The Iron Horse
Oceľový tátoš
Režie:
John FordScénář:
Charles KenyonKamera:
George SchneidermanHrají:
George O'Brien, Madge Bellamy, J. Farrell MacDonald, George Waggner, Fred Kohler, Gladys Hulette, Will Walling, Peggy Cartwright, Chief Eagle Wing (více)Obsahy(1)
V roce 1924 filmové studio Williama Foxe uvedlo do kin celovečerní hraný němý film, jehož děj se z větší části odehrává na Divokém západě. Hrdinou je Davy Brandon, jenž jako dítě přihlíží tragické smrti svého otce, který je zabit Indiány. Naštěstí se mu podaří z této těžké situace uniknout do bezpečí. Později hledá vrahy a uchází se o ruku přítelkyně z dětství Miriam Marshové, jejíž otec je jedním z hlavních stavebních inženýrů transkontinentální železnice. K její realizaci napomohla hlavně smlouva, v níž v roce 1862 americký president Abraham Lincoln potvrdil podmínky, za nichž Union Pacific a Central Pacific mohou dráhu postavit. Cesta železnice je dlouhá a její tvůrci musejí při tak náročné stavbě překonat takřka nekončící řadu překážek. Davy Brandon při tom pomáhá prosadit původní projekt svého otce... Režisér a producent John Ford se při natáčení tohoto westernu pokusil vyhnout zbytečné velkoleposti a spíše nalézt jakýsi pocit autentičnosti: proto při natáčení bylo vybudováno několik kilometrů železniční trati, na obou stranách vznikla místa připomínající někdejší první osídlení bělochů v Nevadě i město. Na filmu sice spolupracovalo více než 5000 statistů, ale zůstala zdůrazněna důležitost lidské pomoci a spolupráce v okamžicích nebezpečí, při zdolávání Skalistých hor i pouště. Dramatické okamžiky a napětí důmyslně střídají chvile plné sentimentu, nechybí bouřlivé masové scény i působivé záběry jezdců na koních na pozadí nebe. V řadě filmových pasáží Ocelový oř zaujme svojí vizuální nápaditostí, využitím současného natáčení několika kamer (například při útoku Indiánů nebo různými pohledy na jedoucí parní lokomotivu). Film, který u nás dosud nebyl uveden na televizní obrazovce, vysíláme ve virážované verzi (v jemném barevném tónováním) a s hudbou Williama P. Perryho, jež byla Pražskými filharmoniky natočena v Praze. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (30)
Rozhodně je to zábavný snímek a co je podle mě nejdůležitější, z hudby mě nebolela hlava. Hudba nijak neřvala ani přílišně nepodtrhovala co se děje na obrazovce, spíš dobře doplňovala děj a chvílemi byla jako dnešní. Líbilo se mi taky, že si nehráli na žádný moc nesmrtelný lidi (kromě hlavních hrdinů samozřejmě). Málokde ve westernu člověk vidí jak pohřbívají opilce nebo oběti útoku indiánů (pokud to není kvůli komické figurce havrana). Ale příběh mi přišel strašlivě naivní a přímočarej a vlastně ani nijak nápaditej, i když tehdy to musela být bomba. Ani herci s tou mimikou němých filmů nepřeháněli a valili oči a pohazovali hlavama v mezích zákona, za což jim plyne můj vřelý dík. Objevilo se tam i několik vtípků a komických postaviček, který mi přišly opravdu vtipný a to spíš svýma hláškama, než čím jiným (a u němýho filmu je to docela s podivem). A co je zajímavý, na výsledném skoro realistickém vzezření snímku měl pravděpodobně svůj podíl i legendární tombstonský šerif Wyatt Earp (zemřel 1929), protože jsem četl, že ke konci života radil filmařům v Hollywoodu, jak západ vypadal. Tedy pouze v létě, kdy jezdil se ženou do LA a přes zimu v Mojave Desert prospektorovali. ()
NFR 2011 ()
Jako oslavu Abrahama Lincolna to beru, jen to, že 90% Indiánů byli jen prohnilí padouši, mě trošku naštvalo. Některé komické postavičky nebo přehnaná mimika (která ale musí být jasná, vzhledem ke stáří snímku) se postaraly o zábavu. Ale ta délka, proboha!!! ()
Tradiční americký patos v embrionálním stádiu, které jaksi mimoděk vyvolává svou dobovou strnulostí, přepjatostí i naivitou upřímné pobavení a zaujetí, jaké je filmům němům éry vlastní. Narozdíl od ideově i vizuálně brilantního a sofistikovaného filmu německého udivuje Ocelový oř spíše některými technickými vychytávkami a též tím, že vpodstatě předdefinovává pozdější podobu westernů. Na tenhle film se už dá dívat pouze s lehkým úsměvem na rtech, neboť prvoplánová smíšenina melodramatu a oslavy práce železničářů vyznívá už vskutku čistě dobově. Přesto (či právě proto) nádherná ukázka němého řemesla a film v pravém slova smyslu kanonický. ()
