Elena
Jelena
Jelena
Elena
Režie:
Andrej ZvjagincevKamera:
Michail KričmanHudba:
Philip GlassHrají:
Naděžda Markina, Jelena Ljadova, Andrej Smirnov, Andrej Zolotuchin, Jaroslav Žalnin, Igor Ogurcov, Igor Jurtajev, Jurij Borisov, Vasilij Prokopěv (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Elena a Vladimir jsou starší pár - a oba pocházejí z odlišného prostředí. Vladimir je bohatý a uzavřený muž, kdežto Elena pochází ze skromných poměrů a je oddanou a poslušnou manželkou. Potkali se až později a oba dva mají děti z předchozích manželství. Elenin syn je nezaměstnaný a neschopný uživit svou vlastní rodinu a neustále prosí Elenu o peníze. Vladimirova dcera je bezstarostná mladá žena, která má se svým otcem velmi odtažitý vztah. Vladimir dostane infarkt a skončí v nemocnici, kde si uvědomí, že čas, který mu zbývá, rychle ubývá. Krátké, ale až nezvykle milé setkání s jeho dcerou ho utvrdí v tom, že bude jedinou dědičkou jeho majetku. Po návratu domů to oznámí Eleně - a její naděje na finanční pomoc svému synovi vezmou za své. Plachá a submisivní hospodyně je pak nucena vymyslet jiný plán, jak zaopatřit svého syna a vnoučata. (Filmbox)
(více)Recenze (81)
Drsný. Ruská realita všedního dne, která na konci srazí divákovi hřebínek. Ale to jenom v případě, když od začátku bude respektovat neuvěřitelně utahanou režii, která na atmosféře žebrá každý detajl, až se ztratí v nekonečně dlouhých záběrech. Každopádně život, jak byl napsán. Člověk si říká, že někdo má takové životní osudy, co by scénárista ani nevymyslel. Jelena je výjimkou. ()
Banální příběh, špatný scénář, kultivované režijní pojetí. Zvjagincev mě hluboce zklamal neschopností vylíčit vedle vizuálu i emocionální stránku příběhu - není se co divit, ten příběh je tak naivní a plochý, že by se v něm emocí nedořezal. Režisér dle mého skvostného Návratu mě hluboce zklamal. Jelena není mizerným, jen velmi průměrným filmem. ()
Andrej Zvjagincev nezkoumá současné Rusko, jak by se dalo od tvůrce jeho renomé a formátu očekávat, ale spíš reflektuje obecná témata celé západní civilizace a možná i obecně lidská. Tenhle příběh se mohl udát kdekoliv a kdykoliv na světě a právě v jeho univerzálnosti je jeho síla. Je to příběh patriarchální (Jelena je vlastně jen lepší služka a zlatokopka), jehož hlavním hybatelem je ovšem žena, a vůbec to není paradox. Snaha ochránit vlastní krev a rodinu nakonec přece vždy zvítězí, byť ne vždy úplně v souladu s etikou, normou a zákonem... Skvělá scéna (a scenáristicky dobře zasazená a timeovaná) je s oním nečekaným vypadnutím elektrické energie...,,boží mlýny" tak zůstaly jen v symbolickém náznaku... ()
Těžko Jeleně cokoliv vyčítat. Snad jen to, že snahou být tím, čím chce, si mé sympatie získat nedokázala. Jelena je tak dobrým vzkazem, že Zvjagincev je svůj a točí zoufale pomalé filmy. ()
Hned na začátku mě zklamalo, že úvodní záběr na májovou větvičku netrvá pět minut, jak mi bylo vyprávěno, ale pouze minutu a čtvrt. Dále se bohužel po "Vyhoštění" definitivně potvrdilo, že "Návrat" byla asi šťastná náhoda a Zvjagincev není nijak výjimečný tvůrce. Jelena je totiž průměrné sociální drama, jakých jsou plné festivaly. Pár slov k hudbě - fanoušci Glasse ať se netěší předčasně. Hudba je pouze ve třech náhodných místech ve filmu a pak až u titulků, a vždy jde o tutéž asi patnáctivteřinovou zasmyčkovanou skladbu, která se tam vůbec nehodí. Tak třeba Jelena si jde na poštu pro důchod a vlakem jede navštívit syna, a k tomu hraje dramatická hudba, jako kdyby se právě z jiné dimenze zhmotňoval radioaktivní dr. Manhattan. Ale abych jen nekritizoval - Zvjagincev se rozhodl potěšit fanoušky sivého čtveráctví a vpašoval do filmu jednoho zabitého bělouše. ()
Provizorně, musím nad tím kontemplovat. Rozhodně je to film, který ve mně vyvolal přání vidět oba syny mrtvé. ()
