poster

Vliv gama paprsků na měsíček zahradní

  • anglický

    The Effect of Gamma Rays on Man-in-the-Moon Marigolds

Drama

USA, 1972, 97 min

Režie:

Paul Newman

Scénář:

Alvin Sargent, Paul Zindel (divadelní hra)

Kamera:

Adam Holender

Hudba:

Maurice Jarre

Producenti:

Paul Newman

Střih:

Evan A. Lottman

Scénografie:

Gene Callahan
(další profese)
  • Rocky62
    **

    Strašně rád bych napsal, že Paul Newman měl talent i na režii, ale po pár zhlédnutých filmech, které režíroval to říci nemohu, včetně tohoto. Ta snaha se mu rozhodně upřít nedá. Vždy se jako režisér věnoval výhradně dramatům, zaměřujících se na mezilidské vztahy. Ani jeden z jeho filmů, který jsem viděl nebyl po obsahové stránce vůbec špatný, naopak. Výběr tématu mu nedělal žádný problém, ale kamenem úrazu byla vždy forma, která uvrhovala film do strašné a po většinou i nudné podívané, vyjma snad Rachel, Rachel, které bylo do určité míry lehce podmanivé. Tento film je ale suchý jak saharská poušť za pravého poledne. Promiň Paule!(19.7.2011)

  • gudaulin
    ****

    V životě každého člověka přijde prozření, kdy si uvědomí, že je, ať už částečně, nebo celkově za zenitem. Už nikdy nebude moci dělat to či ono, ani nedosáhne vysněných cílů a nesplní si tajná přání. Dostane se prostě do bodu, od něhož může už jenom ztrácet. Pokud víte, že máte být na co hrdí, že jste prožili plodný život a něco vybudovali, dá se se ztrátou perspektiv vyrovnat snáz. Jenže Beatrice si čím dál jasněji uvědomuje, že jediné šťastné období prožila na střední škole. Tehdy se cítila královnou a měla pocit, že jí svět leží u nohou. Dnes je to stárnoucí zatrpklá žena, která si neví rady, ani se sebou, natož pak se svým okolím. Její dcery potřebují rodičovskou oporu a dobrý příklad, místo toho jsou svědky opakovaných frustrací a citového okorávání své matky. Paul Newman byl určitě mnohem větší herec než režisér, ale tohle psychologické drama zrežíroval konzervativně a spolehlivě, rozhodně se za výsledek nemusí stydět. Mohl se, konec konců, opřít o výborný herecký výkon Joanne Woodwardové i obou představitelek dětských rolí. Celkový dojem: 85 %.(12.1.2016)

  • kinderman
    ****

    „Víc divadla, málo filmu,“ zhodnotil po letech tuto svou adaptaci psychologické hry o nesympatické Beatrice (J.Woodwardová) a jejích dvou dcerách režisér P.Newman. Faktem je, že herecké výkony ústřední trojice jsou skvělé, zvláště pak malé introvertní vědátorce Matildě v podání Newmanovy dcery Elinor (hraje pod uměleckým pseudonymem Nell Pottsová, ale newmanovské modré oči ji bezpečně prozradí) divák přeje, aby se jí jednou podařilo uniknout osudu své rozčarované a neúspěšné matky.(23.7.2011)

  • Lauri
    ****

    Paula Newmana a Joanne Woodward obdivuji.. a po zhlédnutí toho snímku nejen za tak pevné manželství, jaké měli. Zajímavý snímek, dobrý příběh, ale zejména hlavní představitelka mě naprosto uhranila ve své roli šílené matky.. Moc ráda si film ještě někdy zopakuji a pravděpodobně se zaměřím na další režisérské počiny Paula Newmana.(14.1.2012)

  • Flego
    *****

    Ako režiséra ho príliš mnoho ľudí nevníma, ale Paul Newman to jednoducho vie. Keď mu pomôže vynikajúcim výkonom jeho manželka Joanne Woodward úspech je na svete. Je to predovšetkým jej film a postava ničnerobiacej ovdovelej matky dvoch dospievajúcich dcér utápajúcej sa v alkohole, keď o svojich snoch len hovorí a nie je schopná vymaniť sa zo začarovaného kruhu je napísaná na telo.(14.1.2012)

  • - Zpočátku se Newmanovi nedařilo sehnat na natáčení peníze od studia, jedině, že by se Newman vzdal svého práva na finální sestřih. ,,Možná, kdybych já hrál Beatrice a Joanne režírovala, měli by větší zájem,' vtipkoval. (Rocky62)

  • - Film se natáčel na konci zimy a na jaře na opuštěné faře odsvěceného maďarského kostela v Bridgeportu v Connecticutu, asi tak 15 minut jízdy od Newmanova domu. (Rocky62)

  • - Paul Newman později prohlásil, že za všechna ta léta, kdy spolu pracovali jako dva herci, nebo jako režisér a herečka, to byla jediná chvíle, kdy se nechala ovládnout svou rolí: ,,Joanne si nikdy nenosí svoje postavy domů. Nikdy. Jen jednou. Přinesla si domů Beatrice Hansdorferovou... Přinesla si tu... tu příšeru, tu vulgární, strašnou, nemožnou ženskou. Nenáviděla tu ženu, nenáviděla to, co se v ní projevilo a vzala si to s sebou domů - to odporné nepřátelství. Utíkal jsem před ní.' (Rocky62)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace