Polisse

TENTO FILM JE PODLE PRAVDIVÝCH PŘÍPADŮ Z BRIGÁDY OCHRANY NEZLETILÝCH.... /// Možná by víc sedělo napsat, že spíš DOKUMENTUJE ŽIVOT JEDNOTKY A JEJÍCH ČLENŮ… Policisté vykonávající zkurvenou práci versus slušní lidé, šahající dětem do rozkroku. Parta nervních profesionálů, zapálenejch pro věc, kolektiv socialistický práce, nebo – pro nestraníky – jedna velká rodina. Snaha o filmovou dokumentaristiku (vychladni vole, žádná roztřesená kamera!) k zaznamenání pitomejch dnů práce, ve který furt slyšíte nářek děcek i dospělejch, a která není pro slabší nátury. Celkem mě sere, že život policajtů dostává možná víc prostoru než případy (ne nejsu pedofil, ale právě v nich jsou ty emoce a dramata) a rozmělní všechny silný momenty na děsně ukecanou vztahovou nudu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám vztah. Podobá se lásce. Je mu 7 let a …. 2.) ,,Když spíme, nemáme hlad“ (jako že to nemusej inzerovat? Jenže voni musej spát furt!). 3.) Jsem na pracovišti s víc jak jednou ženskou. 4.) Thx za titule ,,Cloper“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR * AKCE * NAPĚTÍ * (05.10.2012)

Zlatá Palma - výběr (20.06.2011)

Tohle není o uceleným vyprávěcím konceptu z bodu A do bodu B, ale takový střípky z naprosto běžné práce policie ve Franciia vztazích mezi policí a právě z těch střípků se skládá velmi přesný náhled na policejní rutinu, žádný filmový příkrasy nic takovýho, opravdu tvrdej real. (09.04.2020)

Hodně upřímné povídání o tom, jak to ve Francii vůbec není jednoduché. Na to množství národností, etnik a náboženství se prostě najde celá řada lidí, kteří nejsou schopni přijmout ani nejzákladnější otázky života. A od toho tady je speciální jednotka, která se snaží takovým lidem pomáhat. No a vzhledem k tomu, že vše je dosti realistické a zároveň se zakládá na skutečnosti, je tenhle film o to větším zážitkem. V první půl hodině jsem třeba nevěřil nikomu ani dobrý den, ale po dvou hodinách jsem si k plno postavám udělal vcelku nadprůměrný vztah. O to víc mě závěr šokoval. (28.11.2014)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $211,440║Tržby Celosvetovo $20,584,000▐ (07.02.2013)

Zajímavý až polodokumentární náhled do oddělení dětské policie, která má za úkol chránit děti před pedofily a sexuálními predátory, což zde bývají i vlastní otcové, či děda. Trochu mi to připomínalo Patrolu, akorát ve Francii. Má to televiznější look, ale zase to přidává na autentičnosti a je tu detailně natočená každodenní práce policistů bez příkras a se všemi problémy. Výslechy dětí i pedofilů, hádky s kolegy či nahlédnutí do osobních životů policistů- tahle linka mě bavila nejméně. Herecky je to velmi dobře zahráno a dialogy jsou mrazivé a nepříjemné. Některé scény jsou super, některé pasáže mi přišly naopak trochu nudnější. Hodnocení se u mne při sledování převažovalo jak dvě strany váh, ale pak přišlo finále a bylo rozhodnuto. Závěrečná hádka v kanclu s kolegyněmi byl takový masakr, že z toho až mrazilo. To byl herecký koncert jak se patří. + výslech malého chlapečka, který nechtěl, aby tělocvikář, který jej osahával šel do vězení, jelikož ho měl rád. ÚLET! Finální záběr celou depku jen podtrhuje a je správně šokující. Dobrý film, kdo rád kriminálky či cokoliv s pedofily, tak by tomu měl dát šanci. 7/10. (15.04.2023)

Netušila jsem, že mě po první asi půlhodině rozporuplných pocitů tenhle snímek tak zasáhne. V každém případě už jen námět je sám o sobě velmi citlivý a umět ho zpracovat tak, aby diváka nějak oslovil je nesmírně těžké. Maiwenn Le Beskco nám polodokumentární formou přiblížil strašně náročnou a psychicky vysilující práci zvláštní skupiny policie, která se věnuje s obrovským nasazením vyšetřování, kde se jedná o obtěžování a zneužívání mladistvých, či jiných problémů souvisejících s dětmi. Jejich práce má pochopitelně vliv i na jejich soukromý život, kdy se musí mnohdy vypořádávat i se svými problémy. Je to opravdu vyjimečný film s mnoha silnými, emotivně vypjatými scénami a já ho i přes ten těžší rozjezd doporučuju ke zhlédnutí. - "Nejsmutnější je takový svět, v němž vyrůstají smutné děti". (24.03.2015)

