Reklama

Reklama

Píše se rok 1970, éra hippie na kalifornském pobřeží pomalu pohasíná a detektiv Larry "Doc" Sportello tráví většinu času svou oblíbenou činností, kterou je kouření marihuany. Vše se nečekaně změní v momentě, kdy mu na dveře zaklepe jeho bývalá přítelkyně Shasty. Na její naléhání se Larry pouští do pátrání po jejím současném milenci, zmizelém podnikateli a miliardáři Mickey Z. Wolfmannovi, kvůli kterému ho opustila. Wolfmannova podlá manželka se s pomocí svého milence rozhodla Mickeyho unést a strčit do blázince, aby tak získala jeho majetek. Doc má pro svou bývalou slabost, a proto se jí rozhodne pomoci. Nevšední vyšetřování ho zavede na stopu velkého spiknutí, kterého se účastní vládní činitelé, vlivní obchodníci, vysoce postavení příslušníci policie a FBI, drogová mafie i neonacisté, mnohé souvislosti mu však vlivem neustálého marihuanového opojení stále unikají... (TV Nova)

(více)

Videa (2)

Recenze (302)

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Skrytá vada byla už od traileru dost divným a ujetým filmem. Všechno ale spělo k tomu, že velké množství známých a mnou vyhledávaných herců mě v tomto případě zklamat nemůžou. Jenže zklamali. Joaquin Phoenix si tu zase zahrál extrémistu, který ale v tomto případě měl konečně srdce na lepším místě než obvykle a ještě k tomu byl tak trošku buřič. Wilson, Witherspoon, Del Toro nebo Brolin pak naprosto perfektně sekundovali. Škoda jen, že všichni byli tak šíleně vážní. I Joaquin, ale u něj jste ho takového prostě brát za žádných okolností nemohli a tak jeho postava měla naprosto opačný efekt. Nicméně právě postavy jako takové jsou jediné, co je na filmu tak zajímavé. Délka je vysloveně na šňůru, příběh je matenka jako kráva a ne jednou jsem měl dojem, jak kdybych koukal na film, který ubíhá a ubíhá, ale vůbec nic se v něm neděje. Nemůžu se teda zbavit dojmu, že Skrytá vada byl divnej už u traileru, ale je divnej i po shlédnutí a překvapuje mě, že takoví herci mají za potřebí zkoušet zrovna takové experimenty. I když teda beru, že Anderson jako režisér má v Hollywoodu standardně jméno, ale tenhle miš maš všeho kolem, atmosféry z 30tých let a noir kriminálky šel těžce mimo mě. ()

T2 

všechny recenze uživatele

Rozpočet $20miliónovTržby USA $8,110,975Tržby Celosvetovo $14,710,975Tržby za predaj Blu-ray v USA $702,969 //počet predaných kusov ?Tržby za predaj DVD v USA $730,331 //počet predaných kusov ?║ absolútne ale absolútne som sa nemohol dostať do deja, o čom to vlastne bolo? po niečo vyše hodine tápania som to vzdal, režisér Paul Thomas Anderson ide úplne mimo mňa /20%/ ()

Reklama

Tosim 

všechny recenze uživatele

A já pořád neviděl Až na krev, hanba mi. Paul Thomas Anderson se mi začíná zamlouvat čím dál víc, zatím to vypadá, že jsou pryč ty doby, kdy svými zvláštními filmy zaujal masy, u tohoto snímku by to vlastně v principu ani nešlo, podle toho, co jsem o postmoderním Thomasi Pynchonovi četl, se režisérovi podařilo ve filmu jeho styl vystihnout. I před stopáž naprosto perfektně sladěný příběh, kde se něco tak racionálního, jako vyšetřování pohřešované osoby, mísí s hypnotickými okamžiky monologů, hodnotícími děj, scénami situačního i slovního humoru, pomrkáváním na diváka a drsnými a (skutečně) romantickými pointami jednotlivých linek. Přitom nevidíš zaškobrtnutí, nebo snad mezery v tempu a celé to dlouhé vyprávění uteče jako voda. I když chápu, že snímek by netrhal divácké rekordy, v přítmí kinosálu by to na ty dvě a půl hodiny byl daleko intenzivnější, téměř až magický zážitek. Líp to prostě doma nejde. 90%. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

