poster

Terapie láskou

  • USA

    Silver Linings Playbook

  • Slovensko

    Terapia láskou

  • Velká Británie

    Silver Linings Playbook

Komedie / Drama / Romantický

USA, 2012, 117 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Nevada
    ***

    Nemůžu říct, že bych se nebavila - i když bych snesla celkovou stopáž tak o 15 minut kratší. Ale obávám se, že za 2-3 týdny si z celého filmu budu pamatovat tak akorát scénu v bistru s debatou o sexu a to, jak si Bradley Cooper stěžuje jaký byl Hemingway hajzl. Celkově je to lehce nadprůměrná romantická komedie. Souhlasím s názorem, že Bradley Cooper předvedl mnohem víc než Jennifer Lawrence.(25.7.2013)

  • Renton
    **

    Opravdu bych potřeboval asi nějakou tu chemii, protože tady žádná emocionálně uvěřitelná nebyla. Průměrná zápletka, nezajímavé herecké výkony, spousta "dramatického" žvanění a lacině neuvěřitelné vyústění. Tahle terapie se mnou ani nehla. Jak by mohla, když stěží naplňuje své žánrové označení. Neotvírá srdce, některým však zatemňuje mozek. ___ Korunu všemu nasazují letošní nominace - sázím 0/8 - už tak je to od Weinsteinů úctyhodný lobbing.(19.1.2013)

  • Cherish
    **

    Tak jsem asi zase jednou viděla úplně jiný film než ostatní, protože jinak mi nejde do hlavy to hodnocení. Bradley Cooper mi neskutečně lezl na nervy už od prvních minut (to ho mám jinak moc ráda) a pokud mě štvou postavy, tak to nevylepší nic. Nebylo to ani vtipné, ani dojemné, já ani vlastně nevím, co to bylo. Ale měla jsem problém dokoukat to do konce. Asi jsem zrovna nebyla naladěna na film, kde na sebe všichni jen řvou (otázka je, jestli se na takový film vůbec dá naladit). A Oscar pro Jennifer Lawrence? Proboha za co? První velké zklamání roku 2013.(15.1.2013)

  • Matty
    ****

    Hrdinové screwball komedií se chovali jako blázni. Hrdinové Terapie láskou blázni jsou. Samozřejmě v mezích amerických indie romancí – čili jde o figurky s výstředním chováním a minimální psychologickou hloubkou, které jsou definované jenom jejich interakcí s bezprostředním okolím. Jemu sem tam ujedou nervy, ona má nymfomanické sklony, oba někoho ztratili. Teď potřebují emocionálně vyplnit uvolněný prostor a najít ztracenou rovnováhu (třeba v tanci). Víc pro pochopení příběhu a zakušení dobrého pocitu v závěru vědět netřeba. Russell vsadil na dobré herce a prudké slovní výměny, nepřekvapí tak, že mezi vrcholy filmu patří scény, v nichž po sobě křičí několik psychicky labilních postav, snímaných roztřesenou kamerou. Nejde ale o další projev „shaky cam“ syndromu. Nervní kamera je využívána v souladu s Patovým postupně tlumeným neklidem. Klidnější jsou scény u psychiatra a určitou harmonii pohyb kamery získává postupným sbližováním ústředního páru, které je však dlouho motivováno zištně, takže jistá nervozita a nejistota přetrvává. Kamera nás i v jiných scénách upozorňuje na to, co si postavy uvědomí teprve později (čtení dopisu), čím je vytvářeno napětí a vyvoláváno očekávání, jež alespoň zpříjemňuje cestu za předvídatelným zakončením. Je potěšující, že scénář oproti mnoha současným komediím nesestává jenom ze Scén a Hlášek a má také pečlivě promyšlenou strukturu (vyklenutý dramatický oblouk, chcete-li) – bez hluchých míst, s finále, v němž jsou svědomitě zužitkovány veškeré motivy. Skutečnost, že hrdina nemá své jednání plně pod kontrolou a kvůli „léčbě“ se musí naučit tančit, nijak neoslabuje důsledně androcentrický narativ (rodiče od Tiffany téměř nepoznáme, ti Patovi podmiňují rozuzlení) a také v jiných ohledech je scénář revizionistický jedině ve vztahu ke screwball komediím. Společenské normy jsou podrývány přenesením léčebného procesu z institucionálního rámce do vnějšího světa, resp. popřením dichotomie mezi „normálností“ a „bláznovstvím“. Oproti klasickým screwball komediím si zde díky realistickému kontextu (léčebna, prášky, agrese) uvědomujeme, že postavy jednají jinak, než jak je v jejich světě zvykem. Ani jedna z nich však nemusí postoupit do normálnějšího světa. Jinými slovy, všichni jsou blázni, jde jen o to, najít toho správného. 75% Zajímavé komentáře: imf, ScarPoul(25.2.2013)

  • k212
    ****

    Manipulativní psychopatka kontra depresivní maniak hrdiny v tragikomické dramedy a neustále jako na houpačce -hádky, urážky, usmiřování! Tak to potom chápu, že na tohle se většině nekouká zrovna lehce - páč hlavní postavy jsou opravdu nesympatické a najít si k nim -byť jen miniaturní- stezku pochopení je dost obtížné. A to včetně vedlejších postav, které mají být oporou pro oba hlavní hrdiny, ale většinou nejsou. Celý příběh je nemocný a díky tomu jde spolehlivě proti hlavnímu proudu. Navíc to vrcholí TTT (totálně trapným tanečním) vystoupením, které prostě nemá chybu - je stejně náladové, chvíli bouří pak zase pluje v klidných vodách... tak jako oba hlavní hrdinové. Jenže pak následuje závěr filmu, který popírá sám sebe i výchozí premisu, protože rázem dělá z bláznů rozumné romantické chudáčky. Což je velká škoda. Protože i duševně nemocní jsou lidé a mají právo - ječet, rvát se, tancovat, ubližovat, dělat chyby, milovat ... mimochodem o tom to vlastně je, o emocích mezi tím vším bláznovstvím. 75% O fous lepší než Mozart and the Whale. Jennifer Lawrence smetla na zem přelom patnáctiletého věkového rozdílu s Bradley Cooperem a stala se mu odolným hereckým protipólem, i přestože zpodobňuje postavu výrazně starší než je ona. Herečka, která si střihne suverénní sedmnáctku v teenagerovských Hladových hrách a zároveň rozpolcenou třicítku, asi nějaký ten talent pobrala. Zda to bylo hodné Oscara netuším, ale přesvědčivá bezesporu je. Stejně jako Bradley Cooper, jenže tomu bych odpustila i daleko horší kreace v Pařbách a to rozhodně nesouvisí s jeho herectvím :)(6.11.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace