Shunned House, The
Obsahy(1)
Inspirováno dílem H.P. Lovecrafta. Alexis (Giuseppe Lorusso) a jeho přítelkyně Rita (Federica Quaglieri) přijedou do chátrajícího hostince, aby vyšetřili sérii nevysvětlitelných děsivých úmrtí z dávné minulosti. (Pan.Antonin)
Recenze (3)
Aj keď tento horor v rámci béčkových hounted house horrorov neponúka nič nové, v konečnom dôsledku som dostal viac ako som čakal a môžem ho s čistým svedomím odporučiť. Reportér s priateľkou sa vyberú do strašidelného domu, takže len treba nejakú dobu vyčkať, kedy sa nám ten duch konečne objaví. Má to dosť pomalý rozbeh, vlastne celá prvá polovica je prakticky o ničom. Potom sa to už postupne rozparádi a záver je bravúrny. Chválim predovšetkým vynikajúci vzhľad ducha, peknú atmosféru starého sídla, výbornú hudbu (husle tam potešili najviac) a viacero prekvapivých krvavých momentov. Vlastne to napokon zafungovalo najmä na slušnom gore namiesto ľakačiek, aj keď sa jedná o duchárinu. Som spokojný, k tomuto sa určite ešte vrátim. ()
V príbehu stratené figúrky a ani Ivan nepochopil , že vymalovať poviedku od Majstra, nestačí predčítavať citáty, ohmatávať symboly, no zahaliť diváka tou atmosférou. Inscenačné (doslova) priam divadelné spracovanie s neuveriteľnou FX maškarádou ( sadrová maska a sláčikovanie do žíl neohúri ), to ee. Spracovaním sa takto pôvodná myšlienka stráca a neostáva nič, len zaslať 2-bodový video odkaz. ()
Italský režisér Ivan Zuccon velmi rád pracuje s dílem H.P.L. a já byl zvědav, jak si poradí s adaptací povídky Prokletý dům. Čekal jsem leccos, ale byl jsem fakt překvapen, jakým stylem byl tento film natočen. Kromě titulní povídky to totiž adaptuje ještě Sny v čarodějnickém domě a Hudbu Ericha Zanna. Z každé si sice vzalo jenom něco (nejvíc asi z poslední jmenované) a spojilo je to dohromady pomocí 2 příběhů z minulosti a jednoho ze současnosti. Jenže ač režisér několikrát ukázal filmařské nadání (práce s kamerou) a kreativitu, film ve výsledku není dobrý. Děj má velmi pomalé tempo a bezdůvodně skáče ze současnosti do minulosti, z jedné linie do druhé, či do snových pasáží, takže není vůbec snadné jej dokoukat. Krvavé efekty nejsou dvakrát dobré (viz houslistka Zannová kousající se do ruky). A ve finále jsme místo konce a pointy povídky Prokletý dům dostali zmatený a dosti podivný závěr. S tímhle se dalo pracovat daleko lépe. ()