Pacific Rim - Útok na Zemi

Filmová megalománia, ktorá nie je samoúčelná a prehnaná, ale je samou podstatou cieľového konceptu, krvou v srdci filmu. Jednoduchá dejová šablóna, perfektné vizuálne efekty, fyzicky guletrhajúce akčné scény (kraľuje honkongský prístav), prepracovaný vizuál mecha-robotov aj morských príšer. Vyvážený úžas nad epickou silou protivníkov (Japonci sa z toho pos*rú). Plus Guillermove nadšenie pre sliz, kožných parazitov a Rona Perlmana. Postavy a ich interakcia však nič moc a myšlienka s dinosaurami kŕčovitá. Škoda. 3D lepšie než obyčajne (ale stále iba prevedené z 2D v postprodukcii). A je náhoda, že šialený vedec ako by z oka vypadol J.J. Abramsovi? (11.07.2013)

Mohl to být ve svém ranku výborný film, ale má dvě zásadní úskalí. Na jedné straně je vědomě slátaný z jiných filmů, což ale činí z postav spíš věšáky na pár vlastností a funkcí než charaktery. Na druhé straně je rozpadený strukturně, takže po devadesáti minutách de facto skončí... a pak zase pokračuje, žel mnohem hůř. Detailněji se tomu věnuji v kritické analýze na Douglasových poznámkách. (12.07.2013)

Godzilla meets Transformers. Prozatím nejupřímnější z letošních letních blockbusterů, který si na nic nehraje a přímočaře, bez narativních kliček a významových přesahů, dává velmi zřetelný obsah pojmu „high concept“ (Monstra! Roboti! Velcí!). (S ohledem na předpokládanou merchandisingovou smršť by zvláštní rozbor zasloužila ve filmu přítomná fetišizace techniky - postavy opakovaně žasnou nad sílou a velikostí robotů, jejichž designem se kamera v dlouhých záběrech opájí... v něčem to připomíná prezentaci dinosaurů v Jurském parku.) Zápletka poskládaná z oblíbených scifistických a militantních motivů (Země v ohrožení, sdílení myšlenek, klony, mužská rivalita, nejlepší obrana je útok) nás usazuje do již známých diváckých pozic. Nechce se po nás více, než abychom trochu tupě a zcela pohodlně sledovali modifikované verze Top Gunu, Monstra, Dne nezávislosti nebo Hellboye (pro fajnšmekry je tady pak bonus v podobě bladerunnerovsky neo-noirového vizuálu Hong-Kongu a dost nepatřičného odkazu ke slavné „nosní“ scéně z Čínské čtvrti). Zrovna u filmu, který dává již svou marketingovou kampaní velmi jasně najevo, oč v něm půjde (a že v něm o moc víc nepůjde), mi absence originality nepřišla jako překážka ve vychutnání si čiré zábavy. Předvídatelnost dějových zákrut a omezení lidského elementu (zpřítomněného vyjma Elby zaměnitelnými a necharismatickými hezouny) na nezbytné minimum – jaegerovský koncept ostatně stojí na „transformaci“ lidí v mnohatunovou ocelovou příšeru (čili obdoba kooperativního hraní akčních her) – vyklízejí prostor vizuálně-viscerální akční jízdě. Zápasy těžké váhy jsou v rámci možností přehledné a různorodé, hlavně ale obrovské. Zhmotněný sen hráče videoher a čtenáře komiksů. Guillermo del Toro si ve velkém měřítku hraje jako malý kluk. Zejména díky jeho obrazotvornosti a smyslovému prožitku, který souhra neskutečného vizuálu a rockového soundtracku dokázala vyvolat, mne film bavil. Neintelektuálně, ale intenzivně. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, xxmartinxx, Macejko (12.07.2013)

Fikání pacek, to se moc nerýmuje. A bohužel totéž platí i pro sekvenci "Guillermo Del Toro kaiju eiga style 2013" (a ne, ani když za to přidáte "jou, madafaka", nebude to znít cool). Možná za to částečně mohou příliš velká očekávání, ale od Del Tora jsem i v takovémto subžánru čekal přece jen něco smysluplnějšího než Transformers 6 - Útok Dinobotů Z Hlubin Za Tmy A V Dešti. Je nesporně cosi působivého na bitkách stometrových mechů s monstry z jiných dimenzí, zvlášť když se při tom (mimo jiné) používá tanker místo meče. Ale když vám je o dvacet minut později odhaleno, že mech ve skutečnosti má dva meče přímo zabudované v pažích, je to podobně trapné, jako když se ve čtyřce Harryho Pottera dozvíte, že kouzlit se dá i bez hulákání pseudolatiny;) A i když pominu, že mi neustálé bezproblémové likvidování dost trapně bojujících Jaegerů přišlo poněkud zoufalé (což je u mecha filmu docela problém), je tu ten droboučký zádrhel, že by to sakra chtělo ještě něco okolo, co by nesestávalo z drsných keců USMC kamenných ksichtů, pohledů asijského raněného štěněte (pravda, roztomilého), dvojice nesnesitelných nerdů a do zblbnutí opakované Jaeger fanfáry. Pacific Rim si ukousl příliš velké sousto, a brutální tlak studia na to, aby už se s tím Del Toro přestal za větší a větší peníze s*át a konečně se něco dalo do kin, je skutečně hodně znát. Nejvíc (krom mečů) asi v momentě, kdy se schyluje k závěrečné konfrontaci na jednom konci města, vědátoři na tom druhém zahlásí, že mají dvě minuty než "mozek odumře" (což už tou dobou byla pravda i u mě), pak si warrioři řeší svoje osobní problémy a žvaní o odpovědnosti za osud lidstva, a za nějakých sedm osm minut jste zpátky u vědátorů, kteří se stále chystají vydat do hlubin stvůrákovy duše:P Idris Elba to prostě sám všechno zachránit nemůže - rozhodně ne bez zlatého brnění a kontaktních čoček, obřího meče a přilby s gigantickými rohy:)) Takže bohužel, dobré mecha akce budeme i nadále sledovat pouze v anime podobě:P S bídou 60%. (03.11.2013)

Je evidentní, že když i můj milovaný Guilermo dostane do pracek rozpočet velikosti HDP malé, rozvojové země, nesmírně efektně ho promrdá na nový, velkolepý palác jako místní vojenská junta a chudákům negrům zbudou jen oči pro pláč, nafouklá břicha a hnijící banány. Ta tam je jeho poetika, smysl pro temnotu a hravá invence, z moře prostě vyleze panoptikum manga oblud, které dneska vyděsí snad už jen malé, retardované Japončíky, přicupitají Transformeři a dají jim na držku. Tečka. Má antikoncepční selhání kvičela nadšením a já jen otráveně žvýkal brčko z předražené, naředěné Fanty z postmixu a okřikoval je, aby svými hlasitými projevy nerušili ostatním pěti nezletilým divákům hluboký, umělecký zážitek. A tak Hasbro zase prodá pár čínských toxických figurek, mexický tlouštík si koupí novou haciendu hned vedle Baye, budou spolu sedět na verandě, máčet si nohy v příboji a přemýšlet, co za byť megabombastickou, ale pičózu spáchají příště. Taková další Godzila versus pochodující, rozzuřená ropná plošina, co se v afektu mění na bourací kladivo, aby hrdinně zachránila zdegenerovanou civilizaci, by bylo určitě něco, co by Šejlu La Blafa opět přinutilo potrénovat teploušské pitvoření. (16.07.2013)