Drak sa vracia
The Return of Dragon
Režie:
Eduard GrečnerScénář:
Eduard GrečnerKamera:
Vincent RosinecHudba:
Ilja ZeljenkaHrají:
Radovan Lukavský, Gustáv Valach, Emília Vášáryová, Viliam Polónyi, Jozef Čierny, Mikuláš Ladižinský, Ján Mildner, Andrej Mojžiš, Milan Mach, Ľudovít Reiter (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Balada o láske, nenávisti a hľadaní cesty z osamelosti. Dramatický príbeh uzavretého a neprístupného hrnčiara Martina Lepiša, ktorého okolie obviňuje zo skutkov, ktorých sa nikdy nedopustil. Po rokoch sa vracia, ale ani jeho statočná záchrana majetku dedinčanov pred lesným požiarom mu neprinesie dôveru, ani miesto medzi ľuďmi. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (67)
Intenz, srovnatelný svou dusivou atmosférou s Vláčilem (možná není shodou okolností, že v témže roku spatřily světlo světa obdobné opusy jako Markéta Lazarová a Údolí včel), ale i třeba až Tarkovským. Vášáryová ani nepípne a Gustáv Valach (rovněž asi není náhodou, že spolu později pracovali s Vláčilem na Stínech horkého léta) s Radovanem Lukavským předvádí to, čemu se říká, méně je někdy více. Slovenská záležitost skrz naskrz a jsem moc rád, že jsem na ni narazil. Hned bych si dal dalšího Grečnera. ()
Silně atmosférické, kde se dlouhé minuty nemluví a Grečner jen kombinuje obrazy a hudbu. Film je určeny hlavně pro náročnější publikum, které ocení náročnost filmu, jenž se jednoduše nepodbýzí. Bohužel to, co dělá tento film zajímavým, bude většinově divákům zcela cizí. ()
Až na to, že vždy, když se na plátně objevil Gustáv Valach, jsem v duchu slyšel:"Vena nepřijede, pan syn ho bere do Bulharska", to byl poměrně zvláštní zážitek. Některé souvislosti, které mi byly po zhlédnutí objasněny (rozměr Drakovy a Šimonovy cesty jako duchovního hledání), rozhodně stojí za úvahu, ale mám pocit, že tomu "cosi" chybí. Možná určitá niterná monumentálnost, která obyčejně v podobně rozsochatých filmových baladách bývá přítomna. ()
Brutální lyrika. ()
Tento pozoruhodný film dává jasně najevo, že Eduard Grečner měl všechny předpoklady stát se slovenským Františkem Vláčilem. (K této myšlence mě přivedla nejen práce s hudbou, kterou se skladatel Ilja Zeljenka může směle měřit s nejlepšími filmovými opusy Zdeňka Lišky.) Bohužel s nástupem normalizace začalo ještě víc než v předešlé dekádě platit, že důležité nejsou schopnosti, ale rudá knížka v kapse. A tak jméno jednoho z nejtalentovanějších slovenských filmařů všech dob znají dnes pouze opravdoví fajnšmekři z řad zájemců o filmové umění. ()
Krásná poetická balada o lidských vlastnostech a o lidském chování. Hodný hrnčíř Martin alias Drak je nespravedlivě obviněn a odsouzen k vyhnání z vesnice a ztrátě jeho milované Evy. Ten se, ale po letech do vsi znovu vrací, aby pomohl s návratem dobytku odříznutého lesním požárem. Nic naplat už ve Středověku platilo, že každá dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Láska, ale hlavně zloba, nenávist a žárlivost se objevují v tomto středověkém příběhu. A jsou znázorněny krásně. ()
Hodne sugestívne dielo v Grečnerovom podaní si berie na paškál známe dielo slovenskej literatúry. Od diváka sa čaká, že musí trochu poznať literárnu predlohu, rejža si bez okolkov skáče v deji a trochu to robí chaos. Hudobné podfarbenie mi nesadlo, prílišné používanie voiceover ma časom viac znepokojovalo a nepridávalo na atmosfére. Dlhočižné zábery bez slova časom pôsobia veľmi chladne a to nie je dobrá vizitka. Čo treba iste pochváliť je výber herca v roli Draka v podaní Lukavského. ()
