poster

Skrytá vada

  • Česko

    Inherent Vice

  • USA

    Inherent Vice

  • Slovensko

    Skrytá vada

    (festivalový název)
  • Kanada

    Inherent Vice

  • Nový Zéland

    Inherent Vice

  • Irsko

    Inherent Vice

  • Austrálie

    Inherent Vice

  • Velká Británie

    Inherent Vice

Komedie / Krimi / Drama / Mysteriózní / Romantický

USA, 2014, 149 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • TaxiDriver
    ***

    Po druhém zhlédnutí mnohem lepší. Člověk je seznámený s konceptem a dokáže si jej mnohem víc vychutnat a vlastně mi celé vrstvení těch relevantních indicií až do zmatku bavilo, ale jakmile se po hodině a půl objasní jediná věc, které se divák může chytnout, tak ten film i po druhý hrozně ztratí. A to zrovna při nejtáhlejší sexuální scéně. Každopádně PTA to sám ví, že ten film je jenom o střídání scén, jak spolu lidi mluví, ale mě tenhle nekinematografický způsob nebaví a furt mi vrtá hlavou, proč každý velký filmař nakonec skončí u toho, že finále natočí nejméně filmovým způsobem ever, a to dialog u stolu. A nevěřte Rob Royovi, formálně je to nejvíc fádní, žádný pro PTA typické jizdy, steadycamy a dialogy většinou nasnímané v jednom táhlem master shotu, jak podle klasické poučky, že komedie v něm fungují nejlépe.(11.9.2015)

  • Matty
    ****

    V tradičním detektivním vyprávění se ústřední záhada postupně vyjasňuje, jednotlivé dílky skládačky zapadají do sebe a hrdina odhalováním a spojováním nových souvislostí směřuje k dopadení pachatele. V huličském noiru pro střízlivého diváka Inherent Vice budete na konci zmatenější než na začátku. ___ Anderson pokračuje v misi svého učitele Roberta Altmana a dál Ameriku konfrontuje s její pravou tváří. Stejně jako v Hříšných nocích, Až na krev nebo Mistrovi se pokusil zachytit náladu a vyjádřit podstatu určitého momentu amerických dějin. Konspiračními teoriemi prosycená léta doznívající éry květinových dětí využívá k poukázání na provázanost jednotlivých součástí systému, která je tak spletitá, že ji vlastně poznat a pochopit ani nelze. Inherent Vice je podle toho vyprávěno. ___ Rok 1970, utopistické ideály nespoutaných šedesátých let vytlačuje paranoia, strach, chamtivost a přísné lpění na pravidlech. Nastala doba krutého střízlivění po probuzení z hippie rauše. Náhlý útlum, únavu a otupělost zosobňuje soukromý detektiv Doc Sportello. Jeho prázdný výraz, pootevřená ústa a neustálé narážení na překážky (v doslovném i přeneseném významu) svědčí o ztrátě kontaktu s měnícím se světem – neví, jak se v něm pohybovat. Dialogové scény jsou často vystavěny tak, že nemáme jistotu, zda se nachází ve stejné místnosti jako lidé, s nimiž mluví. Marihuovaný opar, do něhož je celý film zahalen, znemožňuje odlišit, co se děje doopravdy a co je pouze Docova halucinace. ___ Mnohdy chybí ustavující záběry a v polodetailech pak vidíme jen toho, kdo mluví, nikoliv již toho, kdo by jej měl poslouchat. Neúplný obraz skutečnosti odpovídá Docovu fragmentarizovanému vnímání reality a neschopnosti dát si fakta do souvislostí. Zčásti vlivem lehkých drog Docovi mnoho informací uniká a stejně omezený přístup k vědění máme vzhledem k navázání hlediska na protagonistu také my. Spíše výsměchem žánrovým konvencím než užitečnou pomůckou k zorientování se je komentář, jenž nepatří hlavnímu hrdinovi, nýbrž ženě, která to, co vidíme, popisuje bez cynického nadhledu a fatalistické naléhavosti zmužilých noirových vypravěčů. ___ Chaos, nepořádek a nepředvídatelnost doby, která směřuje neznámo kam, se odráží v několika propojených případech a snaze o jejich vyřešení. Každé nové vodítko ve skutečnosti vede do slepé uličky a jen přidává další vrstvu nejasností (po vzoru vrstvení záběrů, kterým film začíná). Vyšetřování nikam nevede. Stejně jako pohyb ve skutečnosti poměrně dynamické kamery, která se při dlouhých dialozích zpravidla velmi pomalu přibližuje k postavám – v náznaku velkého odhalení, jež se ovšem na konci žádné scény ani celého filmu nekoná. Ještě víc než v klasice žánru Hluboký spánek, v jejíchž dějových zákrutách se údajně ztratil i režisér Howard Hawks, je zápletka zašmodrchaná až do bodu nepřehlednosti. V tomto případě ale záměrně. ___ Cílem není dojít z bodu A do bodu B, ale využít dvouapůlhodinového bloudění k zachycení pocitu ztráty směru. Pointou je absence pointy a Doc je dalším z Andersonových hrdinů bez cíle, kteří uvízli v nikam nevedoucím cyklu událostí. Vyšetřování neslouží primárně ke zjišťování nových důkazů, ale k portrétování zmatku Ameriky probouzející se do sedmé dekády. ___ Inherent Vice je neostrou, dramaticky nezacílenou a stejně jako její hlavní hrdina zpomalenou vzpomínkou na dobu zásadních společenských změn a konce jedné éry (mj. Nového Hollywoodu, k němuž Anderson svým dílem často odkazuje). Přes vypravěčskou ležérnost, stylistickou nenápadnost (žádné samoúčelné napodobování sedmdesátkového stylu) a improvizační nádech mnoha scén film nezapře pevné režijní vedení a autorský koncept mnohem jasnější než cokoliv z toho, co se Doc dozví na základě své pseudo-detektivní práce. 75%(3.10.2015)

