Бременские музыканты и Со
Obsahy(1)
Mladý trubadúr při vystoupení na královském dvoře spatří princeznu a na první pohled se zamiluje. Jeho láska je princeznou opětována. Král však svou jedinou dceru chudému muzikantovi dát nechce a proto je se svou suitou ze zámku vyhnán. Trubadúr zamezí rejdům loupežníků a posléze se mu podaří dokonce zachránit krále, kterého loupežníci zajali. Svou statečností si vyslouží ruku své milované. Králi se však, když zůstane na zámku bez dcery, jeho svolnost se sňatkem rozleží a vyšle detektiva, aby jeho dceru vypátral a přivedl zpět na zámek. Princezna z návratu do rodného zámku není nijak nadšená a radost jí nedělá ani vyhlídka na chystanou svatbu se zámořským princem, kterého jí tatínek vyhlédl. Trubadúr se rozhodne za svou lásku znovu bojovat. Pohádka je hranou verzí animovaných Brémských muzikantů z roku 1969 a Po stopách brémských muzikantů z roku 1971. Některé písničky z animovaných pohádek zazní i zde, v novém aranžmá v podání herců. Pohádka je pojata jako moderní show, kde průvodce příběhem dělá postava vypravěče - šaška v podání Alexandra Abdulova, který byl zároveň režisérem a jedním ze scenáristů filmu. (Jezinka.Jezinka)
(více)Recenze (2)
Už dlouho jsem neviděla tolik dobrých herců v tak pitomém filmu. Myšlenka vyprávění pohádky, která se vyprávěním oživí a, protože pohádky jsou věčné, příběh se začne odehrávat znovu, není nová, ale je dobrá, tak proč ji nepoužít. Modernizace by nevadila, kdyby byla tedy sakumprásk, ale pohádkovost v kontrastu s modernou a do toho prvky bláznivé komedie, to se nepovedlo. Co se povedlo je postava vypravěče/šaška - Abdulova, mladého a starého trubadúra, otce a syna, které hrají otec a syn Filipp a Oleg Jankovští, loupežnice Vertinskaja (a vysvětlení toho, proč se dala na loupežnickou dráhu s použitím záběrů z Ptuškových Nachových plachet) a hudební čísla. Škoda, že to nebylo natočeno jako klasická pohádka podle 'Brémských muzikantů' a 'Po stopách brémských muzikantů'. ()
Ouvej, hrozné zklamání. Ukázková odpudivá postmoderna aneb Jak pejsek s kočičkou uvařili film. Film, který vzhledem k lavině nejrůznějších aluzí nesměřuje k dětem, nýbrž k dospělým, avšak pro dospělé je příliš naivní, ba přímo stupidní. Film, který si neví rady s žánry a styly (postmoderna!), takže mixuje nešikovně dohromady pohádkový svět s tanky a vrtulníky, akční scény s groteskními, bojovými, tanečními a hudebními, rádoby "současné" hrdiny (alespoň dle kostýmů a jazyka) s jakýmsi šíleným odvarem starého Egypta, renesance a pseudotechniky. Autoři tam vrazili absolutně všechno, varieté, ohňostroje, písečnou poušť, krásky, zvířata, vojsko, šašky, děla, rádoby moudra i puberťacké fórky, prostě děs. Přiznám se, že jsem neměla sílu dokoukat ten křečovitý mišmaš až do konce. Vařili, vařili - a kaše sakramentsky přetekla míru veškerého vkusu i mé trpělivosti. ()