Lesní panna

Je absurdní, nakolik člověk musí sahat po těchto laciných inscenacích, pokud se chce seznámit s klasikou českého dramatu 19. století. Lesní panna aneb Cesta do Ameriky (1848) nepatří mezi kusy jakkoli inscenované na našich profesionálních scénách, ty se z pravidla omezují na Fidlovačku a Strakonického dudáka (v současné době není na českých scénách nasazen žádný Tyl). Národní divadlo variovalo Cestu do Ameriky aneb Lesní pannu naposledy v roce 1969, Městské divadlo Zlín učinilo pokus s Cestou do Ameriky lodí i artéskou studnou v roce 2007. A právě v takové situaci získává prostá televizní inscenace svou hodnotu. Herecký tým složený ze samých profesionálů látce rozumí, Bělka látku také nepodceňuje, jen ten rozpočet je jednoduše na nule. Ale pro širší představu, a jako inspirace k tomu si originální hru pročíst, je to materiál vskutku ideální. Laik lépe pochopí studentskou taškařici v prvních Básnících, profík s touto diváckou zkušeností naloží šířeji. (08.11.2023)

Tyl do každé doby. Ano, celý ten falešný americký sen o štěstí a blahobytu sice v třiasedmdesátém, tedy v době nejtužší normalizace, nabírá úplně jiná sdělení, než jaká v něm kdysi spatřovali národní obrozenci, ale na druhou stranu se tam najde leccos, co lze mezi řádky číst i jinak, obráceně. Tady není žádná existence!, rozčiluje se hospodský a vzápětí se k němu přidává učitelský, morální autorita v obci. To je také moje politické vyznání! Tady už to není k vydržení! Ten starý svět je samá červotočina a co nevidět se prý rozpadne. A proto vzhůru do nového! Tam nás čeká nová, ourodnější vlast, radostnější domov, veselejší chrám, tam kvete svoboda a hojnost! Rovnost a láska! Škoda těch konců. Ale co, inscenace je to jinak pěkná, pohádková, s plejádou českých herců, na které je radost pohledět. A když se na konci ozve Kde domov můj, srdce jihne. Vskutku tylovská tečka. (08.12.2016)

Chápu, jde o televizní zpracování, hraje v tom Libuška, ale přece jen... Ona už samotná ta předloha je vachrlatá. "Nejezděte do Ameriky jako spousta vašich sousedů! Skutečně tam není ráj, a budete jen příštipkařit! Doma je doma. Zem to krásná na pohled!" Ano, chápu ten morální apel, ale jako každý morální apel je to rozdělené na černou a bílou, nic mezi tím, a na druhou stranu navzdory pohádkovým motivům to není ani pohádka. Zkrátka mi přijde, že ty dva motivy (realistický život přistěhovalců v Americe a pohádka) se tady navzájem tlučou. Asi jako kdyby někdo natočil realisticky myšlený film z prostředí české vlády, kde sudička Kalouskovi slíbí splnit tři přání. Dokonce ani herecké výkony mne zde moc nevzaly - třeba Menšík mne docela zklamal, hraje tak nějak sevřeně, jako by to nebyl on. (06.04.2013)

"To je to zrádné pokolení mužské.. Co má pak chudák holka se svou upřímnou láskou dělat ??" (28.10.2014)

Pohádková komedie ve stylu "Všude dobře, doma nejlíp" (27.12.2015)

Klasická báchorka Josefa Kajetána Tyla, v níž vyniká ta unikátní, krásná, stará česká mluva. Kulisy dotváří pohádkový děj, ve kterém exceluje celý herecký ansámbl v čele s Josefem Somrem v roli hospodského Barnabáše a jeho ženy Voršily (sluníčko Karolína Slunéčková). Hodně mě bavil i František Vicena jako otec Terezky a jehož řadím mezi naše tehdejší přední české herce. Květa Fialová v roli Jasany půvabem jen zářila. Bohuš Záhorský coby žid Šimon Moreles byl přesnej. Korunu všemu dodal ke konci Vladimír Menšík v roli Kapouna, co chtěl sbalit Terezku (Libuška Šafránková). Režisér Jiří Bělka vyprávění postavil hlavně na vlastenectvím, které vyústí až k hymně "Kde domov můj". Možná by se mohlo zdát, že zpracování zavání bolševickou ideologií, ale to je nesmysl, Tyl byl Tyl a Jiří Bělka se jeho látku snažil převést k obrazu svému. Což se mu taky podařilo. Je to lidské, hravé a vtipné. Američtí indiáni mě hodně pobavili :D. Luboš Fišer hudbou pohladil a chvílemi jako bych zaslechl motivy z televizní Babičky. Lesní panna v sobě kromě lásky nese i odkaz doby, kdy lidé prchali přes moře za svým americkým snem. (13.06.2021)