V tradičním detektivním vyprávění se ústřední záhada postupně vyjasňuje, jednotlivé dílky skládačky zapadají do sebe a hrdina odhalováním a spojováním nových souvislostí směřuje k dopadení pachatele. V huličském noiru pro střízlivého diváka Inherent Vice budete na konci zmatenější než na začátku. ___ Anderson pokračuje v misi svého učitele Roberta Altmana a dál Ameriku konfrontuje s její pravou tváří. Stejně jako v Hříšných nocích, Až na krev nebo Mistrovi se pokusil zachytit náladu a vyjádřit podstatu určitého momentu amerických dějin. Konspiračními teoriemi prosycená léta doznívající éry květinových dětí využívá k poukázání na provázanost jednotlivých součástí systému, která je tak spletitá, že ji vlastně poznat a pochopit ani nelze. Inherent Vice je podle toho vyprávěno. ___ Rok 1970, utopistické ideály nespoutaných šedesátých let vytlačuje paranoia, strach, chamtivost a přísné lpění na pravidlech. Nastala doba krutého střízlivění po probuzení z hippie rauše. Náhlý útlum, únavu a otupělost zosobňuje soukromý detektiv Doc Sportello. Jeho prázdný výraz, pootevřená ústa a neustálé narážení na překážky (v doslovném i přeneseném významu) svědčí o ztrátě kontaktu s měnícím se světem – neví, jak se v něm pohybovat. Dialogové scény jsou často vystavěny tak, že nemáme jistotu, zda se nachází ve stejné místnosti jako lidé, s nimiž mluví. Marihuovaný opar, do něhož je celý film zahalen, znemožňuje odlišit, co se děje doopravdy a co je pouze Docova halucinace. ___ Mnohdy chybí ustavující záběry a v polodetailech pak vidíme jen toho, kdo mluví, nikoliv již toho, kdo by jej měl poslouchat. Neúplný obraz skutečnosti odpovídá Docovu fragmentarizovanému vnímání reality a neschopnosti dát si fakta do souvislostí. Zčásti vlivem lehkých drog Docovi mnoho informací uniká a stejně omezený přístup k vědění máme vzhledem k navázání hlediska na protagonistu také my. Spíše výsměchem žánrovým konvencím než užitečnou pomůckou k zorientování se je komentář, jenž nepatří hlavnímu hrdinovi, nýbrž ženě, která to, co vidíme, popisuje bez cynického nadhledu a fatalistické naléhavosti zmužilých noirových vypravěčů. ___ Chaos, nepořádek a nepředvídatelnost doby, která směřuje neznámo kam, se odráží v několika propojených případech a snaze o jejich vyřešení. Každé nové vodítko ve skutečnosti vede do slepé uličky a jen přidává další vrstvu nejasností (po vzoru vrstvení záběrů, kterým film začíná). Vyšetřování nikam nevede. Stejně jako pohyb ve skutečnosti poměrně dynamické kamery, která se při dlouhých dialozích zpravidla velmi pomalu přibližuje k postavám – v náznaku velkého odhalení, jež se ovšem na konci žádné scény ani celého filmu nekoná. Ještě víc než v klasice žánru Hluboký spánek, v jejíchž dějových zákrutách se údajně ztratil i režisér Howard Hawks, je zápletka zašmodrchaná až do bodu nepřehlednosti. V tomto případě ale záměrně. ___ Cílem není dojít z bodu A do bodu B, ale využít dvouapůlhodinového bloudění k zachycení pocitu ztráty směru. Pointou je absence pointy a Doc je dalším z Andersonových hrdinů bez cíle, kteří uvízli v nikam nevedoucím cyklu událostí. Vyšetřování neslouží primárně ke zjišťování nových důkazů, ale k portrétování zmatku Ameriky probouzející se do sedmé dekády. ___ Inherent Vice je neostrou, dramaticky nezacílenou a stejně jako její hlavní hrdina zpomalenou vzpomínkou na dobu zásadních společenských změn a konce jedné éry (mj. Nového Hollywoodu, k němuž Anderson svým dílem často odkazuje). Přes vypravěčskou ležérnost, stylistickou nenápadnost (žádné samoúčelné napodobování sedmdesátkového stylu) a improvizační nádech mnoha scén film nezapře pevné režijní vedení a autorský koncept mnohem jasnější než cokoliv z toho, co se Doc dozví na základě své pseudo-detektivní práce. 75% ()

Tetsuo 

všechny recenze uživatele

Extrémně zašmodrchaný případ, kdy drogově závislý soukromý detektiv vyšetřuje na počátku 70. let v Los Angeles zmizení několika osob, je ironickou kritikou hnutí hippies. Hra s diváckou pozorností spočívá v tom, že máme dojem, že se hlavní hrdina nemůže v ničem orientovat a musí skončit špatně, zatímco on, přesto, že je většinou pod obraz, dovede být ve správnou chvíli v obraze. ()

Galerie (78)

Zajímavosti (9)

  • Herečce Reese Witherspoon (Penny Kimball) trvalo natočit její scény pouhé 4 dny. Režisér Paul Thomas Anderson si natáčení s ní natolik oblíbil, že chtěl pozměnit příběh, tak aby v něm měla větší prostor. Herečka ho však přesvědčila, že to není dobrý nápad, a tak se od návrhu upustilo. (TammiLargo)

Reklama

Reklama