Drak sa vracia
The Return of Dragon
Režie:
Eduard GrečnerScénář:
Eduard GrečnerKamera:
Vincent RosinecHudba:
Ilja ZeljenkaHrají:
Radovan Lukavský, Gustáv Valach, Emília Vášáryová, Viliam Polónyi, Jozef Čierny, Mikuláš Ladižinský, Ján Mildner, Andrej Mojžiš, Milan Mach, Ľudovít Reiter (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Balada o láske, nenávisti a hľadaní cesty z osamelosti. Dramatický príbeh uzavretého a neprístupného hrnčiara Martina Lepiša, ktorého okolie obviňuje zo skutkov, ktorých sa nikdy nedopustil. Po rokoch sa vracia, ale ani jeho statočná záchrana majetku dedinčanov pred lesným požiarom mu neprinesie dôveru, ani miesto medzi ľuďmi. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (67)
37. LFŠ UH 2011 ()
Dobroslav Chrobák napísal novelu, ktorá sa v slovenskej literatúre vyznačuje novým umeleckým smerom a to Vitalizmom. Grečner, sa túto novelu pokúšal s filmovať od roku 1959 ale všetci vieme ako to vtedy na slovensku vyzeralo s umeleckou tvorbou. nakoniec sa mu to predsa len podarilo a myslím si že príbeh nemohol dostáť lepšiemu spracovaniu. Či už Grečnerov cit pre postavy a prostredie, ktoré je badateľné aj u režiséra Ingmara Bergmana, ktorého podobnosť tu jeho fanúšikovia určite nájdu. Tak isto Rosincová kamera, ktorá robí presne to čo má a to že je tichý pozorovateľ událostí, dejúcich sa na obrazovke s tým že maximálne využíva prírodu alebo prostredie v ktorom sa hlavný hrdinovia nachádzajú. kamera krúži v 360 stupňovom uhle, čo umožnuje emotívnosť obrazu, ktorá je dôležitá tiež preto pretože sa tu dialógmy šetrí. taká vašáryová tu preriekne jednu či dve vety. Lenže aj napriek podmanivým scénam je tu ďalší klad a to herci. Všetci do jedného pôsobia prirodzene a bez najmänšieho zaváhania alebo strnulosti doslova dávajú svojim charakterom živý rozmer. A tu najviac vyniká postava Martin Lapiša alias Draka alias radovan Lukavský, ktorého súboj o priazeň je podmanivý, skvelo zahraní a doslova na mňa jeho postava dýchala. Nepamätám si vôbec také sugestívne a presvedčivé herectvo ako v tomto prípade, plus skvelý scénar ktorý slúži Grečnerovi k dobru vzhľadom na to že sa jedná o jeho najlepší aj najosobnejší film a tiež Zeljenková hudba ktorá dotvára atmosféru ohňa, lásky, nenávisti a hôr. A veľmi sami páčili retrospektívne vsuvky so skvelými zvukovými efektami a tiež naturalizmus - podrezanie ovce, vypadnutie malých vtáčikov z hniezda, útek kriav pred ohňom - horia im kopytá. u mňa najbaladickejší slovenský film vôbec ()
Krásny film. Text v obsahu "BALADA O LÁSKE, NENÁVISTI A HĽADANÍ CESTY Z OSAMELOSTI" je presný. Osobne som si najviac užíval tiché chvíle vo filme, bez hudby, chvíle, keď kamera bola statická. Pretože hudba legendárneho Ilju Zeljenku ma, žiaľ, väčšinou rušila, podobne ako rýchle pohyby očí kameramana. Herecky absolútne, istým sposobom by mohol pan Vladimír Michálek urobiť remake s názvom JE TŘEBA ZABÍT DRAKA. Podobnosť čisto náhodná (nemyslené ironicky). Nebyť tých dvoch rušivejších elementov, šlo by o čistý päťhviezdičkový zážitok. ()
Až Vláčilovsky snové a silně pocitové dílo patří určitě k vrcholům slovenského filmu. Věrná ryzost minulých dob krajin pod Tatrami je, jako obvykle, astrálně působivá a je emočním základem tohoto příběhu o statečném vyděděnci ze společnosti svérázných horalů. Drak sa vracia je povinným zážitkem každého obdivovatele československého historického dramatu. ()
Mimo-řád-ný film. Spíš zajímavý,než silný. Dlouhé pasáže s dobytkem jsou úplně průměrné. Zakázka Zeljenkovi zněla "napiš to ve stylu Pendereckého" - k bačovskému dramatu je to fest příkrá kombinace. Kamera je výrazná až k manýře. Obojí způsobuje k tématu podivný distanc. Naprosto ojedinělé a fest působivé byly ale němé scény. Valach je neskutečný, on je hlavní postavou. ()
