poster

Být dýdžej (TV film)

Dokumentární / Hudební

Česko, 2011, 52 min

Režie:

Jan Motal

Kamera:

Jiří Strnad
  • Stegman
    ****

    Pravdivý obraz naší taneční scény? Do určité míry. Očekáváte tedy plno informací? Chcete vědět jak je to s kluby v tom kterém městě, kdo je v Česku "boss" nebo jak to celé začalo? Tak to ne, takové věci se tu nedovíte. Jde vlastně o (lehce humorný) exkurz do duše dýdžeje - co ho k této činnosti dovedlo nebo jak svoji práci chápe. A občas se v těch výpovědích dýdžejů zračí i česká společnost... Až někdo vytvoří o dýdžejích vážný a informačně hodnotný dokument, tak tohle bude vhodný předfilm.(15.9.2011)

  • Dannyck
    *

    Hodina vyplněná z největší části disco hity z 80' a úryvky ze socialistických televizních pořadů. Slušné byly rozhovory se současnými dýdžeji (kromě archaického Jirky Neumanna), kteří si ale jen stěžovali na to jak je současná scéna nemožná, ovšem žádný objektivní pohled na scénu dokument neukáže. Jediná zajímavá část byla chvíle se soundsystemem, jinak dokument pro někoho, kdo alespoň trochu ví o co jde, naprosto nic nepřináší.(9.7.2016)

  • Kingjiri
    ***

    Je vidět, že tvůrci dokumentu se v oblasti taneční hudby a DJingu příliš nepohybujou. Člověk, kterej se o tuhle scénu a činnost zajímá víc, se nedoví nic novýho. Prokládání dokumentu diskotékovejma výjevama z minulosti mě spíš nudilo než bavilo. Pochválit však musím výběr účinkujících, kterej pokryl prakticky celý "DJ" spektrum. Od pouštěče a "ne-DJe" Jirky Neumanna, přes mainstream DJs jako Ladida, Lucca, Jerry nebo Orbith, až po underground v podobě URA sound systému. Oceňuju taky fakt, že vůbec něco takovýho v Český republice, která stále stojí předevšim na "králi diskoték" Michalovi Davidovi a zlatym slavíkovi Karlovi Gottovi, vůbec vzniklo. I přes průměrnost doufám, že obdobnej dokument jsem na "dvojce" neviděl naposledy.(5.9.2011)

  • Mijagi
    ***

    Snaha do malého prostoru natěsnat co nejvíce informací dělá z tohoto dokumentu schematický přehled bez větší hloubky a navíc čitelný pouze pro zasvěcené diváky. Paradoxně nejvíce prostoru je věnováno Jirkovi Neumannovi, sice legendárnímu pražskému dj-ovi, ale patřícímu mezi diskotékové pouštěče, nikoliv producenty vytvářejících vlastní hudbu. Jména matadorů českých tanečních parties, jako jsou Ladida, Orbith, Jerry ad. se zde pouze mihnou, a ještě jen v souvislosti s otázkami, které mnohdy s tématem dokumentu souvisí hodně vzdáleně. Pozitivy tak zůstávají pouze skvosty vyhrabané z předrevolučních archivů, jimiž je dokument vtipně doplněný a podtéma komerce vs. nezávislost, kde proti zmíněným dj´s staví režisér subkulturu soundsystémů.(8.10.2013)

  • Caesius S.
    ***

    Dokument není přímo špatný, může sloužit jako prvotní vhled do problematiky současné taneční hudby. Do tohoto konceptu ovšem nezapadá Jirka Neumann, který je zřejmě přesvědčen, že je vlastníkem patentu na hudbu, a rád shazuje českou tvorbu. Přitom se ale pokrytecky živí komerčním pouštěním starých šlágrů, ze které bych se zas styděl třeba já. Michal David alespoň umí napsat své písničky narozdíl od pana "odborníka". Největší nedostatek ovšem vidím v tom, že undergroundová scéna nedostala moc prostoru, v tomto ohledu bych doporučil: https://www.youtube.com/watch?v=YzMeP0CCHec(11.12.2012)

  • - Podle Federálního svazu německých diskoték a tanečních sálů BDT se první diskotéka v moderním pojetí, to jest bez živé hudby a samozřejmě s dýdžejem, objevila 19. října roku 1959 ve městě Achen na místě restaurace Scotch Club. Majitel této restaurace celkově změnil formát podniku a udělal z něj Jockey-Tanz-Bar. Rychlému růstu popularity diskotéky pomohlo její výhodné umístění na hranici Německa, Belgie a Holandska. Diskotéka fungovala na témž místě až do roku 1992. (Aelita)