Manglehorn

Pačínova kariéra začíná nabízet v posledních letech podobné srágory jako De Nirova, často možná i horší. Nevím co nutí 75tiletého chlápka, který filmovému světu už nabídl zcela vše, aby vzal hlavní roli a prakticky neslezl z plátna. Na jeho obhajobu, ale musím dodat, že by takhle slabý snímek neobstál zřejmě ani s Leo DiCapriem. Naprostá zbytečnost a jen další prznění kdysi vyjímečného herce. 20% (22.10.2015)

Asi najlepsi film Davida Gordna Zeleneho : Pacino /Kmotr, Serpico/ tentokrat v roli chlapika, ktory sa ludi strani, zije skor sam...... a nema rad spolocnost. Krasne je zobrazena postupna premena jedneho clkoveka, film ma vyborne kludne pomale tempo, kvalitne herecke vykony, vyborne dialogy ...... Holly Hunter bola nadherna, jeden z filmov, ktore pohladili po dusi aj obstarozneho mentalneho invalida ako som ja : 65 % (29.05.2018)

Kdo není indie pozitivní, pro toho Manglehornova odysea nebude. Zasmušilý Pacino se totiž celým filmem jen protoulá a propotácí a s výjimkou občasného záchvatu vzteku si jede ve svém pomalém basetím minimalismu. A čím déle se v něm válí, tím víc mi film sedí, ale na víc než na příjemnou nezvyklou podívanou to nestačí. Některé problémy totiž příliš bagatelizuje a pár maličkostí naopak neúměrně nafukuje. Což je v citlivém tématu osamoceného stáří, kdy jsou partneři pryč, děti příliš dospělé a vnoučata příliš daleko, vyložená škoda. (26.03.2015)

V podstatě tradiční one man indie show áčkového herce v podobě varovného příběhu pro muže blížících se do krize pozdního věku. Zatrpklý Pacino zde rozvážně bloumá svým fádním maloměšťáckým životem, v kterém ho doprovází jediný přítel - milovaná kočka Fannie, aby na závěr díky 'ženě za pultem' prozřel a pochopil, že je na čase zase trochu žít, zapomenout na minulost a domnělé křivdy a mít opět rád lidi. // Febio 2015 (27.03.2015)

První, a doufám, že ne poslední, setkání s Davidem Gordonem Greenem (scénář i režie). Takhle nějak to asi chodí, lidé se stávají součástí prostředí a my sami patříme mezi ně. Pak se někdo ztratí (nejspíš proto, že umře) a my zjišťujeme, jak velice se naše životní prostředí změnilo, a jak dlouho trvá, než se na něj znovu adaptujeme. A máme pocit, že až my zmizíme, budou to jiní pociťovat také tak či alespoň podobně. Tedy alespoň někdo.... Nomen omen: "mangle horn" zbitý životem, který mu - jak zjišťuje později (tedy nyní) - příliš neublížil, a pokud zrovna nesní o Kláře, jako Petrarca o Lauře, žije životem běžného pracujícího důchodce (prducha). Nenalézá nic nového, ale začíná si to uvědomovat (nebo si to uvědomoval vždycky?). Pozn.: Domnívám se, že film byl diváky i kritiky zbytečně podceněn. Při jeho finálním střihu byla značná část "akčních" scén vypuštěna, myslím, že v jeho prospěch. (04.08.2019)