Každodenní rutina, která tu a tam vytrhne ze stereotypu i ostřílené hráče policejního týmu, který se snaží snižovat bezpráví na těch nejzranitelnějších – dětech. Navíc se jejich snaha odehrává v zemi, ve které je odhadováno, že až čtyřicet procent populace má předka, který pochází z nějaké migrační vlny. Takže tohle francouzské kriminální drama je o to větším koktejlem etnik, tradic nebo náboženství. A policajti, a obecně státní správa, to v etnicky různorodé zemi nemají vůbec snadné. K postavám (kterých je docela hodně) jsem si hledal cestu obtížněji, místy jsou až moc hysterické, i když chápu, že snaha netahat si práci domů byla marná. Tenhle psychicky „odolný“ tým se navíc sobě navzájem stává druhou rodinou, která rozumí každodenní bezmoci. Zneužívání dětí a mladistvých je téma velké a citlivé, tady mi nicméně zpracování sedlo na lepší tři hvězdy. (23.03.2015)

Až dokumentaristicky strohým stylem natočené drama o práci policejního oddělení na ochranu dětí. (27.02.2020)

Polodokumentárna forma sa mi veľmi páčila. Niektoré situácie sú pekne husté. Napríklad tá s tou ženskou, ktorá vydrnká vždy pred spaním svojmu trojročnému synkovi piňdíka aby nereval a hned' zaspal. Drahí priatelia, to som naozaj nevedel, či sa mi sníva! Len sa mi nechce veriť, žeby po práci a náročne vystresovanom dni išli ešte kompletne celá banda zakaliť do nejakého podniku spolu. ( Tam by som asi nešiel !) Inak, postava pani fotografky bola naozaj výnimočná. Tá sa tam zjavila ako mrtva ryba a celý film bola á la muchy zjedste si ma! (Ok,až do chvíle, kedy nestretla Mutambu.) Občas sa mi zdalo, že niektoré situácie boli príliš teatrálne, snažiace sa ma citovo obalamutiť ( Malému Osmanovi by som utrhol hlavu !) Chcel som nakoniec dať štyri hviezdičky, ale za scénku s koránom a s mobilom bez rozmýšľania idem hore s hodnotením, hoci sa mi zdalo prehnané to ich prijeblé rodinkárstvo! (26.05.2012)

Tak trochu poriadny chaos a bordel, ale neskutočne uprataný. Výborne! 4,5* (16.01.2023)

Výjimečný film, jehož styl vyprávění bude zpočátku působit těžkosti, je to jak rychle přetáčená kazeta s výukou francouzského jazyka. Pseudodokumentární forma je opravdu zvláštní, ale o to víc autentická metoda, kterou si postupně oblíbíte, zejména když pozorujete, jak většině oddělení ujíždějí nervy při setkání s hloupými agresory. Konec je opravdu nezapomenutelný, šokující. (13.03.2012)

Když se někdo opravdu zajímá o filmy, čas od času se mu podaří v tom obrovském množství, známých, neznámých, dobrých i špatných filmů, objevit kousek, o kterém nic neví a který ho dokáže natolik strhnout, že to i jeho samotného překvapí. Řeč je teď samozřejmě o mně a o snímku "Polisse". Na první pohled se může zdát, že se bude jednat o sondu do těžkého života francouzských policistů, ale není to tak úplně pravda. Zklamaný bude ten, kdo bude očekávat styl brazilského "Tropa de Elite", protože zde se na přestřelky s gangy opravdu nehraje. Film se zaměřuje na globální a hodně syrové téma dětského zneužívání a to převážně ze strany samotných rodičů, či jiných blízkých, kteří si získávají dětskou důvěru. Většina scén je tedy spíše komorních a zaměřují se na jednotlivé výslechy podezřelých i jejich obětí a divák také pozoruje, jaký vliv má tato práce na psychiku samotných policistů. Film překvapuje a hlavně vtahuje diváka svou realističností, (což podtrhují neznámí herci i dokumentární kamera) která je patrná hlavně u již zmíněných výslechů, při kterých by se dala atmosféra krájet. Možná, kdyby "Polisse", ještě více přitlačil na pilu, (což by pro mnohé už bylo neúnosné) jednalo by se o nezapomenutelné drama, kterému bych neváhal dát plné hodnocení, ale i přesto se jedná o snímek, který můžu doporučit každému, který ve filmech nevidí jen zdroj zábavy ale i určitou hodnotu. Jedno z největších překvapení, které jsem za poslední dobu viděl. (10.11.2012)

