Sønner av Norge
Revolt
Une éducation norvégienne
Sons of Norway
Režie:
Jens LienScénář:
Nikolaj FrobeniusKamera:
Morten SøborgHudba:
Ginge AnvikHrají:
Sven Nordin, Åsmund Høeg, Sonja Richter, John Lydon, Herman William Bendtsson, Camilla Friisk, Trond Nilssen, Tony Veitsle Skarpsno, Gisken Armand (více)Obsahy(1)
Nostalgický pohled na punkové snění a dospívání v silně pro-socialistickém Norsku 70. let. Po nečekané tragické události se dospívající Nikolaj snaží vyrovnat s bolestnou ztrátou. Útěchu najde v právě se rodící punkové vlně, jeho idoly se stávají Johny Rotten a Sex Pistols. Z Nikolaje se stává rebel, ale i přesto všechno, za ním jeho volnomyšlenkářský otec, který se za každou cenu se snaží odlišovat od uniformní a konformní společnosti, stojí a bezpodmínečně ho podporuje. Film o vzpouře, punku, konfliktech mezi hippies a stoupenci punku. Silný příběh o komplikovaném vztahu otce a syna, o síle rodinných vazeb, které, i když se sebevíc snažíme, jdou jen těžko zpřetrhat. (Severský filmový podzim)
(více)Recenze (42)
,,CHAOS JE BLBOST. OSOBNOST JE BLBOST, VŠECHNO JE BLBOST, ALE JAKMILE TO POCHOPÍŠ, ZJISTÍŠ, ŽE V ŽIVOTĚ JE VŠECHNO MOŽNÉ. ACH ANO, SVOBODA JE HOVNO. HOVNO JE SVOBODA....“ /// To bylo tenkrát, když i v Norsku byla Coca cola černou krví kapitalismu, klukem z plakátu byl Johnny Rotten, fotřík jezdil (pravda už v jetým) hippie‑volkswagenu a malej Nikolaj začal poznávat, co je ta pravá známka punku. Film s trochou atmošky Občanskýho průkazu, ale s větší porcí rodinnýho dramatu o klukovi, hledající prostor pro osobní revoltu (nebo je v tom všem ztracenej?) a to všechno v rytmu (nejen) Sex Pistols. Film řešící závažnější věci než je punk. Dalo by se říct, že ze života. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Teori og Praksis“, kterou napsal v roce 2004 Nikolaj Frobenius, jsem nečetl. 2.) Hledám návod, jak si doma vychovat (svýho) pankáče. 3.) Thx za titule ,,MaD“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * ()
„Máš kolu? - „Kolu? Černou krev kapitalismu?“ Čekal jsem něco pořádně střeleného a zábavného. Ovšem dostalo se mi vcelku rutinní podívané. A nad komedií (která probleskovala jen chvílemi) čnělo smutné drama. A s hlavním hrdinou se mi moc ztotožnit nepodařilo (stejně jako s jeho otcem). Jasně, člověk ho litoval a zároveň chápal, že s takovouhle výchovou (a navíc pak ještě po tragické události) se „vyprofiloval“ zrovna takhle, ale to neznamenalo, že by mu měl nějak rozumět či s ním víc sympatizovat. A tak divák sleduje jeho bouřlivé a problémové dospívání bez většího zapálení, občas zpozorní u nějaké té zajímavější scény či pasáže (úvodní „banánová párty“, otcův výstup v ředitelně, návštěva nudapláže, bubeníkův záskok či „ chutný dortík“), ale v podstatě jím film rychle provane a najednou sleduje závěrečné titulky (a v mém případě ještě smutní nad tím, jak málo byla využitá Sonja Richter). Nemůžu říct, že bych se přímo nudil, a třeba hudba byla fajn (ačkoliv jsem jí čekal víc), ale celkově mi z toho vychází pouze slabší průměr. ()