Pudový inštinkt chrániť mužské potomstvo, nech by bolo akokoľvek darebné je v Rusku prítomný od svetových vojen. Rozsiahlym množstvom padlých zdecimovaná samčia populácia spôsobila, že ženy sa boli nútené chopiť ťažkých remesiel (známe obrazy a fotografie úderníčok, baníčiek a žeriavničiek). A nie neúspešne. Synáčik do rodiny bol však v povojnových rokoch vítaný s veľkou slávou. Primerane nej bol hýčkaný a opatrovaný. Tak je to dodnes. Jelena v starostlivo komponovaných záberoch, prostredníctvom ukázania ťaživej dennej rutiny ženy v rokoch, ukazuje dôsledky tohto stavu. Matka všetkými silami opatruje dospelého synátora. Sám sa stal hlavou rodiny, no v skutočnosti je to len prerastené decko, nemajúce záujem čokoľvek meniť, veď mámuška sa postará. Spokojne čučí s rozrastajúcou sa rodinkou doma, popíja pivečko a sťažuje sa na drahotu. A čaká na prísun maminho dôchodku. A jej dôvtipu, s pomocou ktorého zabezpečí väčší obnos peňazí. ()
Napriek nespornej kvalite Zvjagincevových filmov naďalej ostávajú najhodnotnejšou sondou do života súčasného Ruska tie stovky hodín záberov autonehôd z dash camov osobných motorových vozidiel. Výpovedná hodnota o mentalite národa je zhruba obdobná, akurát tie dash cam videá sú o čosi dynamickejšie a dá sa na ne pozerať aj opakovane. ()
Súhlasím, že úvodný záber na vetvičku mohol byť o polovicu kratší, ale v závere poteší, že to nebola náhoda a v istom zmysle mal ten dlhý záber opodstatnenie. Osobne ma vysoko cenený režisér Zvjagincev nesklamal. Áno, môžme sa baviť o tom, že to nie je magická sila Návratu ani Vyhostenia, ale stále je to pozoruhodné. Je to komornejšie, príbeh i výkony hercov sú výborné, ale najzaujímavejšie je sledovať, čo je schopná urobiť matka pre svojho syna, aj keď si je vedomá, že je to lenivec a povaľač. Nie som lakomec, ale plne som súhlasil s názorom bohatého manžela Eleny. Otec sa má o syna postarať a nie sa celé dni nalievať pivom, dymiť cigaretami a hrať playstation. Niekedy som mal chuť mu nakopať riť...Blbci ale majú šťastie, tak to jednoducho chodí. Načo sa rozčuľovať...80%. ()
Zvjaginceva a jeho tvorbu milujem nadovšetko a dlhoročné čakanie na jeho ďalší film What Happens (ak vôbec) skracujú len opakované zhliadnutia predchádzajúcich počinov. A hoci viac zhliadnutí u mňa lásku prehlbuje, Elena je pravým opakom a snímku začínam mať rád čoraz menej. Niekde na pomedzí slow cinema a režisérovho vlastného štýlu sa vynára príbeh o kontraste medzi vysokou spoločnosťou a nižšou spodnou vrstvou (čo nie je typická Zvjagincevova látka, tú majstrovsky zvláda kolega Bykov), medzi obrovským, drevom vykladaným apartmánom v centre Moskvy a chátrajúcej panelovej chruščovke v industriálnom predmestí s výhľadom na betónové veže atómovej elektrárne a pravidelnými výpadkami elektriny s dejom a rozuzlením tak absurdným, že neuveríš, nech sa akokoľvek snažíš. (8.5.2019) (5.2021) (7.6.2022) (25.11.2022) ()
Rusko NIKDY nebude jiné... Ale to je na něm snad asi i krásné. Glass to podal bravurně... ()
Před filmem jsem byl varován, že obsahuje spoustu dlouhých záběrů, např. na větvičku.. proto mě vyděsilo, že hned tímto film začal... (Když na větev přiletěl pták, diváci zatleskali..). I počáteční denní rutina, kdy se Jelena stará o svého manžela, byla poněkud nudná. Líbil se mi však jejich spor o peníze, vykreslení Jeleniny rodiny i setkání Vladimira s dcerou. ()
Ani by som nepovedal, že udalosti a chovanie sa ľudí v tomto snímku odzrkadľujú súčasnú ruskú spoločnosť. Skôr to platí na ľudí všeobecne, nech sa nachádzajú kdekoľvek. Nečestné konanie a konanie z chamtivých pohnútok tu bolo odjakživa. Najväčší problém vidím v zbytočnej uťahanosti jednotlivých scén, nekonečné zábery na detaily a pod. Keby aspoň tieto formálne vyjadrovacie prostriedky slúžili na budovanie a dopĺňanie príbehu, ale s ním samotným mali iba málo spoločné. Preto jediné, čo sa tým dosiahlo bol rušivý efekt. Na druhú stranu sa mi však páčilo, ako sa počas filmu menil a vyvíjal môj postoj k Jelene. Od celkom príjemnej, starostlivej a tichej osôbky až po nesympatickú a zlú ženu, pričom od jedného pólu k druhému sa prechádzalo pekne pomaly a plynule. Lepší priemer. 65/100 ()