Máte práci, která s vámi nechodí domů a při zpětné inventuře dne se vám občas prožene hlavou maximálně myšlenka, jestli jste všude zhasli, zamkli? Tak v pařížském policejním oddělení péče o děti ji nemají, nenosí si ji do svých domovů v aktovce, ale pod kůží a její náplní je špína, špína a zase špína... a uklizeno nebude nikdy. Jak se s tím vyrovnat? Kde čerpat sílu pro každý nový den, který přinese jen další její nános, a co dělat, když ani domov nemá pevnou kotvu, protože osobní život není vůči pracovní frustraci imunní? Možná náhradní rodina složená z pracovního týmu - která rozumí rozčarování z každodenní bezmoci a nebo se dovede společně radovat z malého vítězství nad ní (krásná, spontánně působící scéna s tancem, kde je vysloveně cítit ten přetlak, který musí ven), aby se poté znovu nechala spoutat smutkem z nemožnosti změnit svět - se pro mnohé může stát jediným útočištěm... i tam jsou však jedinci s vyšší citovou zainteresovaností ohroženi více, než ostatní. Ani koncový pohled na zářijovou ulici plnou dětí zde není úlevný, vybízí k myšlence, kolik se na ní namátkou pohybuje dětí, stravovaných strachem z vlastních příbuzných... Spokojenost s realistickým zpracováním a hereckými výkony mírně kalila trochu zbytečně vygradovaná hysterie (ač výtečně zahraná), skóre však vyrovnala veselá scéna s chytrým mobilem, nesrovnala jsem se jen s podružnou epizodou okolo policejní fotografky, jejíž postava mě celou dobu neskutečně iritovala, holt každý není Clint Eastwood a měl by si uvědomit, že jeho místo je jen na jedné natáčecí straně, což není úplně špatná zpráva, někdo nemá co dělat na žádné z nich ;-) (01.10.2014)

Konečne francúzky film, ktorým som si po dlhšom čase napravila pachuť po pár nevydarených "francúzákoch". Som rada, že Francúzi vedia točiť stále dobré filmy. Začala som toiž už pochybovať. Maïwenn znovu nesklamala. Po príjemnom prekvapení v podobe filmu Mon roi som siahla po jej skoršej tvorbe a oplatilo sa! Polisse je síce zvláštny film, ktorý zrejme nezaujme každého. Plne ho možno dokážu precítiť hlavne tí, ktorí vedia aké náročné je pracovať s ľuďmi. Obzvlásť s ich temnými stránkami. Ja som si tento film doslova vychutnávala. Videné v rámci projektu 52 films by women. (16.06.2016)

Po prvých minútach je jasné, že pôjde o výnimočný film, natočený zvláštnym spôsobom, kde niet hluchého miesta na divákove oddýchnutie si. Scény sú radené vedľa seba raketovým spôsobom, dialógy sa hemžia neuveriteľným tempom a niekedy je vskutku problém zorientovať sa v postavách. Preto si snímok vyžaduje zvýšenú pozornosť hneď od začiatku. Príbeh sa skoro dokumentárnou formou venuje neľahkej práci parížskej polície venujúcej sa ochrany mladistvých a niekedy je to riadna pecka. Angažovaný snímok režisérky Maïwenn Le Besco ( zahrala si postavu fotografky ) je silnou, niekedy prisilnou, výpoveďou o dnešnom svete a nebezpečenstvách, ktoré číhajú deťom od tých najbližších. Je to pravdivý a znepokojujúci film. (26.09.2012)

Hluboká sonda do oddělení "dětské" policie, která se ale neomezuje jen na aspekty policejní práce, ale nabízí pohled i do soukromí členů tohoto útvaru. A to bez příkras. To, s čím se tito policisté každý den setkávají na nich zákonitě musí zanechávat stopy, které si sebou přinášejí do svých domovů, protože v tomto případě práce od soukromí oddělit nelze. Několik naturalistických scén jsem těžko rozdýchával (porodnice, černoši, feťačka). Samotný závěr vás pak rozesmutní a naštve zároveň. 90% (30.07.2013)

Narativ tohoto krimi odpovídá spíše polodokumentu než hranému filmu, což se odrazilo i v celkovém dojmu z jednotlivých kauz francouzské spodiny. I tak se Karin celkem vyřádila. (10.04.2020)

Prvních patnáct minut se mi zdálo zmatených, nelogických a nicneříkajících. Jenže pak film začne být kompaktní, zajímavý a hlavně dost realistický. Téma týraných dětí stále zůstává tak nějak na okraji zájmu filmařů.Maiwenn Le Besco ale nezavírá před tímhle tématem oči a všechno říká doslova, na plnou pusu. Nejde ale o snahu tematiku pedofilie a týrání dětí nějak skandalizovat či zlehčovat. Právě naopak - dějová linka chvílemi ustupuje do pozadí a příběhy vyprávěné a prožívané dětmi bijí diváka do očí. Polisse mě velmi příjemně překvapil. V hlavě mi zůstane spousta scén: mrtvé novorozeně, otvírání okna a tragikomické scéna se smartphonem. (28.09.2012)

Každodenní rutina pařížské mravnostní policie. 1) Zajímavý je poloreportážní dokumentární styl. 2) Film se sleduje dobře, má švih a spád. Po hodině jsem si ale uvědomil, že mě vůbec nezajímá, jak to bude dál. (14.02.2019)