Poslední cesta do Paříže
The Last Time I Saw Paris
The Last Time I Saw Paris
The Last Time I Saw Paris
The Last Time I Saw Paris
Režie:
Richard BrooksKamera:
Joseph RuttenbergHrají:
Elizabeth Taylor, Van Johnson, Walter Pidgeon, Donna Reed, Eva Gabor, Kurt Kasznar, George Dolenz, Roger Moore, Bruno VeSota, Matt Moore, Danik Patisson (více)Obsahy(1)
Příběh je o spisovateli, který vzpomíná na svůj milostný vztah s bohatou Američankou, kterou potkal v Paříži po druhé světové válce. Filmové studio sice změnilo dobu, ve které se příběh odehrává, ale pokud jde o zápletku, drželo se předlohy Francise Scotta Fitzgeralda. Postavy příběhu jsou lidé zbavení iluzí, kteří trpí řadou rozpadlých manželství. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (11)
Americký vojenský korespondent Charles (Van Johnson) se seznámí a posléze ožení s krásnou Helene (Elizabeth Taylor). Brzy však nastane spousta problémů a manželství se utápí v krizi... Inspirováno příběhem Francise Scotta Fitzgeralda. Celkem solidní melodrama s tenisovou roličkou Bonda Rogera Moora. ()
Ačkoliv Brooksův film nepřekonává hranice žánru a viditelně trpí rozporem mezi psychickým světem meziválečného období, kam se hlásí jeho předloha, a poválečnou dobou, do níž byl položen dobově aktualizovaný vlastní děj PAŘÍŽE, kvalitní výkony jeho protagonistů - nejvíce v paměti utkví mladičká Taylorová a pozoruhodný vývoj její postavy od lehkomyslnosti k zodpovědnému vyzrálému mateřství a partnerství - i přesvědčivé zachycení psychologie a hodnot starého životního stylu (životního stylu tzv. starých středních vrstev před evropským zlatým věkem) z něj činí navzdory třpytivému hollywoodskému hávu, do nějž je přizaobaleno, dílo nadprůměrné a divácky i dnes vděčné. PAŘÍŽ chce být - a opravdu je - hřejivou nostalgickou reminiscencí právě těchto zkušeností a souvislostí. ()
Aktualizovaný přepis povídky Znovu v Babylóně (Babylon Revisited, 1930), která vyšla v Saturday Evening Post a The Telegraph v roce 1931 (česky ve sbornících Diamant velký jako Ritz, 1965, Velký Gatsby a jiné příběhy jazzového věku, 1970 a Bláznivá neděle, 2006). Vystřízlivění z jazzového věku je nahrazeno poválečnou depresí, což nikdy nebylo totéž, ale budiž. V 50. letech hledali cestu k Fitzgeraldovým textům hlavně v americké televizi a toto je jediný celovečerák té dekády. Důležitý je výkon tehdy nastupující hvězdy Liz Taylorové, vše ostatní je relativně pominutelné, včetně příliš okaté snahy proměnit hlavního hrdinu Charlese Willse (v podání Vana Johnsona) tak, aby splynul s fiktivním alter egem Fitzgeralda. Což je zvlášť marnivé, protože jak víme, Fitzgerald zemřel ještě před Pearl Harborem. ()
Na filmu se dá dost poznat, že předloha se odehrává ve skutečnosti po první světové válce, svět po té druhé byl už úplně jiný. Adaptace je dost sterilní, překvapující u režiséra Džungle před tabulí nebo Sladkého ptáčete mládí. ()
minimálne scenáristicky (a najmä v prípade hlavného hrdinu aj herecky) podpriemerná hollywoodska dráma o alkoholizme a tragickom konci jedného manželstva... slabé 2* .... P.S. Zdá sa že v 54-tom roku ešte v Kalifornii riešili závislosť populárnou metódou umierneného pitia, v tomto prípade konkrétne "Dávam si jen jednu skleničku každý den odpoledne" :) ()
na temu rozpadu manzelstva sa toho dalo urobit podstatne viac. Brooks je tu len za rutinera : 45 % ()
Jednoduchý příběh o tom, že nás nemění bohatství a peníze, ale teprve ztráta a bolest či vědomí, že tu je někdo druhý, někdo, kdo ná potřebuje, natočený s citem, sice v rámcích hollywoodské produkce tehdejších let, ale na druhou stranu s dostatečným odleskem reality v každé scéně - i v té nejslzopudnější. Někomu stačí k dospělosti věk, někoho musí ten život pořádně zmlátit, aby se stal dospělým. ()
Průměrný film z těch let. 3/5 ()
Božíčku, to bylo unylééé... :-( Van Johnson podal myslím dost tristní výkon, jeho postava byla kožená, strašně nezajímavá, zbabělá a neurčitýho věku. Z Liz taky nejsem nijak zvlášt' nadšená, být hezká nestačí... Aspoň trochu za pozornost stála postavička Lizina tatínka, připomínal mi tak trochu knížete Schwarzenberga :-D. Zkrátka, jak už bylo řečeno, nenáročná telenovela z let padesátých, kdo má rád ufňukaný slabochy, bude spokojen... ()
Film je melodramatický ve špatném slova smyslu, vyprávění nemá spád a šokující je přístup hlavního hrdiny ke svému otcovství: když ovdoví a dcera ho nejvíc potřebuje, prostě se o ni není schopen postarat ani se o to nepokusí a bere jako samozřejmost, že to udělají příbuzní. Po čase zjistí, že bez dcery nemůže žít, tak si pro ni přijede. Opět ne kvůli ní samotné, ale kvůli sobě. Dítě jako věc! Nesnáším tento typ hrdinů utápějících se v alkoholu a sebelítosti nad životem, který si sami vynalézavě packají. Liz byla opravdu nádherná! Doufám, že to Scott Fitzgerald napsal jinak. ()
Určitá míra telenoveloidnosti se dala čekat, ale tohle bylo na mě moc. Největší chybou filmu byla postava hlavního hrdiny, resp. jeho představitel, který z něj udělal ufňukaného idiota bez špetky charismatu. Sorry, ale lamače ženských srdcí si představuju jinak než postaršího ňoumu s květákem na hlavě, který buď brečí, nebo chlastá. ()