Reklama

Reklama

Přijímáme lásku, kterou si podle nás zasloužíme. Americký film o prvním milostném opojení. Patnáctiletý Charlie je velmi přemýšlivý, zakřiknutý a citlivý mladík, který to na střední škole, kde ho ostatní mají za podivína, nemá vůbec jednoduché; je to klasický případ „jiného" dítěte, které na sebe v podobných kolektivech vždy přitahuje posměch a šikanu. Šikaně se Charlie ubrání, posměchu si až tak nevšímá, trápí ho ovšem pocit samoty a cítí silnou potřebu začlenit se mezi ostatní „normálnější" spolužáky. Jenomže to není tak jednoduché. Charlie totiž na jednu stranu svět kolem sebe nechápe, což mu brání navazovat přirozené vztahy, na druhou stranu ho chápe až příliš dobře a začleňování do něj se bojí. Zůstává tedy v roli jakéhosi pozorovatele, „toho, kdo stojí v koutě", zkoumá sám sebe i lidi kolem a píše o svých drobných poznáních, radostech i strastech dlouhé dopisy neznámému příteli, zřejmě psychologovi... Těmito slovy uvádí pražské nakladatelství Slovart román Ten, kdo stojí v koutě amerického autora Stephena Chboskyho (nar. 1970), který napsal, ještě než mu bylo třicet let. Charlieho příběh se odehrává v autorově rodném Pittsburghu a je víc než pravděpodobné, že obsahuje řadu autobiografických rysů. Chbosky se uplatnil v Hollywoodu jako scenárista (např. postkatastrofický seriál Jericho), a to mu pomohlo při realizaci filmové verze jeho románové prvotiny. Snímek Ten, kdo stojí v koutě (2012) byl velmi dobře přijat diváky i odbornou kritikou. Mezi nejvýznamnější ocenění, jež film získal, patří Cena Independent Spirit Award za nejlepší první film. Jednoznačnou pochvalu si vysloužili mladí herečtí představitelé Logan Lerman (Charlie), Ezra Miller (Patrick) a Emma Watsonová (Samantha). V rolích dospělých, přestože jsou svým rozsahem vesměs minimální, se objevuje řada známých herců – Paul Rudd (učitel angličtiny), Dylan McDermott (Charlieho otec), Melanie Lynskeyová (teta Helen) a Joan Cusacková (psycholožka). (Česká televize)

(více)

Videa (30)

Trailer

Recenze (1 072)

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Mě obecně přijde divný, když někdo kdo je looser se líbá s emičkou a já frajer největší se na to koukám a nic. To není situace, která mě zcela naplňuje spokojeností a štěstí. Jasně na každej film ve kterým hraje nebo bude hrát Emička se kouknu, ale hodl se asi bude stávat, že krom Emičky se mě ne všechno bude až tak líbit. Jako třeba tady, néééé takhle si střední fakt nepamatuju, možná tam byl jednou za 20 minut nějaký dvouminutový záblesk, ale jinak je tohle klasická mnohokrát ohraná deska, která přehráva stále stejný tón. ()

Gemini 

všechny recenze uživatele

Občas si pod vlivem něčích hodnocení seženete film, sem tam si ho užuž pustíte, ale nakonec uplyne několik let, než na něj dojde... a on Vám pak svojí propracovaností a neuvěřitelným feelingem vystřelí mozek z hlavy. Perks Of Being A Wallflower je jeden z nejlepších filmů o dospívání, jaké jsem kdy viděl. Úžasné dialogy a verbální i situační humor, úžasné vztahy, už pochopitelně méně úžasné vyrovnávání se s hromadami sra(ndi)ček, které si leckdo hned vedle nás táhne s sebou už z dětství, aniž o tom víme, a především perfektní herecké výkony. Emma Watson si nemohla pro své první filmové vystoupení po ukončení Potterovského martyria vybrat lépe, a ve 22 letech se stala bohyní. Nádhernou (nejen fyzicky) a přesto křehkou a zranitelnou. Stephen Chbosky potvrdil pravidlo (z nějž existují bolestivé výjimky;)), že film vydupaný z vlastní knižní předlohy má jinou sílu než komerční studiový produkt. Twist čtvrt hodinky před koncem sice není úplně nečekaný, ale film je režírovaný tak, že na tu jistou nedořešenou věc téměř zapomenete, a najednou zjistíte, že sledujete úplně jiný film než jste si mysleli. Logan Lerman s Ezrou Millerem si to tu dali naprosto mazácky, a já vím, že i kdybych se ještě někdy stěhoval, tak nosič s tímhle filmem zůstane se mnou. 100% ()

