Stoker

"Of course I love you Park. But now I must love you a little less." Mohl bych tomu dát čtyři hvězdy a vůbec by mi to nepřišlo divné. Park režíruje maličko přepjatě, ale zajímavě, Kidmanová i přes malý prostor hraje skvěle jako vždy a Wasikowská se snaží, co jí síly stačí. Ale ten omletý děj, kdy Park jako by jeho omletost nechápal a například scénu s tím, co se stalo s malým bráškou, tak natahuje, že už dávno musí být každému jasné, co se vlastně stalo, je prostě likvidační. Celou dobu jsem byl přikloněný k vyššímu hodnocení, ale konec to pohřbil - budovanou atmosféru naprosto nevyužil a prostě se stal. Jinému bych to možná odpustil, Parkovi ne, protože vím dobře, že umí víc... Nebo uměl ještě relativně nedávno. Je to fér? Asi ne... (06.06.2013)

Za tento "nejlepší nerealizovaný scénář" bych malého Wenthwortka nejraději zavřel zase na pár sérií do vězení. Zručný a správným způsobem úchylný Chan-wook Park se sice snaží zaujmout drobnými vizuálními finesy a několika osvěžujícími hrátkami, jenže z hovna bič zkrátka neuplete. Již v Bakjwi se režisér potýkal s problémem, kdy se neúspěšně snažil nahradit poctivý děj "podivnou" atmosférou, jenže Bakjwi bylo aspoň odvážné a snad i trochu zajímavější, co se týče vnitřních pocitů postav. Stokerovi jsou prázdní, napětí zde téměř nefunguje, potenciál hororou zůstal hanebně nevyužit... Chan-wook Parku, samozřejmě tě mám rád, jen tě teď musím mít rád o něco míň. 4/10 (17.07.2013)

Obavy z toho, že Park Chan-wook po přesunu do Hollywoodu vyměkne nebo se bude muset podřizovat tamním pravidlům, se ukázaly jako zcela liché. Naopak, Park ve Stokerových všem svým americkým kolegům ukázal, jak neuvěřitelně účinným a opojným způsobem pracovat s některými základními principy hollywoodských filmů. S tím souvisí i to notně pomýlené srovnání s Terrencem Malickem, protože zatímco texaskému stydlínovi jde v první řadě o vytváření poetických impresí, Park podobně vypadající záběry působivě zužitkovává v narativním opakování (a variaci), čímž jim dává i jiný účel než čistě atmosferický nebo symbolický. Dále jsou samozřejmě nesmyslná všechna ta silácká obvinění z manýrismu nebo "vizuální onanie", jelikož - podobně jako v Lady Vengeance, kdy se přestylizovanost filmu zrcadlila v touze hlavní hrdinky vykonat "krásnou pomstu" - je ona všudypřítomná prostupnost časových a prostorových rovin (potažmo práce z mimozáběrovým zvukem) motivována schopností Indie slyšet a vidět věci, které jiní nevnímají. Ve Stokerových jsou minimálně dvě křížově stříhané sekvence, které jsou natolik sofistikované a geniálně vygradované, že mi u nich padala čelist a popravdě nevím, kdy jsem naposledy viděl něco tak dokonalého. Svým způsobem chápu, že je to hodně formalistická potěcha, ale u filmu, který tak důmyslně pracuje s očekáváním (a jeho několikanásobným podvracením), napětím a distribucí informací, bych i u "imerzivně" naladěných diváků čekal víc než jen otrávená hlášení o neskonalé nudě. Spolu s Lady Vengeance nejlepší Park. (06.06.2013)

Najväčší problém u Parkovho amerického debutu mám s Millerovým scenárom, ktorého zaradenie do black listu je pre mňa prekvapením. Nepostráda síce zaujímavú premisu a myšlienka, ktorú sa snaží vyjadriť tam je.... ale na celovečerný film je toho podľa mňa málo a nie je to ani príliš originálne. Jediné čo ho vyťahuje nahor je samotný Park a jeho réžia. Stokerovcov tak hodnotím ako klasické víťazstvo formy nad obsahom, ale to mi aj napriek slušne obsadeným hercom tentokrát nestačí. (09.06.2013)