Možno na kvalitu akú mal román to nestačí, ale hodnotím skôr kladne. V prvom rade sa dej vymyká všetkým novým, moderným možným aj nemožným dialógovým zlepencom a už len podľa temnej mimiky sme chápali o čo ide! Dej odohrávajúci sa na strednom až severnom Slovensku odzkrkadľuje vtedajšie pomery a slovenský naturizmus, ktorý nehovoril kto je dobrý a kto zlý, ale na základe priameho opisu sa presne vyjadril divákovi. Pesimistický koniec utlmil slušne nastavenú latku. ()
Tohle dílo má nepopsatelnou atmosféru. Naprosto vychytaná kamera zabírající různé detaily, předměty, hory, obličeje, nebo točící se kolem dvojice Lukavký a Vašáryová - to je prostě na svou dobu velký nadstandart! A nejen na svou dobu! I teď má kamera Vincenta Rosince přímo magické účinky. Klaním se a to nejen před panem kameramanem. Ústřední trojice příběhu - Lukavský (nadabován perfektně Štefanem Kvietikem), Gustav Valach a nádherná 25 letá Emília Vašáryová mají mezi sebou zvláštní poetickou symbiózu. No a vůbec všemu kraluje geniální hudba Ilje Zeljenky (pro mě spolu se Svetozárem Stračinou nejlepší slovenský hudební skladatel), jeho pekelné chorály vyvolávají až rituálně hororovou atmosféru, zejména když Drak (Lukavský) se Šimonem (Valach) přelízají hory, tak hudba tak graduje, že to je až neskutečný a k tomuto filmu dělá více než půlku skvělé práce. Geniální! Takové filmy už se opravdu nikdy nenatočí a já jsem přešťasten, že takové klenoty (zejména v 60. létech) vznikaly. ()
Drak sa vracia, to je tillichovská „odvaha byť...“ v priamej konfrontácii s „odvahou byť súčasťou...“. Kolektívne pohanské rituály v podobe pálenia chleba v slamenom venci sa tu zlievajú so šepotom, neklamným znakom akéhosi zvláštneho „vedomia“ miesta. Ozýva sa v ňom rozplynutie sa v kolektíve, ktoré si od jednotlivcov vyžaduje absolútne podriadenie sa. I Martin Lepiš sa o to pokúša - chce len v pokoji dožiť. Do tohto organizmu však nepatrí. A nepatrí doň o to viac, o čo viac prejavuje ochotu pomôcť – o čo viac prejavuje odvahu byť.... Je príčinou pohrôm a nešťastia, je uchvatiteľom, ktorého treba buď zabiť, alebo vyhnať. Nielen jeho vlastnosti, ale i príchod z hôr a jeho prezývka „Drak“ z neho robia antropomorfné stelesnenie nespútanej prírody. Pripomína upaľované stredoveké bosorky, ktoré sa, podobne ako draci, znášali na dediny na svojich metlách, aby vnášali chaos do pevného kolektívu stredovekej dediny. Drak však na seba neustále strháva pozornosť, kamera krúži vôkol neho a doslova maže okolité postavy s ich prostredím v šmuhách šialených švenkov. Podobne dominantné postavenie získava Drak aj v rozprávaní – najmä vo vzťahu k Šimonovi – k vyjadreniu vôle dediny. Rozpor medzi týmito elementmi napokon kulminuje v požiari, do ktorého akoby vybuchli city. V tom momente sa začína diať niečo zvláštne, či azda nepatričné. V scéne hnania kráv, ktorých bukot znie ako z iného sveta – z pekla, zrazu vidíme, ako sa neochvejný Drak stáva samotným prostredím – hlasom prírody, či azda nejakého božstva (podobne ako sme v úvode počuli hlas dediny). Z Draka sa tak stáva niečo „objektívne“ - bytie prichytené pri bytí vo svojej realistickej i symbolickej rovine. Hranice zanikajú a rozpúšťajú sa a my vidíme imanentné i transcendentné a subjektívne i objektívne v dvojjedinnosti. (napísané pre Hviezdne noci, 2019) ()
No, takže, Tarkovskij v Rublevovi zapálil krávu, Slováci o rok později v Drakovi zapálili už celý stádo :-)! Ale myslim, že i jinak to zase tak daleko od umění slavnýho Rusa neni, Drak sa vracia je prostě nádhernej film pro trpělivýho diváka s otevřenýma ušima, očima, srdcem, hlavou atd. :-). Vůbec mam pocit, že slovenská kinematografie z tý doby je spíš nedoceněná, to je samá česká vlna, slavná, ale mnohý díla slovenský jsou poetičtější a emocionálnější, takový o ždobíček slovanštější, jestli to tedy něco znamená, ehm !? ()