Scénář: Charles Kenyon .. D-O-N-E-! neslo se 10.5.1869 všemi telegrafními dráty po celých Spojených státech amerických. Transkontinentální stavba železnice, budovaná z obou stran oceánu se o sedm let dříve setkala a to byl určitě důvod k pořádné oslavě, neboť šlo o historickou událost. John Ford (do dnešního dne jsem jeho tvorbu znal jen z několika tématických dokumentů), guru westernového žánru, zpracoval téma velmi zajímavě. Samotnou stavbu železnice a všechny problémy s tím spojené ukazuje až dokumentárně. Obchodní intriky, indiáni komplikující stavbu nebo samotné soupeření dvou proti sobě stavících společností. Mezi tím vším nezapomněl ani na příběh několika postav linoucí se dějem. Mnohem zajímavější je ovšem zpracování. Výprava je velkolepá, velké množství komparsistů staví železnici doslova přímo před očima. K tomu kamera úžasně zabírající rozmanitou scenerii divokého západu, plnou potyček a soubojů. Ford tímto filmem složil velkou poklonu tisícům mužů, v jejichž potu, dřině, nezdolném úsilí a námaze tato železnice vznikla. ()
Stavba železnice na divokém západě, rudoši, láska, zrada a potrestání proradného padoucha, monumentální happyend, co víc byste ještě od filmu chtěli? Možná, aby byl trochu kratší. ()
Dlouhý, dosti nudný film, který má jednoduché postavy, příběh i myšlenku a navíc je nezdravě patetický. Asi bych měl přihlédnout k době, kdy dílo vzniklo a nebýt nelogicky přísný, že? Dobrá, před 4 roky byl natočen Kabinet doktora Caligariho, za rok tu bude křižník Potěmkin a za další dva Metropolis, vpředu vzadu další spousta zajímavých filmů. Příhlížím tedy k době a dávám **. Za dobře odvedené řemeslo. ()
Zdá se, že objektivní hodnocení němých filmů není zrovna jednoduchá věc. Můžeme se buďto tvářit jako intelektuálové a milovníci těchto starých snímků, přistupovat k nim jako k neuvěřitelné nudě nebo je posoudit tak jak to prostě cítíme. John Ford natočil roku 1924 netradiční western o stavbě transkontinentální železnice, který se bez dialogů docela dobře obejde, i když k ději slova samozřejmě potřebuje (mezititulky). Ocelový oř není až tak nudný, jak bych mohl očekávat, ale chybí mu některé důležitě věci jako je třeba silná vizuální stránka spojená s dobře zvládnutou choreografií. Také se mi vůbec nezamlouvá zbytečná délka, protože dívat se na ''tohle'' déle jak hodinu a půl je také docela obtížné. Nemá cenu snímek nějak zbytečně nadhodnocovat, jen proto, že vznikl před více jak osmdesáti lety, už při sledování však můžete tuto věc vzít v potaz a zařídit se podle toho, tedy zbytečně nekritizovat věci, které v tu dobu prostě ještě nebyly objeveny, ale spíše se nechat okouzlit tím, jak si filmaři zdatně poradili s různými problémy. Co bych však rád zmínil je fakt, že John Ford zaostává za svými německými kolegy Fritzem Langem a Friedrichem W. Murnauem, kteří byli opravdovými génii své doby. Kam se hrabe Ocelový oř na slavné filmy jako je Upír Nosferatu, Metropolis nebo Kabinet doktora Caligariho? ()
Výpravný velkofilm své doby lze vykládat různým způsobem. Můj pocit - dále věcně obtížně doložitelný - je, že se jedná o dílo žánrově průsečíkové. Určitě je v něm obsažena základní optika klasického amerického westernu, ale historického a dobrodružného žánru. Ve hře je ale také film sociální. Na úrovni je i režie a valná většina hereckých výkonů v rolích protagonistů; jako pozoruhodné cítím i komparsové, relativně početné scény a řada krajinných kamerových záběrů. Tento hold i filmový portrét jedné důležité historické události novodobých amerických dějin vysoce přesahuje dobový tvůrčí standard a je nesporně srovnatelný s řadou obsahově i žánrově navazujících mnohem pozdějších děl největší filmové produkce světa. Zmínku zaslouží i dvojbarevné tónování filmu. Ačkoliv se při bližším pohledu zdá, že v některých částech OŘE by méně mohlo být více, máme co do činění s dílem silným a nadčasovým. ()
