Režie:
Ivo NovákKamera:
Stanislav MilotaHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Ladislav Janský, Evelyna Steimarová, Jiří Bednář, Marie Krejčová, Jitka Zelenohorská, Nina Popelíková, Déda Papež, Slávka Hozová, Karel Brožek (více)Obsahy(1)
Kájovi Mickovi se odjakživa říká Kočka. Je to citlivý mladík, který reaguje bouřlivě na nepochopení jak rodiny tak okolí. Najít si vlastní cestu životem - to je jeho problém... (oficiální text distributora)
Recenze (17)
Na laně, to je v prvé řadě kamera Stanislava Miloty, režie se snaží být modernistická, ale přijde mi poněkud křečovitá, nicméně takový český Rebel bez příčiny to byl docela fajnový, jen nevím, proč do hlavní roli nebyl obsazen Josef Abrhám, který Janského daboval (a který podobnou roli hrál ve snímku Každý den odvahu). Přesto si myslím, že Krejčík (viz Probuzení) či Václav Gaier by snímku dodali větší živost. ()
Viděno na 24. FINÁLE v Plzni. Tehdy jsem si poznamenala: "Zaujal také cinemascope Na laně (1963) Ivo Nováka, který je ve své první polovině fascinujícím obrazem života mladého muže přezdívaného Kočka, jeho rodinných problémů (otec alkoholik, bratr, jenž ho v tom podporuje…), krátkodobých prací i výletů s kamarády. Ve druhé polovině, vyobrazující těžkou práci na Kladně, snímek ztrácí svou předchozí uchvacující nekorektnost, rebelství i lehkost vyjádření a trochu zadrhává. Přesto nehrozilo, že by někdo za zhlédnutí snímku s poměrně dlouhou stopáží žádal vrácení vstupného, ačkoli se kameraman snímku Stanislav Milota nabídl, že peníze případným nespokojencům vrátí." ()
Ze začátku dosti pozoruhodný a neklidný snímek o nepochopeném mladíkovi, který osciluje mezi rebelstvím často zmiňovaného amerického trháku a pasivní hříčkou zlomyslných životních náhod blízkou Truffautovu snímku Nikdo mne nemá rád. Film od začátku zaujme nevšední vizuální stránkou, živými dialogy i režijními nápady (za vrchol považuji němou scénu z holičství, kde se dvojice mladíků snaží zaimponovat ideální dívce, což skončí až formanovským trapasem). Bohužel snímek musí mít i druhou část, v níž si neklidná postava nachází pevné místo v životě, dochází k usmíření s matkou, ke vstupu do pracovního kolektivu a k nalezení kladného vztahu k pracovnímu prostředí a k životní užitečnosti. Snímek tak nabere jasný a jednoduchý směr, pocitová vícerozměrnost se vytrácí, vše je náhle učesané a pozitivní a vše vyvrcholí monumentálním panoramatem kladenských hutí, jichž je zklidněný a fascinovaný mladík již neodmyslitelnou součástí. Nic proti zakončení ve stylu nalezení určitého smyslu v životním bahně, ale tak schematický způsob jeho prosazení a přepjaté zveličení nakonec vedou k myšlence, že ještě v roce 1963 neřekl socialistický realismus své poslední slovo, i když si už naštěstí nepodmanil celý děj. Procházka hold ještě stál před přehodnocením své "služby režimu". ()
Skvělá atmosféra, působivá kamera, pro roli rebela dobře typově vybraný hrdina. Ten Procházkův vklad ve scénáři, tedy jistý realismus, který silně koriguje oficiální dobové vidění světa, je zde poznat. První půle silně nadprůměrná. Ovšem konec je ještě v režii socialistického realismu, byť v soft verzi. Závěr je obrazově působivý (snad inspirovaný Vláčilovou Holubicí), ale tak nepravděpodobný a prorežimní.... ()
Suhlas viac menej s fragrem - prva polka divaka navnadi a uputa, v domneni ze sa zacne diat nieco velke - skoda, ze druha polka sa uz utapa v reziserskej rutine, vysokej nepravdepodobnost, navyse film je silne prorezimny : 76 % ()
Zvláštní film, zvláštní hudba, zmatečná je změna formy zhruba uprostřed filmu.Na svou dobu dlouhá stopáž...Pře-dabování množství rolí filmu ublížilo... ()
Tomuto filmu by veľmi prospelo, keby bol o hodinu kratší. ()
Scénář: Jan Procházka a Ivo Novák ()