Reklama

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Pokaždý, když koukám na romantický film, tak ve mně vázne nejistota, zdali mě bude bavit. A když už se jedná o dobrý film, tak si říkám, že kvalita přebila romantickou dimenzi a jednalo se o krásný film. Posledně to byla Láska nebeská a další romantickou dimenzí asi bude zrovna tenhle kousek. Celou dobu jsem si byl hrozně nejistý, ale od druhé půlky mi bylo jasné, že tohle je prostě neuvěřitelně vydařené filmařina. Ty emoce, co film vyřazoval, mi přišly neuvěřitelně reálné a lidské. Málokdy se s tím setkám a mám takový pocit, že film se snaží co nejvíc přiblížit divákovi a realitě, aby ho dokázal zaujmout. Tady to opravdu stálo za to, protože díky těm postávám jsem si film na sto procent užil. Krásný film plný lidskosti a prostě života v té nejlépe natočené formě. Ono to také ani jinak nejde, když autor předlohy si sám natočí film. Napíše si to sám, jak sám chce, pak si to sám natočí. No, Chbosky je velký frajer. Možná, aby ale jeho příběh nebyl trošku podle pravdy. ()

T2 

všechny recenze uživatele

Rozpočet $13miliónovTržby USA $17,218,841Tržby Celosvetovo $28,380,043Tržby za predaj Blu-ray v USA //počet predaných kusov Tržby za predaj DVD v USA //počet predaných kusov ║ na jednu stranu to je roztomilí študentský príbeh, na tú druhú až príliš okatý umelecký kalkul, ktorý nemá skutočnú patričnú hĺbku akú by si zaslúžil, aj keď herci to celkom dobre uhrajú /55%/ ()

