkuje. Pansringarmov polda skvelo démonický sadista, matka Kristin Scott Thomasovej správne bezskrupulózna mrcha. Zvláštny film, nad ktorým budete premýšlať, ale na nič neprídete. (30.05.2013)

Krátká reportáž z prvního čtení scénáře: "Ty to máš tentokrát jednoduchý, Rájene. Budeš jen hodinu sedět, mlčet a tvářit se jak piča.". "A nebude to diváka příliš otravovat, Refne?". "Jak, kurva, otravovat??!! Jsem přeci "uhrančivý umělec" a ti ufoni jako já, pro které to točím, budou slastně hýkat, hledat dvojsysly a sáhodlouze filozofovat, co jsem tou esoterickou kokotinou chtěl zase říct. Navíc se chystám bezskrupulózně vykrádat Lynče, namrskám tam jako bonus ještě dvacet minut karaoke nějakého ťamana, třicet minut červeně nasvícené, sáhodlouze snímané chodby thajského bordelu a uvidíš ty ódy, jaký jsi nonverbální genitus a já genitální artista.". "Tak oukéj, Windigo, jsem rád, že se kvůli takové sračce nebudu muset moc krvit a plýtvat talentem!". (22.07.2013)

Zlatá Palma - výběr (31.05.2013)

Definice otravného pseudoartu a současně odpuzující ukázka toho, co se stane, když velevážený mistr umělec začne mít hlavu plnou jen sebe sama. Tohle snad Refnovi neodpustí už ani ten Bůh. (30.07.2013)

Nicolas Winding Refn a Ryan Gosling zřejmě byli překvapení tím, jak Drive u široké veřejnosti uspěl. Proto jim to dodalo kuráže a pustili se do ještě těžší látky, než byl právě Drive. Říká se, že v jednoduchosti je síla a Drive přesně takový byl. Dynamická kamera, tísnivá atmosféra podpořená skvělou muzikou a ve své podstatě hrozně jednoduchý nápad. Jen Bůh odpouští má všechny tyhle prvky, ale k tomu všemu je ještě dost brutální, což by nebylo úplně na škodu. Asijské filmy s mafií v hlavní roli takové prostě jsou. No ale k tomu všemu se v něm ještě míň mluví a všechno daleko dýl trvá. To je možná největší problém filmu. Dynamický by jakžtakž byl. Některé záměrně dlouhé a nic neříkající záběry mají na okamžik co říct, ale za chvíli se veškerá ta atmosféra vytratí, protože se ve filmu vlastně nic neděje. Kvalitní elektronické hudby je také ve výsledku poskrovnu a celé to počáteční nadšení během ani ne půl hodiny rychle vyprchá. Člověk pak kouká na Ryana, který si myslí, že vše uhraje jen svým charismatem, ale zřejmě nechápe, že když nepromluví, tak si na něj člověk nedokáže udělat názor. I přesto respektuji snahu tvůrců. Je to naprosto odlišný film od klasické filmové produkce a zaslouží si obrovský respekt. Drive byl dílem momentu a úspěchem okamžiku. Jen bůh odpouští je ale jeho nevýrazný stín. (01.11.2013)

║Rozpočet $4,8milióna║Tržby USA $779,188║Tržby Celosvetovo $10,337,387▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $591,795║ Tržby za predaj DVD v USA $566,446║ klasicky psychadelický Refn tak ako ho poznáme z jeho predošlých snímkov, samozrejme okrem filmu Drive ktorý bol poňatí viac smerom k divákovi a preto aj viac zapôsobil svojou témou, vizuálom, poňatím, hudbou a dravosťou, určite by som Drive moc neporovnával s týmto filmom, aj keď určité podobné prvky to má ako násilie, zádumčivý nevyspytateľný Gosling ale tu sa viac venuje jemu vlastným dlhým bezdialógovým farbou podmanivým scénam, film zapôsobil, má to čosi do seba, spokojnosť /80%/ (14.08.2013)

OK, u Refna mi povrchnost absolutně nevadí a nikdy nevadila. Ani pozérství. Vždycky jsem za tím cítil něco víc, vibraci, unikátní vidění, schopnost uhranout obrazem. Jen Bůh odpouští je prvním případem, kdy mi ostentativní sebe-zalíbení a důležitost přikládaná na každý (byť nedějový) záběr smrtelně lezla krkem. Celý film je vlastně anti-tezí Drive, obrazem pasivního, neschopného, nedostatečného, kastrovaného hrdiny, na jehož straně nestojí ani spravedlnost, ani sympatie. Bohužel Goslingovo úpěnlivé hledění do kamery působí místy až tragikomicky, podobně jako didaktické opakování kastračních motivů a zdůrazňování archetypálnosti zápletky (místy otřesně didaktické). Dějový element je stejně okleštěný a frustrující jako hrdina - není to jistě fail, je to záměr, značně škodolibý tvůrčí záměr, který Refn staví okázale na oči. Rozpojenost, nesourodost, mimoběžnost - to, co mi ve Valhalla Rising dávalo smysl jako lyrická báseň vyznívá v Jen Bůh odpouští jako prázdná a pompézní manýra, ukájení bezrukého, místy až úsměvně vzpurné a usilovně agresivní. Mechanické deklamace, absence logiky, bizarně propojený svět, v němž vládne jediný možný řád, řád režisérova ega. Pro mě zcela prázdná póza, prázdná dost i na to, aby mě byť jen frustrovala. Pár scén je samozřejmě mistrovských (fajt, naháněčka městem, zakončená receptem na ksichtovní pánev wok), ale uhrančivost celku vyvanula. Nicolas Winding Refn reduced to excess. (30.05.2013)

