Urutora kyû: Dâku fantajî

Japonský The Outer Limits. Stejně jako původní Ultra Q z roku 1966, který byl úplně prvním seriálem z dodnes běžící Ultra Series (i když v něm žádný Ultraman vůbec nevystupoval), je i jeho pokračování s podtitulem Dark Fantasy zaměřeno na tajemno, a klasická kaiju eiga v něm není zastoupena skoro vůbec. Z celkového počtu 26 dílů jen ve čtyřech vystupuje nějaké obří monstrum, seriál jako takový jde spíš do mysteriózno-horrorového tónu, převážná většina dílů je když ne vyloženě strašidelných, tak alespoň patřičně temných, a povětšinou s velmi mrazivými pointami. Dojde i na pár komediálně laděných epizod a dokonce i na dojemné momenty (i zde ale závěrečný voiceover v pár větách dovede vyvolat husí kůži). Oproti starému Ultra Q je Dark Fantasy konzistentnější, stylisticky sevřenější a tak nějak víc při zemi, chybí už zmíněné útoky obřích monster, ale i trapnovtipně ujeté epizody "pro děti" a surrealistické snové magořiny, které asi nechápali ani sami Japonci - což seriálu jako takovému sluší. Jen škoda, že ne všechny díly přidávají k finálním pointám i dostatečně silné a přitažlivé příběhy, pročež se ustrnou v poloze dvacetiminutové dialogové vaty, kterou lze rovnou přeskočit až ke konečnému voiceoveru. Celkově ale výborná série, kterou lze doporučit všem milovníkům tajemna, za předpokladu, že jsou ochotni přijmout japonsky metodické a méně emocionální vyprávěcí postupy. (01.07.2019)