Československý film natočený podle novely D. Chrobáka, který je odborníky popisován jako příběh o lásce, nenávisti a hledání cesty z osamělosti. Jedná se o vysoce umělecky zaměřené, lyrické dílo odehrávající se v malé horské vesnici (Vlkolínec) na Slovensku, kam se po delší době vrací muž s páskou přes levé oko, občanským jménem se nazývající Martin Lepiš a kterému nikdo neřekne jinak než Drak. Díky retrospektivním scénám se dovídáme, že tento tajemný muž ztvárněný R. Lukavským, byl z nejasných důvodů místními obyvateli zraněn a donucen odejít. Jeho bývalá milenka E. Vašáryová, která se po jeho odchodu provdala za Šimona Jariabka (G. Valach), ho však nepřestala milovat a je pochopitelné, že tato neurovnaná situace bude zdrojem konfliktů mezi oběma muži. Značná část snímku je věnována cestě obou rivalů ke stádu dobytka, které je uvězněno v hořícím lese, jeho vysvobození a návratu zpět na obecní pastviny. Do této výpravy se Drak dobrovolně přihlásil a po jejím úspěšném splnění mu mělo být dovoleno zůstat ve vesnici s ostatními. V této části lyrická složka dosahuje vrcholu, neboť zde převažují záběry na impozantní horskou slovenskou krajinu. Málomluvné herectví obou hlavních postav převážně odráží jejich vnitřní prožitky a představuje mnoho podob od jejich vzájemné spolupráce během výpravy za ztraceným dobytkem až po jejich vzájemnou nevraživost, která vyvrcholila vzteklým Šimonovým šlehnutím biče do Drakovy tváře. Filmová lyrická báseň E. Grečnera se snaží prezentovat uměleckým dojmem, což se po vizuální a zejména po hudební stránce podařilo, nicméně dějová stránka je i díky pomalu plynoucímu ději a nejasným souvislostem v chování jednotlivých postav zmatená, neatraktivní a nudná. Drak sa vracia reprezentuje slovenskou filmovou tvorbu konce 60. let v tak zvané Nové vlně, avšak mezi nejkvalitnější filmy z tohoto období se dle mého názoru řadit nemůže. ()
Podle názvu jsem čekal karate film nebo kung-fu film. Ale Drak je zřejmě normální přezdívka slovenských bačů. Faktem zůstává, že drak je démonické zvíře (Zjevení 12). Podle toho taky vypadá film: násilí, podpalování chalup jen tak ze zášti. Na někoho se zlobíš? Tak mu podpal chalupu! Vždyť došková střecha tak dobře hoří. Hnaní stáda krav přes ohnivé peklo – předlouhá pasáž trápení dobytka. Častá symbolika ohně, hadí symbolika, podivné keramické výtvory Draka jak z pekla. Čarodějnické sabaty s hořícími košťaty. Pálení chleba! ()
Manýristická stylizace obrazu i zvuku, dílo má falešný, dutý zvuk. Hvězdička za (asi) namáhavé filmování v horách a pár známých tváří, které bohužel nehrály, jen se tvářily ()
V tomto filmu se mnoho nemluví. Dobrá. Někdy netřeba slov, přesto přijde vzájemné porozumění, souznění. Jenže Eduard Grečner s diváky nemluví ostentativně, nejde jim naproti, nenabízí vodítka, vysvětlení, a to bohužel ani v jiných rovinách než zvukových. Dost možná si zakládá na tom, že není (a nemá být) chápán. A tuto pózu mu, světe div se, všichni docela žerou. Vedle umělecké namyšlenosti ublížil filmu i střih, konfrontační scény díky němu působí trapně a nedokončeně. Opěvované ruchy i hudba se zase po čase stávají nepříjemnou kulisou, bolí z nich hlava a rozčilují, když překrývají i to málo rozhovorů, které spolu hrdinové vedou. Western? Westernoví osamělí hrdinové bojují... Drak přešlapuje, utápí se v melancholii. Bohužel účelově, bez dalšího plánu. Výsledkem je nuda, nebo neoprávněný pocit, že jsme viděli něco hrozně moc "uměleckého". Zajímavá je rozhodně kamera, její rozostření pozadí nás koncentruje k lidskému výrazu, tvářím, člověku. Odmítá tak prvoplánovou lyriku kulis i přírody (byť perfektních), koncentruje k epice. Jenže pak je důležité herectví a oba hlavní hrdinové mají pouze nasazený výraz. Nehrají. O to více je třeba se sklonit před Emílií Vašáryovou. Ona je vedle kamery a předlohy posledním důvodem, proč věnovat dílu pozornost. ()
Atmosféra výborná, ta skutečně docela připomínala Vláčila. Ovšem Vláčil si umí tu a tam vychutnat krásnou scénu a trochu ji protáhnout, tady ten chlapík protahoval všecky scény až neúměrně, tento film rozhodně neměl být delší než hodinu, od 50. minuty jsem neustále pokukoval po hodinách, kdy už se vymáčkou. Experimenty se zvukem jsou zajímavé, ovšem na druhou stranu jsem potom dobré třetině dialogů nerozuměl (a to jich tam moc není, takže děj mi sem tam lehce unikal). ()