Rodina zložená z alternatívneho ľavičiarskeho architekta-nudistu a eko mamy šmrncnutej skôr tradičnou výchovou. Ich vzájomné žartíky a úlety preruší tragédia. Vyrovnávanie sa so smrťou priblíži syna k ostrejšiemu presadeniu revolty voči rodine aj škole v podobe zmeny imidžu, chuligánstiev a hrania v kapele. Otec má pochopenia pre všetky synove výčiny. Dokonca sa snaží malého chlapca priviesť k reliktom hippie typy štýlu. Rebelujúci potomok aj toto pokladá za nonsens, ktorý spoločne s Reichovými orgonovými truhlami odignoruje. A tak skúša čo to dá. K hraniu v pankovej kapele a drobným výtržnostiam priberie šnupanie amfetamínu. Schyľuje sa k ďalšej katastrofe, no pomôže zmätený prejav náhle sa zjavenej ikony punku v závere filmu. Hovorí okrem iného o tom, že všetko vôkol nás je zložené z malinkatých kúsočkov hovna a aj sloboda je hovno. Mimochodom čímsi mi práve tento Rottenov preslov pripomenul úryvok z textu refrénu piesne "Smrť v hovnách" kapely Lues de Funes (cit.: "Všade hovná hovná, samé hovná hovná", koniec citátu). Vcelku vydarený retro film o rodine zmietanej dobovými trendami, o napätí medzi otcom a synom, o vyrovnávaní sa s tragédiou, trochu nasilu importujúci množstvo politicko-rebelskej matérie do výsostne rodinného priestoru. ()
NO FUTURE... Tragikomedie, více asi tragi než komedie, potěší zejména fanoušky Sex Pistols, jelikož Iggy Pop tu vedle nich vypadá málo odvázaně. Je svět opravdu zlý a stojí za hovno? Jsou chvíle, kdy se zdá, že ano. Snímek si lze vykládat různě, což je fajn - vzpomínky na 70.léta, režisér byl pankáč (vzhledem k roku narození proč ne), anarchie je všelék, volná výchova není cestou k důvěře, i když lidé dělají špatné věci, nemusejí být zákonitě špatní a ještě asi dalších tisíc možností. Dávám 2* za film, 1* za Pistole a 1* za letitého Rottena... a připíjím otrávenou krví kapitalismu! ()
Skladbu ''Oddvar Norgil'' ( alebo ako sa ten song volal) len tak hociaká kapela nemá šancu dať... Na to treba mať fuckt punkáčske gule! ()
Kdo má rád punk a to zejména Sex Pistols, kteří hrají v tomto tragikomickém příběhu nemalou roli, tak mu zaručuji, že se mu tento norský snímek bude líbit. Tento film se odehrává v Norsku v sedmdesátých letech minulého století v rodině tzv. volnomyšlenkářů, kteří se chovají jako jejich nedalecí příbuzní z Ameriky, které můžeme znát pod označením takzvaného hnutí Hippies. Žijou stylem života, který nám silně připomíná socialismus, který jsme zažili ve šťastném Československu let osmdesátých. Vtipné narážky na kapitalismus a vysvětlování potomkům různé svinstva kapitalismu je základní premisou tohoto příběhu. Třeba se ho syn ptá, jestli má Coca-Colu? A otec mu odpoví „Coca-Cola, to je černá krev kapitalismu, tu my nepijem." Tato čtyřčlená tak trošku ujetá rodinka žije svým maloměšťáckým životem až do doby, kdy se stane nešťastná nehoda a všem se zhroutí svět. Mladšího syna se otec vzdá a starší syn tak trošku zvlčí a vzhlédne se v textech a ponuré hudbě anglického punku, který hlásá, že nemáme žádnou budoucnost a že nic nemá smysl. Tímto heslem se řídí a začne se podle něj i chovat. S partičkou stejně smýšlejících kolegů založí punkovou kapelu, začne dělat bordel na ulicích, zhorší se mu prospěch ve škole atd. Nejlepší na tom je, že ho v tom jeho fotřík podporuje a jednou ho také vezme do nudistického tábora mezi nespočet visících šulínů a také nespočet doslova visících někdy až moc vnadných partií ženského těla. Myslí si, že synek pochopí, co to je svoboda a že ho to přivede na správnou cestu. Moc milý příběh s mnoha zábavnými momenty, který mě pohladil po duši a na který se jen tak nezapomíná, hlavně kvůli vykreslení doby kapitalistického Norska sedmdesátých let, ale hlavně také kvůli hereckým výkonům hlavních představitelů, zejména Svena Nordina, kterého jsem si oblíbil především z kriminálního seriálu Wisting, kde si zahrál vyšetřujícího komisaře Williama Wistinga, který má plné ruce práce s dopadením sériových vrahů. Za nevšední zážitek s prosluněného severu dávám zasloužených 90%. ()