Snad nejhorší začátek českého filmu. Napjatá rodinná atmosféra dovedená ad absurdum na druhou. Když se děj přesune z rozpadlého činžáku, atmosféra se hned zlepšuje. Famózní hudba Z. Lišky. Mladí sympatičtí herci podávají velmi dobré výkony. Kočka, Bimba, Hynek, Alena a Růža – super postavy. Symbolika: 25:20 – dům č.p. 33; 1:06:33, 1:08:09, 1:08:12 – Steimarová a one eye symbolism par excellence. Hlášky: „Kamaráde, ty seš vopravdu z vopice.“ - evil-luce. „Dostaneme byt. Psali v novinách, že budou všichni bydlet.“, básní naivní holčička s dobráckým úsměvem. To je informace! „Kriste Pane, napiješ se, pak nevíš, co děláš.“ – to myslí bába vážně? Sebevědomý Müller je těžce nad věcí a přitom se hloupě posmívá svému podřízenému, že se modlí. ()
Povedený snímek, který ozdobila výborná kamera Stanislava Miloty (ten toho bohužel vedle "Spalovače mrtvol" už moc nenatočil) a také muzika Zdeňka Lišky. Možná je to trochu moc dlouhé, ale jinak jsem spokojený. ()
Film v několika ohledech zaslouží to nejvyšší ocenění - zejména hudba a kamera, také režie působí dost neotřele, 60. léta už zkrátka začínají být znát. Rovněž příběh není špatně napsaný, i když z určité schematičnosti se ještě úplně nevymanil - ta linka od nevyrovnaného mladíka z rozhárané rodiny až po mladého muže, který se našel a našel i své místo v rodině a ve společnosti je zejména v závěru až příliš přímočará., i když ne zcela nevěrohodná. Procházka prostě ještě věřil v možnost lepšího socialismu a této myšlence podřídil i vyznění celého narativu, který měl i "výchovný náboj". I když některé "perly" vyřčené některými postavami mohly být míněny ironicky či dvojznačně, což koneckonců byla běžná praxe tehdejších autorů a "jejich diváci" jim rozuměli. Dnešním mladým už je to možná nesrozumitelné, když reálný socialismus sami nezažili. Každopádně jde o snímek, který je v mnoha aspektech pozoruhodný i dnes - zejména celá sekvence dirigování hudby z magnetofonu a doprovodné filmové obrazy jsou fascinující filmovou řečí a působí stále moderně a nesmírně nápaditě. ()
Dokonale mi zhnusili kytaru. Je skoro v celém filmu s ještě dalšími pazvuky, které drásají nervy. Jinak stejně stojí celá tahle psychologická příšernost za něco. Já však dávám dvacet za scény v práci mezi zedníky. To bylo jediné plus. ()
"Nerozhazuj čestný slova, Karle, stejně ti nevěřím." Rebel s príčinou Janský (dabovaný Abrhámom) to nemá v živote jednoduché, otec opilec, prísna a neprístupná matka, obdivovaný starší brat kariérista, ktorého neznáša a mladšia sestra, ktorú má potrebu ochraňovať. V zamestnaní nikdy dlho nevydrží, ak má peniaze tak ich prefláka, pozitíva v jeho živote tvorí stabilná partia rovesníkov s ktorými chodí čundrovať na chatu, gitara a jedna milfka z kina. Zlom nastane po rodinnej tragédii, kedy nastúpi k lopate, prejdú ho frajeriny a pozvoľna sa stáva platným členom spoločnosti. "Bude mít po chlebíčku, až bude komunizmus a nebude se platit!" Film je zvláštny z viacerých dôvodov, jednak oným zlomom uprostred, kedy prvá polovica už má nábeh na šesťdesiatkové novovlnné postupy a druhá polovica sa zase trochu obzerá naspäť do päťdesiatych. Potom Liškovou hudbou, dirigentskými snovými pasážami a nadmerným počtom neznámych tvárí so známymi hlasmi. Zaujímavý film s dobrou atmosférou, len stopáž je mierne prestrelená. "Tady to neznám, to jsou kasárna?" "Sídliště..." ()
Třetí je za kameru. ()
Zvláštní film. Výborná kamera, slušná hudba, dobrý zvuk (Škoda že se zvukoví mistři současnosti neučili u těchto - nemusela by v nových filmech hudba řvát pořád a přes dialogy. Zde je hudba, i když často hlasitá, se slovem pěkně sladěna.). Příběh sám by nebyl špatný, ale sníženo hodnocení kvůli naprosto nesmyslné a nepochopitelné pasáži s dirigentem. Atmosféra podobná filmu První den mého syna. Pointa zde ale není zcela jasná. ()
Snaha o českého RBP by tu byla, ale právě že jen snaha. Ale některé scény a dialogy se autorům docela povedly: "Tady to neznám, to jsou kasárna?" - "Ne, sídliště." ()
Slušné. Výborní herci. ()