Představuji si, že ten chlap byl imaginární a vše ostatní bylo též imaginární. Rozhodnout se, zda si myslím, že takhle by se to nestalo, nebo si zakrývám pravdu. Když ale musí vynulovat všechno okolí, aby se jí mohl zmocnit, pravděpodobně byl vymyšlený špatně. Tudíž si můžu úlevně říct, že mi to nehrozí. A poslední otázkou je, proč tolik přemítám nad studenou a odtažitou věcí. Na základě předchozích zkušeností se mohu domnívat, že po čase na film absolutně změním názor. A doufat, že to ospravedlní moji existenci, používání vznešených slov, lásku k věcem v lese a obecné nevzrušení. (29.6.2013) --- Tak jsem se vrátila, abych stiskla mému minulému já rameno a Stokerovi zvedla hodnocení o hvězdičku. A ještě možná vysvětlím proč. Moje původní výhrady sice trvají, a totiž že Wentworth Miller bohužel ve svém umu zůstává o několik kroků za Parkem, ale cítím potřebu si povzdechnout, že díky bohu za Miu a role dívek a žen, které si vybírá. (6.5.2022) (29.06.2013)

Něco mezi Hanna, Amer a Addamsovou rodinou. (20.11.2013)

Jak to říct slušně, Parku? Sereš mě. Léta jsem se domníval, že mě v oblasti kinematografie nikdo nerozhodí, dokonce i Simandla a jeho výtvory jsem svého času zvládal bez problémů, ale tebe bych už bez tuby prášků proti zvýšenému krevnímu tlaku zkrátka nedal. Tolik talentu a tak promarněného, to prostě bolí. Jsi kýčař. Možná král kýčařů, ale to tě v mých očích neobhájí. Estetizace násilí mi vadila už v Old Boyi a tady to je jen pokračování téhož. Emočně jsme každý někde úpně jinde. Celkový dojem: 10 % za herecký ansámb. Tím ostatním mě neoblafneš. Buď sbohem a pro jistotu se vyhýbej místům, kde se pohybuju já. Ten ztracený čas vážně bolí. (22.04.2017)

"Ahoj, jsem India, právě mi umřel tatínek a já truchlím tak, že blbě čumím, blábolím a dělám spousty pičovin, co vypadají dobře na kameře, třeba rozsypávám tenisový míčky po kurtu nebo dopisy po schodech, leží na posteli mezi geometricky vyskládanýma krabicema nebo rozhoupávám visící světla v temným sklepě. Naštěstí k nám přišel bydlet tatínkův vysmátej brácha, kterej neudrží pásek v kalhotách a tuším, že tu bude ještě veselo." Náladový, vláčný (ale čekal jsem to horší) a filmařsky vymazlený thriller s otravnou hrdinkou a podmanivým Matthew Goodem. Výborná byla scéna hraní na piano. (27.06.2013)

Stokerovi: Neserte se do rodiny! Když na vás v maskérně malují tetování s šiframi pro útěk z vězení, máte čas přemýšlet o Hitchcockově Shadow of a Doubt a třeba i vytvoříte vagóny vlakové soupravy. Pokud však s nimi hodláte vyrazit na cestu, je třeba sehnat schopnou lokomotivu. Jedna korejské výroby, renomovaná, vyhledávaná, svébytně provokující, se našla, jenže ouha - někde během cesty se jí špatně napojené vagóny odpojily. Evidentně konstrukční chyba, ale mašinka si situaci (možná i trochu narcisisticky) nechtěla připustit a jela si to svoje až na místo určení, jako by věděla, že přihlížející jí stejně zatleskají, protože čekají jen na ni. Abyste si nemysleli, nemám jí to za zlé. Někomu se stačí kochat mašinkami, někdo chce vidět kompletní vlak, záleží samozřejmě na vkusu, či momentálním rozpoložení. Ostatně, kdyby Stallone zapřáhl Rambo: First Blood za uhlák Ki-duk Kima, dopadlo by to stejně.. Mimochodem, tagline z úvodu komentáře je velmi výstižný. Chyběla jen pověstná ruka (Thing) z Addams Family a teď nemyslím scénu ve sprše.. (12.12.2013)