  • kaylin
    ****

    Paul Thomas Anderson si očividně rád hraje a zkouší. zkouší délku scény, záběru, vzdálenost kamery, úhel záběru, různé formy humoru, absurdních situací. A pak z toho udělá film, který obsahuje neskutečné množství divných postav, kdy vám nezáleží snad ani na jedné. Celé to má dvě a půl hodiny, ale vy si stejně říkáte, že je to prostě zajímavé a že vás to místy docela baví.(6.3.2015)

  • Kaluž
    **

    Knižní předlohu neznám, ale tohle bylo utrpení. Stočtyřicet minut, od začátku do konce. A koukal jsem na to fakt pečlivě, aby mi neunikla jediná nitka, protože není možná, aby Paul Thomas Anderson vyplodil volovinu. Bohužel, vyplodil. Možná to chtělo více sofistikovanějšího humoru a nadhledu, nevím… ale tak nějak si dokážu představit, že Terry Gilliam by z téhle neotesané detektivky vybrousil další legendární kultovku. Říkal jsem si, že bych tomu dal časem ještě šanci, jenom kdyby to nebylo tak hrozivě utahaný. Škoda.(27.1.2016)

  • salalala
    ***

    První lehčí zklamání od mého oblíbeného P. T. Andersona. Vůbec se nedivím, že film tu má tak odlišné reakce, protože Anderson tu v jakési divnosti zašel úplně nejdál a natočil opravdu vesměs zvláštní a nejednoznačný film, který pravděpodobně nelze po prvním zhlédnutí moc hodnotit. Zpočátku to přitom vypadá docela solidně a rozjíždí se tu skoro noirová zápletka se zmizením jednoho magnáta, načež se poté vrší další a další s tím související zločiny. Jenže postupem času se vše začne zcela záměrně komplikovat a objevují se další postavy, děj se zamotává víc a víc a divák je víceméně zmaten. Navíc je vše podáváno z pohledu hlavního hrdiny, který je neustále pod vlivem, takže nelze odhadnout, co je skutečnost a co jeho vize. Anderson je bravurní filmař a jím komponované záběry je radost sledovat, daří se mu také zachytit excelentní atmosféru počínajících sedmdesátých let, kterou doplňuje přesně sedící hudba a neváhá ani sáhnout k obrazovému i slovnímu humoru, který vše příjemně odlehčí. Celé si to dokonale obsadil, protože Phoenix je vynikající, stejně tak i "floutkovský" Brolin, Witherspoon, která mnohé překvapí tím, že je vlastně obsazena proti typu, Del Toro i velmi dobrý Wilson. Zásadní důvod mých tří hvězd opravdu spočívá v celé divnosti filmu, který je bohužel divný ne úplně příjemným způsobem a občas na mě působil i dost do sebe zahleděně. S tím souvisí i to, že délka je tentokrát opravdu smrtící a skoro dvě a půl hodiny se chvílemi hodně táhly. Nepopírám ale, že tu může být ukryto mnoho odkazů, které jsem třeba nepochopil a také to, že je docela možné, že když bych si to pustil podruhé, hodnocení bych zvýšil, protože už bych byl na celý koncept připravený a soustředil se na detaily. Do té doby ale zůstávám u ryzího průměru a převládá u mě mírné zklamání. 50%(25.10.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace