Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V roce 1924 filmové studio Williama Foxe uvedlo do kin celovečerní hraný němý film, jehož děj se z větší části odehrává na Divokém západě. Hrdinou je Davy Brandon, jenž jako dítě přihlíží tragické smrti svého otce, který je zabit Indiány. Naštěstí se mu podaří z této těžké situace uniknout do bezpečí. Později hledá vrahy a uchází se o ruku přítelkyně z dětství Miriam Marshové, jejíž otec je jedním z hlavních stavebních inženýrů transkontinentální železnice. K její realizaci napomohla hlavně smlouva, v níž v roce 1862 americký president Abraham Lincoln potvrdil podmínky, za nichž Union Pacific a Central Pacific mohou dráhu postavit. Cesta železnice je dlouhá a její tvůrci musejí při tak náročné stavbě překonat takřka nekončící řadu překážek. Davy Brandon při tom pomáhá prosadit původní projekt svého otce... Režisér a producent John Ford se při natáčení tohoto westernu pokusil vyhnout zbytečné velkoleposti a spíše nalézt jakýsi pocit autentičnosti: proto při natáčení bylo vybudováno několik kilometrů železniční trati, na obou stranách vznikla místa připomínající někdejší první osídlení bělochů v Nevadě i město. Na filmu sice spolupracovalo více než 5000 statistů, ale zůstala zdůrazněna důležitost lidské pomoci a spolupráce v okamžicích nebezpečí, při zdolávání Skalistých hor i pouště. Dramatické okamžiky a napětí důmyslně střídají chvile plné sentimentu, nechybí bouřlivé masové scény i působivé záběry jezdců na koních na pozadí nebe. V řadě filmových pasáží Ocelový oř zaujme svojí vizuální nápaditostí, využitím současného natáčení několika kamer (například při útoku Indiánů nebo různými pohledy na jedoucí parní lokomotivu). Film, který u nás dosud nebyl uveden na televizní obrazovce, vysíláme ve virážované verzi (v jemném barevném tónováním) a s hudbou Williama P. Perryho, jež byla Pražskými filharmoniky natočena v Praze. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (28)

Subjektiv 

všechny recenze uživatele

Dlouhý, dosti nudný film, který má jednoduché postavy, příběh i myšlenku a navíc je nezdravě patetický. Asi bych měl přihlédnout k době, kdy dílo vzniklo a nebýt nelogicky přísný, že? Dobrá, před 4 roky byl natočen Kabinet doktora Caligariho, za rok tu bude křižník Potěmkin a za další dva Metropolis, vpředu vzadu další spousta zajímavých filmů. Příhlížím tedy k době a dávám **. Za dobře odvedené řemeslo. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Tradiční americký patos v embrionálním stádiu, které jaksi mimoděk vyvolává svou dobovou strnulostí, přepjatostí i naivitou upřímné pobavení a zaujetí, jaké je filmům němům éry vlastní. Narozdíl od ideově i vizuálně brilantního a sofistikovaného filmu německého udivuje Ocelový oř spíše některými technickými vychytávkami a též tím, že vpodstatě předdefinovává pozdější podobu westernů. Na tenhle film se už dá dívat pouze s lehkým úsměvem na rtech, neboť prvoplánová smíšenina melodramatu a oslavy práce železničářů vyznívá už vskutku čistě dobově. Přesto (či právě proto) nádherná ukázka němého řemesla a film v pravém slova smyslu kanonický. ()