V roce 1973 mi byly sladké 4 a možná se mi tahle pohádková agitka i líbila. Však jsem taky byla cílová skupina. Jenže dneska už jsem někde jinde. A tak se mi z toho podprahového sdělení otvírá kudla v kapse. Tyl to možná ještě myslel dobře. O motivech Československé televize si ale myslím svoje. Jedna hvězda se skřípěním zubů za Libušku. (29.10.2016)

Diváka si určitě najde :-) (24.10.2020)

Normalne bych hodnotil za tri, cili prumer...citim vsak povinnost pridat ctvrtou, a to na pocest puvabu nadherne Kvety Fialove... Jinak se jedna o studiovou zalezitost - pribeh o lidech, kteri jsou stastni, ze se mohli vratit z Ameriky zpet na nasi rodnou hroudu (ehm...), coz je podtrzeno tim, ze "soundtrack" konci sborovym zpevem pisne Kde domov muj... :-) V tomto pripade je to vsak vlastne samozrejme...(Tyl) (25.05.2011)

Pro mě jednoznačné pozitivum filmu byla kromě Libušky Šafránkové i Květuška Fialová. Opět ukázala, že umí. (03.07.2013)

Tohle zpracování vlasteneckého tématu mě příliš nenadchlo. V době J.K.Tyla se možná ještě dalo snít o bájné Américe, ale dnes, kdy každý soudný a odpovědný člověk ví, že jde o nejnebezpečnějšího a nejpodlejšího agresora všech dob a v celém vesmíru, to je už jiné kafe! A hle, i Češi se za mrzký peníz zaprodali tomuhle nevyzpytatelnému monstru, které bezostyšně a bezohledně hájí pouze a jen své zájmy, i když má plnou hubu demokracie, svobody a přátelství. (To je ale obecně rétorika a politika všech proradných demokratů). Tyl by valil oči nejen nad USA, ale zvláště nad svým národem, který bez skrupulí popřel svoji slovanskou identitu a stal se dobrovolně prodejnou děvkou pro Západ! (22.10.2018)

Docela slušná pohádka na klasické libreto. Libuška i "Arizonská pěnice" byly okouzlující. (12.06.2021)

Tyl by se divil, jak je dnes vyznění jeho filmu aktuální. Když našinci, co tam učili na univerzitách anebo jinak se měli dobře, utíkají zpět do vlasti od vyšinutých liberálů a černochů, co chtějí, aby jim líbali boty, o ostatním ani nemluvě...(Ale inscenace je to povedená, dej Pánbůh Bělkovi a hercům -těm, co už tu nejsou- věčnou slávu!) (28.09.2020)

Konečně jsem tedy poznal originál, protože dosud byly mé znalosti založeny jen na některých scénkách z básníků. Nebylo to nic moc, ale ani nějak velká nuda to nebyla. Možná to bylo tím, že to bylo celé krátké. Hymna v závěru překvapila. (15.02.2020)

Hned v počátku jsem si říkal proč komunistům nevadila hra, která velebí Ameriku. "Vivat Amerika." Pak jsem si vzpomněl na první díl série Básníků Jak svět přichází o básníky. Ze severní Amerikyse totiž výletníci vrací s velkou nepořízenou a najednou už ódy nepějí, což se komunistům naopak hodí. Bohužel této inscenaci škodí především hrůzostrašně jednotvárné kulisy. Všechno je natočeno v jednom studiu a je to poznat. Bez špetky nápadu či jakékoli snahy opustit jednotvárnost. Při filmové délce bych očekával, že alespoň část bude natočena v exteriérech. Takže i když je pak obsazení vcelku slušné, tak při naprosto hrozném studiu, a platí to i co se týče kulis a dekorací, je to jen ztěžka snesitelná verze. (29.10.2020)

Neznámý klenot s vynikající Květuškou a mladou Libuškou, navíc v barvě a s nádhernou hudbou Luboše Fišera. Nemohu jinak, než dát plný počet! (11.02.2017)

Velmi nadčasová hra a nádherně se dnes ukazuje kam ten americký sen vede. Výborné herecké obsazení, kterému kraluje Květa Fialová, která i ve čtyřiačtyřiceti letech je nádherná ženská, přesto nepřekvapuje, že učitel Isidor, ve výborném podání Václava Postráneckého, dá přednost dvacetileté Libušce Šafránkové. Za komančů se sice inscenace točily ve studiích a co nejlaciněji a to je také poznat, ale v dnešní době si nedokážu představit, že by vzniklo něco podobného. Tak nám ta krásná Libuška Šafránková už také odešla do hereckého nebe a z herců z této inscenace už zůstává naživu pouze Josef Somr. (02.04.2021)