Pro mě osobně dosavadní nejslabší Zvjagincevův film. Pomalé tempo vyprávění mám obecně v oblibě, ale sledovat nekonečné scény, v nichž se děj nikam neposouvá a v nichž titulní postava vykonává zoufale banální úkony (vstává z postele, dělá snídani, roztahuje záclony, nalévá kávu, plní ledničku nákupem, pohybuje se po městě)... proboha dost! Ten film z velké části není film, ale jakési nepřiznané voyeurské nahlížení do života jedné ženy, aniž by na ní bylo vlastně cokoli zajímavého - herecká představitelka Jeleny, Naděžda Markina, vypadá jako mladší a tlustší verze Ivy Janžurové, a za celý film jsem si k ní nenašel vztah. Ona je tak fádní, až by jeden zaplakal. Navíc jsem shledal vyloženě zvláštní, že postava jejího manžela je naznačena jako někdo, kdo se (nejen) rád ohlédne za pěknou mladou ženou, ale za manželku má někoho takového - není mi totiž jasné, proč by si muž v jeho věku a postavení nemohl dovolit nějakou "reprezentativnější" partnerku (abychom si rozuměli, samozřejmě nic proti tomu, kdyby si Vladimir vzal Jelenu za mlada a společně spolu zestárli, ale ve filmu je výslovně řečeno, že se potkali až před deseti lety, a manželé jsou krátce - pouhé dva roky. Člověk se proto logicky musí ptát, co na ní Vladimir vidí, nota bene byla-li mezi nimi od počátku sociální propast. Na druhou stranu, ačkoli na mě Jelena nepůsobila dojmem zlatokopky, její prostý původ je ve filmu zásadní pro další události, proto mi tam tak vadí, že film lépe neobjasňuje povahu vztahu obou manželů, kteří připomínají spíše služku a pána domu - spí ostatně v oddělených ložnicích!). Skutečně mi hrozně vadilo, že nějakých zásadních dialogových scén, ve kterých by se něco dělo a děj se někam posouval, je ve filmu tak málo, a tolik prostoru naopak zabírají nepochopitelně dlouhé záběry z Jeleniny každodenní rutiny. Samotný příběh i jeho překvapivé závěrečné vyústění ale hodnotím jako velmi zdařilé, a spolu s hereckým výkonem Jeleny Ljadové (v roli Vladimirovy dcery Kateřiny) jsou pro mě nakonec hlavním důvodem, proč hodnotím tak jak hodnotím - velká škoda, že postava Kateřiny ve filmu nedostala více prostoru, její postava je vlastně z celého filmu nejzajímavější, a zamrzí, že se člověk už na konci nedozví, co s ní bylo dál. Rozporuplný film, který v Zvjagincevové filmografii představuje spíše kvalitativní výkyv dolů. ()
Statickou kameru střídá ruční, aby společně vytvořily nostalgickou a chmurnou mizanscénu. Možná mají pravdu kritici tohoto filmu, že jeho příběh je banální. Ale tohle není film, který by potřeboval velký a zcela nebývalý syžet, tento snímek je založen na dokonalosti jednotlivých scén, na jejich schopnosti vyjádřit vše a poskytnout divákovi takřka ucelený obrázek současné ruské společnosti. ()
Hlupákom a vidlákom snád' všetko v živote prejde! ()
Úplne banálny životný príbeh, plynúci pomalým tempom. Hneď dva dôvody, ktoré niektorých divákov dokážu okamžite odradiť. Ale práve v tej banalite a reálnosti tkvie jeho sila. Pretože život je často banálny a nie je to žiaden Hollywood alebo...? Elena pochádza z chudobného prostredia. Jej syn nedokáže uživiť vlastnú rodinu a byť zodpovedným príkladom pre vlastné deti. Napriek tomu mu jeho matka pri každej návšteve strká do ruky peniaze. Elenin terajší manžel Vladimir je naopak bohatý a úspešný muž. Z predošlého manželstva má dcéru, s ktorou nemá ideálny vzťah. Čo sa stane, keď Vladimir náhle dostane infarkt a hrozí, že mu už veľa času neostáva? Ako sa rozdelí jeho dedičstvo? Rodičia často prehliadajú akékoľvek chyby svojich detí a zaslepene sa im snažia pomáhať vo viere, že pre nich robia to najlepšie. Pritom ich pomoc je práve tou bariérou, ktorá im bráni postaviť sa na vlastné nohy. ()