Reklama

monolog 

všechny recenze uživatele

Rozhodně je to zábavný snímek a co je podle mě nejdůležitější, z hudby mě nebolela hlava. Hudba nijak neřvala ani přílišně nepodtrhovala co se děje na obrazovce, spíš dobře doplňovala děj a chvílemi byla jako dnešní. Líbilo se mi taky, že si nehráli na žádný moc nesmrtelný lidi (kromě hlavních hrdinů samozřejmě). Málokde ve westernu člověk vidí jak pohřbívají opilce nebo oběti útoku indiánů (pokud to není kvůli komické figurce havrana). Ale příběh mi přišel strašlivě naivní a přímočarej a vlastně ani nijak nápaditej, i když tehdy to musela být bomba. Ani herci s tou mimikou němých filmů nepřeháněli a valili oči a pohazovali hlavama v mezích zákona, za což jim plyne můj vřelý dík. Objevilo se tam i několik vtípků a komických postaviček, který mi přišly opravdu vtipný a to spíš svýma hláškama, než čím jiným (a u němýho filmu je to docela s podivem). A co je zajímavý, na výsledném skoro realistickém vzezření snímku měl pravděpodobně svůj podíl i legendární tombstonský šerif Wyatt Earp (zemřel 1929), protože jsem četl, že ke konci života radil filmařům v Hollywoodu, jak západ vypadal. Tedy pouze v létě, kdy jezdil se ženou do LA a přes zimu v Mojave Desert prospektorovali. ()

Renton 

všechny recenze uživatele

Scénář: Charles Kenyon .. D-O-N-E-! neslo se 10.5.1869 všemi telegrafními dráty po celých Spojených státech amerických. Transkontinentální stavba železnice, budovaná z obou stran oceánu se o sedm let dříve setkala a to byl určitě důvod k pořádné oslavě, neboť šlo o historickou událost. John Ford (do dnešního dne jsem jeho tvorbu znal jen z několika tématických dokumentů), guru westernového žánru, zpracoval téma velmi zajímavě. Samotnou stavbu železnice a všechny problémy s tím spojené ukazuje až dokumentárně. Obchodní intriky, indiáni komplikující stavbu nebo samotné soupeření dvou proti sobě stavících společností. Mezi tím vším nezapomněl ani na příběh několika postav linoucí se dějem. Mnohem zajímavější je ovšem zpracování. Výprava je velkolepá, velké množství komparsistů staví železnici doslova přímo před očima. K tomu kamera úžasně zabírající rozmanitou scenerii divokého západu, plnou potyček a soubojů. Ford tímto filmem složil velkou poklonu tisícům mužů, v jejichž potu, dřině, nezdolném úsilí a námaze tato železnice vznikla. ()

Dudek 

všechny recenze uživatele

Zdá se, že objektivní hodnocení němých filmů není zrovna jednoduchá věc. Můžeme se buďto tvářit jako intelektuálové a milovníci těchto starých snímků, přistupovat k nim jako k neuvěřitelné nudě nebo je posoudit tak jak to prostě cítíme. John Ford natočil roku 1924 netradiční western o stavbě transkontinentální železnice, který se bez dialogů docela dobře obejde, i když k ději slova samozřejmě potřebuje (mezititulky). Ocelový oř není až tak nudný, jak bych mohl očekávat, ale chybí mu některé důležitě věci jako je třeba silná vizuální stránka spojená s dobře zvládnutou choreografií. Také se mi vůbec nezamlouvá zbytečná délka, protože dívat se na ''tohle'' déle jak hodinu a půl je také docela obtížné. Nemá cenu snímek nějak zbytečně nadhodnocovat, jen proto, že vznikl před více jak osmdesáti lety, už při sledování však můžete tuto věc vzít v potaz a zařídit se podle toho, tedy zbytečně nekritizovat věci, které v tu dobu prostě ještě nebyly objeveny, ale spíše se nechat okouzlit tím, jak si filmaři zdatně poradili s různými problémy. Co bych však rád zmínil je fakt, že John Ford zaostává za svými německými kolegy Fritzem Langem a Friedrichem W. Murnauem, kteří byli opravdovými génii své doby. Kam se hrabe Ocelový oř na slavné filmy jako je Upír Nosferatu, Metropolis nebo Kabinet doktora Caligariho? ()

Galerie (39)

Reklama

Reklama