Reklama

Reklama

Das Brot der frühen Jahre

  • angličtina The Bread of Those Early Years
Západní Německo, 1962, 84 min

Recenze (4)

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Böllova kniha z roku 1955 "Das Brot der frühen Jahre" vyšla v Německu v roce 1955, v českém překladu jako "Chleb rannich let" již v roce 1958 (italský a francouzský překlad až v šedesátých letech). V roce, kdy Herbert Vesely natočil svůj experimentání film, se již "chléb" potřeby změnil v "chléb" nabídky, a proto jej ani příliš neakcentoval. Víme sice (i z filmu), že hlavní hrdina, Walter Fendrich, prožíval poválečná léta v bídě, ale vypracoval až na "chléb" luxusu (vlastní auto tehdy ještě nebylo samozřejmostí). Luxus ovšem svazuje povinostmi k věcem a udržuje se vztahy. Pak stačí hodně málo (nebo spíš málo hodně) a život vezme jiný směr. Přestože film neměl tehdy valný úspěch u kritiky (Francie, Německo) ani u diváků, lze jej (zvláště po technickém vylepšení a novém uvedení v roce 1987) považovat ze fim se silnými uměleckými ambicemi. ()

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Když dojde na lámání chleba dějin německé kinematografie, narazíme u jejího moderního zřídla na Chléb mladých let, při jehož sledování tak trochu "u pramene jsem, a žízní hynu" - nejen proto, že fabule filmu vypráví o mladíkovi nespokojeném s nalinkovanou sytou měšťáckou budoucností (v intencích odporu Oberhausenského manifestu proti "Papas Kino", jehož byl tento film průkopníkem), ale i proto, že fabule a zčásti i syžet tak nějak - alespoň mně osobně - tak zcela nenaplnily v očekáváních po větším ikonoklasmu. Syžet totiž sice užívá nejeden avantgardní postup jako lokální zamrznutí obrazu a především nelineární vyprávění, avšak zvláště u druhého jmenovaného se ukazují jisté limity tohoto filmu: místní nechronologičnost nevytváří jako u Robbe-Grilleta/Resnaise z té samé doby časové aporie, které vedou k novému pohledu na umění a život, ale stále umožňují rekonstruovat oddělitelné 'před' a 'po', a tudíž forma zůstává spíš  ornamentem než transcendentálním kladivem nového... Avšak ornamentem stále nadprůměrným oproti myriádě konvenčních filmů vzniklých v dějinách filmu předtím a potom... Tento časový postup "dva kroky vpřed, jeden krok vzad" tak nápadně připomíná i osud samotného H. Veselyho, protože i tento film se mi zdá krůčkem zpět oproti jeho předchozímu majstrštyku "Nicht mehr fliehen" (1955), který svým stylizovaným a surrealistickým stylem možná útočil na starý svět a film víc, než tento realitě bližší a civilnější kus. ()

Reklama

Galerie (10)

Reklama

Reklama