Je to vynikajúca mierne mysteriózne ladená dráma od Park Chan-Wooka. Má dosť dobrý príbeh o dievčati, ktoré práve na svoje osemnáste narodeniny príde pri nehode o otca, ale s mamou nezostávajú dlho samé, pretože prichádza jej strýko, ktorý sa ku nim na čas nasťahuje. Lenže postupne si uvedomuje, že z neho vyžaruje niečo tajomné a výrazne to ovplyvňuje aj jej dospievanie. Spracovanie je ale skutočne perfektné, síce samotná zápletka na prvá pohľad nepôsobí až tak výnimočne, keďže tu v prvom rade ide o dospievanie nezvyčajného dievčaťa, ktorá sa snaží nájsť samu seba, ale podané je to skutočne dokonalo. Už od prvých záberov je jasné, že sa bude jednať o niečo výnimočné, síce v tejto fáze to ešte po príbehovej stránke toho až tak moc neponúkne, čo sa ale postupne mení a aj dej si ma časom úplne získal, lenže to aj tak nie je prioritou. Prednosť má tá úžasná atmosféra, trochu hororová, mierne erotická, no hlavne s mojim obľúbeným typom poetiky, ktorá ma nikdy nedokáže nasýtiť, tých rôznych symbolov a maličkostí, ktoré majú pre plnohodnotné vnímanie filmu veľký význam je tu nespočet a navyše aj tak správne úchylná. A aby to nebolo všetko, opäť sa jedná o ten typ filmu, kde je všetko dokonalo podané, každý záber, pohľad, gesto alebo krátka replika, dokonca to je snáď prvýkrát, čo ma film nútil sledovať rozmiestnenie postáv v obraze, niektoré scény sú po tejto stránke skutočne vydarené. Takže je vlastne úplne jedno, či sa práve deje niečo veľmi dôležité, alebo skôr len nejaká maličkosť, aj keď samozrejme viacero situácií je nezabudnuteľných, ale z každej scény sa darí získavať maximum, takže po celý čas je to mimoriadne intenzívny a úžasný zážitok, ktorý podporí aj výborný záver. Herecké obsadenie je skvelé, najviac vyniká perfektná Mia Wasikowska v hlavnej úlohe, tá je tu dokonalá po všetkých stránkach, Matthew Goode mi spočiatku prišiel ako jediný zápor, ale našťastie čoskoro ma už začal baviť a Nicole Kidman prekvapivo nemá moc priestoru, ale svoj štandard splní. Réžia a technická stránka sú úplne dokonalé, fantastický vizuál, úžasná atmosféra, množstvo skvelých nápadov, všetko je na najvyššej možnej úrovni, Park Chan-Wook je dlhodobo nesmierny talent a aj tu to dokázal naplno. A pochvalu si zaslúži aj výborná hudba. Od tohto filmu som pôvodne moc nečakal, nemám rád, keď talentovaní zahraniční tvorcovia prichádzajú do Ameriky, kde svoj potenciál nemôžu využívať ani z polovice a navyše pri tamojších úrovniach scenárov len rýchlo zdegenerujú, ale toto je nakoniec jedna z minima výnimiek, kde si svoj štýl mohol udržať naplno a vyšiel z toho nezabudnuteľný skvost, ktorý ma pohltil vo všetkých ohľadoch. Komerčného diváka to pravdepodobne nezaujme, ale je jasné, že pre mnohých sa tento film stane kultom a pre mňa tiež. A po niekoľkých pozretiach v priebehu pár dní mám už jasno, že je to jeden z najlepších filmov, aké som kedy videl, to už nie je bežný film, ale skutočné umenie. 95% (09.06.2013)