"Chlapci a děvčata pěstujte prasata, Země je kulatá a svinstva je tu dost, dost, dost..." Už ani nevím, která punková kapela mi tenhle střípek textu vtiskla do vzpomínek, ale nijak mě to netrápí. Jako obyčejná metalová mánička bez potřeby rebelie proti všemu jsem punkem zůstal neosloven. Na druhou stranu ale na dost věcí zvysoka seru a jsem línej jako prase, čili kdo ví, možná jsem i víc punk než Johnny Rotten. Ale teď k Synům Norska, v podstatě jednoduché pojednání o tragédii, která vstoupí do života jedné lehce ulítlé, ale nadmíru šťastné rodiny a o tom, co bylo dál. Od smutku přes šílenství a fázi navšechnovámseru až po návrat k normálu. A o tom to (tady bych měl napsat kurva) je. Svým způsobem paradoxně pocta punku, která tak trochu chčije proti větru a plive do ksichtu nesmyslným vzpourám. I když ono je asi potřeba si projít žumpou, aby si člověk vážil těch na první pohled všedních "malých" krás. P.S. Tak hranatej zase nejsem, laskavý a úsměvný to bylo taky, možná i víc. ()
Film o tom, aké je to byť rebelom s otcom za chrbtom ... plus fajin muzika. ()
Tak tohle mě zklamalo. A hodně. Byl to takový kočkopes, který ovšem nebyl ani pořádným dramatem, ani pořádnou komedií. A už vůbec nebyl tím, za co ho distributor vydává. Komplikovaný vztah otce se synem? A kde? Vždyť si naprosto skvěle rozuměli a otec syna mohutně podporoval. Konflikt mezi punkem a hippies? Ani náhodou. Jediný konflikt tu byl s jakousi norskou obdobou teddy boys a s učitelským sborem. A nakonec i ten přechod k punku nebyl důsledkem bolestné ztráty. Co se samotného vykreslení punku a muziky týče, tak to je jen soubor klišé včetně toho., že aby jste hráli punk, nemusíte umět hrát. Musíte. I ty Pistole, jejichž muzika provázela celý film, hrát trochu uměly. Nejsvětlejším okamžikem tak bylo krátké vystoupení Johnnyho Rottena, ale to Syny Norska v mých očích zachránit nemohlo. 30% ()
Z ukázek jsem se na Syny Norska těšil nejvíc z celého Severského filmového podzimu a jak moc jsem se na něj těšil, tak moc mě zklamal. Připadá mi, jako by film sám nevěděl jestli je komedie, nebo drama a celou dobu se rozhoduje zkoušením jednoho žánru a za chvilku zase druhého žánru, což podle mně nevypadá vůbec dobře. Rozhodně jsem se u toho nezasmál tolik jako u jiných filmů na festivalu a rozhodně to nebylo tak dramatické jako třeba Královské klenoty. Jinak teda jedná z mála špičkových postav je Otec Nikolaje, ten je fakt borec. [Severský filmový podzim 2012 - Kino Atlas - 17.11.2012] ()
U filmů Jense Liena se často cítím dosti nesvůj..a v tom je hodně podobný Álexi de la Iglesiovi, kterého zbožňuju.. :-) ()
