El páramo

Vojenská jednotka kamsi jde a narazí na nějaké - nejlépe nadpřirozené - zlo. Tohle je fakt prokletej námět. Z posledních let si vybavuju docela dost podobných filmů (vždyť jen v posledním půlroce jsme tu měli tohle, toto a ono), ale ani jednomu se nepodařilo svůj potenciál naplno využít. Přitom by film s takovým námětem mohl být úplně úžasný - opuštěné místo, podzemní bunkr, magie, nadpřirozeno, ponorková nemoc... Ale ne, ono se to vždycky po nadějném začátku musí překlopit buď do bezmyšlenkovité akční střílečky, nebo do psychologizující dramatické nudy, které dojede na to, že nemá postavy, na kterých by divákovi záleželo. Škoda. El Páramo je pěkně natočený film, odehrává se v krásném hororově atmosférickém prostředí, ale stejně to nakonec není víc než průměr. Achjo. (19.06.2012)

Není divu, že to v Kolumbii vypadá tak jak to vypadá, když ozbrojené složky disponují takovýmto ansámblem sráčů k pohledání a slovo disciplína prý ve španělštině vůbec neexistuje. Tohle přepadové komando Cigánské lidové armády doplněné pro jistotu o negra, indiána a regulérního buzeranta(ten s kafkovsky permanentně vyjukanýma světlama a zahnutým nosem)......nemělo proti té zubožené čarodějnici v posledním tažení, jež nechtěla nic jiného, než v klidu dožít ve své zazděné kobce, nejmenší šanci. Jakýsi "Artfilm" vám zde v obsahu tvrdí, že tento film je inteligentní žonglér. Už jste někdy vyděli inteligentního žongléra?. 20% (25.01.2014)

Filmů z kolumbijské produkce jsem zatím moc neviděl, takže jsem se na prvotinu Jaimeho Osoria Marqueze docela těšil. Zvláště když jde o horor s válečnou tématikou, kterých zas tolik není. Bohužel většina z nich se točí okolo velmi podobné zápletky, která už začíná být poslední dobou dost okoukaná. Všichni kdo znají například Deathwatch, nebo Outpost ví, o čem mluvím. Nejvíce bych ocenil výběr prostředí, které mělo na vytvoření potřebné atmosféry největší vliv. Národní park Parque de los Nevados se ukázal býti tou správnou volbou. Navíc režisér neoplýval zrovna ani moc velkým rozpočtem, což nás zřejmě uchránilo od zbytečných speciálních efektů a on si tak musel vystačit pouze s umělou mlhou, přítmím a dramatickou zápletkou. Bohužel opravdové psycho, které by se nám zažralo do morků kostí se mu vytvořit nepodařilo. Mohla za to i zdlouhavá a hlavně dost nevyrovnaná stopáž. Místo stupňujícího se napětí jsme se tu totiž dost často setkávali se zbytečně dlouhými dialogy (hádkami vojáků), což dost zdržovalo od tempa příběhu. Pořád jsem si připadal o něco ochuzený a nedokázal jsem si jeho sledování užít, tak jak bych chtěl. Bohužel musím konstatovat, že tohle rozhodně žádná jihoamerická bomba není. Spíš obyčejný průměr, který vám brzy po své skončení vyšumí z paměti. 50% (24.02.2015)

Typický příklad festivalové žánrovky, která by se v běžné distribuci spíše ztratila, ale na filmových přehlídkách poutá pozornost především kombinací zručného řemesla a země původu. Ačkoli si lze domýšlet, kterak film poukazuje na brutalitu vojáků a ponorkovou paranoiu v zemi rozkročené mezi vojenskou mocí a ataky guerilly, ve výsledku stejně zůstane jen dobře natočená žánrová kuriozitka, na níž je nejpozoruhodnější to, jak tvůrci dokáží vařit z vody a uměle natahovat atmosféru. 5/10 (19.06.2012)

Raz sa to muselo stať. Odišla som z kina. V kompe by tento film nevydržal ani 15 minút môjho pozerania. Nebavilo ma v ňom absolútne nič. Postavy, ich konanie, "príbeh", atmosféra, "ľakačky", prostredie...nula bodov. Zíííív. Hodnotiť nejdem, lebo som nevidela záver, ktorý mal možno gule, ale 75 minútový kastrát by si pokojne zaslúžil odpad. Na filmy z Južnej Ameriky si už asi budem dávať väčší pozor. (Art Film fest 2012) (19.06.2012)