Recenze (4)
Ztracen v metafyzické malbě lidmi vyprázdněných měst de Chiricových, střetávajíc místo člověka jen jeho nezničitelné zbytky: jeho fantasma (v polyglotickém univerzu filmu podvojně ve smyslu slova řečtiny a třeba španělštiny, která ve filmu také zazní), které z pouště vystupují jako Dalího nemožné objekty, ony rozteklé hodiny, které se v post-atomové pustině rozpouští v anihilaci času v mikrosekundě nula a tento film zařazují po bok filmových surrealismů 30. až 50.let. Toto zploštění času však vede i k méně škatulkovatelným formálním hrám se střihem, křivením eliptického času či poskočnému střihu a také analeptické/proleptické montáži, která vytváří novou realitu bez toho, aniž by musela konstruovat nemožné surreálno. Podstatným prvkem filmu je jeho literární ukotvení, kdy intertextuální zdroj v díle Camuse je místy takřka úplně generátorem nejen celkové výpovědi filmu, ale i jeho konkrétních fikčních zápletek (ostré slunce, střelba z revolveru, atd.). ()
Už neprchat. Už není kam. Jsme na kótě 0,0,0. Slova se mění v čísla. Kóta se oživuje lidmi a zvířaty. Pak vše mizí. - Herbert Vesely je signatářem Oberhausenského manifestu (28.2. 1962), týkajícího se (poválečného) nového německého filmu, který .... vyžaduje nové svobody. Svobodu od konvencí spojenými s odvětvím. Svobodu od ovlivńování komerčními partnery. Svobodu od poručníkování zájmových skupin. Přestože se manifest příliš nedařilo, objevila se v šedesátých letech, které vzaly věci do vlastních rukou; mezi nimi Alexander Kluge, Rainer Werner Fassbinder, Werner Herzog a další. A Herbert Vesely šel dál svou cestou. ()
Často jsem si při tom vzpomínal na závěr filmu Vlákna, protože tohle vypadá jako ještě extrémnější verze toho, jak tam lidská společnost dopadla. Celé to vlastně není nic jiného, než hodinová exkurze v jakémsi postapokalyptickém světě, kde se jazyk zredukoval na jednoduché, nesmyslné věty (které často ústřední postavy řeknou i dvakrát ta sebou) a také na vyslovování nahodilých čísel. Nemá to příběh, nemá to žádné směřování (což mi popravdě vadilo, nějaký dojem, že to jde aspoň matně odněkud někam, bych uvítal, protože takhle tu nahodile působí úplně všechno), je to jen ukázka pár přežívajících jedinců kdesi na zpustošených polích. Je to totálně anarchistický experiment, snažící se bořit vše, s čím doposud kinematografie přišla a už jen díky tomu mě to zaujalo, ale zároveň mě to ani bůhvíjak nenadchlo, protože Herbertovi Veselému asi nešlo o víc, než jen o tu anarchii. Tři hvězdy tedy vnímám jako adekvátní hodnocení. Budu si ale muset přečíst něco o Oberhausenském manifestu, třeba pak Nicht mehr fliehen víc pochopím... 3* ()
NOT MORE FLEEING. UŽ NEUNIKAT. Experiment. Žena v postapokalyptické budoucnosti...Film poněkud zestárl...Komentář: http://thelastexit.net/cinema/old.html#No More Fleeing ()