Drive overdrive, alebo halucinogénny revenge film v trvalom balansovaní medzi brakom a umením. Budú z neho vo vytržení nielen fanúšikovia Jodorowského (čo ja nie som), ale podľa nadšeného výskotu v Cannskom hľadisku aj širšie publikum. Vyprahlosť duší jednotlivých charakterov skrz fetišitsicky dokonalé aranžmá scén v obraze i zvuku boli pre mňa už viac čistou maniérou ako vťahujúcou hypnózou pre meditatívne dumky nad povahou a opodstatnenosťou pomsty. Gosslingova tichá postava sa stáva žiaľ už jeho art trademarkom. Herecky tak jednoznačne vládne Kristin-Scott Thomas, ako jediná aspoň v náznakoch živá postava v tomto panteóne mŕtvol (jedno či ešte chodiacich, alebo nadobro už v tuhom stave) a áno, som si vedomý tej zámernej neexistenčnej neživotnosti zvyšku ansámblu. To, že režisér "umí" a má každú scénu do detailu premyslenú, je viditeľné permanentne. Chyba v komunikácii bude teda hlavne na mojej strane, kedže tento jeho koncept som od začiatku neprijal a celé mi to prišlo ako Drive deja vu - mágia noci zamenila americké ulice za thajské, náhla erupcia násilia rovnako totožná, neadresnosť hlavnej postavy, ktorá volant vystriedala za manažment kontaktných zápasov. Aj z rešpektu k režisérovej predchádzajúcej (hlavne rannej) tvorbe sa budem rád mýliť v svojom súčasnom podozrení, že úspech Drive ho zacyklil v sebaomamujúcej aure pozoruhodného tvorcu, pretože s jeho talentom má rozhodne na viac, ako len na ďalšie kópie už povedaného bez pridanej hodnoty. (22.05.2013)

Vyprázdněné hypnoneonové nic, ve kterém je však paradoxně úplně vše: redruM, kvanta materiálu pro Goslingovu snídani, Oidipův komplex², Jodorowsky, návrat do matčina lůna, Martinez, thajské karaoke lidovky, Mai/May, nějaké to explicitní násilí atd. (05.06.2013)

Věnování a poděkování Jodorowskymu a Noému... Jo, Refn by hodně chtěl být jako oni. Ze začátku je to "on se tak snaží, zív", což se ale kupodivu pomalu změní na "on se tak snaží, dík". Scény s repetitivním hudebním podkladem byly lahoda, až jsem se musela usmívat jako idiot. To, jak mě poslední dobou Refn sral (Drive, kecy o Trierovi), díky téhle laskavosti začalo trochu odeznívat (jen si to zas nesmim číst). Takže klidně sem s něčím dalším... Ale stejně je to píčus. (06.06.2013)

// Distribútor: Radius-TWC // Počet premietajúcich kín v USA: 78 // Otvárací Víkend v USA: $313,958 // (04.09.2013)

Po skončení filmu jsem nabyl názoru, že film je tak posedlý estetikou, že nikoho nezajímá, že zde nebyl žádný smysluplný příběh. Takhle arogantně napsaný film jsem ještě neviděl ! Ve filmu jsou těžce nesmyslné scény, kde Asijský důstojník zpívá karaoke, zatímco celý bar sedí v naprosté tichosti( doslova žádný pohyb v místnosti není a trvá to přibližně 5 až 10 minut. Ryan Gosling stojící pořád někde okolo, virtuálně neříkající nic, žádné vyjádření, žádné emoce, prostě nic. Bizarní a rozčilující film jak kráva vhodný leda tak na spaní. Dávám 2* za dvě slušné, brutální scény. (27.07.2013)

Díky Drive si Refn položil svět k nohám a svým vysněným projektem pak nově nalezené fanoušky zase odehnal. Hypnotická atmosféra, která nutí topit se v každém temném záběru, je sice úžasná věc, ale pomalá příběhová linka je do sebe natolik zahleděná, že nemůžu jít výš. Ani kvůli Ryanovu nečitelnému pohledu. Na ten se v Bangkoku sází víc než kdy předtím a bylo mi upřímně líto diváků, kteří se mlčenlivého goslingovského charismatu už přejedli. Já na něj sice slyším pořád na první dobrou, ale vzhledem k překvapivě silnému dojmu prázdné báchorky zasazené do dokonalého vizuálu tentokrát zůstávám zklamaný. (21.10.2013)