Nenápadný klenot slovenskej kinematografie v ktorom postavy rozprávajú iba pohľadmi. ()
Jak to že jsem o tomhle FILMU do teď nevěděl? ()
Zvláštní film. Bez nudných plytkých hovorů,z větší části i beze slov, člověk poznává z výrazů tváře ,jak těžký je začlenit se, když už jednou je ocejchovanej jako vyvrhel. Vyvrhelem zůstane, ať udělá cokoliv. Z Radovana to karizma cáká i z obrazovky a Emilka Vašáryová byla neuvěřitelně hezká. 80% P.s.:musel jsem pak kouknout na režiséra, protože mi to připadalo jako legitimní Vláčilovina ()
Film o tom, ako jeden clovek /Martin Lepis ako drak/ je nespravodlivo obvineny. Po tomto nesprtavodlivom obvineni musi odist, aby sa niekolkych rokoch vratil a pomohol vidieckemu obyvatelstvu /dedincania/ s lesnym poziarom. Ale ani za to nenajde pochopenie a doveru. 74 % ()
Natočené je to skvěle a dost zajímavě, jenže v mém případě i dost nudně. Sice pár scén mě zaujalo (třeba ta zhruba osmiminutová, kde jen bučí krávy a hoří les, to mi maličko připomnělo Spící lůno), ale celkově to šlo mimo mě. Ani si nejsem jistý, jestli jsem ten film správně pochopil a celé to bylo prostě o lidech jako takových, jejich předsudcích, zlobě, lásce, atd., ale stejně jsem od toho čekal něco víc. A třeba to něco víc tam bylo, jen kvůli vší té nudě jsem to tam nenašel. Při nějakém budoucím druhém zhlédnutí to možná docením víc, v tuhle chvíli mě to prostě minulo. 3* ()
Pravé nefalšované psycho, vyvolané ovšem pouze hudební složkou filmu. Jinak se jedná vcelku o obyčejný příběh chlapíka, který se chce zavděčit obyvatelům vesnice a zachraňuje stádo krav před požárem. Za to čeká, že ho přijmou zpět mezi sebe. Nebýt té hudby, hodnotil bych i výš, ale hudebně to bylo už za hranou. 60% ()
Tak trošku zvláštní film. Určitě je silně poetický, má atmosféru (mj. i díky skvělé hudbě). Na můj vkus bych jen asi uvítal více dialogů, i když je pravdou, že k vyjádření některých věci ani slova zapotřebí nejsou. Ale třeba pro vyjasnění vztahu mezi postavou "draka" v podání Radovana Lukavského a Evou (Emília Vašáryová), která v podstatě během celého filmu nevydá ani hlásky, by nějaké to slovo navíc neškodilo. ()
Skvělá kamera - hloubka ostrosti odděluje postavy od pozadí, které rozostřuje a proto film i při exteriérových záběrech působí jako komorní drama. Neuvěřitelná hudba, která by ve slovenksém filmu nemohla projít do výroby snad v žádný jiný rok... Škoda jen, že děj mi přišel trochu letem světem, možná už jsem tak moc navyklý západním konvencím, že potřebuju pokud se něco děje i vědět proč se to děje... ()
Ukecanosť tomuto filmu rozhodne nehrozí, poetické scény nasledujú jedna za druhou a keby vo filme nemlčala práve supermladá Vášáryová, asi by som to nevydržal. Najsilnejšie scény tak netvoria svojimi dialógmi ľudia, ale zvieratká, ako Drakov pes alebo zachraňovanie vtáčieho hniezda s mláďatkami a nasledujúce veľavýznamné sklopenie sekery. Spolupráca dvoch nechcených sokov v láske má svoje napätie, ale s príliš veľa prírodnými scénami to bolo prehnané. –––– Sú ľudia, ktorí i keď žijú s ostatnými, do smrti zostanú sami. ()
skor impresia z romanu ako priama adaptacia Chrobakovho romanu. ale impresia tak natocena ze mi z toho doteraz idu zimomriavky. ps: vasaryova je najkrajsia slovenka vsetkych cias ()
Nemám rád filmy, kde se všechno, od herců po hudbu, keramickou misku a dokonce dřevěnou lžíci tváří od začátku tak strašně TRAGICKY, jen aby se dokázalo, že jde o žánr těžký a evidentně pro mnohem "náročnějšího" diváka, než jsem sám. Btw netušil jsem, že Lukavský umí nasadit tak věrný senilní výraz, který mu vydrží celý film... Nebo to není výraz? ()