Tyranosaurus

My cup of tea. Kdybych si měla vybrat jeden typ filmů, které chci sledovat do konce života, byly by to snímky podobné Tyranosaurovi. A nejde tu ni tak o nepříjemné téma nebo těžký životní osud představitelů jako spíše o nesmírnou uvěřitelnost a lidskost hlavních postav. Pokud si toto dáte dohromady s faktem, že film jako takový nenudí člověka ani minutu (a to říkám z pozice člověka, kterého vlivem nedostatku spánku poslední dobou uspává každý druhý film) a že se nesnaží se těto autentičnosti dosáhnout amatérskou kamerou, svědčí to o nesmírně řemeslné zručnosti celého štábu. A Tyranosaurus jde vlastně ještě dál, dostává se až k hranicím podmanivého vizuálního a hudebního zpracování (tiché záběry nebo taneční scéna v baru jsou úžasné), přitom je ale dokáže servírovat tak, že v celém příběhu ani zdaleka nepůsobí rušivě a nestrhávají k sobě divákovu pozornost. Tu si totiž naprosto získává fakt, že kladní hrdinové tentokrát nejsou zdaleka tak dokonalí jak je pro filmovou běžné, že třeba Joseph dokáže v agresi ukopat k smrti nevinného psa nebo drsně ignorovat ženu, která ho několikrát prosí, aby ji objal. Podobně jako v reálném světě se zkrátka ani ti dobří nezachovají správně za všech situací a podobně jako ve skutečném světě se ani drsný chlap nepromění během několika dnů v neviňátko. A přesto možná trochu paradoxně zjistíte, že i přes všechny negativní části povahy vyznívaji hlavní postavy mnohem hrdinštějším dojmem než dokonalí klaďasové typu Supermana. Pro mě jeden z nejsilnějších zážitků letošního MFF Karlovy Vary a film, který chci časem určitě vidět znovu. [MFF Karlovy Vary 2011] (08.07.2011)

Příběh je to jednoduchý, proto musí na scénu bez odříkání naklusat výborně napsané postavy hned několika ztroskotanců zahrané skvělými herci. Chudá část Leedsu tentokrát nabízí story o zahořklém dědulovi Josephovi, který pro své okolí představuje časovanou bombu. Záhy se o tom už poněkolikáté přesvědčí jeho pes, tentokrát však žebra jednou provždy zuřivcův amok nevydrží. V nehostinném světě potkává Hannah. Čistá a vnitřně silná žena, která bez ovací pomáhá svému okolí, touží po dítěti, jenže doma ji čeká pouze nevyrovnaný agresor. Tihle dva, Joseph a Hannah, kladní hrdinové bez filmově kladných bodů, mají nakonec společného víc, než by se na první pohled mohlo zdát. Sociální britské drama je depresivní cestou se skvělým režijním vedením (za kamerou stojí herec – a tentokrát i scénárista Paddy Considine), je formálně strohé, ale ve výsledku svěží a intenzivní. Peter Mullan na jedničku!! (15.03.2013)

[MFF 2011, Karlovy Vary] Na "Tyranosaura" som sa dostal nedopatrením a vôbec túto zhodu okolností teraz neľutujem. Zastáva totiž post nelichotivý, bezútešný-post depresie. Zo samoty, domáceho týrania a vlastnej deštrukcie klíčia stavy/skraty o ktorých diskutovať alebo ich nebodaj inscenovať znamená mať v sebe (málo sa vyskytujúcu) danosť ľudskosti. Paddy Considine ju evidentne má, pretože aj keď sa zväčša zaostruje na hrubé, nedôstojné, podlé činy, tak práve v nekonfliktných okamihoch necháva voľný prienik emocionálnym šípom, ktoré majú síce krátky dostrel - pôsobia schématicky, ale sú na chlp presne zamierené a vlastnia ostré hroty. Zabezpečiť spravedlnosť, nabrať odvahu k zmysluplnému rozhodnutiu či zmobilizovať posledné sily? Z vlastnej skúsenosti vieme, že na tieto mentálne pochody je niekedy už príliš neskoro a dokladuje to aj koncové, "nekomentovateľné" rozuzlenie. Údel bezmocnej kapitulácie. (04.07.2011)

,,I ZVÍŘE SNESE JEN NĚJAKOU MÍRU BITÍ A PONIŽOVÁNÍ, NEŽ MU PŘESKOČÍ A ZAČNE SE BRÁNIT. TO JE PŘÍRODA, ZNÁŠ TO“..... /// Komorní film, kde se mužská část populace chová jako hovada a ženská jako krávy (Anglie? Nepřežil bych....). Jednoduchej osud obyčejňáckej lidí, hledajících pocit bezpečí, únik z kupy sraček. Bůh vám nepomůže, musíte si pomoct sami! Možná tohle vede ve spojení dvou zbytečnejch lidí a možná, že díky tomu přestanou bejt zbytečný. Možná...cesty Páně jsou nevyzpytatelný. Za drsnou Josephovou šlupkou jsou vidět city a příběh nutí k zamyšlení, jakej je rozdíl mezi ním, mnou, tebou a zbytkem světa? Každej má možnost se změnit. I když v ty sračky nevěří. 3a½! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chtěl bych bydlet na Anglickým venkově. 2.) Baví mě filmy, po kterých mívám deprese. 3.) Thx za titule ,,unchained“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (19.03.2012)

Krom pár míst téměř konstantní deprese aneb když nejveselejší/nejpohodovější částí filmu je sešlost na způsob pohřební hostiny. Ale pro tenhle typ snímků mám prostě slabost, zvlášť pokud mě osudy/příběhy hlavních hrdinů nějakým způsobem hlouběji zasáhnou a o zbytek se postarají přesvědčiví herci v dobře napsaných rolích. Což bylo v případě Tyranosaura splněno a díky nátuře postavy Josepha se filmu podařilo vyhnout nějakému dojímání a v podobném duchu se nesl i řekněme smířlivý konec. Pod psa jsem neviděl, takže nemůžu srovnat, jak se režisérovi podařilo původní námět rozvinout, nicméně na celovečerní režijní debut myslím kvalitní práce za silné 4*. „Chvíli jsem si za to odseděl. Dostal jsem spoustu dopisů od lidí, co psali: Dobře. Vážně dobře. Udělal bych totéž. Ale nikdo to neudělá. Každý na to myslí, ale udělal jsem to já. To je rozdíl mezi mnou, tebou a zbytkem světa.“ (08.07.2014)