35% podivné chůze od nikud nikam, 40% zamyšlených pohledů do prázdna, 10% dialogů, 5% dialogů bez zvuku, 5% karaoke a 5% násilí. Díky tomuhle filmu vím, že: 1) v Thajsku mají pouze jednu rasu psa (něco jako vyhublá borderkólie) a je velice těžké sehnat tam klasickou nebarevnou žárovku. 2) Policejní velitelé umí celkem dobře zpívat, jsou hrozně drsní a mají v zádech zabudované speciální pouzdro, ze kterého můžou vytáhnout dabb, pokud zrovna někomu potřebují neco useknout. 3) Pokud chcete natočit hodinu a půl dlouhé šibalské pomrknutí na Jodorowskyho a ještě si u toho zablbnout v Thajsku, nemusí to být takový problém, jak by se mohlo zdát. (06.06.2013)

Předchozí jeho filmy na mě vždycky něčím silně zapůsobily, ať byly obsahově sebeprázdnější, bohužel OGF je tím prvním kde nic nebylo. Dost s tím má asi co dělat prostředí (nějaký Bangkok mi nic neříká), možná absence jakýchkoli poutavých zvratů a momentů, také nepořádek v tom, kým je vlastně Goslingův charakter. Kromě násilí, ale ani to nebylo oproti DRIVE nebo VALHALLA nijak umocněno děním na plátně. Nepospíchal jsem, nebyla to pro mě nuda, ale prostě příliš taková ta artovka, jakým už se chytře vyhýbám hodně širokým obloukem. (27.09.2013)

S ohledem na to, že se domnívám, že Winding Refn začal s úspěchem DRIVE krutě smažit, což položilo základ k nesmyslu jako je JEN BŮH ODPOUŠTÍ, mě překvapuje to, že se dokázal krotit a snímek má pouhých 90 minut. (27.11.2013)

Kdepak, .... pro mne osobně se "dokonalost" předchozího DRIVE téměř opakuje. Začátek je sice dosti chudý, ale pak se to slušně rozjede. I když toto napsat u filmu tohoto stylu je jistě vtipné a úsměvné. Celé je to o moc krásně pošahané rodině, která si moc soucitu nezaslouží a policajtovi, který je stejným ANTI-hrdinou jako Julian/Gosling a jestli sejme ten toho nebo onen druhého, nebo oba sebe či se nechaj žít ...mi bylo fakt jedno. Jsou to oba sadistická hovada. Gosling hraje naprosto psychicky rozstřeleného magora, který se snaží držet v klidu, ale jeho psychické a fyzické výbuchy vůči okolí jasně říkají, že uvnitř je plný temných a hodně živých démonů ... Chang - Anděl pomsty je prázdná psychopatická schránka, která je silně ovlivněna místní kulturou a svým vnímáním dobra a zla, násilí, krutosti a zabíjení je úplně na jiné planetě. Psychologicky kvalitně zvládnuté. K tomu se ale přidává úúžasný vizual připomínající takového řekl bych "retro Argenta" a kopírující korejského mistra Ji-un Kima. Když se uvnitř člověk zklidní, sedne na to blbý křeslo a v klidu bez myšlenek na to, co má všechno ještě ten den a vlastně v životě zařídit, ... když si v klidu sednete s tím, že se vžijete do tempa toho filmu, je to DOKONALÝ zážitek!!! Hypnotická barevňoučká, ostře řezaná vize, kterou vidět pod vlivem LSD asi zešílím štěstím ... Ale není třeba sraček typu kyselina lysergová, ten film má prostě duši a má i ty koule a kdo tvrdí opak a něco o nudě, pomalým tempu, divnejch postavách atd., tak ať si jde zařídit svých milion sraček v tomhle uspěchaným životě a pak možná, jenom možná ... si film vychutná jako já... Tento film hodnotím plným počtem *, 5/5. (04.08.2013)

Veľmi slabé štyri hviezdy a to hlavne za vizuál a démonického Pansringarma. Refn je obrazový magor, ktorý piple každý záber až k manieristickej dokonalosti a to mu žeriem. Trochu menej mu žeriem, že sa chce hrať v nelynchovskom svete na Lyncha, ktorý odstraňuje spred kamery Christophera Doyla všetky tie veci, ktoré mu tam nakládol Wong Kar-Wai. 7/10 (15.08.2018)

Osobitost navzdory zjevné poctě všeličemu od japonských filmů přes Lynche k Tarantinovi neschází, ale v téhle chvíli zatím nevím, zda jsem vylovila originální knedlíčky nebo se jen přehrabovala v několikráte převařeném vývaru. Uvidíme, kam se mé dojmy posunou, byť u Drive a Barbara jsem se nikam posouvat nepotřebovala. Kristin to zřejmě vzala proto, že sotvakdy ještě někdy dostane možnost vyslovit ve filmu "cunt," a pokud její postavě někdy někdo naznačil, že její chlapečci zřejmě trpí Oidipovým komplexem velikosti Burdž Chalífy, tak by na to řekla: "Co už, hlavně že mají rádi maminku..." (04.08.2013)