Bluntman 

všechny recenze uživatele

THE PERKS OF BEING A WALLFLOWER je diletantsky odvyprávěným midcultem, který zároveň odhaluje vyčerpanost poetiky indie filmů. Předchozí hodnotící věta byla určena pro všechny, které zajímá názor, ale pokud se chce někdo dozvědět i důvody, musí číst dál. Na následujících řádcích budu vycházet z několika východisek, z nichž hlavní je neoformalistická, poetologická a ideologická kritika. Tři vyjmenované přístupy spolu úzce souvisí, protože debut Stephena Chboskyho vše podřizuje zastřešujícími principu "výlučnosti": adaptace knihy se vymezuje vůči teenagerovským mainstreamovým romancím svou indie poetikou; ústřední hrdina je outsider, který vyčnívá i díky omezení narace právě na jeho postavu; společným tématem je hledání místa ve světě na prahu dospělosti, když přichází nezbytné začleňování se._____ Narace se sice na první pohled sestává z vzájemně propojených scén, mezi nimiž jsou příčinně-následné vztahy, ale ve skutečnosti jde o izolované segmenty, kdy by se vždy z trojice po sobě jdoucích mohl jeden vyjmout a ničemu by to neuškodilo. Členění vyprávění do jednotlivých aktů je určeno prozrazením nějakého traumatu, což má ale za následek vykonstruovanost už tak velmi problematicky soudržného celku. Od teorie ke konkrétním příkladům: running-gag s pitím je vystavěn jenom proto, aby se postava A o postavě B dozvěděla "tajemství" (= gay); sbližování mezi A a C má vést k odhalení "minulosti" C (ve skutečnosti slouží pouze k retardaci vývoje zápletky, aby se ti pomalejší dozvěděli o minulosti A až v závěrečném jakože překvapivém twistu)... Překvapivá zjištění by mohla vést ke konfliktům, jež by posouvaly scény dál a jež by podněcovaly divákovu kognitivní aktivitu (kognice: co dělá divák s filmem, tj. rekonstruování zápletky, vytváření hypotéz, např.: sbalí ňouma nymfu, nebo skončí ten hipster s tou hipísačkou?). S výjimkou jednoho jediného (!) případu, bez kterého by jinak mohly naběhnout závěrečné titulky po necelé hodině, se tak ale nestane. Vykonstruovanost případu (intelektuálně a sociálně nejapné rozhodnutí při hraní flašky) ale prozrazuje hodně o strategii celého díla. Volba konkrétních stylistických prostředků ve velké míře napomáhá bezkonfliktnosti, která se jenom tváří, že je vyjádřením jedné generace, obecně sdílených pocitů během dospívání apod.(Nebo jsem si aspoň nevšiml, že v České republice existuje stejný středoškolský kastovní systém s jasně hierarchizovanými vztahy, jaký je ve Spojených státech. Zároveň chápu, že pro lidi, jimž paní sahala v dětství na pindíka nebo klátili sportovní školní star to bude generační záležitost, jež konvenuje s jejich životními zkušenostmi.) Zasazení "dění" do 90. let 20. století má za následek nostalgizaci etapy, následkem čehož se otupuje kritické myšlení na úkor sluníčkové nálady. Soundtrack tvoří písně, jejichž text je vzhledem k usouvztažnění s konkrétními scénami pochopitelný i pro skoro ohluchlého orantguna, nerealisticky motivované svícení zalívá postavy světlem či na ně vrhá stíny, aby významy hluboké jako peněženka týden před výplatou "dešifroval" i Dan Brown._____ Mňo a ta zpropadená indie poetika, kvůli které všichni ochají, jak jde o kulturně i žánrově odlišný filmeček. (Jen doufám, že nebude ochat Karel Och, ačkoliv tohle by na karlovarském festivalu plnilo sály a taková Agáta Hanychová by se s Hermionou asi jako jediná na celém světě mohla identifikovat.) Přitom konec není otevřený, a tak netíhne k nedorečešnostem a zámlkám, a dodržují se mainstreamové normy: stereotypizace postav (studenti, kteří jsou in - sportovci, roztleskávačky; ti, kteří jsou out - naši "hrdinové"; chápající učitel, který má vždy dobrou radu a pseudomoudro na jazyku), bagatelizace fikčního světa, středněproudost (skončit Charlie se Samem, poruší se "povinné" ustanovení heterosexuálního páru, ale... dvěma pasivům by to asi moc neklapalo.). Do indie poetiky "jsem zrůdička a jsem na svou jinakost hrdý/hrdá" se ničím nepřispívá. Vzhledem k tomu, že na festivalové scéně se každým rokem minimálně od začátku nového tisíciletí objeví pár takových titulů, poetika se vyčerpala a sledování takových děl se stalo značně automatizovaným, ubíjejicím. _____ A pak je tu to téma: banda spratků pronáší rádobyvzletná pseudofilozofická klišé, film chce zpracovávat těžká témata, ale jednak zůstává na povrchu, jednak svými formálními strategiemi a žánrovými konvencemi vše nepříjemné zahlazuje. Do piči to jde celé ve chvíli, kdy se diletantsky odvyprávěný, stylisticky otupující a žánrově konvenčí počin začne pozérsky tvářit, že je fakt hlubokej jak vagína Pamely Andersonové. Hlavní trio jsou pohlední, společensky zajištění lidé, jimž jejich outsiderství nejde věřit, a jejich problémy se vlastně ani nemají řešit, páč hlavní jsou příjemné pocity po zhlédnutí. THE PERKS OF BEING A WALLFLOWER: crowd-pleaser, u kterého jsou pozitivní ohlasy dány tím, o jak miloučný a příjemňoučký filmeček o znásilnění, zneužívání, šikaně apod. jde. Přesto ale spatřuji na celém tom nepodarku jediné pozitivum: Ema Watsonová se chtěla vymanit ze své herecké škatulky Hermiony, a tak se z ní stala Hemeroida. Obávám se ale, že jí zfetovanou klisničku neuvěří ani Harry Potter, který si na divadle s koněmi docela rozumí. P.S. Ačkoliv většina nejspíš hodnotí na základě dojmu a ne prokazatelných kvalit (vyprávění, styl, zpracování tématu, práce s žánrovými konvencemi, výjimečnost v rámci poetické tradice - celkově míra ozvláštnění, jakou může dílo dosáhnout), pokusím se o objektivitu a zvedám na jednu hvězdičku za herecký výkon Ezry Millera. Jinak mě nepřekvapuje, že na místo protiargumentace se zastánci zmůžou leda na neférovou "argumentaci" ad hominem. ()

Galerie (82)

Zajímavosti (26)

  • V knize "Tunelovou písní" není "Heroes" od Davida Bowieho, ale píseň "Landslide" od anglické skupiny Fleetwood Mac. (leBIGmac)
  • Na základě dobré reputace, kterou režisérův scénář v preprodukci měl, požádal Stephen Chbosky nejrůznější agenty, aby mu zaslali nahrávky dospívajících herců, které zastupují. Nakonec dorazily stovky minut materiálu, ze kterých Chbosky vybíral. Ke každému herci pak napsal vlastní komentář a zaslal ho zpět manažerům. (Brousitch)
  • Ve filmu narozdíl od knihy ani jedna z hlavních postav nekouří. V knize kouří Charlie, Sam i Patrick. Stephen Chbosky se bál, že by kouření mělo špatný vliv na mládež, jelikož on začal kouřit, protože kouřil jeho oblíbený herec Christian Slater. (morgos)

Reklama

Reklama