Park si svoj talent doma nezabudol a naservíroval nám asi najznepokujujúcejší film roka. Ak máte chuť si pripomenúť Funny Games, len v atmosferickejšej, hutnejšej a režisérsky pracnejšej verzii, tak myslím, že tento film by bol dobrou voľbou. V závere som mal zimomriavky všade, ale keby sa tvrocovia prichýlili k trošku krvavejšiemu, gore vyvrcholenie, myslím, že by to bola taká čerešnička na torte. Premyslené flash-backy a viaceré menšie zvraty uprostred filmu dej trošku osviežili, ale aj tak sa miestami trošku vlečie. Herci sa však so svojimi psycho charaktermi postáv vysporiadali nad očakávania a práca kamery v spolupráci s hudbou prispeli ku štvrtej hviezdičke. 80%. (15.10.2013)

Kamarád, který film viděl dva týdny přede mnou, mi Stokera vychválil do nebes, čímž je možná nakonec způsobeno to, že já opouštěla kino lehce zklamaná. Parkova kreativita může být nezměrná a vizuálně to může být krásné, pokud ale scénář není ani originální, ani strhující, celkový dojem to nezachrání. Tak trochu jsem čekala, že mě rozuzlení příběhu dojme, rozzuří, nadchne, prostě jakkoliv emocionálně zasáhne. Namísto toho mé pocity při závěrečné scéně vyjadřovalo nezaujaté: "No a co?" a o hodinu později už jsem málem zapomněla, že jsem nějaký film vůbec viděla. Tento komentář ostatně píšu v době, kdy od mé návštěvy kina uplynulo pár dní, a zodpovědně mohu prohlásit, že ve mně i přes své krásné zpracování Stoker nezanechal naprosto nic. (06.03.2013)

Stoker má neskutečně triviální scénář až hanba, ale zrežírovaný je tak odzbrojujícím způsobem, že se zaryje do rohovky, jak čerstvě ořezaná tužka a to by to nebyl Park, aby s ní ještě pořádně neotočil. Nikdy by mě nenapadlo, že může být praskání kostí nebo zvuk při stahování pásku, tak uchu lahodící. (06.03.2013)

Have you ever seen a picture of yourself, taken when you didn't know you were being photographed, from an angle that you don't usually see when you look in a mirror, and you think: "That's me... that's ALSO me." Tak tohle se z vaší dcerunky stane, když ji budete brát na lov.. Brr. Po shlédnutí mám skoro husí kůži. Z technického hlediska dokonalý thriller, tak podmanivé záběry a hustou atmosféru v kombinaci s velice vyvedeným scénářem (který psal mimochodem Wentworth z Prison Breaku) jsem již dlouho nezahlédla. Je pravda, že film si drží poněkud unylé tempo a pomalými krůčky se dostává k závěrečné gradaci, až bych čekala, že mě to absolutně nebude bavit. Ale od prvních vteřin jsem byla připoutaná k obrazovce.Obvykle takový ten pocit u filmu, kdy přemýšlím, kdo je větší psycho nesnáším, ale "Stoker" si udržel mou pozornost. Nicole Kidman byla krásná jako snad nikdy předtím, Goode působil jako opravdový psychopat a Mia? S tou mám trochu problém. Jednak jsem jí ten pozérský přístup nevěřila a taky jsem ji tak trochu měla chut nakopat někam. Myslím, že se jí budu nějakou chvíl vyhýbat. Jsou to spíš takové lepší tři hvězdčky, ale když znovu uvážím tu perfektní kameru a jak jsem nedýchala napětím, ty 4* si to zaslouží. Psycho psycho psycho. (30.06.2013)

