poster

Sbohem, královno

  • Francie

    Les adieux à la reine

  • Španělsko

    Adiós a la Reina

  • anglický

    Farewell, My Queen

Historický / Drama

Francie / Španělsko, 2012, 95 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • castor
    ***

    Režisér a scénárista Benoît Jacquot má za sebou hned několik snímků rozdílných žánrů, které však mají jednu nepatrnou vadu na kráse – moc diváků je u nás nevidělo. Změnit povědomí o Jacquotově tvorbě může jeho nejnovější dítko, historické drama o prvních dnech Velké francouzské revoluce pohledem mladé služebné královny Marie Antoinetty. Před samotnou projekcí není nutné si nějak zvlášť doplňovat vzdělání, i když je pravdou, že režisér, který byl mimo jiné v roce 2005 členem poroty na festivalu v Cannes, to divákům příliš neusnadňuje. A to zejména množstvím vedlejších postav, které děj prakticky nikam neposouvají. Jen si odehrají své a zase zmizí. Ale postupně. Královna Marie Antoinetta, která se stejně jako její sourozenci stala ideálním nástrojem sňatkové politiky své matky Marie Terezie, neprožívá právě dobré období. Rakouská arcivévodkyně, která byla už ve čtrnácti letech poslaná na francouzský královský dvůr, není v Jacquotově podání onou kombinací elegance, pompéznosti, zhýčkanosti a drzosti, kterou nám před sedmi lety předvedla Sofia Coppola a Kirsten Dunst. Díky pozornosti v hodinách dějepisu předem nevědět, že královna vede poněkud rozmařilý život, z plátna bychom nic nepoznali. Možná je to tím, že do Versailles přicházejí jen kusé zprávy o tom, co se stalo v Bastile. Sílící zvuk nespokojených a hlavně hladových Francouzů za branami symbolu absolutistické monarchie sama královna brzy ucítí na vlastní kůži. Zatím si užívá chvíle s předčítačkou Sidonií Labord, která dojede na svou bezbřehou loajalitu. Režisér mezitím používá nepatrná gesta a náznaky, aby nám nabídl pohled nejen do nezasvěcenosti služebné, revolučních událostí, ale i do života neurotické královny s náhlou přítomností strachu. Vše se tak odehrává v jakémsi vakuu, izolovanosti od okolního dění. Jenže to, co zbývá mezi chladnými zdmi zámku, Jacquotovi na plnohodnotnou látku nestačí. Zatímco zmiňovaná Coppola experimentovala, kašlala na děj a hlavně jednu z nejkontroverznějších postav historie pojala velmi osobitě, francouzská novinka působí nesmírně odtažitě a chladně. Jacquot, který svou filmovou kariéru začal v roce 1965 jako asistent Bernarda Borderia na filmové sérii o Angelice, si nedovolí prakticky nic. Do ztracena tak v jeho konvenční látce odplouvají náznaky lesbických tužeb, postavy jsou málo prokreslené, splývání snu a skutečnosti nemá potřebnou sílu a nabízenou možnost ženského pohledu zevnitř končící versailleské „bezstarostnosti“ tak tvůrce za pačesy nechytá. Děkovat tak nakonec může zejména ústřednímu duu (Virginie Ledoyen je na plátně opravdu jen několik minut) Diane Kruger a Lée Seydoux, které svými výkony kostýmní drama tahají do alespoň průměrných čísel.(13.5.2013)

  • hous.enka
    ****

    Musím říct, že z filmu jsem měla pocit, že ho natočila žena, Benoit Jacquot mě tedy překvapil. Vztahy mezi Marií Antoinettou, její předčítačkou (předčítání je tááák sexy, že tohle byl druhý film během pár let, kdy předčítačka zcela ovládla smysly svého posluchače. Co takhle natočit film o chlapovi, co je předčítač?) a jednou šlechtičnou. Splývání snu a skutečnosti, všudypřítomné erotické dusno, nádherné kostýmy a zejména výborné herecké výkony tří hereček dělají z tohohle filmu něco víc, než jen další z filmů o posledních dnech Marie Antoinetty.(9.12.2012)

  • Flakotaso
    ****

    Příjemné překvapení, zatím je to tady docela podhodnocené, řekl bych. Jedná se po formální stránce o naprosto výtečně natočený film, vyniká zejména svěže realistické pojetí kamery. Co se týče děje, tak se film neustále odehrává v jakémsi vakuu a velmi sugestivně tak pomocí kusých informací "zvenčí" evokuje atmosféru Versailles jako izolovaného města ve městě. Herecké výkony jsou velmi dobré, zejména Diane Kruger byla Jacquotem dobře režírována a svou neurotickou královnu plnou strachu z věcí budoucích zahrála až překvapivě přesvědčivě. Všechnu pozornost ale na sebe strhává v prvé řadě nádherná Léa Seydoux a především její výstřih, na kterém si kameraman až nápadně často pochutnával :). Docela mě rušila akorát zvláštně zvolená hudba, tedy hudba - spíše takové to nenápadně dunění a probublávání v pozadí, hodící se spíše do thrilleru. Nedočkal jsem se ani jednoho tónu klasiky, což trochu zamrzí.(8.2.2013)

  • playboxguest
    ***

    Co říct, pro mě byly na celém filmu nejuhrančivější herečky, především ty mně nejznámější, Diane Kruger a Virginie Ledoyen, z nichž jsem pomalu nespustila oči, když se v záběru objevily. Léa Seydoux a hudební motivy skončily na druhém místě. Samotný příběh posledních dnů předčítačky Marie Antoinetty mě ale vcelku nijak neoslnil, ačkoli ani neurazil. Pěkně natočený i zahraný průměr. 60%(30.11.2012)

  • NinadeL
    *****

    Přesladké niterné hledisko věnované posledním dnům Marie Antoinetty ve Versailles. V českém prostředí podobnou metodu známe z Vávrovy Veroniky, kde nám také hlavní hrdinku vykresluje především pohled do ní zamilované stoupenkyně. V Les Adieux à la reine jsou emoce ještě intimnější, už pro ten zkrácený čas. Nádherný soukromý pohled do mozaiky Velké francouzské revoluce.(2.2.2017)

  • - Matka Dianny Kruger se jmenuje Marie Terezie, stejně filmová matka její postavy Marie Antoinette. (R´Hell)

  • - Původně měla Marii Antoinette ztvárnit Eva Green. Ta však odstoupila a byla nahrazena Diane Kruger. (R´Hell)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace