Režie:
Viliam PoltikovičScénář:
Viliam PoltikovičKamera:
Viliam PoltikovičHudba:
Ladislav FaktorHrají:
Jaroslav Dušek, Iveta Dušková, Vlasta Dušek, Eva Holubová, Ivana Uhlířová, Květa Fialová, Pjér la Šé'z, Agáta DuškováObsahy(1)
Film o Jaroslavu Duškovi není typickým portrétem známé osobnosti – jde spíše o zachycení jeho vnitřního života, jeho názorů a postojů k věcem, které se dotýkají každé bytosti. Film se natáčel více než jeden rok a uvidíme v něm nejen ukázky z divadelních her, ale i setkání s mentálně postiženými, s delfíny, komunikaci s kameny, stavbu ekologického hliněného domu, chození po žhavých uhlících a mnohé další. Jaroslav Dušek zde velmi sugestivně a přesvědčivě vypráví o základních momentech života jako moudrá a inspirující osobnost, jejímž životním postojem je radost. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (57)
To, že je Dušek pošuk, ještě není nic špatného. Salvador Dalí byl taky šílenec, ale zároveň byl génius, který si své šílenství plně uvědomoval a udělal z něj tvůrčí metodu. Je hodně bláznů, kteří svoji poruchu dokážou kreativně použít, a když ne, tak alespoň drží pysk. Duška bylo možné tolerovat, dokud svou nonkonformitu používal jako inspiraci pro své herecké projekty, teď ale ze sebe dělá mesiáše, vysvětluje vesmír a lidi mu to žerou - nebo se, nedej bože, řídí jeho radami. A v okamžiku, kdy se autoritou pro každodenní život stává psychicky vyšinutý člověk, tady máme problém, panstvo. Hlavně mu nezapomenu to, že do Česka přitáhl Monforta - evidentního podvodníka, který tvrdí, že se živí vzduchem, má na svědomí několik úmrtí členů své sekty a v Brně radil nějaké mladé holce, aby přestala krmit své dítě a rozvedla se s manželem, pokud by se proti tomu postavil. Pokud Dušek dělá z takového grázla světce, tak je spoluviník a patří buď do kazajky nebo za mříže. Tečka. ()
"Smyslem života je znovuobjevit radost." Nikdy jsem s žádným šutrem nepokecal, stromy jsem příliš neobjímal, energii z katedrál také nevysával, ale asi budu muset svůj život trošku přehodnotit. Také totiž chci žít v přátelském vesmíru a schytávat rány osudu s vědomím, že se mne to vlastně netýká. Takže hluboká poklona panu Duškovi a poděkování za ukázání alternativní cesty života. ()
Pan Dušek je výborný vypravěč a určitě i velmi dobrý pedagog. To člověk pozná na první poslech a pohled. Jeho myšlenky mě už dříve dokázaly zaujmout. Ať už v kusých rozhoverech pro televizi nebo v rádiu. Proto jsem se na tento dokument hodně těšil. Dokument je to zajímavý. Akorát mi trochu zamrznul úsměv, když jsem se na něj podíval z výšky klenby katedrály sv. Víta (ten nadhled že?) a uviděl jeden velký stín obřího kamene, který mi řekl 3 slova: New, Age, Propaganda. ()
Tenhle film je samé chození a povídání, ale chození po pěkné krajině a povídání o věcech, které jsou trošku mimo hlavní události dne. Na pár minut trvání dokumentu se podíváte do vnitřního světa člověka, který ztvárnil mnoho roztodivných rolí. A je to svět trošku odlišný. Asi ne každý objímá kameny a staví obyvatelné domy z písku. Dušek si prostě užívá života a působí až étericky (nadzemsky ;-)). Bylo to příjemné setkání. ()
Mluvící kameny, korunovační klenoty, chození po žhavých uhlících, stavba přírodního domu, improvizované divadlo, hendikepovaní spoluobčané, vesmír a vůbec... Jak to všechno souvisí? O Jaroslavu Duškovi kdyby natočilo dokumenty deset filmařů, tak by každý vypadal úplně jinak a byl o něčem jiném. A i díky tomu zřejmě nemá šanci diváka nudit na něj koukat, i kdyby zrovna třeba pekl chleba. ()
Galerie (8)
Zajímavosti (1)
- Natáčení scény setkání s delfíny probíhalo v Nerezine na ostrově Lošinj. Hlavní protagonista Jaroslav Dušek tvrdil, že delfíny není třeba hledat, že stačí vyplout na moře a oni, budou- li chtít, připlují. Během natáčení se tak několikrát skutečně stalo a delfíni oproti očekávání nejednou připluli až k vesnici. (nerezine)
Reklama