Park Chan-wook je synonymum pro efektní, ale vyprázdněný manýrismus. Při pohledu na vystřižené scény mi bylo jasné, že celek musel velmi bojovat o to, aby to bylo stravitelnější i poněkud jinou cestou, než jsou jen přepálené nápady ve stylu rozpohybovaných manga panelů. Ale pokud vás zaujme Emo Wasikowska nebo si potřebujete odškrtnout Nicole Kidman v kolonce ona a módní režiséři (a potřebujete více, než ona a Lars von Trier), směle do toho. Pokud hledáte inspiraci pro večerní masturbaci, kupodivu i tudy cesta vést může, ovšem jen v případě, jestliže máte rádi kožené opasky. Ze srdce mi promluvil verbal. (26.01.2015)

Zhlédnuto v kině. Už dlouho jsem neviděl film, který by uměl tak krásně ukázat, že režisér není jen někdo, kdo řve "střih". Pokud to je totiž někdo, kdo tomu rozumí, tak ty záběry vypadají jako malované a každá scéna na vás dokáže zapůsobit. A přesně tohle je pro mě Stoker. K tomu všemu připočtěte dokonalou Miu, úžasnou Nicole a hrozivého, ale působivého Matthewa a scénář, který má na svědomí Michael Scofield (který není vůbec špatný, BTW) a dostanete film, který si prostě musíte zamilovat. Nevšední, jedinečný a vizuálně podmanivý. Už se těším na druhé zhlédnutí. 100 %. (30.03.2013)

Tak tohle byla hodně divná rodinka. Jihokorejec, který přišel s Oldboyem, teď lehce nepříjemně zaskočil s touhle látkou, která je plná bizarního humoru a zvláštních postav. A krve. Za vším může po tragické smrti otce/manžela/bratra návrat záhadného a značně suverénního strýčka, který do rodiny „vybledlých“ přinese i odhalování několika nepříjemností. A vizuálních orgií. V čele stojí podivná neteř s tváří Mii Wasikowské, která stejně jako tvůrce nabídne několik zvláštních výjevů a nálad. Park možná lpí na detailu, možná na kompozici, možná na zvuku, možná na stylizaci. A výsledek je možná hravý, jenže u závěrečných titulek jsem si položil ono nelichotivé – A CO? (26.08.2013)

Indii Stoker za záhadných okolností zomrel otec. Na pohrebe sa objaví aj brat nebohého, Charlie. Záhadný muž, ktorého podoba s nebožtíkom je viac ako zrejmá, pôsobí elegantne a inteligentne zároveň. Ohúri aj samotnú vdovu. India však má na pobyt strýca v ich dome a okolnosti odohrávajúce od jeho príchodu svoj vlastný názor. Dámy a páni - bublina spľasla. Ďalší umelo nadhodnotený snímok. Už som z toho otrávený, ako sú podaktoré filmy precenené len vďaka režisérovi, hereckému obsadeniu či dobrej kamere. A kde je ten pôžitok, ktorý má thriller, dráma či dokonca horor ponúknuť? Mimoriadneho napätia, strachu, či pocitu úzkosti sa Vám skôr dostane po zhasnutí lampy na tmavom sídlisku. Stokerovi sú obyčajné dielo, ktoré takmer 50 minút nič neponúka. Následne sa kvalita síce zlepší, ale tak či onak je to nemastný, neslaný film, ktorého hluché, nudné "bláboly", masturbácia v sprche, či orgazmus pri hraní na klavíri, mňa nijak neohúrili - 50%. (10.06.2013)

Hra s detaily, až pak teprve příběh .. takhle nějak mi připadal Parkův americký debut. Už to není tak korejsky šik, tak (ne)chutně krvavé, ale pořád je v tom znát jeho podpis. Možná i díky tajuplné a krásné Mie Wasikowski .. (15.06.2013)

Režijně skoro bravurní a po scénáristické stránce skvěle budovaný příběh (tohle, že napsal Scofield z Prison Breaku?). Jenže místy je to na mě až příliš divné a temné a i přes několik výtečných režijních nápadů mě to zkrátka úplně nevtáhlo. Z některých scén a výjevů mi ale bude mrazit ještě hodně dlouho. Člověk, aby už se bál brát děti i na pískoviště. (21.06.2013)