Ja už fakt neviem ale ako je možné, že takéto knihy majú takéto zlé adaptácie? Všetko okrem postavy Draka je v tomto filme zlé. Kamera hrozne divná oproti iným filmom, herci hovoria buď potichu alebo úplne nezrozumiteľne, zvuk, zvuk je fakt zlý, sú tu sekvencie kedy všetci hovoria naraz a každý hlas je ako keby dvakrát aby to vytváralo dojem spomienky. Samozrejme vo výsledku to vyzerá hrozne. Sú tam scény kedy sa nič nedeje, napríklad 5minútová scéna kde iba kravy utekajú pred požiarom. Naozaj iba postava Draka mi nedovolí dať tomuto filmu odpad. Herec ktorý ho hral ho dokázal skvelo zahrať a naozaj mi ho bolo v častiach až ľúto. Nikdy nepochopím, prečo sú tieto knihy v dnešnej dobe ako povinné čítanie a celkovo ospevované ako geniálne. Pre mňa, moderného človeka nemá moc čo priniesť a to mám celkom Slovenskú minulosť rád. Chápem, kultúra a život za starých čias ale to iné filmy proste lepšie stvárnili. ()
Tentokrát sa filmová adaptácia na knihu žiaľ nechytá. Chrobákovo dielo sa nemalou mierou venovalo slovenskej prírode, film sa zameral čisto len na postavy. Ťažko síce čakať od viac ako 50 ročného čiernobielého snímku, že zachytí prírodné scenérie tak krásne ako Iñárritu vo svojom Revenantovi, na druhú stranu podobne starý tuzemský film Martina Hollého mladšieho, Orlie Pierko, vzdal Tatrám omnoho väčší hold ako toto, napriek tomu, že sa to na základe predlohy priam pýtalo. Paradoxne sa Drak v Tatrách vôbec ani nenatáčal. Horšie však je, že ani práca s postavami nebolo odvedená dostatočne presvedčivo, mnohé kľúčové momenty budovania dôvery medzi postavami Šimona a Draka po ceste za záchranou čriedy nepochopiteľne chýbajú, iné udalosti boli zase vykreslené inak ako sú v knihe (napr. to, že Šimon tu na Draka spustil úmyselne pri zostupe z vrchu balvan). Napriek obstojnému výkonu Radoslava Lukavského bol knižný Drak omnoho väčší frajer ako tento filmový. Celkovo priemer, ktorý na rozdiel od knihy dosť nápadne nudil. ()
Drak sa vrátil a celá dedina je na nohách, z flashbackov sa dozvedáme prečo. Film má minimum dialógov, miesto toho hrá hrozna hudba. Nepochopila som to. ()
Ne všechny návraty jsou šťastné, některé oživují staré křivdy i někdejší nepochopení, a to i po mnoha letech. I současný návrat Draka (Radovan Lukavský) narušuje řád vesnické pospolitosti. Důvodem tehdejšího konfliktu byla krásná žena (Emília Vášáryová) a urputným soupeřem Draka pak její současný muž (Gustáv Valach). Konflikt přetrvává a ani neohrožená pomoc vesničanům není přijata.... Slov zazní nemnoho, proč také, když filmové obrazy řeknou více, jsou-li doplněny působivě tragickou hudbou Ilji Zeljenky a snivě poetickou atmosférou. Návraty v čase jsou časté a dovysvětlují jednoduchý příběh. Krásný baladický snímek o lidské touze po společnosti... stačí nechat se jen filmově unášet. ()
Brilantní obrazovo-hudebně-zvuková meditace o rozličném vnímání reality, obtížnosti nalézání kompromisů mezi zájmy společnosti a samorosty, kteří touží po nápravě starých křivd. Nápaditá umělecká sonda mapující rozličnosti lidského charakteru. ()
Vydarená filmová adaptácia zaujímavá svojím až artovým pojatím. Režisér sa vyjadruje prevažne obrazom, ktorý dramatizuje výraznou hudbou typickou pre filmy tohto obdobia. Dialógov je tu málo a Emília Vášáryová tu doslova významne mlčí celý film. Baladický príbeh hrnčiara Martina Lepiša stavia do protikladu odvahu hlavného hrdinu s predsudkami a podlosťou obyvateľov malej obce pod Tatrami (viď odkazy na Tichú, Kôprovskú dolinu a Závory). Film má dobrú atmosféru a Radovan Lukavský v roli neohrozeného hrdinu hrá veľmi dobre. 80% ()
Smysl příběhu ve zkratce by mohl vypadat takto: buranství okolí ničí člověka, který si prostě hledí svého, nikomu nic nedělá a navíc se snaží pomáhat...chudák Drak. ()
Dal jsem 3 hvězdy, ale jsem úplně bezradný. Těžká náročná podívaná, vůbec jsem nepochopil, o co vlastně jde. Proč a kam vlastně jdou, co bylo kdysi, že se draka všichni bojí....? Vidět to ještě jednou už ale nedokážu. Emília Vášáryová 60. let - nejkrásnější žena tehdejšího světa.... ()