Hippies a punk v té nejroztodivnější směsici hudby a životního stylu, který jsem kdy osobně viděl dohromady v jednom filmu. Sex Pistols jako ústřední hudební motiv, bylo příjemným pozitivem, dokonce se v epizodní roli mihnul sám frontman skupiny Johny Rotten, prostě balzám na duši pro všechny volnomyšlenkáře a životní rebely. Vše od Internacionály až po banánové vánoce, vám v tomto filmu naservíruje malý Nikolaj, který po ztrátě matky najde svoji cestu a útěchu právě v punku. Viděno jako 23 film v pořadí v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií ()
Pokud jste vyrostli na punku a máte rádi Sex Pistols a Iggyho Popa, tak je to film pro vás. Ostatní možná utečou z kina. Kromě příjemného příběhu o mladých punkerech na konci 70. let v Norsku, uvidíme také hipísáckého otce, který je nadšený snad pro všechno, co jeho punkerský synek udělá. A to je asi to poslední, o co takový punker stojí. Ale když je nejhůř, objeví se Johnny Rotten. ()
při sledování tohoto filmu mě často napadali podobné Pelíšky, ale samozřejmě na norský způsob. Určitě bylo zajímavé sledovat tendence v 70.letech, kdy rebelové se spíš hlásili k levičákům. Zdejší obsah mě lákal na zajímavý zážitek, ale po skončení jsem nakonec cítil spíš zklamání. Na můj vkus byla tato punkersko-hippiesácká tragikomedie neslaná nemastná, tak ani nevyskočí na 3 hvězdičky. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] ()
Jeden z tech lepsich filmu o dospivajici mladezi 70.-80. postizenou punkovou kulturou. Cela rada absurdnich scen, ktere umi pobavit. Stejne jako ty norske kecy o socialismu. Bavilo me to. Ctvrta hvezdicka za Iggyho Popa. ()
Divnej film, i když pravda - někdy ujetej (a to mám rád). Místama to sice byla komedie, ale ne moc k zasmání. Punk v Norsku a ty různé punkové rebelie film oživovaly, stejně jako volnomyšlenkářskej otec fousáč a jeho eskapády, ale taky tam bylo hodně vážnejch pasáží, takže člověk naladěnej na komedii najednou utřel. A tak to tam skáče. Nevim, jak mě napadlo na to kouknout, asi jsem myslel, že to bude nějaká kultovka, ale není... ()
"Podívej se na to. Podívej se na to všechno. Je to kurva bordel, ale líbí se mi to! Je to k popukání. To je svět, a ten se skládá z malinkatých kousků výkalů. Blbost. Chaos je blbost. osobnost je blbost, všechno je blbost, ale jakmile to pochopíš, zjistíš, že v životě je všechno možné. ACH ANO, SVOBODA JE HOVNO. HOVNO JE SVOBODA. JAKMILE TO POCHOPÍŠ, JE MOŽNÉ COKOLIV." ()
Ona to je komedie jen zdánlivá. Jen slupka, která skrývá sociální drama s kapkou psychologického dráma. Herecky působivé a sympaticky evropské. Ale filmová špička to není. ()
Príbeh jedného mladičkého punkáča, ktorý sa, tak ako mnoho jeho vrstovníkov nechal ovplyvniť albumom "Nevermind the Bollocks" od Sex Pistols a zažil svoju vlastnú punkovú revolúciu. Nórská spoločnosť však v 70. rokoch nebola moc naklonená punkovej subkultúre a už vôbec nie chuligánským činom. Herecké výkony sú fajn, chýba tu ale výraznejší dramatický oblúk a prim tu hrá ujetý humor. Ale úplne najviac mňa tu vytáčala postava, ktorú hrá Sven Nordin. Zahral tu totiž vymletého hipísáka so sympatiami ku komunizmu a jeho postava mňa totálne znechutila. Na druhú stranu som sa však dobre bavil u mnohých scén, kde hlavní hrdinovia robia bordel a ako soundtrack tu hrajú práve songy od "pištolí". Pripomenulo mi to moje vlastné punkové časy. ()
Chvilemi velice zabavna a jindy zase posmutnela sonda do levicoveho Norska a punkove vlny. Herecky brilantni. Musela to byt zajimava doba. ()