"Mnozí první budou poslední a poslední první." Marek 10,31...... Nasrat. Film v Rusku vyvolal velké nepokoje a po několika demonstracích dostal Andrej Zvjagincev příkaz přímo od Vladimira Putina k natočení druhého dílu. Jelena 2 se bude opět odehrávat v bytě bohatého Vladimira a znovu se setkáme jak s Jelenou, tak i Sergejem a jeho rodinou. Nově pak dostane velký prostor jedna banda zfetovanejch negrů s kleštěma a letlampou. ()
Chladný pohled na rodinné vztahy. Kontrast bohatství a chudoby, i vztahu otec - dcera a matka - syn. Hned úvodní záběr dá divákovi vědět, že má být trpělivý, protože režisér má na tento příběh dost času. Přestože mi u pár záběrů nedošel jejich smysl (ten mrtvý bílý kůň je fakt jako z jiného filmu), většinou mu dávám za pravdu. Herecké výkony jsou výborné, Philip Glass toho zase moc složit nemusel. Z té Serjožovy rodiny mi bylo na blití, takže konec byl značně divácky neuspokojivý. Ale těžko jsem mohl od Zvjaginceva čekat opak. ()
Jak to vkusně říct. Co začal místo filmové hudby používat muzikostroj Philipa Glasse, klesá Zvjagincev s každým novým filmem o propad níž, kde už to nejsou díla, ale produkty. Že by mu začaly diktovat směr, témata i kvalitu producentské peníze? Vybírá si jednoduché, civilně morální náměty, rodinné a místně politické střety na osobní rovině, zobrazuje je povrchně jako třetiřadý pisálek, glosátor do časopisecké rubriky, a mechanicky je prostřídává s čím dál chatrnějšími a odvozenějšími odkazy k církvi (ani ne duchovnu), přičemž mu chybí uštěpačný, nadčasově ironický glanc i mrazivá duševní pronikavost, vnitřní vhled a soucit Dostojevského, a bez toho se mu filmová výpověď stává povrchním a zbytečným kázáním od stolu, intelektuálně svrbivou, neprocítěnou, populistickou esejí. Přestal být originálním filmařem a kdovíproč se vpravil do role komentátora ruských poměrů, jak je povrchně chtějí vidět na Západě = [lidi jsou líní pracovat a nemorální, všichni jdou po penězích jako slepice po flusu, církev je poplatná režimu a zbohatlíkům a vyžívá se v pustém žvanění, máme tady mafii a všude jsou prospěcháři a hlupáci bez rozhledu, staří umírají a z nových nikdo nezvelebuje statky svěřené. Úpadek a všiváctví]. *** K tomu pak patří, že zlajdačel i formálně, nedbá sevřenosti tvaru (ne, záběr na stejnou větev na začátku a na konci snímku v Jeleně, ani na vraky na moři v Leviatanovi to nespraví), napospas ponechané motivy mu z filmů čouhají jako sláma ze stohu, začal se vyžívat v laciných, nefunkčních a nedbale zpracovaných metaforách (co měl znamenat ten ležící bílý kůň, nainstalovaný dva metry od železničního přejezdu? toho taky ranila mrtvice?) a místo skutečných přesahů a katarzí sahá nejvýš k němým záběrům na moře. Oba filmy, Jelena i Leviatan, jako by byly nakvap vyrobeny konfekčně, stejné rámování, interiéry jako z ruské ikey, stejná herečka, podbarvení stejně znějícím Philipem Glassem na začátku a na konci, stejné titulky, produkce, stejná plochost... Rozdíl je v tom, že Jelena přece jen drží ještě trochu víc pohromadě, zatímco Leviatan se už úplně rozdrobil do roztěkaných, za sebou nahamstaných scén, a v tom, že je ještě nasnímaná poměrně sjednocenou a dívatelnou kamerou - především skrze ty proměny světla, ač i to je samo o sobě kýčovitě levnou a doslovnou metaforou. V Leviatanovi už bije do očí i ten nezájem o vizualitu, o intearkci kamery se snímaným, exteriérové lyrické a čím dál trapněji, násilněji vmontovávané patetické vsuvky pohledů na moře a na hory a na svítání se střídají s interiérovými záběry s otřesně nudnou, tupou, téměř televizní kamerou. Příběh nedrží pohromadě nic vnitřního, je to jen plytká, blábolivě předrmolená navršenina publicistických postřehů, zatímco v Jeleně se to banální sociální minidráma ála Mrštíkovic Maryša dá srrhnout do dvou jednoduchých vět. Čili už na Jeleně lze postřehnout v menší míře všechny nešvary, které příští snímek, Leviatana, naprosto zhůvěřile ubily, a jinak nic nového, co by takový přístup vyvážilo. Zvjagincev by potřeboval být zase úplně neznámý, aby se přestal koupat na vlně zájmu a podlézat Západu. () (méně) (více)