Reklama

Reklama

Macbeth

(TV film)
Drama
Velká Británie, 2010, 160 min

Režie:

Rupert Goold

Scénář:

William Shakespeare (divadelní hra)

Kamera:

Sam McCurdy

Recenze (3)

Payushka 

všechny recenze uživatele

Velkou kvalitou bych to zrovna neoznacila. Krome dobove stylizace a vizaze Stewarta film nenabizi nic navic. Kameraman snad behem nataceni usnul, a tak je vsechno staticke (vrcholem originality je nekolik zoomu a svenku, ale tak co bychom cekali od kameramana StreetDance 2). Reziser krome "desne neotreleho napadu" dat vse do 20. stoleti (taky uz jsme mnohokrat videli) neprichazi s nicim novym. Snad jen Stewart se uporne snazi, ale "sileny" look mu ke konci moc neverim. Takze skoda, druhy Titus to neni. ()

Almásy 

všechny recenze uživatele

hands down. réžia šla úplne proti všetkým klišé zaužívanom pri inscenovaní Macbetha a miesto mladého sviežeho vojaka sa pozeráme na zostarnutého vojaka ktorý cíti poslednú príležitosť vyšvihnúť sa. inscenácia disponuje úžasnou fincherovskou atmosférou ktorej tróni triumfálne duo Stewart a Fleetwood. veľká kvalita. ()

Reklama

bogu 

všechny recenze uživatele

Patrick Stewart, Macbeth No.748825176. Co přináší nového? Vlastně docela dost. Jako kdyby si byli tvůrci až přespříliš vědomi té dlouhé šňůry skvělých Macbethů, která se za nimi táhne, a rozhodli se, že toho svého napumpují chytrými výmysly a aktualizacemi – odtud mnoho plusů ale bohužel také mínusů tohohle zpracování. Jako celá řada režisérů před ním, i Rupert Goold se rozhodl přesadit Shakespearův příběh do doby nám nedávné (a dát tak najevo, jak aktuální to všechno vlastně je, ano ano, děkujeme, slyšeli jsme...), v tomto případě do 50. let minulého století, kdy Skotsko za Macbethovy hrůzovlády intenzivně přípomíná Stalinovo Rusko. Kromě Stewartovy vizáže, která je zde až strašidelně podobná té Stalinově, tu máme samozřejmě uniformy, samopaly, psy, výslechy, popravy, diktátorovy podobizny na rudém pozadí, atd. atd. Tahle stylizace celkově nefunguje špatně, samoúčelně působí jen tu a tam, ovšem napětí, které z ní Goold celou dobu těží, za to podle mě tentokrát stojí. Hororovou atmosféru zase umocňuje fakt, že skoro celý děj je zasazený do interiérů bez oken, převážně sklepních, přičemž centrálním vizuálním motivem (podle mě významově přetíženým) se stává výtah a výtahová šachta. Goold měl i jiné “chytré” nápady, znichž některé mi přišly velmi osvěžující, jiné podle mě zcela nesmyslně překrucují text a jsou zde především pro efekt. Co se týče těch démonických zdravotních sestřiček, ve které se proměnila Shakespearova ikonická trojice čarodějnic, jsem na rozpacích. Na jednu stranu sem dost pasují (když hra začíná, končí občanská válka, armádní nemocnice jsou plné, všude krev a umírající vojáci – kde lépe by se vjímaly tři zvrhlé ženštiny se zálibou ve vaření z vnitřností a vyvolávání duchů? Dejte jim zdravotní uniformy a moc nad bezmocnými a Shakespearovo strašidelno dostane úplně nový, sadistický rozměr), na druhou stranu, jejich scény jsou tak absurdně přestylizované – laciné hororové pózy, psychotické tanečky, hra bílo-modrých světel, hysterická kamera – že jsou vlastně spíš k smíchu. Jsem si jistý, že tady by méně bylo více. Pokud jde o zbylé herecké výkony, jediný kdo se mi opravdu nelíbil, byl Vrátný (zde “chytře” též Seyton), který si nevšiml, že už nehraje před živým publikem a nesnesitelně přehrává. Jinak ovšem téměř všichni nabízejí nadstandard: Banquo, Malcolm, Macduff... Lady Macbeth Kate Fleetwood je z těch nejlepších a nejledovějších, co jsem zatím viděl, i když, ruku na srdce, na Judi Dench pořád ještě nemá. Patrick Stewart je perfektní – už třicet let. Že jeho Macbeth bude stát za to, že jeho interpretace bude plná zajímavých postřehů a delikátních detailů, že na něm de facto bude celý film stát, to jsem čekal. A nebyl jsem zklamán. Velká škoda, že mrazivé napětí a ve vzduchu visící bezprostřední hrozba věčného zatracení, kterou evokují soustředěné a přesné herecké výkony napříč ansámblem, vezme za své pokaždé, když Goold sám dostane chuť být strašidelný. // LEPŠÍ VERZE: Odzbrojující je ještě pořád stařičká televizní verze s Ianem McKellenem a Judi Dench (1979). Kdo chce pořádnou filmařinu, nechť si najde Kurosawův Krvavý Trůn a načte si něco o divadlu Noh. ()

Reklama

Reklama