TV/// Obsazení 7/10 Děj 8/10 Hudba 10/10 Efekty 7/10/// +obsáhlý děj, zajímavé texty (příběh, scénář), hudba z Pražské filharmonie, rozeznatelné postavy (herci), řekl bych na tehdejší dobu hodně dobré technické zpracování -přeci jen je to delší/// Ocelový oř je podle mě úchvatné dílo. Sice musíte přihmouřit oči nad rokem vzniku. Pokuď to však uděláte a přistoupíte na technické zpracování snímku. Tedy, že je bez mluveného slova, má horší obraz...tak se vám dostane pozoruhodná podívaná. Navíc je to možná první western. Doprvází ho vydatná hudba. Nebýt jí, tak jde film hodně dolů. Mě navíc osobně zaujal děj, byl zajímavý, nenudil, odehrával se v něm velkolepý příběh. Jsem rád, že jse tenhle film viděl./// Celkem 80%/// ()
Ty čtyři hvězdičky jsou jen s přimhouřenýma očima. Přece jen je tam moc patosu a všechno vypadá tak idylicky, až je to skoro k smíchu. Američani si prostě odjakživa potřebovali dokazovat, jaký jsou skvělý národ – k tomu je film, chlubící se tím, že přesně zachycuje historické události, jako stvořený. ()
Vlastenecký film, oslavující pokrok v době "rekonstrukce" po válce Severu proti Jihu. Příběh je samozřejmě rodokapsově plytký, ale za pozornost stojí zejména řada vizuálních nápadů. Pro Fordovy fanoušky povinnost. ()
pateticka nuda a misty az frustrujici podivana na strane jedne (zdlouhave zabery na stado krav se pozdeji ve filmu nastesti neuchytily) a vcelku prijemne zjisteni, ze lide pred 100 lety nemeli 3 oci a nechodili pozpatku na strane druhe. pro milovniky cernobilych dokumentarnich zaberu na americkou prerii (nebo buhvi co to tam vlastne je) je to mozna zabava, pro nas ostatni ztrata casu. tahle "klasika" uz kapanek drhne. ()
No asi nejvýraznější slabinou tohoto filmu je délka. Kdyby to mělo tak o 30 - 40 minut míň, tak si myslím, že by příběh působil mnohem kompaktněji a ne tak rozkouskovaně. I když na druhou stranu je fakt, že důležitý nebyl příběh hlavních hrdinů, ale příběh samotné železnice Union Pacific. Z filmařského hlediska je všechno naprosto bez chyby. Skvěle udělaný a výpravně pojatý scény, kdy Indiáni přepadávají vlaky, nejrůznější přestřelky atd. ()
Western ako zo šlabikára. Neohrozený hrdina, spústa indiánov, prestrelky, barové bitky, kráska v nebezpečí, sympatické vedľajšie postavy. Naozaj vydarený snímok od majstra tohto žánru Johna Forda, ktorý by si nemal nechať újsť nikto, kto videl minimálne dvakrát SEDEM STATOČNÝCH alebo SILVERADO. ()
Film, u kterého by se při jeho popisu dala použít všechna klišé popisu budovatelských filmů o pracovním hrdinství, bratrství v pracovním kolektivu, obětech položených na oltář pokroku, jehož nepřátelé nakonec po zásluze skončí na smetišti dějin... etc. A stejně jako ve filmech budovatelských je zde strohá hlavní osa příběhu zkrášlena erotem a dobrodružstvím - akorát, že hlavní hrdinka není v montérkách a odpůrci pokroku mají též atraktivnější outfit. Za předchozího režimu se říkávalo, že Američané jsou Rusové se splachovacím záchodem. Není to zcela pravda, k tomu záchodu je nutno přičíst též lepší PR. Rusové se nevzmohli na to, aby stavbu transsibiřské magistrály přetvořili v mýtus, a ten prodali světu. Ale jak se doba mění. Zde je bílý renegát, který pomáhá původnímu obyvatelstvu zorganizovat lépe obranu své země, tvůrci filmu brán jako zrádce rasy a kultury, zatímco bílý renegát, který dělá totéž v soudobém Avataru, je traktován co hrdina. ()
Jeden z mala nemych filmu, ktery jsem videl v FK na CT2... a podstatne lepsi ne Metropolis... ()
Relativně slušný výpravný snímek z Divokého západu zachycující stavbu transkontinentální železnice. V době němé éry délka filmu nic neobvyklého, v každém případě film to rozhodně nudný není. Co mi ale vadilo je to že příběh, až příliš naivní a obyčejný hrál v tomto snímku pouze druhé housle, bylo jasně patrné co hraje prim. Trochu škoda. 65%. ()
S realitou si Ford zahrál jaksi po svém, ale vem to čert. Tenhle film mě docela bavil, akorát mohl být kratší. ()
Je to nádherný snímek v příjemných barvách. Pěkná byla scéna, kdy Indiáni napadli bělochy při stavbě kolejí. Na tuto sekci bylo zapotřebí mnoho komparsistů, kteří odvedli velký kus práce. John Ford vše natočil tak, že to vypadalo, jako by natáčení probíhalo při stavbě originální železnice. Obzvláště působivý byl konec, kdy byly použity originální lokomotivy z roku 1869 (Jupiter a na tu druhou si nevzpomínám ;o) ). Hercům nelze nic vytknout, protože němý film je podle mě vrchol umění mimiky a projevování citů, a to právě G. O´Brien a Madge Bellamy dokazáli. Abych to zkrátil, snímek bych doporučil každému, koho zajímají němé filmy a líbí se mu staré westernovky. ()